Projekce: charakter stínu

[Alaja]

Lidská mysl...je projev vědomí...(čeho jiného, že jo)...vědomí je součástí Vědomí, no a Vědomí je Skutečnost. Takže když má lidská mysl problémy, tak problémy má i Skutečnost.

Problém v lidské mysli je snem, který nedovoluje poznání Skutečnosti.

Kdepak, je to problém Skutečnosti, že nedokáže uvědomit si sebe i v lidské mysli s problémy...

[Lída]

je tady právě teď nějaký problém?

Jestli ano, je ten problém v někom druhém,

nebo je ve Tvé mysli?

Jakýkoliv problém je důsledkem neuvědomování si jeho příčin, neochoty je plně vnímat a tiše je pozorovat. Když tohle pochopíme, probouzí se v nás stále hlubší ochota věnovat plnou pozornost tomu, co uvnitř rozhodlo, že se objevila právě tahle reakce. Tak se z identifikování příčin našich jednotlivých problémů a z jejich rozpouštění postupně stává spíš dobrodružství: úměrně tomu, jak si svoje doteď ve stínu skryté motivace dokážeme uvědomovat a tiše je pozorovat, se postupně rozpouštějí.

Dokud se odmítají a popírají, zůstávají v nás dál potlačené a rozhodují o našich reakcích, aniž o tom máme tušení. Proč k tomu dochází?

Anthony de Mello:

"Problémy existují jen v lidské mysli.
A měli bychom dodat: v hloupé, spící lidské mysli."

t.j. v mysli, kterou jsme odmítli a zavrhli jako "neexistující", a proto si vůbec nedokážeme uvědomovat svoje podvědomé motivace, příčiny svého přesvědčení, které se v naší mysli pokaždé automaticky zaktivuje v podobě reakce na něčí názor.

Proč je klíčem k rozpoznávání našeho podvědomého stínu a z něho vznikajících motivací především opravdovost a poctivá ochota věnovat mu plnou pozornost vysvětluje i Saša Hendruk:

K čemu pozornost zaměřit?

"Už jen tím, že namířím svoji pozornost k tomu, co vlastně dělám, proč to dělám, snažím se opravdu přijít na svoje pohnutky, proč se vydávám tady tím směrem, proč chci dojít k poznání, tak třeba zjistím, že já nechci vlastně žádný poznání. Žádnýho Boha. Že se třeba chci jen cítit bezpečně. Chci mít věci pod kontrolou. Kdybych věděl, že mi odnikud nic nehrozí, že když půjdu kamkoliv, nic se mi nemůže stát – tak bude mě zajímat nějakej Bůh? Bude mě zajímat nějaký poznání? Prostě budu aplikovat všechny příjemnosti života v nepřerušený řadě a vůbec nic mě zajímat nebude!

Takže často nazýváme věci jinak, než jak ve skutečnosti jsou. A v tom vidím zádrhel; tím vlastně vytváříme mlhu kolem nás samých, spoustu otazníků a nevyjasněných věcí. A taky se stáváme kořistí mnoha přesvědčení a mnoha výroků někoho jinýho nebo nějakých systémů... ať už je to jedinec, nebo parta lidí. Stáváme se obětí všeho možného a vůbec nemáme přehled o tom, v čem ve skutečnosti jsme.

Je třeba zkoumat tady ty věci v co největší možný opravdovosti, protože člověk často může zjistit, že je to plný falešných představ a vlastně lhaní si do kapsy.

Když po zkušenosti neduality si člověk neuvědomí a nerozpozná, že jeho osobní já si zkušenost nad protiklady přivlastnilo, má pak neutuchající potřebu ho znovu a znovu obhajovat a všem ho doporučovat; i ty sebelepší úmysly pak mohou vést k tomu, před čím Hendruk velmi důrazně varuje:

Jakákoliv zkušenost – jakkoliv mystická – může hodně věcí vysvětlit, ale může se to stát krmí pro ego úplně nechutným způsobem. Tím nejhorším způsobem, kterej může bejt. Takže to, co jsem dřív považoval za NĚCO, za jakoby výstup do Světla, za něco, o co by tady mělo jít, považuju často za neštěstí. Když tomu člověk nerozumí, tak je nasnadě, že na tom ulpí. Ať je ten zážitek jakkoliv vysokej nebo – řekněme – univerzální, pokud nezahrnuje rovnou to, že člověk je schopnej se ho vzdát v tý aktuální době, kdy ho prožívá, neulpí na něm a vidí ho jako protiváhu tady tý skutečnosti, kterou rádi nazýváme jako iluzorní, neexistující. Pak jo, pak díky tomu může pochopit Celek.

