http://zivotni-energie.cz/mapa-stranek- ... rveru.html
- StairwayToHeaven-D-4d.jpg (62.21 KiB) Zobrazeno 3023 krát
Angličan PhDr. Paul Brunton (1898-1981) dlouhá léta cestoval a žil v zemích Orientu, kde studoval náboženství, mysticismus, jógu a východní filozofii. Následující text je záznamem jeho přednášky na téma dlouhé a krátké cesty (stezky) k duchovnímu probuzení.
Všechny cesty duchovního hledání se dělí do dvou tříd. První je základní, elementární, druhá pro více pokročilé. Pro začátečníky je dlouhá cesta. Aby přinesla výsledky, vyžaduje dlouhou dobu, je na ní zapotřebí mnoho práce, která vyžaduje velké úsilí.
Všechny cesty duchovního hledání se dělí do dvou tříd. První je základní, elementární, druhá pro více pokročilé. Pro začátečníky je dlouhá cesta. Aby přinesla výsledky, vyžaduje dlouhou dobu, je na ní zapotřebí mnoho práce, která vyžaduje velké úsilí. Druhá je krátká cesta. Výsledky se dosahují mnohem rychleji, je to v určitých případech snazší cesta, vyžaduje mnoho práce.
Angličan PhDr. Paul Brunton (1898-1981) dlouhá léta cestoval a žil v zemích Orientu, kde studoval náboženství, mysticismus, jógu a východní filozofii. Následující text je záznamem jeho přednášky na téma dlouhé a krátké cesty (stezky) k duchovnímu probuzení.
Proč neučí každý učitel krátké cestě?
Odpovědí je, že lidé nemají dost síly vzdát se ega a nejsou ochotni obrátit se najednou ke světlu. Je to oběť. Aby jim to bylo umožněno, dlouhá cesta je učí zeslabovat ego stupeň po stupni. Na dlouhé cestě docházejí k pokroku jen proto, aby dosáhli bodu, kde pro ně bude snazší se ega vzdát. To je jeden z nejdůležitějších důvodů. Dlouhá cesta připravuje žáka k tomu, aby mohl mít užitek z krátké cesty, jinak by nebyl schopen krátkou cestou jít.
Druhým důvodem je, že ještě nemají takovou sílu soustředění, aby udrželi mysl soustředěnou na Nadjá. Snad jsou schopni udržet ji po jednu nebo dvě minuty. Je proto nutné vyvinout sílu vytrvalého soustředění. I když vidíme pravdu, musíme získat ještě sílu setrvat v soustředění na pravdu a být v ní upevněni. Vetšina lidí má silnou připoutanost ke světským věcem a silnou touhu po nich. Jsou jim v cestě, překážejí jim na cestě ke skutečnosti. Chtějí se držet připoutanosti a tužeb, které přicházejí z ega, kterého se nechtějí vzdát.
Učitel tedy učí nejprve dlouhou cestu proto, že většina žáků není schopna sledovat krátkou cestu. Dlouhá cesta tedy existuje proto, aby je pro krátkou cestu připravila. Nemá význam, aby sledovali krátkou cestu, pokud nezískali filozofické pochopení, které jim umožní touto cestou jít. I když jim byla ukázána pravda na krátké cestě, nepoznají ji, nejsou-li k tomu připraveni studiem a filozofickým myšlením. Nenaučili se, co je pravda, a nemohou ji ocenit. Nemají filozofickou znalost a chápání, aby viděli rozdíl mezi pravdou a skutečností a mezi iluzí a omylem. Musí pochopit pravdu i intelektuálně. To je část dlouhé cesty.
Druhá je krátká cesta. Výsledky se dosahují mnohem rychleji, je to v určitých případech snazší cesta, vyžaduje mnoho práce.
K dlouhé cestě náleží např. metodická soustava jógy, vyžaduje mnoho každodenní práce: vytváření charakteru, odstraňování slabostí a překonávání chyb, vyvinutí soustředěnější pozornosti, zastavení rozptylování mysli a získání schopnosti ovládat myšlenky, pěstování síly vůle a všechny další činnosti potřebné pro začátečníky. Patří k ní i nižší stupně meditace. Rovněž náboženství jsou pro začátečníky a pro lidové masy, náleží také k dlouhé cestě.
Ke krátké cestě náleží např. Křesťanská věda (Christian Science), Maharišiho učení, Védanta, učení Krišnamurtiho a učení Zenu. Všechna říkají: "Ty jsi Bůh!" Dlouhá cesta naopak říká: "Jsi jenom člověk!"
Jedna tedy říká, že jste člověk, druhá, že jsme zakořeněni v Bohu. Při dlouhé cestě pracuje ego. Žák si myslí, že je egem a vyvíjí soustředění ve snaze zlepšit sám sebe, stávaje se čistším a čistším. Říká: tuto práci dělám já. Domnívá se, že očišťuje sebe a zlepšuje kvality ega. Ale je to stále ego. Stoupá od nižší části k vyšší části ega a stává se zduchovnělým egem. Hledá gurua.
Krátká cesta je odlišná, protože zde není představa ega, je zde jedině Nadjá, není zde toužení (náležející k dlouhé cestě) ale ztotožnění, není tu dokonce ani snaha.
Dlouhá cesta v sobě zahrnuje pokrok, k němuž vyžaduje čas - to znamená pohyb v čase a je to ego, kdo pracuje.
Krátká cesta se nezabývá časem (představou času) a proto také ani pokrokem. Zabývá se jen bezčasým Nadjá. Není zde představa pokroku ani touha, na tom zde nezáleží. Pravé já je vždy neměnné. Pokrok ale obsahuje změnu. Všechny otázky a problémy zde mizí, protože tázajícímu se egu (intelektu) není dovoleno být činným.
Na dlouhé cestě žák chce gurua, hledá ho, je na něm závislý a guru mu pomáhá k pokroku. Na krátké cestě je guruem Nadjá a žáci závisejí přímo jen na Nadjá a problém gurua nepřichází. Guru je venku mimo ně ale Bůh je uvnitř. Na krátké cestě nejsou žáci závislí na guruovi, intelektuálně jsou na něm nezávislí. Jestliže guru zemře nebo zmizí, netrápí se tím. Je zde skutečné spoléhání na Boha. Ne na lidskou bytost, ale na vašeho Ducha.
Dlouhá cesta - žáci se pohybují ve stínu, není zde života, ale temnota, nejsou ve Světle, ale v nevědomosti, která je temnotou.
Krátká cesta - žák žije ve Světle, protože žije v pravdě, jako by hleděl na Slunce.
Tento rozdíl dobře vystihuje článek Platonovo Podobenství o jeskyni (bylo v č. 9). Člověk je v temné jeskyni. V jednom případě vychází tak, že je zády obrácen ke vchodu jeskyně, pohybuje se v temnotě a vidí pouze temnotu. V druhém případě vychází tak, že se obrátí k východu z jeskyně a vidí trochu světla a tak jak postupuje je ho stále více a více. V druhém případě je zde již od samého začátku alespoň trochu světla.
Lze tedy položit otázku "Proč neučí každý učitel krátké cestě?" Odpovědí je, že lidé nemají dost síly vzdát se ega a nejsou ochotni obrátit se najednou ke světlu. Je to oběť. Aby jim to bylo umožněno, dlouhá cesta je učí zeslabovat ego stupeň po stupni. Na dlouhé cestě docházejí k pokroku jen proto, aby dosáhli bodu, kde pro ně bude snazší se ega vzdát. To je jeden z nejdůležitějších důvodů. Dlouhá cesta připravuje žáka k tomu, aby mohl mít užitek z krátké cesty, jinak by nebyl schopen krátkou cestou jít.
