Šance pro zahořklého člověka?

[teo]

Pokud víte kde je tlačítko "reset - vymazání paměti" napište, hledám jej.

Člověk může procestovat celý svět, vynaložit obrovské prostředky a úsilí aby jej našel. Říkám si "jaké by to bylo, kdybych vyrůstal ve fungující rodině, bez všeho toho trvalého napětí a situací, na které bych raději zapomenul". "Jaké by to asi bylo, žít ve fungující rodině a poznat tolik věcí, které jsou mi tak cizí".
I když se z tama odstěhujete... něco si odnášíte sebou. Zahořlost. A přitom toužítě o absolutním opaku, který nevíte jak je definován. Je to pod kůží, těžko to smyjete.
Jak poznat a zvyknout si na spoustu věcí, které absolutní většina lidí bere za samozřejmost. Základní otázky, na které neznám odpověď. Asi jako by jste neuměli jezdit na kole. Umí to všichni, až na vás.

Pokud víte kde je tlačítko "reset - vymazání paměti" napište, hledám jej.

Na spoustu jedů (např. předsudky, sebeponižování,...) jsem našel lék (tolerance, sebedůvěra,...), a ze svého těla je odstranil.
Jak se zbavit té zahořklosti, té samé zahořklosti která nechce dovlit se snížit k tomu a nechat si vysvětlit základní otázky , a té samé zahořklosti jež nenávidím, kvůli tomu, že mě nechce nechat žít svůj život ve štěstí, lásce a harmonii. Pokud víte kde je tlačítko "reset - vymazání paměti" napište, hledám jej. Nač končit tenhle život, když ten další, může být založený na stějně špatných základech jako tento.

Hořkosti odejdi a něch mě konečně žít svůj život.

Hledám lék

[Jana]

Stopy v písku
aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala?
(M. Powersová)

Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi.

Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.

Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi: „Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat. Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy. Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“

On zašeptal: „Dítě moje drahé, Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“

[Petr]

Těch rad a možností je hrozně moc, vyber si cokoliv tě láká .

Teď mě bezprostředně napadlo třeba toto : Až půjdeš do dalšího přítomného okamžiku (třeba po tom, co si toto dočteš) tak si znovu vyber, jaký jsi, jakou máš minulost, vyber si, co chceš prožívat (ale musí to být hlavně tvé rozhodnutí, pak v něm bude teprve ta síla a odhodnalost). Pokud něco táhneš sebou, tak se pro to rozhoduješ v každém okamžiku, že to táhneš, ale nemusíš. Pokud se teď rozhodneš, že další okamžik už bude jiný, tak bude jiný... Není třeba nic moc hledat, je třeba se rozhodnout .
A ty teď k tomu rozhodnutí máš OBROVSKÝ potenciál.

[Cizinec]

Pokud víte kde je tlačítko "reset - vymazání paměti" napište, hledám jej.

Člověk může procestovat celý svět, vynaložit obrovské prostředky a úsilí aby jej našel. Říkám si "jaké by to bylo, kdybych vyrůstal ve fungující rodině, bez všeho toho trvalého napětí a situací, na které bych raději zapomenul". "Jaké by to asi bylo, žít ve fungující rodině a poznat tolik věcí, které jsou mi tak cizí".
I když se z tama odstěhujete... něco si odnášíte sebou. Zahořlost. A přitom toužítě o absolutním opaku, který nevíte jak je definován. Je to pod kůží, těžko to smyjete.
Jak poznat a zvyknout si na spoustu věcí, které absolutní většina lidí bere za samozřejmost. Základní otázky, na které neznám odpověď. Asi jako by jste neuměli jezdit na kole. Umí to všichni, až na vás.

Pokud víte kde je tlačítko "reset - vymazání paměti" napište, hledám jej.

Na spoustu jedů (např. předsudky, sebeponižování,...) jsem našel lék (tolerance, sebedůvěra,...), a ze svého těla je odstranil.
Jak se zbavit té zahořklosti, té samé zahořklosti která nechce dovlit se snížit k tomu a nechat si vysvětlit základní otázky , a té samé zahořklosti jež nenávidím, kvůli tomu, že mě nechce nechat žít svůj život ve štěstí, lásce a harmonii. Pokud víte kde je tlačítko "reset - vymazání paměti" napište, hledám jej. Nač končit tenhle život, když ten další, může být založený na stějně špatných základech jako tento.

Hořkosti odejdi a něch mě konečně žít svůj život.

