
https://www.youtube.com/watch?v=u2omiRdhbhs
honzam píše:Eva Nada píše:Kdes to vyhrabal???
No to platí, ale to přece nevylučuje, že se nepovažuji za nelidskou příšeru, ba právě naopak
Ne ne, armin se učí mít rád. Tečka.
To je vadžrajána ze čtvrtka.
http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=4001&p=29678#p29678
Eva Nada píše:Jakože tma, nic????
Jana
armin píše:Čtení pro Honzama a ženy
Alaja píše:armin píše:Čtení pro Honzama a ženy
Je vidět, že jsi dlouhou dobu pobýval jen mezi tzv. duchovně vyspělými muži a úplně jsi zapomněl na ten zbytek české mužské populace, kterému je "duchovno" leda tak pro smích (v tom lepším případě), na muže, co ani neumějí řádně pomilovat své partnerky, aby z toho povinného domácího sexu také něco měly.
S tím zbytkem neduchovních mužů (je jich tu hoooodně) žijí ty neduchovní ženy, co by se rády duchovními staly...takže by jsi měl odhodit anonymitu a vyrazit do terénu jako jeden z toho mála duchovních mužů v Česku co tu máme, a zahájit tak výuku neduchovních žen, aby věděly, co mají vlastně od sexu očekávat, jak vlastně vypadá ten pravý duchovní orgasmus a jak to naučit jejich lenivé partnery, co se zajímají v tomto směru pouze sami o sebe.
armin píše:Zrovna na dnešek jsem měl zase silný sen
Jung začal knihu psát v roce 1913, v době, kdy procházel osobní krizí, slyšel hlasy a obával se psychické nemoci. Vznik knihy připadá na dobu první světové války a následujících společenských proměn. V jeho snech se objevovaly potoky krve, válka, bůh i ďábel. Jung se rozhodl s těmito stavy bojovat tak, že se jim oddával v aktivní imaginaci a ztvárňoval je písmem a malbami.
http://www.cervenakniha.cz/?page_id=15
armin píše:Zrovna na dnešek jsem měl zase silný sen, který se už pomalu blíží těm Jungovým, které popisuje ve své Červené knize.
BOX: Vidění
Stalo se v říjnu roku 1913, když jsem byl sám na cestách, že na mne přišlo za dne vidění: Spatřil jsem obrovskou potopu, která zalila všechny severní a nízko položené země mezi Severním mořem a Alpami. Sahala od Anglie až po Rusko a od pobřeží Severního moře téměř až k Alpám. Viděl jsem žluté vlny, plovoucí trosky a smrt nesčetných tisíců.
Toto vidění trvalo dvě hodiny. Zmátlo mně a bylo mi z něj zle. Nedokázal jsem si je vyložit. Uběhly dva týdny a vidění se vrátilo, ještě mocnější než předtím. A vnitřní hlas promluvil: „Pohleď, je to naprosto skutečné a bude to tak. Nemůžeš o tom pochybovat.“ Opět jsem s viděním dvě hodiny zápasil, ale drželo mne pevně. Zanechalo mne vyčerpaného a zmateného. A já si myslel, že snad má duše onemocněla.
Od té doby se vracel strach z příšerné události, která nás měla bezprostředně očekávat.
Vize z Jungovy asi hodinové cesty vlakem do švýcarského Schaffhausenu, kde 17. října 1913 slavila jeho tchyně narozeniny, na prvním foliantu Liber Novus naznačuje prvopočátek všech imaginací.
Alaja píše:Jung začal knihu psát v roce 1913, v době, kdy procházel osobní krizí, slyšel hlasy a obával se psychické nemoci. Vznik knihy připadá na dobu první světové války a následujících společenských proměn. V jeho snech se objevovaly potoky krve, válka, bůh i ďábel. Jung se rozhodl s těmito stavy bojovat tak, že se jim oddával v aktivní imaginaci a ztvárňoval je písmem a malbami.
http://www.cervenakniha.cz/?page_id=15armin píše:Zrovna na dnešek jsem měl zase silný sen, který se už pomalu blíží těm Jungovým, které popisuje ve své Červené knize.
Co to bylo u tebe za sen? Také potoky krve, válka, bůh i ďábel?
Nebo takto?:BOX: Vidění
Stalo se v říjnu roku 1913, když jsem byl sám na cestách, že na mne přišlo za dne vidění: Spatřil jsem obrovskou potopu, která zalila všechny severní a nízko položené země mezi Severním mořem a Alpami. Sahala od Anglie až po Rusko a od pobřeží Severního moře téměř až k Alpám. Viděl jsem žluté vlny, plovoucí trosky a smrt nesčetných tisíců.
Alaja píše:Co to bylo u tebe za sen? Také potoky krve, válka, bůh i ďábel?
armin píše:Alaja píše:Co to bylo u tebe za sen? Také potoky krve, válka, bůh i ďábel?
Jsou jiného druhu
U toho Junga je pozoruhodné, že své sny měl v době, před první světovou válkou, kdy ještě nikdo netušil, co se blíží. A zachytil i ty temné hlubiny kolektivní lidské duše, ze kterých vyvěrají pak ty hrůzy válek, genocidy a pod.
To je poznávání.
Například zkušenost (nebo dokonce jen názor), že "vědomá realita ulpívá a přestává ulpívat", "všechno je Já" a podobně mi proti tomu přijde jako houby poznání, je to jen změna stanoviska. I když to je dobrý základ, dobrý začátek, který nás může ochránit, abychom v těch hlubinách ducha - reality neutonuli, abychom tu poznávanou realitu nebrali smrtelně vážně.
Ramana Mahariši tuto změnu stanoviska pojmenoval: Přechod od zdánlivé objektivity světa k nekonečné subjektivitě ducha.
Kdo ví, co bude, nechávám tomu volný průběh.
Jednou se u Tomášů řešilo, kdo by mohl uvádět pana Tomáše v Lucerně. Míla se na mne obrátila a řekla a co ty? A Pan Tomáš na to řekl: "Kdepak Xxxxxxxx, ten nebude nikoho uvádět, ten bude uváděn."
Eva Nada píše:Kdo ví, co bude, nechávám tomu volný průběh.
Jednou se u Tomášů řešilo, kdo by mohl uvádět pana Tomáše v Lucerně. Míla se na mne obrátila a řekla a co ty? A Pan Tomáš na to řekl: "Kdepak Xxxxxxxx, ten nebude nikoho uvádět, ten bude uváděn."
A stalo se tak?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků