Trini píše:rosada píše:Self tedy není podstatné jméno, které označuje něco vně, čeho je potřeba dosáhnout.
Vně čeho? Vně individuality? Vně vesmíru?
Ramana to používal jako the Self.
To se stále vztahovalo na větu. I am looking for self.
Já hledám Sebe. Tedy nehledám nic vně.
Ramana, pokud je mi známo nemluvil anglicky. Že to tak používají překladatelé, s tím nic nenaděláme. Self neoznačuje žádný subjekt. Pokud ho použijeme jako podstatné jméno, vede to podle mého názoru ke zmatení
Není to nějaké to (the) Něco. Není to objekt, který by mohl být nalezen, spatřen, popsán..
What exists in truth is the Self alone. The world, the individual soul, and God are appearances in it. like silver in mother-of-pearl (nacre), these three appear at the same time, and disappear at the same time. The Self is that where there is absolutely no “I” thought.
...
To, co existuje, je Bytí samotné. Vyvstává v něm svět, individuální duše i Bůh jako stříbro v matce perel, Tito tři se objevují ve stejném okamžiku a ve stejném okamžiku mizí.
...
Ano jazykově to někdy podstatné jméno je
... ale nebuďme ztraceni v překladů přes několik jazyků.
ono už to stříbro matky perel, bez znalosti tamní kultury, těžko pochopíme.
Možná, že v Tamilštině používal Ramana různá slova, jako my v češtině. V případě zájmena použijeme „sebe“, v případě podstatného jména „bytí“
Ta poslední věta je větší oříšek:
...
Bytí samo o sobě je, když tu není vůbec žádná myšlenka "já.
...
Což si tak trochu protiřečí s tím, že se v tom objevuje individuální duše.
Za mě, Bytí (Self) je, i když jsou myšlenky "já..." přítomny, jen to není pro majitele těch myšlenek zjevné.
Matematické konstanty jsou iracionální čísla.
Ta lžička musí být kouzelná. Jak je to možné?
