Štěstí

[vostalpetr]

Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš...


V životě člověka jsou důležité jen tři věci

(i když by jich mohlo být klidně i pět či deset) :


1) Dobře se narodit

(ne každý ovšem dostane za své dobré narození medaili,

některým jsou pouze propíchnuty uši či uříznuta předkožka)


2) Dobře žít

(na to se názory liší, co že to znamená,

ale pro mě to znamená přirozený egoistický enjoiyng,

který se člověk přirozeně učí během života a rozvíjí jej

a nenechá se ovlivnovat nějakými systémy víry, naděje a lásky apd)


3) Dobře umřít

(o tom moc nevím, nebot tutot zkušenost nemám,

jen vím,

že kuřáci umírají předčastně,

a že kdo umře letos, má napřesrok pokoj,

a že občas je dobrý umřít včas


Třeba takovej Ježíš, byt umřel mladý, neumřel včas

a tak se mu stalo, že jej všichni zapřeli a nikdo se k němu neměl..


To Tomášová umřela včas,

takže se jí nestalo, že její přátelé by ji zabanovali a za vulgární slovo "čumění do blba"

jako to třeba udělali Pelvanovi, jenž použil v nějakém forku podobného slova


No umřít včas zdá se být poměrně důležité,

i když to zcela jistě neznamená doslova dobře umřít..

[Trini]

Už jsem si myslela - podle toho odstrašujícího názvu vlákna, že přicválala Jana.

Ty by sis chtěl koupit prachy? Někteří si je raději tisknou.

[Trini]

Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš...

Jo, když jsem se lidí vyptávala, jestli by si přáli být štastní nebo bohatí, tak se obvykle vyslovili pro to "bohatí".

[Trini]

Třeba takovej Ježíš, byt umřel mladý, neumřel včas

a tak se mu stalo, že jej všichni zapřeli a nikdo se k němu neměl..

Všichni ne.
Za tři dny vstal z mrtvých.Tak asi tak nevčas neumřel.

[vostalpetr]

No vždyt víš jak to chodí,

když umře nějaký malíř ke kterému se nikdo nic moc neznal,

hodnota jeho mazanic neobyčejně stoupne

a začne být neobyčejně ceněn...


Stane se z něj idol, u katolíků pak světec ....


Za tři dny stane z mrtvých coby idol, a bude zde strašit na věčný časy,

neobyčejná výhoda mrtvých spočívá v tom,

že již nic nevytvoří nového

a hlavně nikomu do ničeho již nebudou kecat...


Takovej V. van Gog byl za života bezuchej magor na léčení v ústavu,

ale už týden po smrti se z něj stal geniální umělec jenž otevřel umění nové cesty...

[vostalpetr]

Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš...

Jo, když jsem se lidí vyptávala, jestli by si přáli být štastní nebo bohatí, tak se obvykle vyslovili pro to "bohatí".

To je i není rozumná odpověd,

když už jsi štastná, tak pak už nepotřebuješ štěstí, takže bereš prachy...


Jenže peníze ti mohou to tvé štěstí i poněkud narušit,

protože máš něco navíc co nepotřebuješ,

z čehož ti pak může následně začít mrdat v bedně...


(samozřejmě existují i jiné varianty, to když nejsi štastná...)

[Trini]

No vždyt víš jak to chodí,

když umře nějaký malíř ke kterému se nikdo nic moc neznal,

hodnota jeho mazanic neobyčejně stoupne

a začne být neobyčejně ceněn...

Kolik takových malířů znáš? Já jen Gogha.
Ale za to znám hodně případů, kdy po smrti bývalých pop-idolů, se jejich popularita znovu silně rozvinula.

[vostalpetr]

Pak vzniká následný problém co s těma prachama co máš ale co nepotřebuješ,

šlo by je zajisté dát těm co je potřebují,

ale i jim se pak může stát, že přijdou o své štěstí díky tomu, že bdou bohatí...

Taky by se daly zajisté vhodně investovat,

ale to si zase přiděláš spoustu starostí a práce...

[Trini]

Takovej V. van Gog byl za života bezuchej magor na léčení v ústavu,

ale už týden po smrti se z něj stal geniální umělec jenž otevřel umění nové cesty...

Jo, byl geniální. To lidé s třemi trojkami v datě narození bývají. Genialita není příliš vzdálena od šílenství. Asi je to tou neobvyklou intenzitou.