Hledám lék

Vzhledem k Tvému ignorantskému nicku -, , zde máš šanci, kterou nabízí Ježíš:

"Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sester, ano i té duše své, nemůže býti mým učedlníkem." (Lukáš 14,26, Bible Kralická).

[Cizinec]

Těch rad a možností je hrozně moc, vyber si cokoliv tě láká .

Teď mě bezprostředně napadlo třeba toto : Až půjdeš do dalšího přítomného okamžiku (třeba po tom, co si toto dočteš) tak si znovu vyber, jaký jsi, jakou máš minulost, vyber si, co chceš prožívat (ale musí to být hlavně tvé rozhodnutí, pak v něm bude teprve ta síla a odhodnalost). Pokud něco táhneš sebou, tak se pro to rozhoduješ v každém okamžiku, že to táhneš, ale nemusíš. Pokud se teď rozhodneš, že další okamžik už bude jiný, tak bude jiný... Není třeba nic moc hledat, je třeba se rozhodnout .
A ty teď k tomu rozhodnutí máš OBROVSKÝ potenciál.

To je ovšem zjevný voluntarizmus.

[watta]

hehehe to evidentně je. jestliže někdo může takhle využívat "svoji" vůli (která není zas až tak moje, že, ale o tom třeba jindy), pak si může navolit například i toto po (nebo před) narozením: abych získal to, co potřebuji, chci poznat takový a takový "kontrast", tedy takové a takové rozpětí pocitů. proto bude vhodnější narodit se do "nefunkční" (která to prosím je? ale o tom taky třeba jindy) rodiny. nebude se mi to líbit, ale ať budu chtít, co budu chtít, budu to potřebovat, tak ať neměním svůj směr a moje protesty proti tomu nefungují, to nechť je můj záměr.

co s tím udělá potom vlastní vůle, když bude chtít jít proti vlastní vůli? která z nich bude silnější? ráda si poslechnu nějaké vysvětlení, pokud v něm nebude obsaženo něco o přítomném okamžiku, který NEsouvisí s předcházejícími přítomnými okamžiky, neboť přestože se vše odehrává jen v přítomných okamžicích, realita života ukazuje, že NEsouvislé rozhodně nejsou, a to ani pouze v rámci jedné osoby.

a teď trochu jinak: žádný pocit není špatný a všechny jsou na svém místě, včetně pocitu touhy nějak je změnit, nějak s nimi pracovat a cítit je jinak. nelze oddělit jedno od druhého. jestliže odmítneš proces, odmítneš i jeho východisko, jeho ukončení. a to je právě to, co děláš. odmítáš dar-proces, který máš. ten není bezúčelný, jako žádný. když ho necháš s sebou proplout, tak ti přinese, co má. ale můžeš to také neudělat a bojovat s ním do konce života. žádná špatná věc není špatná, ale dává ti naopak obrovské poznání. každý pocit je silný právě tak jako poznání. máš velkou výhodu, že ti bylo dáno tohle zažít, a možná ses pro to opravdu i sám rozhodl. jestliže k tomu chceš slyšet něco užitečného, tak se obrať na nějakého hodně starého člověka, který zažil něco podobného, a je už ve věku dávno za tebou. uvidíš, jak se věci odehrávaly v jeho životě, po tom, co buď přijal, nebo odmítl tenhle proces. teprve když nebudeš utíkat před tím, co je tvojí součástí, ať je to cokoli, nikdy nebudeš moci využít toho potenciál. teprve když přijmeš "minulost", můžeš začít žít přítomnost. což evidentně ještě neudělal, už jenom podle toho, jak svůj život v té rodině označuješ. a cokoliv tě bude bolet, bude tě vždycky jenom brzdit, a nikdy ti nedovolí, abys začal skutečně znovu žít. a nemusí být všechno v životě jenom pozitivní. to je naprostý nesmysl a je to totální redukce života. nikdy se neřiď ničím, jak to má druhý člověk. každý žije svoje. jestliže budeš chtít cítit a dělat to, co druhý, štěstí ti to nepřinese. můžeš se inspirovat, ale není důvod se považovat za někoho v nepořádku jenom proto, že třeba zažíváš zrovna něco jinak.

[watta]

jeden z nejlepších filmů na tohle téma je gladiátor - ten člověk tam celou dobu je nucen dělat něco, co nechce, co nesnáší (zabíjení lidí v aréně), k čemu nemá žádnou vůli. a odmítá to. teprve, když to přestane odmítat, dokončí to, co kdysi dávno začal a tím "naplní", tj. splní svůj záměr, a to nejenom svůj.

