Jaký smysl má radit někomu, kdo se na nic neptal?

[adiuv]

Při neosobním vnímání se neobjevuje žádná potřeba druhé poučovat a radit jim bez ohledu na to, jestli o to stojí nebo ne.

Můžeme se teď na tuhle větu podívat skrz ego, skrz osobu, která si vše bere osobně a pomyslet si: "Proč mě Adiuv o tomhle chce poučovat?" Což může rozehrát sérii obranných myšlenek. "Myslí si, že je chytřejší, než já?" "Myslí si, že jsem hlupák, kterého má potřebu poučit o tom, jak to při neosobním vnímání je?" ....

Nebo je možné si všimnout, že osobní já, které se nepovažuje za osvícené, tady konstatovalo, jak vnímá rozdíl mezi jednáním Probuzených a jednáním těch, kteří se za Probuzené jen považují

[Nic]

Při neosobním vnímání se neobjevuje žádná potřeba druhé poučovat a radit jim bez ohledu na to, jestli o to stojí nebo ne.

Můžeme se teď na tuhle větu podívat skrz ego, skrz osobu, která si vše bere osobně a pomyslet si: "Proč mě Adiuv o tomhle chce poučovat?" Což může rozehrát sérii obranných myšlenek. "Myslí si, že je chytřejší, než já?" "Myslí si, že jsem hlupák, kterého má potřebu poučit o tom, jak to při neosobním vnímání je?" ....

Nebo je možné si všimnout, že osobní já, které se nepovažuje za osvícené, tady konstatovalo, jak vnímá rozdíl mezi jednáním Probuzených a jednáním těch, kteří se za Probuzené jen považují

Pokud je iluze oddělenosti prohlédnuta a není tady žádné ztotožňování s myslí, tak je jasné, že osobní já je jen iluze, tudíž iluzí je i to, že by nějaké osobní já mohlo být osvícené nebo neosvícené. Osvícená je celá existence. To, co se jeví jako neosvícené, je jen naše vlastní zastínění mysli.
Existence není rozdělena na osvícenou a neosvícenou, není to rozděleno tak, že by ve skutečnosti kdokoliv z nás byl osvícený nebo neosvícený. Ale skrz mysl se to takhle může jevit. Může to klidně tak být, že Tvá mysl je čirá, průzračná, prázdná a nevrhá žádné stíny. A má mysl, se kterou se ztotožním, bude vrhat na představu Tvé existence stíny všeho špatného, co si myslím, že o Tobě vím, pak Tě samo sebou nemohu vnímat jako osvícené Božské Bytí, které je vším.

[Trini]

Fakt se divím, že se Jana nedala na politiku. Za každou cenu prosadit svou osobní pravdu, ber kde ber - i těmi nejnesmyslnějšími argumenty.

[Alaja]

:lol:
Fakt se divím, že se Jana nedala na politiku. Za každou cenu prosadit svou osobní pravdu, ber kde ber - i těmi nejnesmyslnějšími argumenty.

Hmm, bohužel toho o ní moc zas nevíme, kdo ví, třeba tu politiku už má dávno za sebou a vrhla se raději na méně nebezpečné území duchovnosti....

[adiuv]

Robert Adams: Ramana nikdy nikomu dobrovolně nepomáhal. Jednoduše seděl na své pohovce a všichni se mohli chovat, jak chtěli. Neustále a znovu mu bylo pokládáno množství otázek, ale on po většinu času zůstával tichý.

Když za ním lidé přicházeli se všemi druhy svých problémů, Ramana měl ve zvyku podívat se na svého sluhu a říci: „Přicházejí za mnou, abych jim pomohl s jejich problémy. Ale komu mám pomoci?"

Potřebu stále znovu z vlastní iniciativy něco druhým radit a to či ono jim doporučovat má osobní já. Jeho motivace bývají různé, od těch nejušlechtilejších až po nutkání znovu a znovu tím dokazovat a hájit správnost svého přesvědčení.

