„Máte si zvyknout na Piráty - vítěze.” Pavel Chrastina cítí podvod. Plán dodaný odjinud
Piráti jako hlavní favorit voleb? „Strany, které jsou podporovány ze zahraničí, utápějí většinu nákladů na předvolební kampaň v tzv. cinknutých průzkumech, které rozhodně nejsou levné“, myslí si legendární rocker Pavel Chrastina. Ve spojení s nebetyčnou drzostí Pirátů se tu vytváří dojem, že nikdo jiný vyhrát volby nemůže. Typický volič tohoto seskupení je podle hudebníka a publicisty nedostatečně informovaný a nerozhodný nevzdělanec.
Piráti a hnutí STAN v minulém týdnu představili své kandidáty do vlády, kterou budou po podzimních volbách nejspíš sestavovat. Může být i tahle pirátská otevřenost a transparentnost důvodem, proč se strana, která v Poslanecké sněmovně završuje své teprve první funkční období, těší největší voličské přízni? Co dalšího může voliče na Pirátech tak přitahovat?
Samozřejmě o tom vím, protože mi to poslal jeden kolega publicista a zásilku nazval „Tým snů, aneb něco pro zasmání“. K tomu bych jen dodal, že zasmát se sice můžeme, ale zároveň musíme zpozornět. Drzost Pirátů je totiž nebetyčná, protože oni sami to zřejmě myslí vážně.
Na myšlenku, že se těší největší volební přízni bych nesázel. To je jen jejich vroucné přání. Všichni přece víme, že průzkumy se dělají tak, aby jejich výsledek vyhověl tomu, kdo si je objedná a také zaplatí. V angličtině se tomu říká „spindoctoring“. Když budeme podle dalšího prastarého pravidla „sleduj tok peněz“ pečlivě zkoumat zdroje plateb za průzkumy, zjistíme, že objednavatelé patří vesměs k jednomu jedinému politickému proudu, který bych nazval probruselský nebo neomarxistický. A to nám říká vše.
Faktem je, že ještě ve druhém pololetí minulého roku se podpora Pirátů pohybovala kolem 13 procent a jejich koaličního partnera STAN na samé hranici pro vstup do Sněmovny, tedy kolem 5 procent, takže ten jejich společný strmý vzestup jednu dobu až někam k 30 procentům vypadal dost podivně. Mohou ty vysoké preference být Pirátům při volbách ku prospěchu?
Jde o promyšlený tlak na veřejné mínění. Lidé si mají zvyknout na myšlenku, že by Piráti také mohli volby vyhrát. Tohle se děje před volbami často. Zvláště ty strany, které jsou podporovány ze zahraničí, utápějí většinu nákladů na předvolební kampaň v tzv. „cinknutých“ průzkumech, které rozhodně nejsou levné. A houf voličů bez vlastního názoru bývá často početný. Z toho všeho mi vychází, že typický volič Pirátů bude nejspíš nedostatečně informovaný a nerozhodný nevzdělanec bez jediné špetky jakékoli představivosti.
Piráti ve svých nominacích čerpají především z poslaneckých lavic: spravedlnost by měl řídit Jakub Michálek, zahraničí Jan Lipavský, rezort práce a sociálních věcí Olga Richterová. Senátor Lukáš Wagenknecht, který se z náměstka Andreje Babiše na ministerstvu financí stal po svém odvolání z funkce jeho nejostřejším kritikem, si dělá zálusk na to vést finance sám. Jsou to osobnosti, které se již osvědčily a za nimiž je vidět nespočet výsledků kvalitně odvedené práce, jak o nich Pirátská strana při zveřejnění nominací uvedla?
K jednotlivým nominacím z řad jejich poslanců se nebudu vyjadřovat, protože mně ta jména nic neříkají. Ale stejně, tohle že jsou osobnosti, které se již osvědčily? Komu? Svému mezinárodnímu vedení v Bruselu? Mají nepřeberné množství zkušeností? Pokud by šlo o námořní plavbu a vykrádání lodí, pak bych možná souhlasil.
