Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[honzam]

To mi připomnělo epizodu ze svého dětství..., měla jsem už dost let na to, abych (umanutě) toužila vlastnit, mít jednu panenku, chodila jsem se na ni dívat do výkladu hračkářství u nás ve městě. Prostě jsem se do ní zamilovala a byla jí úplně posedlá. Doma jsem žadonila, aby mi ji rodiče koupili, prostě jak ten osel..., naši delší dobu vzdorovali tím, že už jsem velká na panenky atd. atd. Tak dlouho jsem žadonila, až mi ji koupili..., na chvíli jsem byla šťastná, ... touha byla uspokojena... ani nevím, jak dlouho jsem si s ní hrála, ale řekla bych, že moc dlouho ne..., než skončila na hromadě s dalšími hračkami....

To přece nejde úplně srovnávat. Každá moje hračka skončila na hromadě nebo u jiných dětí. Hračka přece není živý člověk, se kterým navazuješ nějaký vztah, který je také o vzájemném respektu. Ty se s ním nesetkáš, aby sis ho odnesla domů a tam si s ním hrála.

[Trini]

Může být..., x lidí má x poruch...., strávit x dalších let reagováním na x poruch je taky diagnóza..., sebe z toho nevylučuji, viz. mé reagování např. na armina..., ale vše co začalo, taky skončí... , až přijde čas..., vše nás to něco učí...

Jak to tak pozoruji a z toho pozorování se učím, tak jsou také lidé, kteří jsou natolik zaujatí sami sebou jako Trini a Honzam, že se už nic neučí a tedy nejspíš ani nepoučí. Žijí si - jako Honzam jen ve svých psychosomatických fantaziích, sebeprezentacích a nechápání motivací druhých (soudí jen podle sebe - svého pokřivení).
Obdivuhodné, co všechno je na světě možné

Eva Nada je vedle nich úplná hvězda - člověk relativně zdravého rozumu, srdce a upřímné otevřenosti. Proti tomu všichni "duchovní hadi", "poznání", "světla", blaženosti, "duchovní rádoby pokročilost" jsou ...
nenapadá mne bohužel výstižné slušné slovo

To jsi holt soudil podle svého pokřivení.

[Eva Nada]

Jj, metoda cukr a bič...., na některé to platí, na některé už ne..., dobrá vyučující metoda...

To není vyučovací metoda, ale manipulace a ovádání druhého.

Jak (si) to vezmeš....

[Eva Nada]

To mi připomnělo epizodu ze svého dětství..., měla jsem už dost let na to, abych (umanutě) toužila vlastnit, mít jednu panenku, chodila jsem se na ni dívat do výkladu hračkářství u nás ve městě. Prostě jsem se do ní zamilovala a byla jí úplně posedlá. Doma jsem žadonila, aby mi ji rodiče koupili, prostě jak ten osel..., naši delší dobu vzdorovali tím, že už jsem velká na panenky atd. atd. Tak dlouho jsem žadonila, až mi ji koupili..., na chvíli jsem byla šťastná, ... touha byla uspokojena... ani nevím, jak dlouho jsem si s ní hrála, ale řekla bych, že moc dlouho ne..., než skončila na hromadě s dalšími hračkami....

To přece nejde úplně srovnávat. Každá moje hračka skončila na hromadě nebo u jiných dětí. Hračka přece není živý člověk, se kterým navazuješ nějaký vztah, který je také o vzájemném respektu. Ty se s ním nesetkáš, aby sis ho odnesla domů a tam si s ním hrála.

V konečném důsledku je to to samé... jak s tím naložíš....

[armin]

Děkuji, že jste se hned předvedli, tak jak jsem to cítil. Ne, že by to tak bylo dobře, ale všechno zlé je k něčemu dobré - že jste bohužel potvrdili, že se v některých lidech zas tolik nemýlím.
Eva mne docela chápe, spíše správně tuší. Honzam a obzvláště Trini je ve svém posuzování bohužel naprosto mimo. A dobrá otázka je proč. Zřejmě to bude tím příslušným pokřivením. Čím jiným by to mohlo být?

[honzam]

No mám takovou fantazii, že Arminova metoda obsahuje pravidla, že učitel nesmí být nijak kritizován a bezvýhradně přijat jako živoucí Pravda, jinak nemůže být nauka dobře předána a setkání není žádoucí, protože by žáka jen rozptylovalo od soustředění se na nauku a na sebe sama.

[armin]

No mám takovou fantazii, že Arminova metoda obsahuje pravidla, že učitel nesmí být nijak kritizován a bezvýhradně přijat jako živoucí Pravda, jinak nemůže být nauka dobře předána a setkání není žádoucí, protože by žáka jen rozptylovalo od soustředění se na nauku a na sebe sama.