Druhým důvodem je, že ještě nemají takovou sílu soustředění, aby udrželi mysl soustředěnou na Nadjá. Snad jsou schopni udržet ji po jednu nebo dvě minuty. Je proto nutné vyvinout sílu vytrvalého soustředění. I když vidíme pravdu, musíme získat ještě sílu setrvat v soustředění na pravdu a být v ní upevněni. Většina lidí má silnou připoutanost ke světským věcem a silnou touhu po nich. Jsou jim v cestě, překážejí jim na cestě ke skutečnosti. Chtějí se držet připoutanosti a tužeb, které přicházejí z ega, kterého se nechtějí vzdát.
Učitel tedy učí nejprve dlouhou cestu proto, že většina žáků není schopna sledovat krátkou cestu. Dlouhá cesta tedy existuje proto, aby je pro krátkou cestu připravila. Nemá význam, aby sledovali krátkou cestu, pokud nezískali filozofické pochopení, které jim umožní touto cestou jít. I když jim byla ukázána pravda na krátké cestě, nepoznají ji, nejsou-li k tomu připraveni studiem a filozofickým myšlením. Nenaučili se, co je pravda, a nemohou ji ocenit. Nemají filozofickou znalost a chápání, aby viděli rozdíl mezi pravdou a skutečností a mezi iluzí a omylem. Musí pochopit pravdu i intelektuálně. To je část dlouhé cesty.
Velice důležitá věc
Jestliže lidé sledují dlouhou cestu a pracují na ní mnoho let, mnozí již po několika letech shledají, že neudělali pokrok, který očekávali. Na začátku měli velké nadšení. Očekávali vnitřní zkušenost dávající sílu, poznání a sebeovládání, ale nezískali je ani po mnoha letech. Naopak - přicházejí zkoušky, tvrdé strasti života, jako např. smrt v rodině, změny zevního života ap. Jsou zklamáni a říkají: "Proč mne Bůh vyvolil k utrpení, přestože sleduji cestu. Mám samé těžkosti." Jsou zklamáni. Nyní může dojít k některé z následujících věcí:
1. Mohou se zcela vzdát hledání, na rok i na více let, nebo na celý život, a navrátit se k materialistickému způsobu života.
2. Mohou si myslet, že šli nesprávnou cestou, že mají nesprávného učitele nebo že používali špatných metod a hledají tak nového učitele a novou cestu. Avšak výsledky i s novým učitelem jsou stejné, protože se stále pohybují v kruhu svého ega. Ego jim brání dostatečně prohloubit jejich stav světla a moudrosti.
3. Může dojít i k třetí možnosti. Pokud se velmi snažili a tvrdě pracovali zdánlivě zcela bezúspěšně a cítí se unaveni, mentálně i citově vyčerpáni, vzdají se dalšího snažení avšak nevzdají se hledání. Jenom pasivně sedí a čekají.
Ti, kteří jsou v této poslední kategorii, jsou pak zcela připraveni nastoupit krátkou cestu a měli by to učinit. Dokonce i začátečníci mohou nastoupit krátkou cestu, avšak v praxi ji obvykle shledají příliš obtížnou.
Kombinace obou cest
Nejlepší způsob je od počátku kombinovat obě cesty. Tato kombinace musí být však přizpůsobená pro každého jednotlivce, protože lidé jsou rozliční. Není žádné pevné pravidlo platné pro každého. Pro jednoho se hodí kombinace méně krátké cesty a hodně dlouhé, u jiného je tomu obráceně. Závisí to na cítění, jejich intuici a na radě, kterou jim dá jejich učitel. Nakonec stejně každý musí dojít ke krátké cestě.
Protiklady mezi oběma cestami:
- Dlouhá cesta má ego, krátká má Nadjá bez ega.
- Krátká cesta je bez plánování, intuitivní, jako náhlé osvícení. Na dlouhé cestě se žáci snaží krok za krokem dostat z temnoty své nevědomosti.
Na dlouhé cestě chce mnoho žáků zažít zkušenosti mystické, okultní a psychické. Je to ego, které je vyžaduje, a vyžaduje rovněž uspokojení z pokroku. Ego se cítí důležité.
Na krátké cestě není žádná touha po vnitřní zkušenosti jakéhokoliv druhu. Když jste již ve skutečnosti, není již více žádných přání, neboť zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale skutečnost nikdy. Nyní vidíte, proč jsou běžná náboženství pouze pokusy přimět lidi k tomu, aby začali hledat Boha, ale oni nejsou schopni jít příliš daleko a příliš rychle.
Krátkou cestou vede učitel ty, kteří jsou více vyvinutí a méně připoutaní. V učení Ježíšově a Buddhově nalézáme obě cesty. Lidé mají různé stupně vývoje a proto si mohou vybrat cestu, která jim vyhovuje.
Učitel dává žákovi to, co žák chápe na své úrovni chápání. Běžná náboženství jsou směsí dlouhé cesty a krátké cesty. Bohužel však vedou někdy do zmatku. Např. biblické rčení "Dříve nežli Abrahám, Já jsem." má dva významy. Nižší znamená reinkarnaci, vyšší znamená: "Já jsem skutečnost."
- Na krátké cestě se nestaráme o reinkarnaci, nepřikládáme jí důležitosti.
- Na krátké cestě potřebují žáci studium filozofie jen pro jedinou věc - aby pochopili co je skutečnost.
Je nutno pochopit rozdíl mezi iluzí a skutečností. Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale i ego jsou iluzí.
Žáci nevědí, co je ego. Proto Ježíš řekl: "Chcete-li nalézti své pravé já, musíte popřít sama sebe!", což znamená popřít ego. Buddha řekl: "Toto není já." Učil mnichy, aby cvičili odříkání a myšlení na tuto mantru.
Je mnoho zmatku o těchto dvou bodech, jestliže není chápáno, že všechny nauky se dělí do uvedených dvou kategorií a jaký je mezi nimi rozdíl.
Protiklady mezi oběma cestami
Dlouhá cesta:
1. Dlouhá cesta má ego, krátká má Nadjá bez ega.
2. Na dlouhé cestě se žáci snaží krok za krokem dostat z temnoty své nevědomosti.
3. Na dlouhé cestě chce mnoho žáků zažít zkušenosti mystické, okultní a psychické. Je to ego, které je vyžaduje, a vyžaduje rovněž uspokojení z pokroku. Ego se cítí důležité.
4. Je nutno pochopit rozdíl mezi iluzí a skutečností. Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale i ego jsou iluzí.
5. Žáci nevědí, co je ego. Proto Ježíš řekl: „Chcete-li nalézti své pravé já, musíte popřít sama sebe!", což znamená popřít ego. Buddha řekl: „Toto není já." Učil mnichy, aby cvičili odříkání a myšlení na tuto mantru.
6. Na dlouhé cestě se žák snaží zdokonalit sám. Zakouší úspěchy a neúspěchy, vzestupy a pády. Když je zklamán, stane se melancholickým. Taková situace nemůže nastat na krátké cestě, protože žák má víru jako malé dítě. Předal celou svou budoucnost Nadjá/Bohu a má dostatek víry, aby mu důvěřoval. Ví, že učinil správné rozhodnutí a proto je vždy šťastný. Závisí zcela na této milosti a ví, že vše co přichází, přichází od nejmoudřejší bytosti za světem. Ať přijde cokoliv, bude to nejlepší. Vždy se spoléhá na Nadjá, nalézá v něm radost.