[Ladislav]

watta píše:
a teď trochu jinak: žádný pocit není špatný a všechny jsou na svém místě, včetně pocitu touhy nějak je změnit, nějak s nimi pracovat a cítit je jinak. nelze oddělit jedno od druhého. jestliže odmítneš proces, odmítneš i jeho východisko, jeho ukončení. a to je právě to, co děláš. odmítáš dar-proces, který máš. ten není bezúčelný, jako žádný. když ho necháš s sebou proplout, tak ti přinese, co má. ale můžeš to také neudělat a bojovat s ním do konce života. žádná špatná věc není špatná, ale dává ti naopak obrovské poznání. každý pocit je silný právě tak jako poznání. máš velkou výhodu, že ti bylo dáno tohle zažít, a možná ses pro to opravdu i sám rozhodl. jestliže k tomu chceš slyšet něco užitečného, tak se obrať na nějakého hodně starého člověka, který zažil něco podobného, a je už ve věku dávno za tebou. uvidíš, jak se věci odehrávaly v jeho životě, po tom, co buď přijal, nebo odmítl tenhle proces. teprve když nebudeš utíkat před tím, co je tvojí součástí, ať je to cokoli, nikdy nebudeš moci využít toho potenciál. teprve když přijmeš "minulost", můžeš začít žít přítomnost. což evidentně ještě neudělal, už jenom podle toho, jak svůj život v té rodině označuješ. a cokoliv tě bude bolet, bude tě vždycky jenom brzdit, a nikdy ti nedovolí, abys začal skutečně znovu žít. a nemusí být všechno v životě jenom pozitivní. to je naprostý nesmysl a je to totální redukce života. nikdy se neřiď ničím, jak to má druhý člověk. každý žije svoje. jestliže budeš chtít cítit a dělat to, co druhý, štěstí ti to nepřinese. můžeš se inspirovat, ale není důvod se považovat za někoho v nepořádku jenom proto, že třeba zažíváš zrovna něco jinak.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
nádhera díky, i za Tea; proces, přijmutí... jo !!!
P.S.: jsou lidé kteří se nedokáží rozhodnout, nedokáží si vybrat, jednoduše neví, možná, že se kdysi tak rozhodli - to bylo jejich záměrem zkrátka jak píšeš - díky ještě jednou...

[Petr]

co s tím udělá potom vlastní vůle, když bude chtít jít proti vlastní vůli? která z nich bude silnější? ráda si poslechnu nějaké vysvětlení....

jj hodně o tom už povídal Abraham i Bashar. Zkus si to najít na YouTube, mohlo by to být v něčem o osudu... zhruba ale vždy říkali, že záměr aktuální je (nebo spíš může být) silnější než záměr původní.

... pokud v něm nebude obsaženo něco o přítomném okamžiku, který NEsouvisí s předcházejícími přítomnými okamžiky, neboť přestože se vše odehrává jen v přítomných okamžicích, realita života ukazuje, že NEsouvislé rozhodně nejsou, a to ani pouze v rámci jedné osoby.

jj, ale míra souvislosti s předchozími okamžiky nemusí být vždy stejná a i ji máme ve "svých rukou".

[Petr]

. nikdy se neřiď ničím, jak to má druhý člověk. každý žije svoje. jestliže budeš chtít cítit a dělat to, co druhý, štěstí ti to nepřinese. můžeš se inspirovat, ale není důvod se považovat za někoho v nepořádku jenom proto, že třeba zažíváš zrovna něco jinak.

jjjj

[Petr]

Pokud si chceš rozšířit paletu možností , a i přestože myšlenky na tomto fóru... ať se mi zdají jakkoliv široké a aplikovatelné na cokoliv, tak je to neustále jen velmi malý výsek možností.... zkus si třeba zajít do nějakého hezkého knihkupectví, před tím se dobře naladit, na chvíli to ze sebe schodit.. a jen tak si to tam projít a trochu si ty knížky "ošahat"... a třeba ti nějaká padne do ruky, nebo do oka... mrkni na ni... třeba si přečti jednu větu, kterou jsi si potřeboval přečíst, třeba si ji kup a přečti celou... nebo si zajdi do přírody a nech se inspirovat jí... nebo si zajdi na nějaký dobrý film... jdi si zaplavat ....cokoliv... ty víš co ti sedí... je tolik tolik možností