[vostalpetr]

Kolik takových malířů znáš? Já jen Gogha.

Ale to se netýká jen malířů, ale každýho, kdo něco vytvořil,

takovej Sokrates byl v podstatě jen užvaněnej athénskej dědek,

a až po smrti,

především díky Platonovi se stal slavnej...


Kde by byl Ježíš bez apoštola Pavla a kde by byl Pavel bez Ježíše ???

Kde by byl Mahariši bez Bruntona a Brunton bez Maharišiho ???

[Trini]

Jenže peníze ti mohou to tvé štěstí i poněkud narušit,

protože máš něco navíc co nepotřebuješ,

No právě. Proto jsem si vždy přála mít to, co potřebuji a abych toho moc nepotřebovala.

[Trini]

Kolik takových malířů znáš? Já jen Gogha.

Ale to se netýká jen malířů, ale každýho, kdo něco vytvořil,

takovej Sokrates byl v podstatě jen užvaněnej athénskej dědek,

a až po smrti,

především díky Platonovi se stal slavnej...

Kdyby neměl co podstatného říct, tak by se slavný nestal. Někdo je slavný už za života, někdo až po smrti.

Kde by byl Ježíš bez apoštola Pavla a kde by byl Pavel bez Ježíše ???

Kde by byl Mahariši bez Bruntona a Brunton bez Maharišiho ???

A kdo by o nich věděl, kdyby Gutenberg nevynalezll knihtisk?

[vostalpetr]

Kdyby neměl co podstatného říct, tak by se slavný nestal. Někdo je slavný už za života, někdo až po smrti.

To je fakt,

mnozí se stávají idoly již za života...

Někdo se prostě trefí do vkusu své doby,

zatímco jiní poněkud tu dobu předběhnou...

[Trini]

Kdyby neměl co podstatného říct, tak by se slavný nestal. Někdo je slavný už za života, někdo až po smrti.

To je fakt,

mnozí se stávají idoly již za života...

Někdo se prostě trefí do vkusu své doby,

zatímco jiní poněkud tu dobu předběhnou...

[vostalpetr]

A kdo by o nich věděl, kdyby Gutenberg nevynalezll knihtisk?

Gutenbergra by měli zavřít za spoluúčast na šíření poplašných a matoucích zpráv,

zrovna včera jsem četl že je za to sazba asi dva roky,

když jsem se koukal co to je za skupinu těch Ztohoven

co vyvěsili ty rudý trenky na hradě...


Docela mě pobavilo,

jak to na Seznamu při diskuzi skoro všechny nasralo,

že místo pravdy co zvítězí

jim vlajou rudý trencle...

Zdá se že ta pravda je furt v kurzu a furt se sází na vítězstí...

[irulan]

...
jak to na Seznamu při diskuzi skoro všechny nasralo,

že místo pravdy co zvítězí

jim vlajou rudý trencle...

Zdá se že ta pravda je furt v kurzu a furt se sází na vítězstí...

asi to s tou pravdou bude hodně na štíru, když to takový trencle dokážou narušit. Bojme se milý národe o svou důstojnost

[vostalpetr]

I když možná se jen slipaři a boxerkáři

a

tangařky a bombardačky

cítí poněkud zneuznány a odstrčeny těmi trenýrkáři...


Jde tedy jen o známou českou vlastnost - závist...

[Alaja]

Štěstí je jen muška zlatá. Můžeme si jej uklohnit?

Recepty na štěstí zažívají podobný mediální boom jako gastronomie. Na seznamu známých ingrediencí by však neměla chybět i zvídavost, otevřenost změně a nejistota.

Kdo z nás by nechtěl být šťastný? Soudě podle široké nabídky „manuálů na štěstí“, specializovaných koučů a psychoterapeutů, je po tomto „duševním stavu“ vcelku poptávka. Na dračku jde zejména štěstí „trvale udržitelné“ a reflektované, a nikoliv pouze to krátké, pomíjivé a svou povahou spíše nahodilé.

Usilování o štěstí je často kontraproduktivní

Štěstí je zkrátka bráno v potaz jako jeden z nejhlavnějších cílů našeho bytí a podle většiny dostupných výzkumů pozitivně ovlivňuje snad všechny myslitelné oblasti lidského života. Vedle prezentovaných poznatků „happyologie“ se však téměř neodbytně vkrádá otázka, zda všechno to společenské a mediální zdůrazňování není ve skutečnosti kontraproduktivní.