Krátká cesta:
1. Krátká cesta je bez plánování, intuitivní, jako náhlé osvícení.
2. Na krátké cestě není žádná touha po vnitřní zkušenosti jakéhokoliv druhu. Když jste již ve skutečnosti, není již více žádných přání, neboť zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale skutečnost nikdy. Nyní vidíte, proč jsou běžná náboženství pouze pokusy přimět lidi k tomu, aby začali hledat Boha, ale oni nejsou schopni jít příliš daleko a příliš rychle.
3. Krátkou cestou vede učitel ty, kteří jsou více vyvinutí a méně připoutaní. V učení Ježíšově a Buddhově nalézáme obě cesty. Lidé mají různé stupně vývoje a proto si mohou vybrat cestu, která jim vyhovuje.
4. Na krátké cestě se nestaráme o reinkarnaci, nepřikládáme jí důležitosti.
5. Na krátké cestě potřebují žáci studium filozofie jen pro jedinou věc - aby pochopili co je skutečnost.
Protože ego žije ve své vlastní temnotě, nemůže vydávat světlo. Světlo může přijít jen z Nadjá, které je světlem lidské existence. Rozumem můžeme do jisté míry ovládat ego, ale není možné ovládat Nadjá. Pokud se týká osvícení, nepřichází toto z vlastního chtěného úsilí, přichází pouze tím, co mu dá Nadjá. Je to věcí nepředvídatelné milosti a je to poslední tajemství. Je to jako vítr, který vane a nevidíte odkud a kam. Je to mystérium. Nakonec musíme být všichni jako malé děti a ponechat osvícení Otci a odevzdat mu své životy.
Na dlouhé cestě se žák snaží zdokonalit sám. Zakouší úspěchy a neúspěchy, vzestupy a pády. Když je zklamán, stane se melancholickým. Taková situace nemůže nastat na krátké cestě, protože žák má víru jako malé dítě. Předal celou svou budoucnost Nadjá/Bohu a má dostatek víry, aby mu důvěřoval. Ví, že učinil správné rozhodnutí a proto je vždy šťastný. Závisí zcela na této milosti a ví, že vše co přichází, přichází od nejmoudřejší bytosti za světem. Ať přijde cokoliv, bude to nejlepší. Vždy se spoléhá na Nadjá, nalézá v něm radost.
Temná noc duše
Krátká cesta je radostná cesta, cesta štěstí. Právě před tím, než toto nastane, může žák zažívat temnou noc duše. Cítí se zcela bezmocným, nepociťuje duchovní skutečnost. Má melancholické období. Nepociťuje duchovnost a ani po ní netouží. Není ani světský, ani duchovní. Cítí se osamělý a opuštěný a odloučený od svého gurua, jakoby za stěnou. Má pocit, že na něho Bůh zapomněl. Tato temná noc duše může trvat krátký čas, nebo dlouhá léta. Žák není ani schopen číst duchovní knihy nebo o nich přemýšlet. Cítí se smutným a zklamaným a může se i pokusit o sebevraždu. V tomto neštěstí mu ani ti, kdož ho milují, nemohou přinést útěchu. Na obou polokoulích, západní i východní, existuje přísloví, které říká: "Noc je nejtemnější před svítáním." Člověk v takové situaci je v nejnižším bodě. Potom mu krátká cesta přinese zpět radost právě tak, jako když vyjde Slunce.
Důležitou radou v takové chvíli je:
1. Musíš mít trpělivost - nebude to trvat věčně!
2. Musíš mít naději. Potom dosáhneš lepší úrovně než kdy předtím.
- lit.jpg (45.79 KiB) Zobrazeno 3023 krát
Temná noc duše nepřichází každému hledajícímu. Je to jako stín, způsobený Sluncem. Když se Slunce objeví v podvědomí, vznikají stíny. Ale to je začátek velké vnitřní změny. Vše předtím nebyl promarněný čas, práce pokračuje, ale v podvědomí, aby bylo vykořeněno ego, což provádí Nadjá. Je to známkou milosti, ale žák se přesto cítí nešťastný.