Úplně mimo. Poplatné nějakým tvým představám a spekulacím.

[adiuv]

To mi připomnělo epizodu ze svého dětství..., měla jsem už dost let na to, abych (umanutě) toužila vlastnit, mít jednu panenku, chodila jsem se na ni dívat do výkladu hračkářství u nás ve městě. Prostě jsem se do ní zamilovala a byla jí úplně posedlá. Doma jsem žadonila, aby mi ji rodiče koupili, prostě jak ten osel..., naši delší dobu vzdorovali tím, že už jsem velká na panenky atd. atd. Tak dlouho jsem žadonila, až mi ji koupili..., na chvíli jsem byla šťastná, ... touha byla uspokojena... ani nevím, jak dlouho jsem si s ní hrála, ale řekla bych, že moc dlouho ne..., než skončila na hromadě s dalšími hračkami....

To přece nejde úplně srovnávat. Každá moje hračka skončila na hromadě nebo u jiných dětí. Hračka přece není živý člověk, se kterým navazuješ nějaký vztah, který je také o vzájemném respektu. Ty se s ním nesetkáš, aby sis ho odnesla domů a tam si s ním hrála.

K pochopení smyslu toho, co někdo druhý napsal, vnímám jako docela užitečné uvědomovat si i další souvislosti: že může jít o přirovnání nebo podobenství.

[honzam]

Děkuji, že jste se hned předvedli, tak jak jsem to cítil. Ne, že by to tak bylo dobře, ale všechno zlé je k něčemu dobré - že jste bohužel potvrdili, že se v některých lidech zas tolik nemýlím.
Eva mne docela chápe, spíše správně tuší. Honzam a obzvláště Trini je ve svém posuzování bohužel naprosto mimo. A dobrá otázka je proč. Zřejmě to bude tím příslušným pokřivením. Čím jiným by to mohlo být?

Proč ten smutek nad vlastní neomylností, snad bohudík.

[honzam]

To mi připomnělo epizodu ze svého dětství..., měla jsem už dost let na to, abych (umanutě) toužila vlastnit, mít jednu panenku, chodila jsem se na ni dívat do výkladu hračkářství u nás ve městě. Prostě jsem se do ní zamilovala a byla jí úplně posedlá. Doma jsem žadonila, aby mi ji rodiče koupili, prostě jak ten osel..., naši delší dobu vzdorovali tím, že už jsem velká na panenky atd. atd. Tak dlouho jsem žadonila, až mi ji koupili..., na chvíli jsem byla šťastná, ... touha byla uspokojena... ani nevím, jak dlouho jsem si s ní hrála, ale řekla bych, že moc dlouho ne..., než skončila na hromadě s dalšími hračkami....

To přece nejde úplně srovnávat. Každá moje hračka skončila na hromadě nebo u jiných dětí. Hračka přece není živý člověk, se kterým navazuješ nějaký vztah, který je také o vzájemném respektu. Ty se s ním nesetkáš, aby sis ho odnesla domů a tam si s ním hrála.

K pochopení smyslu toho, co někdo druhý napsal, vnímám jako docela užitečné uvědomovat si i další souvislosti: že může jít o přirovnání nebo podobenství.

Nepodobné tomu, jak si představuji, že by to měl mít žák a učitel.

[honzam]

No mám takovou fantazii, že Arminova metoda obsahuje pravidla, že učitel nesmí být nijak kritizován a bezvýhradně přijat jako živoucí Pravda, jinak nemůže být nauka dobře předána a setkání není žádoucí, protože by žáka jen rozptylovalo od soustředění se na nauku a na sebe sama.

Úplně mimo. Poplatné nějakým tvým představám a spekulacím.

Takže mám pravdu.

[Trini]

Děkuji, že jste se hned předvedli, tak jak jsem to cítil. Ne, že by to tak bylo dobře, ale všechno zlé je k něčemu dobré - že jste bohužel potvrdili, že se v některých lidech zas tolik nemýlím.
Eva mne docela chápe, spíše správně tuší. Honzam a obzvláště Trini je ve svém posuzování bohužel naprosto mimo. A dobrá otázka je proč. Zřejmě to bude tím příslušným pokřivením. Čím jiným by to mohlo být?

Ve svém posuzování jsi bohužel naprosto mimo. Zřejmě tím příslušným pokřivením.

Už ti dochází, jaké píšeš nesmysly?

[Trini]

No mám takovou fantazii, že Arminova metoda obsahuje pravidla, že učitel nesmí být nijak kritizován a bezvýhradně přijat jako živoucí Pravda, jinak nemůže být nauka dobře předána

Má to jak Jana.

