Indiičtí džnanínové

[Trini]

Píšu o tom, co poznávám jako skutečnost.

Když píšeš, že poznáváš skutečnost, tak je v tom to "já", o kterém vzápětí tvrdíš, že se musí nakopnout. Tak jak?

Míla Tomášová nikde neříká, že se nemá nakopnout blaženost, ani že se má nakopnout "já". Při realizaci se "já" rozpustí a už pak nikdo nemůže říct, že něco poznává. Když někdo řekne, že poznává Pravdu - tak to může být nejvýše vzpomínka, řekl E. Tomáš.

Čím dál víc si vymýšlíš a překrucuješ.

[Nic]

Píšu o tom, co poznávám jako skutečnost.

Když píšeš, že poznáváš skutečnost, tak je v tom to "já", o kterém vzápětí tvrdíš, že se musí nakopnout. Tak jak?

Míla Tomášová nikde neříká, že se nemá nakopnout blaženost, ani že se má nakopnout "já". Při realizaci se "já" rozpustí a už pak nikdo nemůže říct, že něco poznává. Když někdo řekne, že poznává Pravdu - tak to může být nejvýše vzpomínka, řekl E. Tomáš.

Čím dál víc si vymýšlíš a překrucuješ.

Péťo, je to nedorozumění. To, že se má nakopnout blaženost tvrdí kde kdo, když si přečte: "Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: „Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – „já vím“ – „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já."
Co tedy podle Tebe měla Mila Tomášová nakopnout?

Při realizaci se "já" rozpustí a už pak nikdo nemůže říct, že něco poznává. Když někdo řekne, že poznává Pravdu - tak to může být nejvýše vzpomínka, řekl E. Tomáš.

Se zmizením konatele, tedy toho malého já, je tady jen poznání, nikoliv iluze osoby, která poznává. Proto všechny ty promluvy Probuzených jsou ze stejného zdroje. Je tady jedno Bytí - vědomí. Jsi tím pravým Já, které je vším, co je. Ne jen tou jednou osobou z masa a kostí. Samo sebou všechny ty projevy tady mohou klidně být dál. Nisargadatta se klidně může rozčilovat, můžou mu pod oknem smrdět veřejné záchodky, ale to všechno projevené, co se objeví, v okamžiku, kdy to zmizí, už není ničím. Ale to, co skutečně jsi, je tady pořád stejné. Protože jsi Já.

[Trini]

Péťo, je to nedorozumění. To, že se má nakopnout blaženost tvrdí kde kdo, když si přečte: "Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: „Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – „já vím“ – „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já."
Co tedy podle Tebe měla Mila Tomášová nakopnout?

Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. Tohle měla nakopnout = vzdát se toho.

Při realizaci se "já" rozpustí a už pak nikdo nemůže říct, že něco poznává. Když někdo řekne, že poznává Pravdu - tak to může být nejvýše vzpomínka, řekl E. Tomáš.

Se zmizením konatele, tedy toho malého já, je tady jen poznání, nikoliv iluze osoby, která poznává. Proto všechny ty promluvy Probuzených jsou ze stejného zdroje. Je tady jedno Bytí - vědomí. Jsi tím pravým Já, které je vším, co je. Ne jen tou jednou osobou z masa a kostí. Samo sebou všechny ty projevy tady mohou klidně být dál. Nisargadatta se klidně může rozčilovat, můžou mu pod oknem smrdět veřejné záchodky, ale to všechno projevené, co se objeví, v okamžiku, kdy to zmizí, už není ničím. Ale to, co skutečně jsi, je tady pořád stejné. Protože jsi Já.

Už si konečně přestan představovat nějakou osobu, kterou musíš poučovat.

[Trini]

Jednou se to tedy musí překročit.

Kdy to tedy překročíš, Jano? Kdy budeš mít tolik odvahy vzdát se toho vnímání - vědoucího, blaženého, štastného? Kdy to nakopneš?

[Nic]

Jednou se to tedy musí překročit.

Kdy to tedy překročíš, Jano? Kdy budeš mít tolik odvahy vzdát se toho vnímání - vědoucího, blaženého, štastného? Kdy to nakopneš?

Je to drobátko jinak nejsem nic, co by mohlo cokoliv překračovat.

To vědoucí blažené šťastné je právě tím Božským Bytím, které je vším, co je. Je to TO, o kterém Nisargadatta říká: "Já jsem TO"

S uvědoměním, kdo jsi, nemůžeš být ničím jiným.

Je to tak?

Jaká bude kvalita toho, kdo tento princip rozpozná? Ten, kdo
pochopí vědomí, bude před vědomím, před pěti elementy. Pro něj se stane smrt oceánem blaženosti. Ostatní, kteří se považují za tělo
a mysl, podstoupí traumatickou zkušenost útrpného konce. Výsledkem rozkoše trvající zlomek vteřiny je totožnost s tělem a myslí.
Porovnejme blažený stav Džnánina s rozkoší muže a ženy. Světec
Džňánéšvar napsal komentář k Bhagavadgítě (kniha zvaná Džňánéšvari). Napsal také knihu Amruta Anubhava – Prožívání Nesmrtelnosti (Mrit – smrt, Amrita – žádná smrt) – bezedný oceán blaženosti.
JSEM NEZROZEN Nisargadatta

[Trini]

Jednou se to tedy musí překročit.

Kdy to tedy překročíš, Jano? Kdy budeš mít tolik odvahy vzdát se toho vnímání - vědoucího, blaženého, štastného? Kdy to nakopneš?

Je to drobátko jinak nejsem nic, co by mohlo cokoliv překračovat.

A protože si tohle myslíš, tak se toho blaženého, štastněho vnímání nepustíš = nepročistíš "já" = k realizaci nedojde. A budeš se věčně jen vymlouvat.

[Nic]

Jednou se to tedy musí překročit.

Kdy to tedy překročíš, Jano? Kdy budeš mít tolik odvahy vzdát se toho vnímání - vědoucího, blaženého, štastného? Kdy to nakopneš?

Je to drobátko jinak nejsem nic, co by mohlo cokoliv překračovat.

A protože si tohle myslíš, tak se toho blaženého, štastněho vnímání nepustíš = nepročistíš "já" = k realizaci nedojde. A budeš se věčně jen vymlouvat.

Osvobozující je pustit i představu, že tady je někdo oddělený od blaženého, šťastného a že se toho může držet, nebo to může pustit.

S tím přichází uvědomění: "Já jsem TO" - TO blažené, šťastné

[Trini]

A protože si tohle myslíš, tak se toho blaženého, štastněho vnímání nepustíš = nepročistíš "já" = k realizaci nedojde. A budeš se věčně jen vymlouvat.

Osvobozující je pustit i představu, že tady je někdo oddělený od blaženého, šťastného a že se toho může držet, nebo to může pustit.

S tím přichází uvědomění: "Já jsem TO" - TO blažené, šťastné

Ty se jen plácáš v představách o představách !!!

[Trini]

Jednou se to tedy musí překročit.

Kdy to tedy překročíš, Jano? Kdy budeš mít tolik odvahy vzdát se toho vnímání - vědoucího, blaženého, štastného? Kdy to nakopneš?

P.S.

Jana to holt nepřekročí a bude si namlouvat, že je to Ono a otravovat s tím ostatní.

[Nic]

Osvobozující je pustit i představu, že tady je někdo oddělený od blaženého, šťastného a že se toho může držet, nebo to může pustit.

S tím přichází uvědomění: "Já jsem TO" - TO blažené, šťastné."

Není co překračovat ani kým.
Blažené Bytí není stav, který by měl být opuštěn,
ale samotná skutečnost, ve které se všechny stavy objevují.
Říkat "překroč to" je jako říkat oceánu, ať překročí sám sebe.