A jiný druh lásky mne nezajímá.
Tak to já mám nejradši tu lásku nezávaznou,
ta je ještě lepší než ta nepodmíněná....
Se mně to votisklo dvaktáte, takže to musím dopsat,
ta nepodmíněná je blbá, protože v pekle hoří to "ne"
A jiný druh lásky mne nezajímá.
vostalpetr píše:O čem je takový osudový vztah?
No přece o osudu,
jak mám ten osudový vztah sám se sebou,
vostalpetr píše:To mně přijde jako náká zvláštní skupina či druh chlapů,
že si honěj triko tím, že dělaj do cizích holek,
armin píše:Alaja píše:
K ručnímu souboji mezi nápadníky u vás nedošlo?
Nedošlo. Já mám totiž obecně zamilované do mé ženy rád. Máme totiž společný zájem.
S první ženou jsme se vzali už na škole (byla to spolužačka z ročníku), a bydleli jsme každý doma u rodičů.
Když jsme se školou skončili, tak jsme se sestěhovali k mým rodičům. Tam přes ulici za zdí parku byl Ústav experimentální botaniky, kde začala po škole pracovat. A tam se do ní těžce zamiloval spolupracovník. Jí to samozřejmě dělalo dobře (komu ne). A co já na to? S tím zamilovaným jsem se skamarádil, vyprávěl mu o duchovní cestě, popíjeli jsme spolu (všichni tři) Tokajské a diskutovali. On vyhrožoval, že bez mé ženy nemůže být a že si vezme život, pokud ji nebude moci mít, že s tím není schopen nic dělat, že bez ní nemůže žít, že si vstřikne injekcí vzduch do žil. Já jsem ho utěšoval, postupně ho to asi po roce přebolelo a naše kamarádství zůstalo. Našel si pak jinou a s tou se oženil.
Já nemiluju ženu jako krásné auto. Já miluji náš oboustranný vztah, ten zázrak většího či menšího splynutí duší. Je to sou-cit s láskou toho druhého. A pokud by ta žena milovala nebo se zakoukala do někoho jiného, tak co s ní, co si na ní vezmu? - to její krásné tělo? Ne, já miluji vztah, ne tělo, hluboký bezedný vztah a to se poštěstilo takhle opravdu hluboce až nyní (teda před více než dvaceti lety a prohlubuje se stále dál).
Takže obdivovatele a usilovatele o moje ženy mám rád, neperu se s nimi, naopak. Máme společný zájem, tedy je naprosto chápu a zároveň je to pro tu ženu zkouška, jestli ta naše láska je opravdu jedinečná, nenahraditelná, osudová.
A jiný druh lásky mne nezajímá. Buď všechno a nebo raději nic.
vostalpetr píše:
To mně přijde jako náká zvláštní skupina či druh chlapů,
že si honěj triko tím, že dělaj do cizích holek,
tedy stal o se mně to asi dvakrát a taknějak jsem to nechápal,
když všude je spousta pěknejch a volnejch holek tak voni dělaj do holek co s někým choděj,
to mě nikdy nenapadlo, jen at si to ty holky co s někým choděj pěkně užijou, když už s ním začaly chodit...
střílí hlava nehlava, možná je slepý jak patrona, možná je jen velmi škodolibý. nebo občas snad i šílený....
vostalpetr píše:Pokud to člověka posune budto do Přítomnosti,
nebo do hlubokého stavu spokojenosti a uvolnění,
tak je to OK...
Ale to se může stát při jakékoliv činnosti...
"světla"
Alaja píše:Takže první láska byla z vejšky, druhá z chaty v Jílovém...![]()
A láska ke které z nich ti pomohla v tom..."osvícení"...?
Alaja píše:Probuzení hadí síly v těle člověka a pak, možná někdy, i první záblesk onoho vnitřního světla, však není podmíněn nějakou osudovou láskou a omračujícím orgasmem.
Kdyby ano, to by pak mniši celibátníci uzavření v klášterech a ašrámech nikdy ono vnitřní světlo nespatřili.
Takže to bude asi v něčem jiném....
Ale myslím, že by to nebylo dobré to takhle veřejně publikovat.
Probouzení hadí síly a její výstup je důležité provádět alespoň v dočasném celibátu (a to není jediná podmínka). Jinak může dojít k nezvládnutelným situacím s nedobrými důsledky.
Důležitá je také schopnost askeze, absolutního odmítnutí, je-li to třeba.
Viz třeba pokušení Ježíše (Ďábel), Buddhy (Mara a jeho dcery), Milarepa - Zelený Bazilišek, archetypálně vyjádřeno v Odysseovi a jeho přístupu k volání syrén.
Kdo si troufá se opravdu osvobodit, provokuje tím vnitřního "strážce prahu", na jednotlivých úrovních a je vystaven těm nesilnějším pokušení zde zůstat.
Například Honzam mi připadá, že něčím takovým prošel a zůstaly mu z toho dlouhodobé následky, kterých se teď nemůže zbavit - to jeho ulpění na plození.
Velebil jsem Boha neustále. Nemohl jsem mluvit než o Něm
vostalpetr píše:
kundalini není náká voddělená energie, je třeba aby byla spojena s UV,
a ne aby zůstávala izolována na tělo a provokovala "strážce prahu"
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků