honzam píše:Je obdivuhodné, jak Pedrito otevřeně pozval na Posezeníčko Janu, i když ho tolikrát na svých stránkách banovala a vypudila, aby si založil vlastní fórum. Tohle je ukázka opravdového soucitu s opuštěnou bytostí, o které Pedrito ví, že by si ráda popovídala, ale na poradně nemá s kým.
Pedrito píše:No ona nějak ví, že nemůže veřejně s druhými komunikovat jinak, než jak je zvyklá. Pomocí všemožných autorit, či pomocí AI. Nejde to. Nevěřím, že se takhle baví se svou rodinou, sousedy, kolegy.. ale jakmile otevře ten internet, je v transu.
Zlatíčka milovaný. To, o čem můžu mluvit, že právě teď skutečně je, je ten nejnádhernější a nejšťastnější život, jaký může existovat.
Všichni jste láskou a ta láska je šťastná, že jste. Nic jiného v tom není. Není závislá na projevu, na čase, na prostoru, na iluzi oddělenosti... není závislá na ničem.
Není dotčena jedinou myšlenkou, proto nezná žádnou vinu, ničí chybu. Čehokoliv se dotkne, dostává punc dokonalosti. A ona nemůže být od ničeho oddělena, protože už tím vším je.
Je to skvělé, že na Poradně už nejsou žádné polemiky, posuzování druhých, hledání špatností, protože všechna slova Probuzených směřují k poznání celistvé dokonalosti.
Je to skvělé, že Pedrito uposlechl opakované výzvy, aby vytvořil fórum pro diskuzi, kde je možné se bavit "normálně" a jeho dílo se mu povedlo.
Překvapilo mě, že Eduard Tomáš mluví o vnitřní a vnější bytosti, protože v uvědomění Skutečnosti nic vnějšího a vnitřního není.
Ale ono se to tak skutečně může jevit. Při povrchním pohledu jsme individuality, tedy vnější bytosti, které to mají různě a každý z nás si dělá to svoje. To je, jak říkají Probuzení, sen, mája, iluze.
Při hlubším poznání, je tady jen jediné celistvé Blažené Bytí, která nemá chybu, které je láskou - to je Skutečnost.
Takže, Pedrito, při povrchním pohledu je Jana úplně obyčejná bytost, která se úplně normálně baví s rodinou, přáteli, bytostmi, které potkává, a vůbec žádné duchovno s nikým neřeší.
Při hlubším poznání je ve skutečnosti jediné skutečné Já, které je vším, co je a k jeho poznání zvou všichni ti Probuzení svými promluvami.
Při ztotožnění s egem jsou slova Probuzených jen prázdnými slogany, frázemi.
Při uvědomění Skutečnosti v nás zní všechna ta slova Probuzených tichem, klidem, mírem, láskou, štěstím, blažeností, protože všichni Probuzení jsou Já.
A je tady možnost to jediné skutečné pravé Já, kterým jsme, poznávat, nebo je možné si užívat povrchního posuzování těch druhých, kteří to mají na rozdíl od našeho ega špatně.
