honzam píše:Nic píše:Spokojený?
Díky. Chci se vyhnout nedorozuměním. Už bych si nebyl vůbec jistý, o jakou pomoc vlastně žádáš.
 
Možná, kdyby k té pomoci došlo, tak by to bylo obráceně, možná by nebylo jasné, kdo komu vlastně pomáhá.
Ten chlapec kreslil kdysi podobné obrázky jako Ty. Měl v sobě dva  - jednu bytost krásnou subtilní až éterickou, podobnou jeho mamince a druhou drsnou, pro něj stejně nepřijatelnou, jako byl pro jeho maminku jeho otec. 
Nemohl dospět v chlapa, který je celý po tátovi. Nedokázal splňovat  podmínky, které by v jeho představách mohly být pro jeho maminku přijatelné.
Drogy byly únik, ale o to byl silnější ten ďábel obludné mysli,  který ho obžalovával a vinil z toho, že nemá právo být takový, jaký je.
Zůstává v mém srdci stejnou láskou, jakou jsi Ty, Honzame. Nevinný a krásný,  nedotčený jakoukoliv polaritou. V mém srdci je štěstím, kdykoliv se objeví myšlenka  na něj, je vlastně štěstím pořád, i bez myšlenek, protože je tím Božstvím, které je  vším.
Je ve mně  nesmírný vděk za  setkání s ním. Za setkání s Tebou. Za  poznávání toho, kým je, kým jsi.
Je ve mně vděk za poznávání, že ať se díky mysli staneme čímkoliv,  je tady vždycky možnost návratu  k sobě,
ke své celistvosti a nevinnosti.
Díky