Síla slova

[Trini]

Mysli si dál, co chceš. Stejně jinak nemůžeš.

Ty si myslíš to, co chceš?
U mne "myšlení si" není spojeno s nějakým chtěním.
Možná proto "mohu jinak", když poznám, že je něco jinak, než jsem si původně myslel.

Tak to snad brzy poznáš.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Já mám zpětnou vazbu naopak velmi rád, ať je jakákoliv, protože já hledám a díky tomu i nacházím pravdu a zpětná vazba, když uhodí hřebíček na hlavičku mi k tomu hodně pomáhá. K té změně. Ty a Vostál jste se ve svých reakcích bohužel zatím moc nepředvedli. Nejspíš si na mně (a asi i na té Janě) jen hojíte a řešíte svoje duchovní problémy (neuvědoměle). A proto asi také na mne a na Janu tak pilně reagujete.
Nebo je to jinak?

...................................................................................................................................................................................................

Co vyšleš, to se ti prostě vrací,

takže

si nestěžuj...

[Trini]

Od Vostalpetra:

Tvrdá práce, pokud se jí z lenosti nevyhýbáme nás postupně disponuje k poznání. K duševní, charakterové dospělosti. Pýcha a namyšlenost zamindrákovaných a nedospělých se postupně mění v přirozené sebevědomí, sebeuvědomění, v poznání základního duchovního zdraví, nezávislosti, svobody, nebojácnosti atd.

.....................................................................................................................................................................................................
K poznání vede intuice

zatímco z tebe mluví jen nenávist. vůči pýše, namyšlenosti a nenávisti,
což není nic novýho a neznámýho,
tudíž tvé sebeoblbování nákou pravdou je to samý co sebevoblbování nákou láskou,

je to jen nenávist vůči sobě samému především

Snad si nemyslíš, že se nechám voblbnout nějakejma slovíčkama jako je pravda nebo láska,

Možná proto "mohu jinak", když poznám, že je něco jinak, než jsem si původně myslel.

.................................................................................................................................................................
To může každej (hahaha)
jenže Petra nemluví o tom, co si myslíš a co si dnes už třeba nemyslíš.....

[Alaja]

Jak by řekl klasik: "A komu tím prospěješ?"


Z FB....

[Eva Nada]

Každý nejspíš potřebuje něco jiného.

Přesně.

Podle mne se to také bez opravdového úsilí neobejde. Ale na konci se to musí pustit. Tam už žádné úsilí nepomůže dál.

Přesně tak. Je to jako s vypnutím mobilu (dobrý sluha, špatný pán).... Když ho chci vypnout, musím zmáčknout jedno určité tlačítko, chvíli držím a pak..... pustím... a telefon se vypne.
Kdybych to tlačítko pořád držela zmáčknuté, k vypnutí telefonu by nedošlo...

V souvislosti s tím mi teď přišly myšlenky na takovou "věc".... už delší dobu mám zdr. problémy a přítel, který mě zná, mi nedávno napsal: "Ste silný bojovník. Keď zistíte, že už nemusíte bojovať s ničím a nikým, tak sa vám dvere otvoria."


Řekněte to bojovníkovi....

[Eva Nada]

Ted' mně došlo, že mi Armin hodně připadá jako J. Vacek.

Když jsem začala psát na Jitřní zemi, tak jsem se tam brzy dověděla o jakýchsi bojí mezi Tomášovci a Vackovci. E. Tomáše jsem znala, ale jméno J. Vacek mi nic neříkalo. Luckovi se docela líbilo, co jsem tenkrát psala, zato Vostálpetr se do mne pořádně pustil. Pak jsem se dověděla, že Luck je Tomášovec a že Vostálpetr stojí na straně J. Vacka. Tenkrát ho dost chválil.

Nedávno jsem přišla na to, že ta kniha, z které jsem v devadesátých letech získala pár dobrých praktických informací je od J. Vacka. Autor sám mne nezaujal, neměla jsem pocit, že má nějakou zvláštní duchovní úroven a jeho projev byl spíš nepříjemný, obdobně jako Arminův. Proto mne jeho jméno nezajímalo, a tak jsem ho zcela zapomněla.
Armin doposud žádné praktické rady nedával, vnímám to jen jako takové povrchní mluvení okolo horké kaše. Jestli napsal nějakou knihu, kde by se nějaké praktické rady našly, nevím.

Před pár dny jsem četla něco od J.Vacka, kde vypráví, že chodil v mladých letech pravidelně na meditace k Tomášovým, a jak ho paní Míla Tomášová chválila. To ale nic nemění na mém pocitu, že se neprobudil a naopak z té úrovně, kterou snad kdysi měl, spadl dolů. Obdobně to vnímám u Armina. Oba dva zřejmě usnuli na vavřínech.

