Nic

[Nic]

Nebýt NIC, co by potřebovalo něco víc.

Nebýt NIC, co by chtělo být ještě víc NIC.

Nebýt NIC, co by bylo postiženo viděním postiženého.

Nebýt NIC, co by bylo postiženo bolestí nedostižného.

Nebýt NIC, co by potřebovalo vinit, pomlouvat,

soudit, odsuzovat, kritizovat a hledat důvody,

proč nemít rád.

Nebýt NIC, čeho by se něco takového mohlo dotýkat.

[adiuv]

Jedno tam ještě chybí:

Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.

[Nic]

Fakt vnímáš ptačí zpěv jako dokazování si ptáků, že jsou ptáci?

Tvůj projev je tady jen pro to, aby sis něco dokazovala?

[adiuv]

Jedno tam ještě chybí:

Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.

......

PS. V diskusích

[Nic]

Neřekla bych, že je potřeba si něco takového dokazovat, užívání si toho je zcela dostačující.

[Trini]

Jedno tam ještě chybí:

Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.

Právé NIC nemá potřebu druhým povídat, že je NIC. Ale osobní já, které se chce vydávat za NIC, to potřebuje nutně sdělit, aby to náhodou ostatní nepřehlédli.

[Nic]

Při poznání, že nejsi NIC, Ti nic nevsugeruje, že jsi NĚCO.

[Nic]

Ale je to ještě dál, láska dává poznat, že nikdo na tom ve skutečnosti není jinak, takže zmizí i potřeba podsouvat druhým, že jsou ego, že jsou osobním já.

[Trini]

Při poznání, že nejsi NIC, Ti nic nevsugeruje, že jsi NĚCO.

Jakéže nic ti chce něco vsugerovat?

[Trini]

Proč se s tím nejdeš producírovat na svou Poradnu, at' mnich vidí, co jsi zač.

[Trini]

Ale je to ještě dál, láska dává poznat, že nikdo na tom ve skutečnosti není jinak, takže zmizí i potřeba podsouvat druhým, že jsou ego, že jsou osobním já.

Jo, to se jim pak jen podsouvá nevědomost, filtr mysli a podobné blbiny.

[adiuv]

Jedno tam ještě chybí:

Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.

Právé NIC nemá potřebu druhým povídat, že je NIC. Ale osobní já, které se chce vydávat za NIC, to potřebuje nutně sdělit, aby to náhodou ostatní nepřehlédli.

Hlavní potíž vidím v tom, že dokud život člověka nepřinutí, aby se začal zajímat i o to, s čím teď nesouhlasí, nedokáže vzít v úvahu žádné informace, které vnímá jako nesouhlasné a rovnou začne hledat něco, čím by dokázal, že pravdu má on a ne ten druhý.

Je to základní sebeobranná obranná taktika lidského ega a čím míň si ji v sobě uvědomujeme, tím je silnější.

[Nic]

Nebýt NIC, co by potřebovalo něco víc.

Nebýt NIC, co by chtělo být ještě víc NIC.

Nebýt NIC, co by bylo postiženo viděním postiženého.

Nebýt NIC, co by bylo postiženo bolestí nedostižného.

Nebýt NIC, co by potřebovalo vinit, pomlouvat,

soudit, odsuzovat, kritizovat a hledat důvody,

proč nemít rád.

Nebýt NIC, čeho by se něco takového mohlo dotýkat.

[adiuv]

Jedno tam ještě chybí:

Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.

Právé NIC nemá potřebu druhým povídat, že je NIC. Ale osobní já, které se chce vydávat za NIC, to potřebuje nutně sdělit, aby to náhodou ostatní nepřehlédli.

Hlavní potíž vidím v tom, že dokud život člověka nepřinutí, aby se začal zajímat i o to, s čím teď nesouhlasí, nedokáže vzít v úvahu žádné informace, které vnímá jako nesouhlasné a rovnou začne hledat něco, čím by dokázal, že pravdu má on a ne ten druhý.

Je to základní sebeobranná obranná taktika lidského ega a čím míň si ji v sobě uvědomujeme, tím je silnější.

Když si toho u sebe všimneme, můžeme si uvědomit, že to možná souvisí nejen s potřebou ujišťovat se o vlastní ´dokonalosti´ nebo dokonce osvícenosti, ale i s mírou naší podvědomé potřeby se obhajovat, a že zřejmě opravdu má smysl začít si v sobě všímat příčin, proč reagujeme právě tak, jak reagujeme, co nás k tomu pudí.

Mooji tady https://www.youtube.com/watch?v=VAAyP2iO7xw vysvětluje, jak na to:

Nejdřív musíš cítit přítomnost té vásany, když vyvstane.

Někdy jsou latentní, dřímající a vypadá to, jako by vůbec nebyly.