Jisté je, že Piráti do svých dvaadvaceti poslaneckých křesel posadili už po minulých volbách svůj výkvět, a tohle mi úplně stačí. Zde platí jednoduchá rovnice. Kdo se osvědčil Pirátům, nemůže se osvědčit národu. Proč? Především, zvolit si název Piráti hovoří za všechno. Každý přece ví, že piráti nebyli po celá tisíciletí nic jiného než sprostí námořní zloději. Každý kapitán obchodní lodi je mohl bez soudu pověsit na ráhno a tento mezinárodní zákon je překvapivě platný dodnes. Žádná „lidská práva“ pro zabijáky, teroristy a únosce. Tak to má být. Pokud si nějaký najatý pirátský poradce myslel, že pirát je díky dětským dobrodružným knihám a také filmům obestřen nádechem jakési romantiky, tak se škaredě spletl. Tito lidé jsou tradičně zloději, a nedá se čekat, že se někdy budou chovat jinak. Horší je, že jsme široko daleko jediná evropská země, která má stranu, nesoucí jméno námořních lupičů, už dnes ve fungujícím parlamentu. Tohle je velké varování.
Od jejich koaličního partnera STAN vypadají jako drsný žert nominace europoslance Stanislava Polčáka na ministra spravedlnosti, jehož kontakty na okolí zřejmě nejznámějšího českého zločince Radovana Krejčíře odhalil Český rozhlas v roce 2017, nebo hejtmana Libereckého kraje Martina Půty na ministra dopravy, přičemž rezort má velký problém s Metrostavem kvůli korupčním kauzám včetně té, v níž figuruje Martin Půta. Nebo by tyto okolnosti neměly být překážkou tomu, aby tito pánové usedli do vládních křesel po boku pirátských ministrů?
Tato jména nominantů STAN jsou naopak nechvalně známá a svědčí o tom, pod jak velkým pirátským vlivem a tlakem vedení hnutí starostů ve skutečnosti je. Anebo snad vůdci Starostů a nezávislých věří tomu, že Piráti vyhrají volby nějakým zázračným volebním podvodem, podobným tomu, který jsme viděli nedávno ve Spojených státech? Prošel-li tvůrcům „Nového světového řádu“ tak masivní podvod jednou a navíc v tak velké zemi, může jim to přece projít i leckde jinde.
Zejména na venkově, kde můžeme najít řadu starostů, kteří odvádějí v regionálním smyslu docela dobrou práci, by si měli dát voliči na na podobnou taktiku pozor, také tohle zavání podvodem. Člověk může v dobré víře volit možná dobrého okresního úředníka, ten se však do sněmovny v životě nedostane a odevzdaný hlas si připočte nějaký osvědčený soudruh Pirát z Prahy. Nevymýšlím si, přesně tak si to nastavili například v Ústeckém kraji, kde vede celou kandidátku volební koalice právě šéf Pirátů pan Bartoš.
Piráti některými svými předchozími kroky a vyjádřeními vzbudili ve veřejnosti dojem, že po vítězných volbách přijdou se zdaněním bytů či domů. Jejich předseda Ivan Bartoš to v rozhovoru pro Deník N popřel s tím, že to v dalším volebním období rozhodně neplánují. Jsou namístě obavy vlastníků nemovitostí, nebo nad tím lze mávnout rukou a brát to jako lži a dezinformace politických konkurentů, jak to ve zmíněném rozhovoru označil pirátský šéf?
Tohle je přesně ono. Kdo je pirát, kradl odjakživa, takže bude krást i v budoucnu. Takovou věc rozhodně nebude jejich šéf před volbami každému vytrubovat. Ne, bude to zatloukat a znovu zatloukat. Jenže tyto obavy nejsou tak liché, jak by se mohlo zdát. Zprávy o jejich „tajném dlouhodobém plánu“ unikly jen díky hlupácky svalnatě otevřeným výrokům samotných členů té strany, o kterých existují záznamy. Ostatně, tento pirátský program téměř do puntíku kopíruje projekt známý jako „Velké přenastavení světa (Great Reset)“, o kterém hovořili jeho protagonisté Klaus Martin Schwab i George Soros na letošním davoském „Světovém ekonomickém fóru“ až neuvěřitelně otevřeně. Takže obavy vlastníků nemovitostí, a nejenom ty jejich, jsou podle mého soudu velmi namístě.
