Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[Vyc]

duchovní osvícení - světlo samo - pak zas tma a hurá dál či znova?

i světlo může být tmou když už není co by osvětlovalo než samo sebe tedy světlo ve světle a kde není dvojnosti tam není rozlišení tam není sebeuvědomování.
a přec z ničeho se začne něco utvářet.....nic-třesk-rozdělení v mnohost.
Asi jako když se nevnímané světlo rozdělí pomocí hranolu na duhu barev
Pak se pomalu hledá cesta jak zpět k poznání k čistému světlu.
Vše je asi současně v ciklech
cesta je cíl, uvědomování-vychutnávání si přítomného okamžiku
"oběvování nového" radost z čehosi víc, přičemž něco víc už i je.

[Lída]

[vostalpetr]

Toto video s Tollem se mně velmi líbí,
je to to nejlepší co řekl,

ale i z přítomnsti ted a tady se dá udělat honda za ted a tady,
nebot je zde vůle a touha být ted a tady...

Proto dle mého názoru je Oslíkův postup lepší,
tedy pro samotnou praxi je to lepší postup,
nebot Tolle to říká správně teoreticky,
ale máme-li hovořit o intenzitě - pak se jedná v podstatě o intezitu kamene,
Přítomnost je neměnná a nehybná jako kámen,
nikoli o intezitu duchovního ega, jenž míří do přítomnéo okamžiku a podléhá skrytým tendencím ega,
něčeho dosahovat a něčeho nedosahovat,
něco rozpouštět a něco měnit

Skryté tendence jsou prostě skryté tendence i kdyby to měly být tendence superduchovněposvěcené....

Dáme se tedy do toho... Vůle hýbe duchem.... kdo ovládne svou vůli neporuší ducha... Až dosud jste jednali až na impuls vůle... nikdy jste nebyli ještě před vůli samotnou... ještě nikdy jste neviděli jak věci skutečně vypadají, když si o nich nic nemyslíte... Proto abyste tohle viděli a poznali, s čím to vlastně zacházíte, k čemu se nutíte směřovat a čeho se bojíte...abyste viděli odhalili stav bez nadějí a bez vůle ... musíte ztuhnout, zkamenět, zastavit se...

http://www.oslikuv.net/skola/cl047.htm

[Tino]

Skryté tendence jsou prostě skryté tendence i kdyby to měly být tendence superduchovněposvěcené....

a každý pokus se do bodu zastavení dostat - i idea, že mám ztuhnout, zkamenět, abych se do toho zastavení dostal - vychází ze skryté tendence dojít k něčemu, co tu teď není.

[vostalpetr]

a každý pokus se do bodu zastavení dostat - i idea, že mám ztuhnout, zkamenět, abych se do toho zastavení dostal - vychází ze skryté tendence dojít k něčemu, co tu teď není.

O tom by nemělo být pochyb,
i tato tendence je tendence,
pokud nebude opuštěna,
tak nebude opuštěna

Jinak tvrzení že všechno je Jeden,
no budto to tvrdím, nebo to žiju

Pokud to žiju,
tak Já jsem nehybnej a věčnej podobně jako kámen,
podobně jako promítací plátno,
které umožnuje jen promítání různých filmů

což není rozpor

Říkat že to co si osoba uvědomuje je to, co je,
to je holý nesmysl, nebot to je "TO CO SE JEVÍ"

TO CO SKUTEČNĚ JE (tedy ne to co se jeví)
to je samsara je nirvána,
(dvě strany Jedné mince Jednoty)
jenže je třeba být si vědom co je nirvána,
jinak totiž tvrdíš, že TO CO SE JEVÍ, je TÍM CO SKUTEČNĚ JE,
což je nesmysl

PS.
Jinak řečeno,
prohlašovat o samsáře že je nirvánou,
bez znalosti nirvány,
je určitě vcelku přiatelný model duchovní cesty,
nikoliv však osvícení

A když to tedy celé pustíš k vodě,
nebot samsára je nirvána,
tak zůstaneš stále v egu,
takže je opět třeba to praktikovat,
protože je rozdíl mezi TÍM CO SE JEVÍ A TÍM CO SKUTEČNĚ JE

Budto to pouze tvrdím, nebo to žiju...

