Trini píše:Něco na tom bude. Jako teeny jsem si velmi často k večeru vyšla sama na procházku přes Václavák (bydleli jsme v blízkosti Rozhlasu) průchodem u Lucerny na Jungmannovo náměstí (dokud bylo Divdlo Za Branou, tak nakouknout, co je nového) a potom přes Staromák ke Karlovu mostu. Zvláštní bylo, že se mi snad pokaždé podařilo na Starém Městě zabloudit - někdy jsem se dostala k Betlémské kapli, někdy ne. A pak zase zpátky, někdy přes Kampu a kolem Národního divadla. Tyhle procházky jsem velmi milovala. Být sama se sebou, klid a mír...
Bydlela jsem v Praze asi tak 13 - 14 let a ten pobyt se mi dost vryl do paměti. Nechtěla jsem do Prahy už jako mladá, později teprve ne, nelíbilo se mi tam....ale něco zařídilo, že jsem tam byla vlastně násilím dotlačena. Nakonec jsem zjistila, že se mi tam vlastně líbí. A pak začalo to seznamování s duchovními prožitky, měla jsem tam spoustu přátel, s kterými jsem si o tom duchovnu mohla povídat.. a nejen o duchovnu, ale i o ufounech, o parapsychologii atd. Když jsem chodila po městě, vnímala jsem, že jsem čímsi obklopena. Něčím, co ve mne způsobovalo jakousi bezdůvodnou radostivost, euforii, či jak to nazvat. Vnímala jsem to jen v Praze a pak jen na občasných návštěvách divadla či kina mimo Prahu. Když jsem občas odjížděla z Prahy, tak ten podivný vliv za hranicemi města zmizel......