[honzam]

Vadžrajána je můj vlastní stín, který nemám integrovaný jako část své bytosti. Nedokážu sám sobě přiznat, co jsem praktikoval a k čemu to vedlo. Že se snažím ostatní od takové praxe odradit, je až důsledek toho nepřijetí sebe sama jako destruktivní síly.

Je to jinak než píšeš. Já bych se rád podělil o svoji krásnou zkušenost, ale když vidím to nepochopení a potenciální jedovatost jiného pohledu, než je běžný, například to chybné pochopení "jednoty s ďáblem" jak je interpretována egem, jako nevázanost (pro ego) a podobně... nikoliv jako soucit se stínem,"dáblem"...
Třeba tobě se to podaří, to podat ku prospěchu zdejších čtenářů. Já raději, po několika neúspěšných pokusech něco vyjádřit, začínám - takhle na veřejnosti - raději mlčet o své hlubší zkušenosti. Nevadí mi nepochopení, ale chybné pochopení. A obávám se, že ani ty to, co neohrabaně sděluji, moc nechápeš. Chápeš, ale něco jiného než o čem píšu. Každý něco chápe. I pes chápe, když mu něco říkáme, ale po svém (to je jen přirovnání k pochopení, jak hodně můžeme nechápat i když máme dojem že moc dobře chápeme)

Vadžrajána

... praktikující se zde již od začátku identifikují s konečným stavem (stavem osvícení) za účelem přeměny všech zážitků na sebevysvobozující ...

Praktikující se zde identifikují s dokonalými vlastnostmi osvícení a rozpoznávají je jako vlastní.

Někdy před 20 lety jsem se podobně identifikoval s buddhismem a stavem Buddhy. Všechno kolem buddhismu jsem žral, četl knihy, chodil na přednášky, přičichl i k zenu. Pak nastal v mém životě zlom a začaly se dít věci, se kterými jsem si dlouho nevěděl rady. Postupně jsem byl schopný vypozorovat základní prvky té proměny. Výsledek je dost mimo ideály, kterými jsem na začátku žil a viděl je jako svou životní cestu.

Nemyslím si, že je dobré takovým způsobem, jak je poznáno v citacích, posilovat žádostivost po nějakém konečném stavu. Nejlepší je podle mne žít v tom, že žádný konečný stav není a osvícení je mýtus a zavádějící popis stavů, kterými lidské bytosti mohou procházet. V současnosti jsou pro mě popisy osvícení, probuzení, završení, konečné stavu na úrovni popisu vesmíru, kdy Země je jeho středem. Pokud se s tím někdo bude identifikovat, bude se nacházet v omylu.

Tady v tomhle vlákně je opět vidět, že největší odbornice na vadžrajánu je Jana. Citovanou praxi zvládá naprosto neomylně.

--------------------------

Co se týče sdílení vlastních zkušeností a praxe, myslím si, že na fórech tohoto typu je dobrá nějaká střední cesta, aby se lidi vzájemně trochu poznali a nejednalo se při diskuzi o jakoby šedou masu diskutujících bez individuality. Sám taky nesdílím úplně všechno, s čím jsem se setkal.

[honzam]

Lidská mysl...je projev vědomí...(čeho jiného, že jo)...vědomí je součástí Vědomí, no a Vědomí je Skutečnost. Takže když má lidská mysl problémy, tak problémy má i Skutečnost.

Problém v lidské mysli je snem, který nedovoluje poznání Skutečnosti.

Kdepak, je to problém Skutečnosti, že nedokáže uvědomit si sebe i v lidské mysli s problémy...

Problémy jsou stejné myšlenky jako myšlenky na osvícení a vlastnosti osvícení doprovázející. Na problémech nevidím nic špatného, spíš naopak. Konfrontace s problémy pomáhá rozvíjet osobnost člověka a budovat jistotu v nových a neznámých situacích. Problémy jsou skutečné.

[honzam]

Anthony de Mello:

"Problémy existují jen v lidské mysli.
A měli bychom dodat: v hloupé, spící lidské mysli."

v bystré aktivní mysli

[armin]

Vadžrajána

... praktikující se zde již od začátku identifikují s konečným stavem (stavem osvícení) za účelem přeměny všech zážitků na sebevysvobozující ...