[vostalpetr]

Adyashanti:

TOTÁLNÍ ZASTAVENÍ, TOTÁLNÍ SELHÁNÍ....(ve videu)

No to prostě znamená,
že nejsi jako čas, nejsi jako voda, ani jako vítr, ani jako rakteta, ani jako slon či pták,

jsi prostě jako kámen, totální zastavení je ta kvalita být jako kámen,..

To je ta intezita Ted a Tady, totální zastavení (být jako kámen)

¨PS.
Samozřejmě, pokud si kámen přeje být jako kámen, tak se nejspíš nejedná o kámen ale o duchovnáka,
kameny nemají žádná přání a proto netouží být něčím...


abyste viděli odhalili stav bez nadějí a bez vůle

[Tino]

tvrdíš, že TO CO SE JEVÍ, je TÍM CO SKUTEČNĚ JE,
což je nesmysl

Taky mi bylo coby advaiťákovi hodně dlouho jasné, že to, co se jeví, nemůže být tím, co Je. Že to projevené je "jen" iluze. Jenže dzogčhen obrací všechno vzhůru nohama a pak se to iluzorní nejen mentálně chápe, ale kdykoliv i přímo vnímá úplně jinak ...

Ten dzgčhen prostě umožňuje kdykoliv vnímat, že to, co doteď vypadalo jako něco reálného a ne-božského /a je jedno, jestli to je emoce nebo pocit "já" nebo myšlenka nebo nebo strom nebo Paroubek.../, je TO JEDINÉ, co JE. Že opravdu existuje jen prvotní energie a ta se tvaruje do různých podob a současně to celé v sobě pozoruje. Prostě se dá rozpoznávat pořád znovu, že i ta "jen" iluze je TO, že i tohle žvanící "já" je Absolutno v jiné podobě. Proto je mi blízký i způsob, jakým to vysvětluje Adyshanti. On vlastně říká to samé co dzogčhen, přitom ho možná vůbec nezná.

A tak přestalo vadit i objevování starého dobrého nebo protivného "já", je to taky jen součást dění, už to není ta zatracená překážka, které se musím za každou cenu zbavit Kdo by se ho taky měl zbavit, žejo? a proč? Čeho by tím chtěl dosáhnout? A především: komu v tomhle tvaru energie by to "já" mělo vadit? Vždyť i ono JE jeden z pohybů prvotní energie, jako cokoliv jiného

Současně - jestli se tohle zrovna teď rozpozná nebo nerozpozná, kdy se TO s tímhle iluzorním já ztotožní a kdy ne, vůbec nezávisí na iluzorním já a na tom, co si o tomhle všem myslí

[vostalpetr]

Jinak lze říci,
že VŠECHNY METODY SMĚŘUJI DO PŘÍTOMNOSTI

ovšem každá poněkud jinak...

neti neti

kdo jsem já?

koncenteace na přítomnost

koncentrace na pozornost

meditace přijmutí Všechno je On. Láska, Bytí

relaxace (kámen)

Kdo chce, může si to vyzkoušet třeba všechno....

[vostalpetr]

Že opravdu existuje jen prvotní energie a ta se tvaruje do různých podob a současně to celé v sobě pozoruje.

No ale toto uvědomění,
tedy uvědomění si nek. prostoru vědomí, bytí, světla, blaženosti
tedy univerzálního vědomí,
to je prostě základ dzogčhenu,
to je ta nirvána co je samsárou

Dzogčhen to (na rozdíl od jiných systémů) popisuje velice přesně

To prostě znamená VIDĚT TAK JAK VĚCI JSOU, prostě to přímo vidíš v tom pohledu,
a to je něco zcela jiného nežli stav ega, který pouze vidí TAK JAK SE VĚCI JEVÍ

Potom je zde uvědomění, že JÁ JSEM TO (ENERGIE)
a poznání že JÁ JSEM TOTO VŠECHNO (a ta se tvaruje do různých podob a současně to celé v sobě pozoruje.)


PS.
Mně osobně není moc jasný, proč píšeš o prvotní energii,
tedy ne že by to bylo špatně,
ale základem je prostě nek. prostor ....

[vostalpetr]

Ten dzgčhen prostě umožňuje kdykoliv vnímat, že to, co doteď vypadalo jako něco reálného a ne-božského /a je jedno, jestli to je emoce nebo pocit "já" nebo myšlenka nebo nebo strom nebo Paroubek.../, je TO JEDINÉ, co JE.

No dzogčhen to umožnuje,
o tom není pochyb,
ale je třeba říci že to umožnuje, nebo třeba i říci jak to umožnuje,

nelze přímo napsat, že Paroubek je nirvána,
protože to není pravda,
nebot Paroubek je ve své PODSTATĚ nirvána...

Jinak bychom si Paroubka taktrošku zbožštili.....

[Tino]

nelze přímo napsat, že Paroubek je nirvána,
protože to není pravda,

Ono jde spíš o příležitost si všimnout , že moje představa o Paroubkovi /protože můžu znát jen subjektivní obsahy svého člověčího vědomí, které závisejí na všech mých dosavadních zkušenostech, takže vlastně nevnímám Paroubka, ale jen svou představu o něm/

- jo, takže ta moje představa o něm je vytvořená ze stejně čisté prázdné energie jako celý vesmír, včetně támhleté almary v rohu. Takže mě moje vlastní reakce na jeho projevy nevyvede z míry, ale naopak uvolní do vnímání "VŠECHNO JE TO"

a to je ten nejlepší relax, jaký znám

[vostalpetr]

Hele,
když ti to takhle dobře jde s Paroubkem,
jak ti to jde s časem,
máš ho málo, hodně nebo co a jak to máš ?

A co situace a svět, je to vážný, zoufalý, kritický, plný naděje apd. ?



Tedy ptám se proto,
protože ti co mají blízko k ted a tady psali, že situace je vážná a že čas rychle ubíhá a je ho málo
a že je to bezesrandy fakt vážný...

[Tino]

Mně představy a touhy po tom, co by mělo ´správně´ být a co by se na planetě mělo včas stihnout, přijdou jako úmorná a přitom kontraproduktivní věc, protože to v sobě obsahuje neuvědomované odmítání toho, co zrovna je a kam to nejspíš směřuje. Jsem pragmatik a tak si uvědomuju, jakými způsoby se neustále ovlivňuje a mění energetické pole, kterého jsem součástí - obyčejnou souvislost příčin a následků. A ze stejných důvodů, proč z pohodlnosti nechodím po kamenité cestě bos, mi přijde jako nesmyslné posilovat negativní energie energetického pole třeba vlastní nerozpoznanou touhou po převládnutí absolutního dobra, nebo naopak naštvaností nebo utrápeností z toho, že možná ve světě převáží negace, vyplývající z ignorování těchhle souvislostí: tím by mě akorát negativní vibrace společného pole ovlivňovaly ještě víc, věci by mě samy od sebe štvaly čím dál víc, dalo by jim to míň práce a byla by tak větší šance, že mě to spláchne. V tom mám bohatou mnoholetou praxi

No a ve srovnání s neztotožňováním a vnímáním všeho jako vytvářeného prvotní energií to je doslova a

Jsem docela vděčný za tenhle čistě sobecký pohled /který je - podle mě - jen chápáním souvislostí příčin a důsledků/, protože disharmonie vznikající z vlastní nevšímavosti k těmhle přírodním souvislostem je opravdu dost nepohodlná. Navíc nespokojenost automaticky disharmonizuje vztahy s ostatními, t.j. odpojuje od Celku, a posiluje negativní vnitřní nastavení nejen moje, ale i těch kolem. Což má přirozeně zase svoje důsledky jak pro ně, tak pro mě. Každá energie prostě sebe samu posilí, když se vnímá jako skutečná a tak se na ni i reaguje.

Kdykoliv se jevy vznikající ve dvojnosti vnímají jako pohyb jediné všetvořící energie a jednání není ovlivňované touhou, aby bylo nebo nebylo to či ono... /čili čas, na který jsi se ptal, v tom nehraje žádnou roli/, není to intoxikované odporem ani chtěním toho, jak by to podle vlastních představ mělo ´správně´ být, aby.... Takže i když to napohled může podle lidských měřítek probíhat momentálně tzv. špatně, uděláš z celého srdce pokaždé to optimální, co zrovna jde udělat, a dál to neřešíš, pouštíš to průběžně z mysli jak vypitý čaj /bhakticky řečeno jak to celé dopadne, je odevzdané TOMU, včetně dopadů vlastní účasti./ A právě tím se to ku podivu postupně harmonizuje samo - tedy pokud ty jednotlivé kroky neděláš pod vlivem neuvědomované touhy, aby se to tím zharmonizovalo. Protože tím by se do toho vnesl čas a přání ega, aby to dopadlo podle jeho představ.

Vlastně všimnout si toho, proč co dělám, a rozpoznat ve vědomí ty navyklé preference, které fungují automaticky, je asi nejobtížnější, aspoň pro mě.

[vostalpetr]

Vlastně všimnout si toho, proč co dělám, a rozpoznat ve vědomí ty navyklé preference, které fungují automaticky, je asi nejobtížnější, aspoň pro mě.

OK, díky za odpověd,
jen se zastavím u tý poslední věty,
protože tohle vždycky když čtu, tak mně to přijde jako naprostý šílenství,
i když tedy v dzogčhenu jsou popsány různé stupně uvědomění

Podle mého názoru, nejdůležitější je uvědomění toho přirozeného klidu mysli,
tedy nek.prostor vědomí, bytí, světla blaženosti,
což je něco podobného jako bhakti, tedy kdykoliv dojde k porušení tohoto stavu, tak je to poměrně dobře vidět,
tedy dobře si to člověk uvědomí, aniž by si toho musel nějak všímat,
vlastně jediné čeho si všímáš je ten přirozený klid mysli,
je přirozený, protože je to přirozený, proto se to nemusí nějak držet,
jen si na něj "vzpomeneš"
(ale ani na tom bych nějak moc nelpěl, měl by se spíše objevovat sám od sebe,
jako výsledek relaxace, budto to tady automaticky je, nebo není, ale nijak to nenaháním)

A z tohoto přirozeného klidu mysli je vcelku dobře vidět ta narušení toho klidu,
tedy mnohem lépe nežli z klidu mysli v jakém se nachází osoba

Tedy říká se, že vasány lze účinně rozpouštt až v úrovni realizace,
a to proto, protože realizace je přirozeně bdělý stav v mnohem vyšší úrovně sebeuvědomění,
proto je to velmi dobře vidět ta narušení toho stavu

A ten stav přirozeně klidné mysli tak jak jej popisuje dzogčhen,
to je (podle hloubky uvědomění) vlastně stav realizace

Je to velká uvolněnost a s tím samozřejmě i velká bdělost,
takže všechno je výborně vidět,
bdělost ega je proti tomu jako slabý plamínek svíčky, protože bdělost ega je spíše koncentrací,
zatímco přirozený klid mysli je meditací

Tedy to jen tak na okraj,
já to jinak takto z této strany postupného vývoje neznám,
ale faktem je, že v dzogčhenu je nějaká transmise, tedy že mistr ti umožní ten stav prožít,
aby se vědělo o co jde

Jinak ona relaxace ala Oslík, kdy se člověk uvědomí v té kvalitě kamene je něco podobného,
samozřejmě na mnohem nižšší úrovni,
ale svým způsobem to je také transmise, kterou si může každej sfouknout sám,
aby věděl o čem to je, ten stav bez vůle

To je tedy jaksi z mého pohledu to nejpodstatnějí,
uvědomění přirozeného klidu mysli,
který pak následně rozpouští vasány

[Tino]

Je to naprosto logické, že optimální je rozpouštět vnímané z uvědomění přirozeného stavu mysli.

