Na tuto situaci je pěkná povídka v knize Devět bran od J. Langera: Svatý Lublinský - to byl představitel chasidů, poslal jednou své žáky do Káleva v Maďarsku, aby tam s místním cadýkem oslavili jejich velikonoce. Tito žáci byli zvyklí modlit se své hagády, byli velice věrní a oddaní nauce i náboženství.
Když přišli do Káleva, byli však velice roztrpčeni. Tolik očekávaný svatý Kálevský přišel zrovna z pole, měl vysoké boty a bič v ruce a navíc to bylo v jejich významném dnu - v sobotu, a to se věrným lublinským žákům naprosto nelíbilo. Tohle má být nejvyšší představitel svatý cadýk? A jeho manželka měla na sobě úplně obyčejné šaty, nic upnutého ke krku. K večeři měli sice nějaké předepsané potraviny, to bylo v pořádku, ale jak tito manželé vypadali, to se těm žákům vůbec nelíbilo. A tak si v koutě našli nějakou tu knihu, četli si v ní a už se nestarali o ty neupravené světsky vypadající bezbožníky. Navíc ještě v noci přijel kočár, který k nim přivezl dva důstojníky a nějakou dámu, která na sobě měla lehké vzdušné šaty (podle nich však byla lehce oděná).
A tak se ráno ve velikém spěchu rozloučili a spěchali do Lublina. Když přicházeli, tak jim ten svatý Lublinský, kterému se také říkalo jasnovidec, řekl: “Vy bláhoví - kdybyste byli svolili, tak jste přivodili příchod Mesiáše ještě v tomto životě.“ Myslel tím v jejich životě. Oni však v sobě nesvolili k tomu - ať je jak je, měli své výhrady a představy, jak má všechno vypadat.
Tyto výhrady jsme kdysi měli všichni a mnozí ještě mají, myslí si, že všechno musí určitým způsobem vypadat,nějak být: Samádhi má být tak a tak, nějaký vnor má být tak a tak, poznání má být tak a tak... představa úplných začátečníků. Občas se tomu aspoň v duchu zasmějete. Co budete lidem vymlouvat, když oni si to tak myslí a nedají si hned napoprvé říct! Vaší povinností pak není moc radit, protože přemlouvat někoho, kdo nechce, to není moc dobré.
Když se z těchto výhrad dostane, tak zmizí ta začátečnická horlivost a nastane uvolnění.
