V tomto smyslu neexistuje žádný vnější problém, který by se nedal vyřešit s naší schopností měnit způsob, jak se vztahujeme ke svým emocím. Seznámení se s touto pravdou přináší pocit osvobození. Jednou z praxí bódhisattvy je transformace překážek ve stezku. Jako praktikující buddhismu ji můžeme provádět pouze v případě, že máme určitou kapacitu zdravě a čistě se vztahovat ke svým pocitům a emočnímu životu. Pokud tomu tak není, možná jen pozitivní fasádou zakrýváme hlubokou bolest. Transformovat svůj život znamená víc než jen být pořád pozitivní — jde o schopnost věci plně cítit, ať už jsou příjemné či bolestné, a zůstat přitom otevření a prostorní. Prostornost naší zkušenosti neznamená, že činíme život pozitivním — znamená to, že jsme otevření, angažovaní a opravdoví v tom, co je. V praxi mahámudry se emoce přirozeně osvobodí do své vrozené vitality a původního bdělého vědomí, pokud se naučíme setrvávat otevření a jasní. Schopnost bódhisattvy transformovat životní okolnosti se rodí z jeho hluboké vnitřní otevřenosti vůči pocitům. Má-li k této transformaci dojít, je zásadní, aby byl člověk schopen zůstat v těle a bděle přítomný uprostřed plnosti citového života.
To by ani nevadilo, že to je v podstatě duchovní začátek,
problém je ten, že je z toho vytvořen "úkol "záměr" "cíl" a "zisk"
takže místo abychom se konceptů dobra a zla pustili, naopak vytvoříme opět koncept nějakýho budhistickýho "dobra"
A ZAČÍNÁ CYKLOVÁNÍ DOBRA STÁLE DOKOLA
Je to jak s tou Oshovou stonožkou :
edna z Ezopových bajek vypráví, jak stonožka jde na ranní procházku. Má sto nohou. žába se na ni podívá a nemůže uvěřit svým očím, zamrká, dívá se znovu. Sto stop! Jak to zvládne? Který krok má být jako první, druhý, třetí, čtvrtý? Sto nohou! Pokud zapomenete číslo? Zamotá se do vlastních nohou a spadne. Spěchá k ní, zastaví stonožku a zeptá se: "Neměl bych tě zastavovat na tvé ranní procházce, ale mám velmi filozofickou otázku, která vznikla v mé mysli a nedokážu ji vyřešit. Jsem jen žába... Pouze ty mi můžeš pomoci." Stonožka říká: "Jaký je problém?" Žába vysvětluje: "Tohle je problém. Viděla jsem tvých sto nohou, spočítala jsem je a problém je, jak to zvládneš?" Stonožka řekla: "Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Opravdu jsem se nikdy nedívala a nepočítala nohy. Zkusím to a uvidíme. Jsi skvělá, jsi matematik a filozof!" Stonožka se pokusila, a představte si, co se muselo stát. Okamžitě upadla. Všech sto nohou se zamotalo do sebe. Byla velmi rozlobená na žábu a řekla: "Už nikdy nikomu takové otázky nedávej. Nech si svou filozofii pro sebe! Ty idiote - celý můj život nejen já, ale miliony stonožek s tím nemáme problém a nikdo nedopadl tak jako teď já. Teď se bojím, že se tvé otázky, kterou jsi vytvořil jsi v mé mysli, nezbavím. Možná nebudu schopna chodit vůbec. Teď mi řekni, jak se téhle otázky zbavit. Žába řekla: "Nevím. Sama jsem zmatená. Zeptala jsem se tě, protože jsi zkušená stará stonožka a chodíš každý den na procházku, pokud to nemůžeš vyřešit, jak bych mohla já? Jsem jen prostá žába. " Nevím, co se stalo. Dokážu si představit, že znovu a znovu se objevovala otázka se kterou měla celý její život problém. "Sto nohou! Dávám nohu na správné místo? "
Život si to řídí sám. Ve chvíli, kdy začnete všechno spravovat, zkazíte to. Umožněte životu jeho svobodu. Dejte lásce svobodu. A nenechte se řídit pevnými pravidly. Nepřemýšlejte o tom, zda láska je trvalá nebo nestálá. Učiňte zkušenost a hned bude jasné, jaké to je. Nepřijímejte kritéria, co je a co není pravda od ostatních. Jsou učitelé, kteří kazí celé lidstvo. Řeknou vám, jak máte chodit, kterou nohou vykročit jako první a kterou jako druhou, a pokud vykročíte v jiném pořadí, jste hříšník a spadnete do pekla.