Taky
nevnimam to zase tak, ze kdyz rekneme "tak se to melo stat", ze se to tak vzdy muselo stat a ze jsme s tim nemohli nic udelat
Je mi blízké naopak tohle: Udělat všechno, co momentální situace umožňuje, aby její řešení dopadlo optimálně pro všechny zúčastněné. Ta moje iniciativa a "udělání" je přeci taky součást dění... A projevila se, takže k ní dojít mělo. Mělo se to stát - i s mým podílem na tom. Projevuju-li iniciativu, dělám, co nejlepšího jde, nacházím se v současném okamžiku
teď, teď, teď, teď, teď.
Něco úplně jiného je očekávat nebo doufat, že moje iniciativa přinese v budoucnosti žádoucí výsledky = že průběh dění bude takový, jaký si představuju do budoucna coby optimální. V tom okamžiku se ocitám v představách mysli "co by, kdyby", "aby ano", "aby ne" - ne v tom, co právě je.
Z duše mi mluví Eckhart Tolle v Pracovní knize "Moc přítomného okamžiku":
"
Moudrost vzdání seVaše budoucnost závisí především na kvalitě vašeho vědomí v přítomnosti, takže vzdát se přítomnému okamžiku je nejdůležitější, co můžete udělat, chcete-li způsobit nějakou pozitivní změnu. Vaše činnost je druhořadá. Žádný skutečně pozitivní čin nemůže vzniknout ve stavu vědomí, které se nevzdalo realitě.
Pro některé lidi má "vzdání se" negativní konotaci, neboť si pod tím pojmem představují lhostejnost nebo neschopnost řešit životní problémy, nebo dokonce porážku.
Skutečné vzdání se je však něco jiného. Neznamená to, že nic neděláte a jen pasivně přijímáte jakoukoli situaci. A neznamená to, že jste si přestali dělat plány do budoucna. Vzdání se je projevem prosté a hluboké moudrosti, která člověka vede k tomu, aby neodporoval proudění života. A proudění života můžete prožívat jedině v přítomném okamžiku. Vzdát se tudíž znamená přijímat přítomný okamžik bezpodmínečně a bez jakýchkoli výhrad.
Vzdát se životu znamená vzdát se vnitřního odporu k tomu, co existuje.
Vnitřní odpor je odmítání toho, co existuje. Je obzvlášť zjevný v situacích, které neodpovídají očekávání naší mysli.
Jste-li na světě dostatečně dlouho, pravděpodobně víte, že nepříznivých situací je víc než dost. A právě v takových situacích je třeba vzdávat se realitě, pokud se chcete zbavit bolesti a zármutku. Přijetí reality vás osvobodí od ztotožňování se s myslí a okamžitě vás spojí s Bytím. Odpor je vaše mysl.
Vzdání se je čistě vnitřní jev.
Neznamená to, že byste ve vnějším světě neměli nic dělat a že byste nemohli změnit situaci.Ve skutečnosti nemusíte přijímat celkovou situaci, stačí přijmout nepatrnou část, které se říká přítomný okamžik. Když zapadnete do bahna a nemůžete se hnout z místa, neříkáte si "Tak dobře, já prostě rezignuji a zůstanu tady." Rezignace není vzdání se realitě.
Nemusíte přijímat nežádoucí nebo nepříjemné životní situace. Ani si nemusíte namlouvat, že nepříjemná situace je dobrá. To nemusíte. Uvědomujete si, že se z ní chcete dostat. Pak soustředíte svou pozornost na přítomný okamžik, aniž ho jakýmkoli způsobem hodnotíte.
To znamená, že ho neposuzujete. Takže se mu nebráníte a nemáte žádné negativní emoce. Prostě přijmete jeho existenci.
Pak začnete dělat všechno, co můžete, abyste se ze situace dostali.
Takové činnosti říkám pozitivní činnost, neboť je mnohem účinnější než činnost negativní, která vzniká z hněvu, zoufalství nebo nespokojenosti."