Praktikující se zde identifikují s dokonalými vlastnostmi osvícení a rozpoznávají je jako vlastní.

Vadžrajána je mimo jiné slovo a mnozí si pod tímto slovem - pojmem představují všechno možné a dosazují si pod ně všechno možné. Takže těch definic je na internetu mnoho.
To, co pro mne vadžrajána reprezentuje, je zkouška osvobození. Tedy zda je reálné, opravdové nebo jen vychtěné, omezené, jen rádoby už dosažené.

Jaksi vystavení se již za života skutečné realitě tváří v tvář. Čirému prasvětlu, kterému jsme vystaveni normálně až v hodině smrti.
Setkání s ďáblem, světlem, strážcem prahu, aby se do vyšší sféry nemohli dostat falzifikátoři, sebeoblbovači a jiné deformace cesty k Pravdě.
Setkání sama se Sebou.
Pyšný, neoprávněně troufalý padne (přijde o hlavu), padne tam kam patří. Musí začít zase od začátku a vyvarovat se tentokráte chyb (pokušením), které ho předtím přivedly k troufalé pýše.

[honzam]

Pyšný, neoprávněně troufalý padne (přijde o hlavu), padne tam kam patří. Musí začít zase od začátku a vyvarovat se tentokráte chyb (pokušením), které ho předtím přivedly k troufalé pýše.

S tímhle moc nesouhlasím, myslím si, že jde o kontinuální vývoj podobný, jakým prochází bytost fyzicky v průběhu jedné inkarnace. Mám za to, že duchovní záležitosti a praktikování jsou jenom odrazem procesu toho dlouhého vývoje, který probíhá někde mnohem hlouběji uvnitř než v aktuálním fyzickém životě podobě konkrétních učení a duchovních učitelů. To je jen projevem toho vývoje.

Bytost se samovolně vyvíjí a ta proměna sama určuje její jednání a například zájem a studium různých věcí. Nemyslím si, že by existovaly skutečné pády někam zpět, spíš rozcestí, které bytost nasměrují někam trochu jinam.

[Trini]

Pyšný, neoprávněně troufalý padne (přijde o hlavu), padne tam kam patří. Musí začít zase od začátku a vyvarovat se tentokráte chyb (pokušením), které ho předtím přivedly k troufalé pýše.

S tímhle moc nesouhlasím,

Protože žiješ v mnohem čistějším, jemnohmotnějším světě než armin. K němu pasuje ta pýcha a neoprávněná troufalost, proto je pro něj takový svět ten pravý, kde bude potrestán, přijde o hlavu. To je on a jeho svět. Tam patří.
Tvůj svět je jiný, Honzame.
Jak správně řekl E. Tomáš - ne až po smrti, ale už ted' žijeme ve světě, do kterého patříme.

[armin]

S tímhle moc nesouhlasím, myslím si, že jde o kontinuální vývoj podobný, jakým prochází bytost fyzicky v průběhu jedné inkarnace. Mám za to, že duchovní záležitosti a praktikování jsou jenom odrazem procesu toho dlouhého vývoje, který probíhá někde mnohem hlouběji uvnitř než v aktuálním fyzickém životě podobě konkrétních učení a duchovních učitelů. To je jen projevem toho vývoje.

Pády jsou součástí dlouhodobého kontinuálního vývoje.
Co je to pád?
Je to jako když na rozcestí zvolíme chybnou cestu (třeba tu pohodlnější, která vede s kopce) a když zjistíme, že jsme šli chybně (že tato cesta plodí na konci jen "hořké ovoce", tak se musíme vrátit zpět a z rozcestí poučeni vyrazit znovu a jinou cestou.

[Nic]

Svoboda je potencialita nekonečného temného těla v klidu vytvořit ze sebe cokoliv. Moc je potencialita to opět zničit.

Vadžrajána je můj vlastní stín, který nemám integrovaný jako část své bytosti. Nedokážu sám sobě přiznat, co jsem praktikoval a k čemu to vedlo. Že se snažím ostatní od takové praxe odradit, je až důsledek toho nepřijetí sebe sama jako destruktivní síly.

Co když je absolutní přijetí všeho, včetně toho, co se domníváš, že je v Tobě destruktivní, nepřijatelné, je právě tím, díky čemu nezůstane kámen na kameni?

Co když je to právě tím, co bourá skořápku vězení způsobujícího trápení?

Mudrcové říkají: "Zemři dřív, než zemřeš."