Podle mé zkušenosti může ale být docela užitečné i tyhle snahy v diskusích sledovat a všímat si, co to ve mně vyvolává. Nakolik to probouzí i ve mně potřebu zareagovat stejně, a nakolik se tahle potřeba dá vnímat jako právě vyvstalý obsah vědomí. Který, když se tiše pozoruje, po chvíli sám zmizí.

[honzam]

Nemá to buď žádný smysl nebo smysl druhému uškodit a tohle je úplný základ jakékoliv pomáhající činnosti.

[adiuv]

Ramana nikdy nikomu dobrovolně nepomáhal.

Věděl, stejně jako vědí ostatní Probuzení, že nemá smysl ani v tom nejlepším úmyslu druhým něco radit, dokud o to sami neprojeví zájem. Že dokud vnitřní vývoj člověka nedospěje do stádia, kdy se začne sám o něco zajímat, žádná sebelíp míněná nevyžádaná rada mu v tom směru nepomůže: i kdyby se pokusil podle ní jednat, znovu a znovu zjistí, že mu ta rada není k ničemu - že mu to podle ní prostě nefunguje.

Proč? Protože vnitřní duchovní vývoj probíhá postupně, tak jako probíhá vývoj fyzického těla. A doporučovat druhým v tom nejlepším úmyslu například bezpodmínečnou lásku, protože všechnu karmu vyčistí, je jako doporučovat příslušníkům mládeže nejrůznějšího věku, aby dělali s lehkostí stejné cviky jako dospělý sportovec na olympiádě.

Jak na úrovni fyzické, tak na úrovni duševní + duchovní musí organismus dalším vývojem k takové možnosti postupně dospět.

[adiuv]

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.

Sledovat tuhle neustálou snahu za každou obhajovat svoje evidentně mylné přesvědčení, na které řada lidí už dlouho upozorňuje, může být ale svým způsobem i užitečné.

Je možné pozorovat, co nastane, když místo aby po prvním zažití neduality dál docházelo v dotyčném tvaru k pokojnému rozpouštění iluzorního já (čím? Pokračujícím neosobním pozorováním jednotlivých pocitů a myšlenek, které ve vědomí vyvstávají, a tím k jejich rozpouštění), osobní já, které na chvíli zmizelo, si zkušenost neduality přivlastní a domnívá se, že tím natrvalo zmizelo jak ono samo, tak i jeho veškeré jeho osobní motivace spouštěné z podvědomí/nevědomí - že je osvícené.

Jeden z Probuzených tohle nazval neštěstím:

Člověk třeba má nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor, nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho...

Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

Saša Hendruk

Protože se vědoucí osobní já potřebuje stále znovu utvrzovat v přesvědčení, že je osvícené, nedokáže ztichnout. A tak o své vlastní osvícenosti neustále den za dnem přesvědčuje druhé - vysvětluje jim, že neexistují...

Je možná něco vysvětlovat tomu, kdo podle našeho přesvědčení neexistuje? Komu to vysvětluje, když neexistují?

Je to hra osobního já na sebeujišťování o vlastní osvícenosti.

[Nic]

Jeden z Probuzených tohle nazval neštěstím:

Člověk třeba má nějaký zážitek, něco se mu jakoby rozjasní ... Třeba zažije nekonečnej prostor, nebo zažije rozšířený vědomí, a teď si myslí "to je ONO, teď jsem to zažil... " Nebo zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho...

Já tohle vidím jako neštěstí: mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

Saša Hendruk

Tohle je pořád popis z duality, z iluze oddělenosti, proto ta představa neštěstí.

Vzniká to na základě představy, že samadhi se jednou zažije a naše osoba se stane osvícenou.

Je to obráceně. Naše osoba v samadhi zmizí, osvícení je tady stále, bez ohledu na to jaký je tady projev, bez ohledu na to, jestli je tady bdění, spánek, či snění.

Mysl, která umí existenci dělit na dobrou a špatnou se Bytí nijak nedotýká, nicméně je možné říci, že na něm není šance najít nic špatného, naopak má chuť nektaru Boží lásky, je štěstím, blahem, krásou, přesně tak jak popisují Mudrcové.

