MartinesLuggi píše:Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego.
Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."
Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvíli se zeptal: "A který vlk vyhraje?"
Starý indián odpověděl: “Ten kterého krmíš”.
Jana píše:Připadá mi divné, že by se bytost ve které je radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra mohla nechat vyprovokovat k boji proti jiné bytosti .
Je to jako na dětském pískovišti: zaktivizují se ty reakce, které vyvolá dění kolem nás. Jedna holčička se na pískovišti sama od sebe usměje na nějakou docela cizí druhou holčičku, protože je momentálně spokojená a v pohodě - a ta druhá jí půjčí sama od sebe svůj kyblíček, protože ten bezdůvodný úsměv v ní vyvolal pocit přátelství. Jindy téhle druhé ochotné žabce bude trochu zima a navíc jiné dítě něco navrčeně poznamená na její účet - a ona ho tím kyblíčkem majzne po hlavě.
V psychice člověka jsou všechny možnosti, aktivují se děním.
Věřím, že jednou přijde čas, kdy děti se už od maminek dozvědí, že vyvstání emoce = jen mechanická a přirozená reakce našeho emočního těla; a že máme dvě možnosti, jak se v takové chvíli zachovat: buď nechat projevit svoje zaktivované emoční tělo, aby jednalo na nás a tím zesílilo svou energii, anebo přijmout projev jeho energie jako přirozenou reakci a tiše ji v sobě pozorovat. Tím se emoční tělo zprázdní, dojde k transformaci té energie ... a můžeme pak zareagovat klidně, vědomě, ne pod vlivem emočního těla. I tehdy, když jsme něčím nadšeně nekriticky uchváceni a reagujeme bez uvážení, zareagovalo naše emoční tělo - i pozitivní emoce patří do jeho repertoáru.
Dalajlama spolu se západními vědci probírali při svém setkání v Dharamsale vlivy emocí, naprogramovaných dřívějšími zkušenostmi v mozku člověka, a v USA se pak díky iniciativě vědců rozběhl pokusný program na řadě škol, kde se děti učí už od dětství, jak nenechat za sebe jednat emoční tělo.
O tomhle
setkání vědců s dalajlamou a v co prakticky vyústilo píše poutavě jeho iniciátor a účastník Daniel Goleman v knize "Destruktivní emoce" (v českém překladu vydal IKAR 2003); kniha je už rozebraná, mají ji ale v
knihovnách.