Trini píše:rosada píše:
Duchovní cesta, jak ji chápu já je o transcendenci o překonání vnímání sebe sama jako individuality.
To zřejmě znamená pustit myšlenku "já jsem individualita".
Ano. I ne.
Je potřeba pustit myšlenku já jsem individualita. Já jsem Klára,Lenka nebo Pavel. Jásem muž, já jsem žena. Já jsem doktor, já jsem dělník, Já jsem matka, já jsem bratr. ...
Ale pak je potřeba pustit i toho, kdo to pouští (pustil). Ale kdo ho má pustit, když se má pustit?
... Nikdo nic? ...
Nemám proto lepšího slova v češtině něž transcendence.
Ještě se rovnou opravím:
1) to "je třeba" - neznamená, že každý, že je to nějaký mus, k té transcendenci, aby nastala, je to třeba. Jinak ať se děje, co se komu zlíbí.

2) pustit - znamená ztratit důležitost.
Jsem pozorovatelem individuality?
ano, pokud ji vidíš, tak ji pozoruješ, jsi tedy jejím pozorovatelem. Včetně toho, kdy přijde myšlenka: " já jsem ta a ta," ale pokud tato myšlenka/pocit nemá důležitost, přitáhne jen malinko pozornosti a brzy zase odejde. To, co pozoruje příchody a mizení myšlenek, pocitů, emocí, to je stálé.