[honzam]

No mám takovou fantazii, že Arminova metoda obsahuje pravidla, že učitel nesmí být nijak kritizován a bezvýhradně přijat jako živoucí Pravda, jinak nemůže být nauka dobře předána

Má to jak Jana.

Úplně ne. Přijde mi, že to má naopak. Nosí takovou zvláštní tvrďáckou masku, ale ve skutečnosti je hodně milý. Jeho psaní hladí. Možná by Eva byla překvapená, kdyby se setkali.

[Trini]

No mám takovou fantazii, že Arminova metoda obsahuje pravidla, že učitel nesmí být nijak kritizován a bezvýhradně přijat jako živoucí Pravda, jinak nemůže být nauka dobře předána

Má to jak Jana.

Úplně ne. Přijde mi, že to má naopak. Nosí takovou zvláštní tvrďáckou masku, ale ve skutečnosti je hodně milý. Jeho psaní hladí. Možná by Eva byla překvapená, kdyby se setkali.

Spíš je hodně nejistý. Ale to už Eva dávno poznala.

Je zcela ok, že to vidí jinak než já nebo ty. Ale proč má potřebu z těch, co to vidí jinak než on, dělat blbce? To je opravdu nezralé. Chce se vydávat za chytřejšího? Závist, že druzí zažívají něco, co on sám vůbec nezná, a proto tomu nerozumí?
Momentálně mi připadá, že celé jeho duchovno je jen to, že kdysi seděl u Tomášových - a nic si z toho neodnes.

[honzam]

Spíš je hodně nejistý. Ale to už Eva dávno poznala.

Je zcela ok, že to vidí jinak než já nebo ty. Ale proč má potřebu z těch, co to vidí jinak než on, dělat blbce? To je opravdu nezralé. Chce se vydávat za chytřejšího? Závist, že druzí zažívají něco, co on sám vůbec nezná, a proto tomu nerozumí?
Momentálně mi připadá, že celé jeho duchovno je jen to, že kdysi seděl u Tomášových a nic si z toho neodnes.

Když píše Jana, je to ohňostroj sebestřednosti, který druhého úplně zadusí. Od armina je to jako hra, jak člověk zareaguje. Má tu masku a chce vidět, jak se s tím ostatní srovnají. Nemyslím si, že by něco záviděl. Má rozumné důvody, proč své duchovno příliš nesdílet na nějakém fóru na internetu.

[Nic]

To jsi holt soudil podle svého pokřivení.

Ano, každý soudíme podle svého pokřivění. Všechno souzení je jen sen v naší vlastní mysli. Jaká je naše mysl, takový je náš svět. Jaká je naše mysl, jaké je naše srdce, tak se nám jeví ti druzí.

Má to jak Jana.

Nejhlubší pravdou je, že naše podstata je stejná. Tam, kde začíná uvědomění, že není žádný rozdíl, žádná dvojnost, žádná hranice, tam končí sen.

[Alaja]

To jsi holt soudil podle svého pokřivení.

Ano, každý soudíme podle svého pokřivění. Všechno souzení je jen sen v naší vlastní mysli. Jaká je naše mysl, takový je náš svět. Jaká je naše mysl, jaké je naše srdce, tak se nám jeví ti druzí.

Má to jak Jana.

Nejhlubší pravdou je, že naše podstata je stejná. Tam, kde začíná uvědomění, že není žádný rozdíl, žádná dvojnost, žádná hranice, tam končí sen.

Tam, kde začíná uvědomění, že není žádný rozdíl, žádná dvojnost, žádná hranice, tam končí sen, tak Tam je osamocení a nuda pro většinu duchovňáků, jak jsem díky netu zjistila, nemaj si Tam totiž s kým pokecat.

[Nic]

Tam, kde začíná uvědomění, že není žádný rozdíl, žádná dvojnost, žádná hranice, tam končí sen, tak Tam je osamocení a nuda pro většinu duchovňáků, jak jsem díky netu zjistila, nemaj si Tam totiž s kým pokecat.

V hlubokém spánku beze snů také není nuda. Nejspíš proto, že tady není nikdo, kdo by se mohl nudit.

[Alaja]

Tam, kde začíná uvědomění, že není žádný rozdíl, žádná dvojnost, žádná hranice, tam končí sen, tak Tam je osamocení a nuda pro většinu duchovňáků, jak jsem díky netu zjistila, nemaj si Tam totiž s kým pokecat.

V hlubokém spánku beze snů také není nuda. Nejspíš proto, že tady není nikdo, kdo by se mohl nudit.

A kdo tedy vnímá ten hluboký spánek beze snů? Někdo to být musí, když pak o tom píše na netu...