Jenže: jakmile vyvstane a ovládne nás jakákoliv skrytá motivace, t.j. přání => snaha ega o něco, ´aby´... (například neuvědomovaná potřeba ´být za každou cenu vstřícný a tolerantní´, nebo naopak ´vždycky nakonec dokázat svou převahu a že já to vím líp´), začneme se podle toho chovat - a vibrační úroveň Absolutna tím pokračujícím a naprosto neuvědomovaným sebeztotožňováním energeticky sletí na rovinu, kde vzniká dojem naprosté ´reálnosti´duality. Tak mocný, že dualita se začne okamžitě vnímat jako jediná realita. Snížením vibrací došlo k přenastavení vnímání na´tohle je realita´a nic jiného se tam nevejde, vnímání přirozeného stavu je pryč. Vysoké vibrace přirozeného stavu se tím ocitly mimo dohled nízko vibrujícího ega.

Když ale člověk v té chvíli rozpozná, proč nevědomky baží, může si uvědomit samotné vyvstání toho spouštěcího pocitu nebo myšlenky (například neuvědomované potřeby ´být za každou cenu vstřícný a tolerantní´, nebo naopak ´vždycky nakonec dokázat svou převahu a že já to vím líp´). A pak místo aby sebeztotožňování vlivem téhle motivace pokračovalo další a další argumentací a vibrační pole se tím snížilo až k úplné ´slepotě´ ega, nastane okamžité rozpoznání téhle potřeby jako aspektu přirozeného stavu mysli /nebo pohybu prvotní energie/ a ke snížení vibrací tak nedojde. To bude asi to, o čem mluvíš.

Mám dojem, že to, čemu říkají prohlubující se bdělost, vzniká jen samo od sebe jako důsledek zesilující strastiplnosti vypadnutí z přirozeného stavu. Prostě moje zkušenost je, že podlehnutí sebeztotožnění přináší čím dál menší uspokojení a způsobuje čím dál větší neuspokojení. To asi samo postupně prohlubuje sebe-odevzdání. Z pohledu Absolutna by se dalo říct, že Ono si svoje sebeztotožňování s iluzí v tom konkrétním lidském tvaru postupně čím dál víc znechucuje. Jisté je jen že ego nad celým tím průběhem nemá vůbec žádnou moc a že čím míň se o něco snaží a vyhodnocuje, nakolik se ´mu´ to daří, tím míň se proces jeho rozpouštění zpomaluje.

[vostalpetr]

Z pohledu Absolutna by se dalo říct, že Ono si svoje sebeztotožňování s iluzí v tom konkrétním lidském tvaru postupně čím dál víc znechucuje.

No já to vidím přímo bráceně,
mimo návštěvy u zubaře mám rád všechny možné stavy ztotožnění,
mně prostě ty negativní stavy jako třeba zlost nenávist smutek beznaděj zoufalství apd. přijdou naprosto skvělý a úžasný

Mně přijdou úžasný i ty úrovně vědomí který tady kritizuji, touhy a naděje a víry a harmonie a utopení pozornosti v činnosti, i úsilí, bytostný pocity apd.

Pro mě realizace, nebo ten stav přirozeně klidné mysli, je jen dalším naprosto skvělým stavem,
který ty dosavadní stavy překračuje svou existencionálností - sebeuvědoměním

A když mám něco lepšího než co jsem měl dříve, tak lepší je prostě lepší

Ale přijde mi skvělý táhnout na zádech v batohu obrovskou zátěž a trpět a dřít a trápit se s tím,
ale je taky úžasný tu zátěž schodit se zad,
a to je podobnej pocit uvolnění, a ten pocit je skvělej,
podobně jako je skvělý to uvolnění o kterém se mluví v dzogčhenu

Prostě to uvolnění je skvělá věc, i když i to zaměření a omezení je taky skvělá věc

Pro mě je skvělý pozorovat, jak v relaxaci, když člověk zkamení,
tak vystoupí všechny ty tendence a napětí a ted tě tlačí do nějaký aktivity,
nevíš ani co to je a proč to, jen je zde nějaké napětí které cítíš,
a ty ho pomocí zkamenění rozpustíš, nebo lépe ono se rozpustí samo