[watta]

jj hodně o tom už povídal Abraham i Bashar. Zkus si to najít na YouTube, mohlo by to být v něčem o osudu... zhruba ale vždy říkali, že záměr aktuální je (nebo spíš může být) silnější než záměr původní.

no, tam je hodně zajímavých jevů - ale to je fakt trochu mimo téma. první je např. ten, který z těch záměrů je vlastně ten "aktuální", a který z nich je ten "původní". další je třeba: JÁ učiním s JÁ nějaký záměr ve stavu možná ne úplně vědomého, ale mnohem širšího vědomí, než toho, které si dopřávám v okamžiku, který vnímám jako současný. není lepší, i když mi to tak, z pozice aktuálního lidského života nemusí připadat, naslouchat záměru, který jsem se sebou měl, když jsem byl ve stavu "lepšího" vědomí? nebyl jsem "tehdy" moudřejší a plnější? jak můžu, mám-li kolem sebe desetitisíce různých závojů a mlh vidět, co je to správné? resp. co je třeba i to, co opravdu chci? všichni abrahamisti a tak dále hovoří o pocitovém navigátoru a radosti. ale ten se dá stejně dobře zneužít (= použít jakýmkoli směrem) jako naprosto COKOLI, co tu máme k dispozici. a tedy využít i proti sobě, když budu opravdu hodně mimo (sama sebe, a tedy i otevřený naslouchání ostatním - čili tomu, co by na jiném místě udělal nikdy jiný - pozor, to opravdu nikdy neposlouchejte!). jiná zákeřná věc na pocitovém navigátoru je čistota jeho záměru, upřímnosti k sobě. je tu mnoho drobných nuancí, které to ovlivňují, včetně všeho, co se na mém JÁ účastnilo do onoho stávajícho okamžiku. ale z pohledu řešitele se to všechno může zdát příliš obtížné na uchopení, pochopení, rozlousknutí, a právě proto je nejlepší se odpoutat a vrhnout se do toho tak, jak to je. to samo o sobě žádnou snahu po změně v žádném případě nevylučuje, ba právě naopak, postavená na upřímném základě nabývá skutečně funkční podoby. do té doby o tom můžeme tak akorát tady teoretizovat všichni přece víme, že to, že může být nějaký aktuální záměr silnější, než nějaký "předcházející" nefunguje jinak než jako cesta. takže ano, funguje to, ale nic tady nefunguje tak, že si řekneme, že to bude tak a tak, a ono to tak prostě je. a nikdy to tak fungovat nebude. proč by mělo proboha, vždyť jsme taky jenom lidi. což je super, není? nikdo nerozhoduje ze své současné pozice, jako jeho stávající zdejší JÁ o sobě sám samotný, aby byl schopen všeho. sorry, tak tenhle svět fakt nefunguje. ale právě proto nemusíme všichni zítra umřít (čili můžeme být dál lidmi). taky proto jsou všechna "negativa" lidově řečeno, k něčemu dobrá, aniž by musela být chápána jako oběť, bez níž by to jinak nešlo. obojí je prostě na svém místě. vždycky jde jenom o to, když to trochu přeženu, protože teď nevím, jak to říct jinak, umět si užít oboje - prostě oboje přijmout, jako proces, kterým jsem, a kterým se neustále stávám a uskutečňuju. jestliže už se mi v životě stalo něco, s čím si teď nevím rady, a co bych nejradši, aby se mi nestalo, tak se to prostě určitě nestalo náhodou. když pochopím, PROČ za to můžu být vděčný, tak jsem na startu. a pak už se na to nabalují další věci. ale nemusím trávit dlouhé letní večery tím, že budu přemýšlet nad oním PROČ. stačí se třeba modlit za to, abych to pochopil, a jinak si dělat svoje věci. zní to strašně starosvětsky, ale kontakt s "Bohem" není nahraditelný ničím a nic nemá větší působnost (což je logické, rozhodně i z pozice Abrahamova učení). přijetí stavu je úspěšné, když pocítíš klid sám se sebou. nikdy není tak pozdě, aby nemohlo být cokoli vyřešeno - jde o to, že opravdu nikdy - čili na to nebude pozdě ani za deset let. co ty víš, dneska, na svém místě, kde jsi, proč se dějou věci tak, jak se dějou?

