Vsechno jiz vime

[Trini]

Nevím jak by tobě bylo, kdyby ti někdo unesl dceru a žádal vysoké výkupné a pak se nakonec ukázalo, že v tom ta dcera jede také...

Jo, karma. Tu ničím neuplatíš.

[Trini]

Nevím jak by tobě bylo, kdyby ti někdo unesl dceru a žádal vysoké výkupné a pak se nakonec ukázalo, že v tom ta dcera jede také...

Jo, karma. Tu ničím neuplatíš.

P.S. Ale nebylo by nezajímavé slyšet, co ji dcera odpověděla, když se jí zeptala, proč to udělala.

[Trini]

Nevím jak by tobě bylo, kdyby ti někdo unesl dceru a žádal vysoké výkupné a pak se nakonec ukázalo, že v tom ta dcera jede také...

Ty si tím vysvětluješ její nemilosrdnost k rodičům, kterým umírají děti?

[Alaja]

Nevím jak by tobě bylo, kdyby ti někdo unesl dceru a žádal vysoké výkupné a pak se nakonec ukázalo, že v tom ta dcera jede také...

Jo, karma. Tu ničím neuplatíš.

P.S. Ale nebylo by nezajímavé slyšet, co ji dcera odpověděla, když se jí zeptala, proč to udělala.

Mám dojem, že Jana psala, že dcera toužila mít hodně peněz....nebo něco v tom smyslu...

[Alaja]

Nevím jak by tobě bylo, kdyby ti někdo unesl dceru a žádal vysoké výkupné a pak se nakonec ukázalo, že v tom ta dcera jede také...

Ty si tím vysvětluješ její nemilosrdnost k rodičům, kterým umírají děti?

Tohle bych typovala za nemoc z povolání.....jak se tomu vlastně říká? Vyhoření? Nebo tak nějak...
A možná i kombinace obojího....
Svým způsobem to je takový její ochranný štít....

[adiuv]

Mě tehdy schramstla ta první varianta, a tak zkušenost neduality se stala - jak jinak - jediným smysluplným a žádoucím cílem pro osobní já, které bylo ochotné udělat naprosto cokoliv, jen aby tu ten stav nad protiklady byl pořád.

Jak si vysvětluješ, že si osobní já přálo stav, v kterém zaniká?

Osobní já, které pak v důsledku zbývajících nerozpuštěných závislostí znovu vyvstalo, nebylo schopné si uvědomit, že tahle dočasná zkušenost nastala jen díky jeho momentální neexistenci a zaslepeně si ji okamžitě přivlastnilo, vnímalo ji jako "svou". Automaticky proto ulpělo na tom, co vnímalo jako pro sebe nanejvýš důležité.

Asi je vcelku jedno, jestli osobní já ulpí na představě, že musí za každou cenu zmizet, aby..., nebo na představě, že ono samo je Tím.

Tak nebo onak pak pokračuje dál Hra na iluzorního jedince, který

a) buď potřebuje zmizet, aby se mohl pořád cítit v pohodě



b) nebo se potřebuje znovu a znovu utvrzovat v přesvědčení, že ono ani nikdo jiný samostatně neexistuje -
třeba tím, že tohle svoje přesvědčení neustále doporučuje těm podle něj neexistujícím druhým

[Alaja]

hlavní spouštěč toho stavu, v kterém nakonec uvázla a co jí neustále vyčítáte.

To myslíš ten stav, který nám neustále vnucuje jako osvícení?

Jo.

[Trini]

Osobní já, které pak v důsledku zbývajících nerozpuštěných závislostí znovu vyvstalo, nebylo schopné si uvědomit, že tahle dočasná zkušenost nastala jen díky jeho momentální neexistenci a zaslepeně si ji okamžitě přivlastnilo, vnímalo ji jako "svou".

Osobní já nemohlo tuto dočasnou zkušenost zažít, to je snad jasné. Kdo tedy na ni měl vzpomínku?

U E. Tomáše jsem četla, že ty "náhodné" zkušenosti neduality jsou důležité. Že vedou ke hledání.

[adiuv]

Osobní já, které pak v důsledku zbývajících nerozpuštěných závislostí znovu vyvstalo, nebylo schopné si uvědomit, že tahle dočasná zkušenost nastala jen díky jeho momentální neexistenci a zaslepeně si ji okamžitě přivlastnilo, vnímalo ji jako "svou".

Osobní já nemohlo tuto dočasnou zkušenost zažít, to je snad jasné. Kdo tedy na ni měl vzpomínku?

Bůhví. Ale ta zkušenost změnila celý následující život.

U E. Tomáše jsem četla, že ty "náhodné" zkušenosti neduality jsou důležité. Že vedou ke hledání.

Jo. Tomášovi na svých žácích poznali, jestli takovou zkušenost měli nebo ne. Ocenili to, ale jejich rada byla: "Nakopni to" (byli nějaký čas žáky Fráni Drtikola).

Jenže když se něčeho - čehokoliv - osobní já chytí jako záchranné vesty, může dojít k jeho totální zaslepenosti. Jeho ulpívání na cíli je pak naprosto neuvědomované.

Je bolestné ulpět na přesvědčení, že osobní já musí zvládat všechno, co by tu podle něj být nemělo, aby mohlo být natrvalo spokojené, ale přece jen je šance postupně těmi bolestnými zkušenostmi dospět k pochopení. Pokud ale člověk ulpívá jen na pozitivních aspektech duality, odmítá připustit existenci negativních aspektů, rovněž promítaných Vědomím, a tohle svoje přesvědčení považuje za Poznání, může jeho prohlédnutí trvat i víc inkarnací.

Kdysi jsem někde četla, že takoví lidé si neustále tou svou přátelskostí a pohodovostí vytvářejí pozitivní karmu a to má za následek třeba celou řadu dalších inkarnací v andělských oblastech, dokud se všechna tahle karma nevypotřebuje. Jenže – pak šup zpátky do lidského těla a začnou se dít docela jiné, i hodně nepříjemné věci, bez kterých by nebyl možný žádný pokrok...