V podstatě tady není nic jiného než napětí (energie) které cítíš,
a ty ho rozpustíš,
podobně jako schodit se zad batoh plnej cihel

Pro mě to je jako hra s baterkou, budto ten paprsek zúžím, a pak vidím jen něco,
nebo to rozšířím a pak vidím všechno,
nebo to rozšířím až tak, že nevidím nic jiného než světlo, není tady nic jiného než světlo

[vostalpetr]

A protože to funguje automaticky,
tak jako automaticky fungují a jsou vytvořeny vasány, kdy je Vědomí fascinováno stvořenými a pozorovanými tvary,

tak je Vědomí fascinováno samo sebou a jde samo k sobě

((fantastic automatic))

[adiuv]

podlehnutí sebeztotožnění přináší čím dál menší uspokojení a způsobuje čím dál větší neuspokojení

Taky se to takhle nějak začíná u mě projevovat, když se podívám zpětně. Nadšené nebo znechucené ego asi postupně ztrácí energii a potřebu jásat nebo odmítat, a chťa nechťa slábne. Jenže tohle asi začne, až když už ho přestává bavit propadat nadšeným pocitům a vnímat něco jako skvělé, protože si fascinace těmahle stavy mysli zvyklé všechno klasifikovat už dostatečně užilo.
Začíná se vyciťovat prázdnota za tím vším

Vědomí je prázdnota, nejde sama k sobě, protože nikdy nezmizela, jen byla jakoby překrytá fascinací tvořením. Zpětná cesta je jen mizení zdánlivého překrytí, vznikajícího fascinací.

"Jedině pokud v sobě máte hluboký klid, můžete vstoupit do sféry ticha... Jedině když se utiší vaše hlučná mysl... Pozorujte květinu nebo strom a všimněte si, jak hluboce spočívá v Bytí... Chcete-li to vidět, musíte se zbavit svého návyku všechno klasifikovat."

[Lída]

"Jedině pokud v sobě máte hluboký klid, můžete vstoupit do sféry ticha... Jedině když se utiší vaše hlučná mysl... Pozorujte květinu nebo strom a všimněte si, jak hluboce spočívá v Bytí... Chcete-li to vidět, musíte se zbavit svého návyku všechno klasifikovat."

Raméš Balsekar říká v Knize "Vědomí mluví":

"Mír či utišení tu ve skutečnosti je stále, dokud se nezačne vměšovat mysl. Její vměšování se postupně redukuje pochopením. Vypadá to tedy, jako kdyby stav tichosti byl přerušovaný. Není přerušovaný. Stav tichosti je naší pravou přirozeností. Ramana Mahariši ho popisuje jako přirozený stav.

Domníváme se, že naše neustálá osobní angažovanost je normální. Není to normální stav. To, co je ve skutečnosti nutné, je poddajné jednání. To znamená ustoupit, vidět věci takové, jaké jsou."

[vostalpetr]

Vědomí je prázdnota, nejde sama k sobě, protože nikdy nezmizela, jen byla jakoby překrytá fascinací tvořením. Zpětná cesta je jen mizení zdánlivého překrytí, vznikajícího fascinací.

Není řeč ani tak o Vědomí,
ale o směru pozorování, který je dán tou fascinací...

Podle mne to je úžasný,
vůbec by to nemělo být, a přesto to je,
vědomí dokáže SAMO V SOBĚ vytvořit různé světy a zažívat tam úžasná dobrodružství,
jedno z těch dobrodružství je,
že snová osoba začne objevovat co vlastně ona v podstatě je,

takový zrcadlo je přece krásná věc, můžete vidět sami sebe, to přece potěší

Proto nevidím jako nutnou podmínku to, že je někdo znechucenej světem,
jistě může to být,
ale myslím že v přirozenosti lidského života tak jak jsou ty stádia života pojatá v hinduismu,
je to prostě jen naplnění života jedince,
kdy už prošel všemi možnostmi které vůbec nebyly špatné a ted vcelku přirozeně touží po klidu

nebot každý čas má své,
je čas kameny sbírat i čas kameny rozhazovat