V tom, kdo má otevřené milující přející srdce, tohle sdělení probouzí radost a štěstí ze sdílení, ale s připoutaností k představě, že jsme tou osobou, která by toho měla dosáhnout a marně se o to desetiletí snaží, je to zdrojem frustrace a deprese.

[adiuv]

Naše osoba v samadhi zmizí, osvícení je tady stále

To je ten základní omyl. Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Buď si je neuvědomujeme a proto se dál se s nimi ztotožňujeme, nebo - tak jako Nisargadatta, který byl i po osvícení značně netrpělivý a občas na někoho z hledajících zařval - se vyvstalá osobní reakce jen pozoruje a nedojde ke ztotožnění s ní.

Tím se to skladiště podvědomých reakcí osobního já postupně rozpouští.

Není nic radostného vidět, jak se někdo, kdo samadhi zažil, pak znovu a znovu ztotožňuje s osvíceným osobním já a jeho představami. Ale právě díky sledování diskusí se tak dá pochopit, k čemu vede, když si osobní já zkušenost samadhi přivlastní a považuje se za trvale osvícené.

[Nic]

Naše osoba v samadhi zmizí, osvícení je tady stále

To je ten základní omyl. Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Představa, že jsme tou osobou zcela nadobro zmizí, zůstává tady jen projev ve vědomí. Už tady není šance ztotožňovat se s tím, co je jakkoliv časoprostorově omezeno, protože je jasné, že nejsme osobou ve snu mysli, ale mysl přesahujeme.

[Trini]

Je to hra osobního já na sebeujišťování o vlastní osvícenosti.

Které by si přálo sedět vývýšeně jako Mooji, druhým blahosklonně vyprávět o svém poznávání lásky a dávat jim rady.

[Trini]

Naše osoba v samadhi zmizí, osvícení je tady stále

To je ten základní omyl. Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Buď si je neuvědomujeme a proto se dál se s nimi ztotožňujeme, nebo - tak jako Nisargadatta, který byl i po osvícení značně netrpělivý a občas na někoho z hledajících zařval - se vyvstalá osobní reakce jen pozoruje a nedojde ke ztotožnění s ní.

Typické nastavení osoby se nezmění. Jestliže byl někdo jako osoba cholerik, tak se to zřejmě zmírní, ale úplně to nezmizí. Jsem přesvědčená, že to má svůj účel - přesně tenhle projev mají hledající, kteří si vybrali za učitele - právě jeho, zažívat, aby je to posunulo dál.

[Trini]

Naše osoba v samadhi zmizí, osvícení je tady stále

To je ten základní omyl. Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Buď si je neuvědomujeme a proto se dál se s nimi ztotožňujeme, nebo - tak jako Nisargadatta, který byl i po osvícení značně netrpělivý a občas na někoho z hledajících zařval - se vyvstalá osobní reakce jen pozoruje a nedojde ke ztotožnění s ní.

Typické nastavení osoby se nezmění. Jestliže byl někdo jako osoba cholerik, tak se to zřejmě zmírní, ale úplně to nezmizí. Jsem přesvědčená, že to má svůj účel - přesně tenhle projev mají hledající, kteří si vybrali za učitele - právě jeho, zažívat, aby je to posunulo dál.

U Nisargadatty jsem si kdysi udělala horoskop. Přesné datum narození není oficiélně známo. Ale podle toho, co tvrdila jeho matka, to vypadá na úplněk. K té opozici slunce, měsíc je v kvadratuře na mars. Na tom se osvícením nic nezmění.

[adiuv]

Naše osoba v samadhi zmizí, osvícení je tady stále...

To je ten základní omyl. Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

čili

Typické nastavení osoby se nezmění. Jestliže byl někdo jako osoba cholerik, tak se to zřejmě zmírní, ale úplně to nezmizí.

