Celá ta neoadvaitová psychologická veselohra ze své podstaty úplně míjí nedvojnou povahu Skutečnosti.
Zvláštní věc je, že to, co hledá 'já' je to, čím jste. Jste tím hledaným. To, čím jste, je jednota...
Mezi Mexikem a Amerikou je spousta pašeráků. Jednou jel jeden Mexičan na kole s batohem plným písku na zádech. Celník mu přikázal: ,,Zastavte! Chci se podívat, co máte v tom batohu!" Muž odpověděl, že tam má jen písek. Celník ho požádal, aby batoh vysypal, ale když viděl, že je to jenom písek, nechal ho projet. Takhle to šlo znova a znova, dvakrát až třikrát do týdne a celník si byl prostě jistý, že se tady děje cosi zvláštního.
Jednou byl celník v baru za hranicí a pil drink, když vstoupil ten chlap. Celník k němu přistoupil a povídá: ,,Viděl jsem Vás na hranicích, ale ted´ nejsem celníkem - koupím Vám drink.
A tak měli drink a celník povídá tomu chlapovi: ,,Podívejte, zajímá mne, co se to dělo na hranicích. Jezdil jste na kole s tím batohem písku a já se podíval a vždycky to byl jen písek. Mně se ale zdá, že něco pašujete, Tak ven s tím, teď jsme přátelé - já Vás neudám - řekněte mi, co pašujete!"
A Mexičan řekl: ,,bicykly".
Pán vůbec nepochopil, že Skutečnost se nějakého hledání vůbec netýká. Není to něco, co se dá najít nebo poznat. Je to To, co stále Je bezpodmínečně.
To znamená, že Skutečnost není nějaký bicykl. V příběhu je Skutečnost, že "Mezi Mexikem a Amerikou je spousta pašeráků.". Nějaký příběh, Mexičan, batoh, kolo, kontrola, drink, otázka a odpověď na tom nic nemění.