V takovém případě říkám:

Nejprve si úplně uvědom přítomnosti této síly (energie),
těch představ, toho ztotožnění.

A teď najdi skutečně, kdo je ten, kdo je má. Kdo je jejich vnitřní obětí.

Objev to … a na to musíš být velice tichý.

Podívej se jak..., zatímco jsou pociťovány pulzace té přítomné energie.

Protože pulzace toho zastiňuje

Takže když začneš s tímto, můžeš se na to podívat,
cítit přítomnost toho …
nesnaž se to odtlačit, nech se to plně udát.

Neříkej, že by to tam nemělo být a pociťuj to.

Takže za prvé: dovol tomu být.
A zkus tiše sedět a zůstat tomu přítomen.

A nyní se soustřeď, jak můžeš nejvíc na pocit Bytí a můžeš cítit, že ta energie je hlučnější než Bytí, ale nesuď to, jen to tam nech.

A zkus jen vidět, jak se ten jev odehrává a neztotožňuj se s ním."

[Nic]

...ujišťovat se o vlastní ´dokonalosti´...

A co když je to jen projev radosti nad Tvou dokonalostí? Tedy přesněji řečeno nad dokonalostí toho všeho, čím jsi?

Co když je to radost z toho, že je tady ta možnost si všimnout, čím to je, když nejsme to, co by mohla jakkoliv pojmout mysl.



Možná je tady i ta hravost, že tu vznikají různé pohledy na věc:
Lepšolidi
Spolulidi - budování duchovní utopie
Tak k tomu vzniklo do třetice všeho dobrého i zlého NIC



Nebýt NIC, co by potřebovalo něco víc.

Nebýt NIC, co by chtělo být ještě víc NIC.

Nebýt NIC, co by bylo postiženo viděním postiženého.

Nebýt NIC, co by bylo postiženo bolestí nedostižného.

Nebýt NIC, co by potřebovalo vinit, pomlouvat,

soudit, odsuzovat, kritizovat a hledat důvody,

proč nemít rád.

Nebýt NIC, čeho by se něco takového mohlo dotýkat.

[Alaja]

Že by to bylo nakonec takto: (posbírané ftipy z poradny)

Někdo je dejme tomu Probuzený,
všichni jsou ale Já,
Já je nic,
nic je Nic,
z toho vyplývá, že...
Nic je nic,
Nic je všechno,
Nic je probuzené...protože je i tím, kdo je dejme tomu probuzený...

[adiuv]

...ujišťovat se o vlastní ´dokonalosti´...

A co když je to jen projev radosti nad Tvou dokonalostí? Tedy přesněji řečeno nad dokonalostí toho všeho, čím jsi

Někdo se raduje ze svých představ o něčí i vlastní dokonalosti, nebo dokonce o dokonalosti všeho, někdo další zase všechno posuzuje jako ne dost nedokonalé - má potřebu nacházet na všem chyby. V dualitě takové posuzování a hodnocení pozorovaných jevů je docela běžné.

Vidět něco jako dokonalost, která je opakem nedokonalosti, je hodnocení kvality pozorovaných objektů a jevů osobním já, které může mít přímo neutuchající potřebu posuzovat a hodnotit všechno co zrovna vidí; a když má představu, že druhý pól duality - špatnost - neexistuje, nemá jinou možnost než neustále jásat nad svou představou, že existuje jen dokonalost, a znovu a znovu se ve svém přesvědčení utvrzovat.

Jinak by hrozilo, že začne vnímat i druhý pól duality, nedokonalost, obsahující bolestné zkušenosti, a to si za žádnou cenu nemůže dovolit.

Tak už to chodí...

Jak říká jeden Probuzený: "The play must go on"

[Nic]

Vidět něco jako dokonalost, která je opakem nedokonalosti, je hodnocení kvality pozorovaných objektů...

Není ten, kdo by chtěl poznat, není to, co by chtěl poznat, pominulo přání poznat, v úplném a dokonalém bytí zaniká veškeré „chci“.

Jednota Vědomí - Bytí nemůže být jiná, než dokonalá, protože jí nic nechybí. Ta existence je Celá, není rozporcovaná iluzí na to, co jsme, co nejsme.

[Alaja]

Vidět něco jako dokonalost, která je opakem nedokonalosti, je hodnocení kvality pozorovaných objektů...

Není ten, kdo by chtěl poznat, není to, co by chtěl poznat, pominulo přání poznat, v úplném a dokonalém bytí zaniká veškeré „chci“.

Jednota Vědomí - Bytí nemůže být jiná, než dokonalá, protože jí nic nechybí. Ta existence je Celá, není rozporcovaná iluzí na to, co jsme, co nejsme.

A proč se vlastně dokonalé Vědomí - Bytí chodí vykecávat na internet samo se sebou?

[Nic]

Nejspíš je to zábava. Nebo je to něco jiného?