Na krátké cestě je zpravidla méně cvičení. Není nutno, aby se zvlášť usedalo k meditaci, ale je nutné pokoušet se být v meditaci stále.
Když jste zevně činní, pak má meditace přirozeně odlišnou formu od meditace, kterou konáte v klidu a k níž úmyslně usedáte. Během činné části dne má meditace formu vzpomínky: vždy se snažte vzpomínat na Nadjá - ONO JE - to postačí. Ve zvláštní době, kdy provádíte meditaci, není vaším úkolem zlepšovat váš charakter. Během meditace máte vyprázdnit svou mysl od myšlenek tak rychle, jak je to jen možné.
Obvykle žijeme ve svých malých já, ve svých myšlenkách, i když jsou to třeba myšlenky duchovní. Proto je zapotřebí se držet stranou všech myšlenek.
Chcete-li myslet přímo na Nadjá, které je bez tvaru, je to nemožné. Pokoušíte se, ale jakákoliv představa, forma nebo tvar jsou nesprávné. Nemůžete si Nadjá představit. Proto je lepší se o to nepokoušet a zůstat tichý. Nesmíte zůstat v egu. "Buď tich a poznej, že já jsem Bůh!" říká Bible.
"Wu-wei" znamená nečinnost, nesnažení se - je to nejvyšší učení taoismu a Zenu. A to znamená totéž, co již bylo vysvětleno. Nadjá je již zde, vy, jako ego, musíte ustoupit z cesty.
Praktické rady
Většina lidí musí kombinovat dlouhou a krátkou cestu. Možná jen jeden den nebo jeden týden (tak jak to bude řídit vnitřní popud) budete na dlouhé cestě a jiný den na krátké cestě. Váš postoj bude pak zcela pasivní, protože všechny intelektuální představy (myšlenky) mají jen omezenou hodnotu. Musíte nyní být vedeni svým vnitřním cítěním nebo intuicí.
Jestliže se lidé ptají, zda mají studovat, odpovědí je, že knihy se zabývají myšlenkami. Co nám dávají není pravda ale jenom její intelektuální výklad. Připravují vás k lepšímu chápání. Studujete-li knihy, získáváte pouze více myšlenek. Nakonec musíte dojít k bodu, kdy nebudete potřebovat žádné knihy. Jsou různé dobré knihy, ale vždy musíte rozlišovat mezi dobrým a špatným učením, která mohou být v téže knize promíchána.
Kontemplace
Když učiníme změnu ke kontemplaci, myšlení ustane. To je nejhlubší bod v nás samých. Z toho důvodu každý musí hledat v sobě a musí nalézt svoji vlastní cestu.
Není nutné putovat po dlouhé cestě déle než do doby, kdy jste připraveni nastoupit krátkou cestu. Je velmi důležité mít živou víru v Nadjá a stát se malým dítětem a cítit tolik závislosti na Nadjá, jako malé dítě na svých rodičích.
Měli byste mít tuto víru v samotnou sílu Ducha a ne v jakoukoliv jinou, byť sebelepší, lidskou bytost.
Jestliže žák myslí stále úzkostlivě na své chyby, je na nesprávné cestě. Může se pokusit chyby odstranit, ale nemůže to učinit dokonale, dokud není schopen vzdát se ega.
Nebezpečím krátké cesty
Základem krátké cesty je, že jsme vždy božští. Je to již s námi, není to nic nového, ale musíme usilovat o poznání toho, co zde již je.
Lidé, kteří si myslí, že mají velké množství chyb, toho pak mohou využívat jako omluvy pro svoji pohodlnost a stát se pasivními a nesnažit se. Ale kombinování je nutné.
Nebezpečím krátké cesty je, že si žák v určitý moment může začít myslet: "Jsem osvícený a nemusím nic víc dělat." Je to pak ale jen jiná forma ega. Proto je nutná rovnováha mezi dlouhou a krátkou cestou.