V náruči absolutního přijetí je krásné zemřít.

Neexistuje jiný způsob, jak poznat věčný život, ve kterém žádná destrukce nemá nad Tebou moc.

[Trini]

Od Honzama má cenu se učit, a ne ho z pozice pýchy na své "vědění" zcela nesmyslně poučovat.

[Nic]

:)
Od Honzama má cenu se učit, a ne ho z pozice pýchy na své "vědění" zcela nesmyslně poučovat.

Co Ti brání se učit a z pozice pýchy na své "vědění" nepoučovat?

[Trini]

:)
Od Honzama má cenu se učit, a ne ho z pozice pýchy na své "vědění" zcela nesmyslně poučovat.

Co Ti brání se učit a z pozice pýchy na své "vědění" nepoučovat?

Aha, tady osvícenost končí a dotčené osobní já začíná.

[Nic]

Takže ta původní připomínka pramenila z dotčeného osobního já?

[Alaja]

:)
Od Honzama má cenu se učit, a ne ho z pozice pýchy na své "vědění" zcela nesmyslně poučovat.

Co Ti brání se učit a z pozice pýchy na své "vědění" nepoučovat?

A co vlastně učíš?
Zatím jsem si všimla, že jsi lidi na JZ učila, že světlo vnitřního prostoru je jen halucinace...a dosud jsi to neodvolala...

[Alaja]

Svoboda je potencialita nekonečného temného těla v klidu vytvořit ze sebe cokoliv. Moc je potencialita to opět zničit.

Vadžrajána je můj vlastní stín, který nemám integrovaný jako část své bytosti. Nedokážu sám sobě přiznat, co jsem praktikoval a k čemu to vedlo. Že se snažím ostatní od takové praxe odradit, je až důsledek toho nepřijetí sebe sama jako destruktivní síly.

Co když je absolutní přijetí všeho, včetně toho, co se domníváš, že je v Tobě destruktivní, nepřijatelné, je právě tím, díky čemu nezůstane kámen na kameni?

Co když je to právě tím, co bourá skořápku vězení způsobujícího trápení?

Mudrcové říkají: "Zemři dřív, než zemřeš."

V náruči absolutního přijetí je krásné zemřít.

Neexistuje jiný způsob, jak poznat věčný život, ve kterém žádná destrukce nemá nad Tebou moc.

Ve věčném životě si toho s těmi ostatními moc nenapovídáš, vlastně nebudeš si povídat vůbec s nikým....

[Trini]

:)
Od Honzama má cenu se učit, a ne ho z pozice pýchy na své "vědění" zcela nesmyslně poučovat.

Co Ti brání se učit a z pozice pýchy na své "vědění" nepoučovat?

Aha, tady osvícenost končí a dotčené osobní já začíná.

A jede dál. Osvícení neosvícení.

[armin]

Zaplať PánBůh za tu Janu.
No kom jiném bychom si to své "osvícení" mohli tak snadno sebepotvrzovat? Obzvláště když se nás spojí několik, že si o ní můžeme vzájemně pobekávat, jak je hrozná a mimo...

Řekl bych, že o určitém stupni duchovní vyspělosti ze zdejších účastníků svědčí například to, že dotyčný nechává Janu na pokoji. Třeba Tara, nebo Zdeněk a mnoho dalších.
Zkrátka už nepotřebují se na tomhle snadném objektu sebepotvrzovat a jde jim konečně i o něco JINÉHO...

[Alaja]

Zaplať PánBůh za tu Janu.
No kom jiném bychom si to své "osvícení" mohli tak snadno sebepotvrzovat? Obzvláště když se nás spojí několik, že si o ní můžeme vzájemně pobekávat, jak je hrozná a mimo...

Řekl bych, že o určitém stupni duchovní vyspělosti ze zdejších účastníků svědčí například to, že dotyčný nechává Janu na pokoji. Třeba Tara, nebo Zdeněk a mnoho dalších.
Zkrátka už nepotřebují se na tomhle snadném objektu sebepotvrzovat a jde jim konečně i o něco JINÉHO...

Ještě že tě máme...

[Trini]

Ve věčném životě si toho s těmi ostatními moc nenapovídáš, vlastně nebudeš si povídat vůbec s nikým....

No, to se pro ni moc nezmění. Nedovede druhým nasloluchat, a tak si povídá spíš jen sama se sebou. A pochopit to nesmí, protože by to pak nebylo "ono".
Takže začarovaný kruh.