Karl Renz

[Trini]

Tazatelka: To se ti tak jednoduše říká, ale tady je ta bolest.

Karl: Ta tady bude vždy.

Tazatelka: Ne, někdy je ta bolest pryč.

Karl: Ano, ale potom přijde znova. Občas přejdeš v pozorovatele a potom se tě to nemůže dotknout nebo to nemůžeš cítit, protože to pozoruješ. Ale potom jsi zase náhle v tom. A pak to jde zase zpátky k soužení. Někdy se prostě díváš jen na televizi. Nejsi involvovaná. Ale někdy jsi zase plně vevnitř programu. Ven z programu, dovnitř do programu. Ale tvoje existence nebyla nikdy jiná. Jako pozorovatel nejsi odlišná od toho, co pozoruješ. Jednou jsi jako pozorovatel venku a potom jsi zase v tom vevnitř.

Tazatelka: Není v tom tedy žádný rozdíl?

Karl: To je na tom to krásné. Jak často jsem vám to již řekl? Není žádná výhoda být tam a není žádná nevýhoda být tady. Nikdo tady není, kdo by mohl mít nějakou výhodu na žádném z těchto dvou míst. Jsou zde prostě jen různé zkušenosti a pocitování.


.........
Ven z programu, dovnitř do programu. To je zřejmě to "moje" být nebo nebýt ve "středu".

[Trini]

Tazatelka: Znamená to, že není možné najít žádné uspokojení?

Karl: Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi. Protože to, co jsi, nepotřebuje žádnou výhodu nebo nevýhodu, aby mohlo být tím, čím je. Není zde žádný vlastník čehokoliv. Žádné relativní vlastnictví. Ty jsi to. Ale to není něco, co můžeš dostat nebo dosáhnout. V tom, že jsi, co jsi, nemůžeš nic získat a nic ztratit. Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.

Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.


....
Hm...
Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.

Žít v míru s tím, že se jednotě dává přednost. Že na tom není nic špatně...