Že tomu tak může být, naznačuje výzkum psycholožky Iris B. Mauss a kol., jehož dílčí součástí bylo mimo i čtení smyšleného vědeckého článku nadsazujícího důležitost štěstí. K závěrům této studie patří tvrzení , že čím více se soustředíme na to, abychom byli šťastni, tím více jsme nešťastni.

Psycholog Todd Kashdan, který coby klinický psycholog strávil výzkumem životní spokojenosti 15 let, ostatně klade na místo honby za štěstím naplněný a smysluplný život. K známým receptům na tzv. „flow“ a „všímavou pozornost“ přidává pro něj klíčovou „kognitivní ingredienci“, a totiž zvídavost. Spojuje s ní otevřenost vůči novinkám, odlišnostem a také schopnost se efektivně vyrovnávat s nejistotou.

Skromným objevitelem světa

„Stále je co objevovat“ - je hlavním sloganem National Geographic Česko. Samotné objevování však nemusí být vázáno pouze na vzdálené kultury, velké vědecké objevy a zážitky typu heuréka.

Objevitelem „každodenního života“ může být každý z nás - a nemusí být vědcem, cestovatelem či umělcem. Postačí jen větší porce zvídavosti, a nikoliv pouhé zvědavosti, která často začíná a končí u nového dílu telenovely, nápadných kuriozit a křiklavých bulvárních zpráv typu „víme první“. Pokud totiž na pracoviště, kde nyní pravděpodobně čtete tyto řádky, nakráčí muž středního věku v kostýmu kentaura, pak to automaticky strhne vaši pozornost a zvědavost.

Jenomže zvídavost - alespoň jak ji vidí Todd Kashdan - se začíná uplatňovat až ve chvíli, kdy se snažíme přijít věcem na kloub. A to i v případech, kdy nás něco přesahuje, vyvádí z konceptu a/nebo ohrožuje zažité poznávací rámce či pohodlnost.

Smyslem zvídavosti je totiž rozšíření a obohacení prostoru našeho světa o nové možnosti, informace či životní strategie. Inspirací k znovuobjevení „dětské zvídavosti“ může být i kniha „všednodenní etnografie“: Jak být průzkumníkem světa. Keri Smith v ní nabízí spoustu netradičních aktivit i pro typické městské chodce. Stopování věcí a dějů k jejich zdroji, programové bloudění, všímání si typických vzorců a jejich spojování. Dokumentování těchto experimentů nám pak může zprostředkovat sebepoznání mimo obvyklé a často zúžené meze.

Lekce z permanentní juvenility

Dospělý člověk je nositelem celé řady neotenních znaků (dětských či mladistvých), které jsou u našich nejbližších příbuzných, lidoopů, vázány jen na mláďata. Antropolog a zoolog Adolf Portmann dokonce pojímá člověka jako „neotenického primáta“, u nějž některé juvenilní rysy přetrvávají do dospělosti.

V psychické rovině se jedná zejména o „permanentní juvenilitu“, která se projevuje dětskou hravostí, zvídavostí a také schopností naučit se něco nového i v pozdní dospělosti. Ačkoliv s tím lze v obecné rovině souhlasit, životní praxe přece jen svědčí o postupném přechodu od zvídavosti k poznávací pohodlnosti a jistotám.

Jejich příkladem mohou být nejrůznější soubory klišé, usedlé moralizování či obehraná pseudofilosofická moudra. U zvídavosti jde o něco jiného. Není nutné vypadat vždy chytře a je možné si dovolit „luxus pošetilosti“. Nehraje se tzv. na jistotu, na černou a bílou, a předem se nepřehlíží ti, jejichž hodnoty či názory se liší od těch našich a jsou navíc náročné či pohodlnost ohrožující.

Určitá míra nejistoty, spojená s příjemnými, novými a život neohrožujícími zážitky, totiž nezřídka patří k těm nejtrvalejším a nejsmysluplnějším životním zkušenostem. A navíc: zvídavost nerovná se dětinskost, a přesto může v jistém smyslu omlazovat.

V množství větším než malém ji ostatně můžeme nalézt na albu bystrého pozorovatele života a „odmítače pohody“, Jana Buriana. Nabízí v něm „návod“ , Jak nezestárnout.

http://www.national-geographic.cz/clank ... hnit.html#!