... pokud v něm nebude obsaženo něco o přítomném okamžiku, který NEsouvisí s předcházejícími přítomnými okamžiky, neboť přestože se vše odehrává jen v přítomných okamžicích, realita života ukazuje, že NEsouvislé rozhodně nejsou, a to ani pouze v rámci jedné osoby.

jj, ale míra souvislosti s předchozími okamžiky nemusí být vždy stejná a i ji máme ve "svých rukou".[/quote]

s tím by se dalo souhlasit, až na to, že NAŠE RUCE nejsou naše lidská vůle, kterou si uvědomujeme. je to mnohem víc.

[watta]

Pokud si chceš rozšířit paletu možností , a i přestože myšlenky na tomto fóru... ať se mi zdají jakkoliv široké a aplikovatelné na cokoliv, tak je to neustále jen velmi malý výsek možností.... zkus si třeba zajít do nějakého hezkého knihkupectví, před tím se dobře naladit, na chvíli to ze sebe schodit.. a jen tak si to tam projít a trochu si ty knížky "ošahat"... a třeba ti nějaká padne do ruky, nebo do oka... mrkni na ni... třeba si přečti jednu větu, kterou jsi si potřeboval přečíst, třeba si ji kup a přečti celou... nebo si zajdi do přírody a nech se inspirovat jí... nebo si zajdi na nějaký dobrý film... jdi si zaplavat ....cokoliv... ty víš co ti sedí... je tolik tolik možností

přesně tak
akorát to určitě bude fungovat, i když se ti před tím nepodaří se nijak zvlášť dobře naladit

[Petr]

akorát to určitě bude fungovat, i když se ti před tím nepodaří se nijak zvlášť dobře naladit

Alespoň trošičku

[teo]

To WATTA:
Někdy to zkusím, nemám teď na to sílu.

[Lída]

Někdy to zkusím, nemám teď na to sílu.

Minulé zkušenosti uložené v našem emočním mozku se aktualizují silou, odpovídající všem minulým negativním zkušenostem. Proto jejich síla může být hodně velká a snaha rovnou "být pozitivní v souladu se svým přáním" nemá šanci. Kdyby tomu bylo jinak, léčebny drogově závislých a alkoholiků by zely prázdnotou. Že to každému nejde rovnou, vědí jen ti, co něčím podobným prošli v bolestné minulosti.

Mně se osvědčuje tenhle přístup: nezavírat před oči před pocity, které podvědomě vnímám jako nežádoucí a zrýznivé, ale naopak přijímat je, plně vědomě. Když člověk dokáže průběžně přijímat stavy svého vědomí, jakkoliv bolestné, dokonce i odpor a apriorní zahořklost jako to, co JE, jak to učí třeba Wolinsky (ukázka je tady), jako tvary energie, pak právě tím přijetím se dostává pořád znovu do souladu se Zdrojem. Který ze Sebe Sama vytváří všechno projevené - i to, co v sobě vnímámáme jako negativní.

Opravdu to funguje, akorát je fakt, že dlouholetý zvyk setrvávat v negativních pocitech se pak dlouho objevuje sám od sebe. Protože se v emočním mozku dlouho ukládaly odpor a odmítání, mozek to pak automaticky produkuje, i když k tomu není zevní důvod. Uvědoměním si každého takového pocitu a jeho přijetím se to ale dá postupně přeprogramovávat.

[watta]

teo, víš co taky určitě můžeš udělat? jez hodně věcí, který jsou bohatý na tryptofan. to je taková zázračná kyselinka, ze které vzniká mimo jiného i serotonin. hodně je ho v tofu (nebo vlastně jakýkoliv soje, ale tofu je nejvhodnější ještě z mnoha jiných příčin). jestli jsi masožravý, tak vůbec nejvíc je ho v mase, v opravdu červeným (takže žádný prasátko), je i v rybách. taky je v ananasu, v chřestu, ve špenátu a v banánu, ale tam už míň. je to esenciální aminokyselina, takže si ji tělo nemůže vytvořit, proto opravdu pomáhá, když se tělu dodává, jestliže máš nižší hladinu serotoninu (což má pokaždé, když máš dlouhodoběji špatnou náladu). dá se koupit i přímo v lékárně, ale to prosímtě opravdu nedělej, protože by sis tím mohl naopak celý ten serotoninový a hormonální systém rozhasit. z jídla si ho vezme tělo vždycky tolik, kolik potřebuje (resp. vytvoří). aby ti správně fungoval ten tryptofanový cyklus, tak je taky velmi prospěšný chodit spát, když je tma, a vstávat, když je světlo, takže pokud hodně ponocuješ a pak naopak vyspáváš, špatnou náladu to určitě bude naopak prohlubovat. rozhodně se vystříhej jakýhokoliv alkoholu a hodně se pohybuj. stačí i normální cvičení, ale ideální je, když je to spojený s nějakou činností (protože pak se zapojuje mnohem víc mozkových obvodů). tohle dohromady, případně pokud si to doplníš nějakým vlastním vyzkoušeným nebo známým "babským receptem" je upřímně řečeno nejprospěšnější vůbec pro překonání toho stavu, kdy ti opravdu žádná formulka nepomáhá. a ten pohyb zrovna je hodně důležitý - i když se do něj teda určitě v takovémhle stavu budeš muset hodně nutit.

[Ida]

Pokud víte kde je tlačítko "reset - vymazání paměti" napište, hledám jej.

Ahoj Teo,

žádné tlačítko reset ani delete nehledej. Žádné neexistuje a ani ho nepotřebuješ. To, co prožíváš, jsem prožívala také a už jsem ti to psala.
Teo, každý člověk v dětství a v životě prožívá určitá zklamání, která mu ovlivňují myšlení a celý život. Každý máme něco. Dá se s tím pracovat. Mohu ti nabídnou jak bloky /Bashar tomu říká výzvy/ ve svém vědomí najít, a jak s nimi pracovat - odblokovat je. Mohu ti říct, co jsem dělala já /nejvíce fyzická práce, dechová cvičení .../, abych se z tohoto bolestivého období dostala. Velice mi pomohly tyto strányky, všichni diskutující, a nejvíce Jana a Petr administrátor . Pokud ti mohu poradit, bude to jenom moje splátka těm, kteří mi pomohli na tomto fóru.

Od narození jdeme po duchovní cestě a každý jsme v jiné třídě této duchovní školy. Právě jsi absolvoval jesličky a postupuješ do mateřské školy. Najdi se a dej mi vědět, mám ti co říct. Nejsem dobrá na psaní jako jiní účastníci a tak nemám odvahu své poznatky psát na fóru.
Zdraví tě babča Ida.

[vostalpetr]

Nejsem dobrá na psaní jako jiní účastníci a tak nemám odvahu své poznatky psát na fóru.
.........................................................................................................

Písmenka ti jdou, abecedu tedy umíš,
slova ti taky jdou a hrubky neděláš,
tak koukej najít odvahu a něco napiš,
(pokud se necítíš že jsi spisovatelská hvězda a že jsi nejchytřejší na světě, můžeš se vždycky vymluvit na to, že jsi blbá a píšeš blbosti,
a uvidíš, že ti hned bude líp a budeš psát i to, co nevíš a čemu vůbec nerozumíš...)

jen je třeba nezahořknout na psaní blbostí...

[vostalpetr]

a teď trochu jinak: žádný pocit není špatný a všechny jsou na svém místě, včetně pocitu touhy nějak je změnit, nějak s nimi pracovat a cítit je jinak. nelze oddělit jedno od druhého. jestliže odmítneš proces, odmítneš i jeho východisko, jeho ukončení. a to je právě to, co děláš. odmítáš dar-proces, který máš. ten není bezúčelný, jako žádný. když ho necháš s sebou proplout, tak ti přinese, co má. ale můžeš to také neudělat a bojovat s ním do konce života.
..................................................................................................................................


PĚKNĚ Watto,
tentokrát tě chválím, velmi pěkně napsáno...


Nakonec k tomu není ani třeba nějaký velký duchovnosti,
rozum napovídá,
ŽE TO CO NEMOHU ZMĚNIT, JE DOBRÉ NEJEN PŘIJMOUT ALE UDĚLAT SI Z TOHO I PŘEDNOST,
S KTEROU SE MŮŽEŠ KLIDNĚ VYTAHOVAT NA TY, CO NEJSOU ZAHOŘKLÝ, NA OPTIMISTY, DUCHOVNÁKY I NA DUCHOVNÍ MISTRY...

Já jsem hrdý na svůj skalní pesimismus, zásadně vždy vidím vše naprosto černě, mám rád svý ego a kašlu na duchovní mistry i na duchovní rady a to všechno mě dohromady naplnuje radostnou náladou,
takže občas to mám celý úplně obráceně,
ale mně to tak zas moc nevadí,
protože jako správný pesimista vím, že optimismus je jen přechodné šílenství a že to za chvíli přestane...

Bud tedy HRDÝ NA SVOJI ZAHOŘKLOST,
A PIŠ ZAHOŘKLÉ DUCHOVNÍ TEXTY
(UVIDÍŠ, HNED TI BUDE LÍP...)