Proto se může stát, že osobní já se i po zkušenosti samadhi potřebuje stále znovu ujišťovat o tom, že natrvalo zmizelo. Cituje různé Probuzené, takže zná leccos, co říkají, naprosto ale ignoruje jejich upozorňování na pokračující aktivování osobního já i po zkušenosti samadhi a že právě proto zdůrazňují, jak nezbytná je všímavost = bdělá pozornost k čemukoliv, co právě v mysli vyvstalo.

Tomášovi nás učili od rána do večera téhle všímavosi/pozornosti k objevujícím se projevům osobního já, které se každou chvíli zaktivovaly z našeho podvědomí i po zkušenosti samadhi, kterou většina z nás - jejich dlouhodobých žáků - zažila. Kdo s nimi býval v Jílovém často, mohl by vyprávět, jak důslední v tom byli. Věděli z vlastní zkušenosti, že to je základní klíč na cestě k trvalému osvícení, protože i jim se po samadhi dál objevovaly osobní reakce. Míle se to stávalo častěji, kolikrát na někoho z nás vyletěla - a pak se mu dodatečně omluvila.

Podrobně všímavost k mysli vysvětluje Eduard Tomáš v knize, kterou o tom napsal

[Trini]

Žádné vědomé pozorování, co ve vědomí vyvstává? Ani zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo a proč se to objevilo, jak to učili Tomášovi a další Probuzení?

To je evidentní.

Co se všímavosti týče, láska drží sama pozornost v srdci, v pravém Já. Tudíž díky lásce není třeba se o nic starat.

Ale to bys nejdříve musela nějakou lásku v srdci vůbec mít. Zatím je z tebe slyšet jen ego, které se chce za každou cenu prosadit. Po lásce ani stopy.



Je to otravné. Dám si od tebe pauzu.

[Trini]

Žádné vědomé pozorování, co ve vědomí vyvstává? Ani zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo a proč se to objevilo, jak to učili Tomášovi a další Probuzení?

To je evidentní.

Je. Ale co můžeš chtít od ega, které je přesvědčené, že už To má.

[Alaja]

Mám jeden dotaz:

Netušíte, která čakra se to projevuje, když člověk začne psát knihy?
Myslím, že 5. čakra má na svědomí výřečnost - myslíte, že by mohla i za ty knihy?

[adiuv]

Žádné vědomé pozorování, co ve vědomí vyvstává? Ani zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo a proč se to objevilo, jak to učili Tomášovi a další Probuzení?

To je evidentní.

Je. Ale co můžeš chtít od ega, které je přesvědčené, že už To má.

Chtít nebo očekávat, že někdo pochopí, k čemu ještě nedozrál, by byla zase jen snaha - tentokrát vlastního vědoucího duchovního já.

Přesto - tedy podle mých zkušeností - má smysl občas se takové diskuse zúčastnit. Člověk především zjistí, jestli - případně nakolik - v něm samém tyhle projevy spasitelského komplexu probouzejí odpor nebo potřebu zareagovat stejně (stylem "já vím a ty bys to měla pochopit!"), a nakolik je už možné pokusit se jen konstatovat, co se mi v praxi osvědčilo, bez očekávání, že to ten druhý konečně pochopí.

Navíc - tyhle diskuse čte poměrně dost lidí, kteří sami do diskuse nevstupují, a leckomu tak může být docela užitečné zjištění, co vlastně to vědoucí duchovní já je, a sledovat, jak se projevuje. Protože - kromě ochoty poučit se z vlastních chyb - i tohle může být nápomocné.

[adiuv]

Tyhle diskuse čte poměrně dost lidí, kteří sami do diskuse nevstupují, a leckomu tak může být docela užitečné zjištění, co vlastně to vědoucí duchovní já je, a sledovat, jak se projevuje. Protože - kromě ochoty poučit se z vlastních chyb - i tohle může být nápomocné.

Navíc - protože v internetových diskusích není povinné okamžitě zareagovat, je to příležitost trénovat i nezaujaté pozorování svých reakcí na to, co čteme, i na toho, kdo je napsal