Zdá se mi, že kdo volí Piráty, volí další formu něčeho ještě horšího, než byl komunismus, který jsme si už vyzkoušeli. A také se mi zdá, že kdo volí Piráty, může docela dobře v demokratických volbách volit naposledy.
Piráti jsou kritizováni i za přístup k migraci. Ivan Bartoš sám v minulosti prohlásil: „Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic, migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii a v Německu, má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém“. Jak se na problém migrace pro Českou republiku díváte jako člověk, co prožil spoustu let v Austrálii a ve Spojených státech, a mohl by postoj k migraci Pirátům u voličů uškodit, když momentálně to zdaleka není tak žhavé téma jako v roce 2015?
Ano, byl jsem v emigraci, lépe řečeno v politickém exilu, přibližně 14 let, ale byl jsem, obrazně řečeno, mezi „svými“. Česká kultura se od té anglosaské totiž v zásadě mnoho neliší. Ovšem když vám do Evropy bez jakékoli kontroly vtrhnou bezmála dva miliony agresivních muslimů a pan Bartoš je vítá přívětivými plakáty a mávátky, je to něco úplně jiného.
Při své emigraci jsem procházel dvěma pohovory a lékařskou prohlídkou na australské ambasádě ve Vídni, a po příletu do Austrálie si našel práci hned, jak jen to bylo možné. Za celých 14 let jsem nebyl s výjimkou úvodního dvouměsíčního jazykového kurzu placeného vládou jediný den na nějaké sociální podpoře.
To asi případ většiny těch, co se hrnou z jiných světadílů do Evropy, nebude. Myslíte tedy, že pirátská otevřená náruč, která je momentálně patrná hlavně u jejich europoslanců, by žádným velkým požehnáním pro naši zemi nebyla?
Co dokážou muslimští nájezdníci na Evropu a co pro ně imigrace znamená, to nám od roku 2015 předvádějí nejen v sousedním Německu a ve Francii, ale i mnoha dalších západoevropským zemích. Jsme toho svědky dnes a denně. Prudký růst kriminality a otevřeného organizovaného terorismu. Neustále požadují nějaké ústupky a výhody. Jen nepatrná část se živí nějakou prací a jejich vůdci nám chtějí vnutit jejich vlastní způsob života a konečně i jejich vlastní víru včetně středověkého náboženského práva.
To jsou důvody, proč ani na vteřinu neuvěřím, že pan Bartoš a jeho strana, která takové přistěhovalce nadšeně vítá, může přinést našemu národu cokoli dobrého. Naopak, vítězství podobných „politiků“ nám může přinést jen to nejhorší možné.
Pro Piráty je podle některých názorů výhodou, že v jejich čele stojí charismatický Ivan Bartoš, zatímco konkurenční koalici Spolu vede nevýrazný předseda ODS Petr Fiala. Souhlasíte s tím, že Ivan Bartoš představuje pro Piráty a STAN jakousi přidanou hodnotu?
o, co pan Bartoš předvádí, bych stěží nazval charismatické.
A úkaz zvaný „charismatický vůdce“ v sobě skrývá jedno zvláštní nebezpečí. Benito Mussolini, Adolf Hitler a Vladimír Iljič Lenin byli také bezesporu charismatičtí vůdci.
V čem podstatném by se Česko mohlo změnit, kdyby vládu po volbách sestavovali Piráti a stali se rozhodující silou v zemi?
To by byla ta nejrychlejší cesta, jak přijít o poslední zbytky už tak jako tak okleštěné svobody a demokracie, jejíž současnou podobu nazývají novodobí soudruzi s neomalenou drzostí „liberální“, nebo dokonce „pluralitní“.
Jejich novinka má se skutečnou a nefalšovanou demokracií stále méně a méně společného, ale je pravda, že neuhájíme-li ani tohle, otevřeme novým diktátorům sami dveře dokořán.