U Petra je to podobně jako u Jany o relativizování všeho - vše je na hovno, nebo všechno je láska.

U armina to vnímám podobně jako ty, ne ale až tak fatálně, jako ty.... pro něj je nejdůležitější Pravda. Tečka.
Horší už je rozklíčovat, co že to vlastně ta pravda je - tady už se skutečně halí do intelektuálních pouček, konstrukcí a je to mrtvé..., protože je to pouhý kalkul hlavy, tzn., že on to "nemá", nežije Ji... a proč Ji nežije?
Co mu v tom brání...., když asi nastudováno má podle toho, co píše, dost..., toť otázka...
Podle mě je to láska (tfuj, jano, ne ta tvoje), ale skutečná láska, mokrá sou-citem, ale to by se muselo pustit identifikace sebe coby hlavy, úplně ustoupit do pozadí (já, coby osoba) a umožnit tak vstoupit duchu svatému, Bohu, sou-náležitosti, sou-citu.... a toho armin ještě není schopen...., kdo ví, proč, to je jako s tím bojovníkem, řekni mu, aby přestal bojovat...

Armine, není zač

[Alaja]

Řekněte to bojovníkovi....

Nějak mi připomínáš jednu knižní postavu...Magrátu.....
Proč vlastně jsi hrdá na to, že jsi bojovník a bojuješ i sama proti sobě?

Stařenka Oggová četla:
„Sire, tímto bych Vás ráda uniformovala, že Magráta Česneková se bude vráceti do Lancre okolo nebo na úterek o svátku Slepého prasete. Je to zmoklá slepice, ale čistotná a má dobré zubý. Jestli si ji vážně chcete vzíti, tak začněte všechno připrávovati bezodkladně, jelikož když vy ji budete žádati o ruku a takové pitominky, tak to špátně dopadne, jelikož neznám jiného člověka, který by si dokázal tak překážeti ve vlastním životě jako Magráta Česneková. Ona sama neví, co chce. Vy jste Král a můžete si to dělati po svým. Musíte ji postaviti před Hotovou věc. PS. Tady jsem slyšela takové řeči, že by měly čárodějky platiti dáně, něco takového se nepokusili Králové Lancre udělati mnoho a mnoho let a měl byste se poučiti a říditi jejich přikládem. Vaše, dobrému zdraví v tomto okamžiku těšící se. PŘÍTEL.“

Pratchett - Dámy a pánové

[Eva Nada]

No že jsem hrdá na to, že jsem bojovník se nedá říct. Dokud mi to takto neřekl, nenapsal, tak jsem na d tím neuvažovala a ani se nepovažovala za bojovníka...., ale možná má pravdu (on mě tak vidí), že jsem bojovník.... co si překáží sám sobě v životě....

Poslední dobou přemýšlím nad tím, pro co jsem se tu vlastně narodila a jestli je skutečně pravda, že každý tu máme nějaký úkol, nebo jsou to jenom takové duchovní plky..., nedávno jsi psala, že taky nevíš, proč tu jsi a dokoud jsme tu, znamená to, že jsme ještě ten úkol, který jsme si dali sami sobě před zrozením tady, ještě nesplnili..., ono to není tak jednoznačné, nemusíme ho za každou cenu splnit, prostě když bude zřejmé, že to v tomto životě nedáme, odejdeme a zkusíme to v tom příštím, že...., ale komu se chce tu furt dokola vracet .-)

Můj muž se tu narodil pro práci. Tečka. Ta ho naplňuje, pro ni žije. Ne že by byl špatný manžel, táta, děda, to určitě ne, ale práce je pro něj na prvním místě a vše další na místě druhém... a svým způsobem vedle něj uvadám... (to si nestěžuji, konstatuji)....
Pro co jsem se tu narodila já...., pro ty "druhé"... objevila se odpověď.... no a co s tím, že si často připadám sama, .... asi nic..., asi to tak má být....
Kamarádka, co se dívala na můj horoskop, to nepřímo potvrzuje tím, že říká, že skoro všechny planety mám v sedmém domě = vztahy... a že se mám naučit (mysticky) spojit mé já s Nekonečnem.... službou pro ty "druhé" tak, aby se to malé já rozpustilo v tom velkém..., to je prý mým úkolem...

No tož tak..., jdu se dívat na Prostřeno

Slova plynou, voda teče... a hora zůstává horou....

[Alaja]

No že jsem hrdá na to, že jsem bojovník se nedá říct. Dokud mi to takto neřekl, nenapsal, tak jsem na d tím neuvažovala a ani se nepovažovala za bojovníka...., ale možná má pravdu (on mě tak vidí), že jsem bojovník.... co si překáží sám sobě v životě....

Poslední dobou přemýšlím nad tím, pro co jsem se tu vlastně narodila a jestli je skutečně pravda, že každý tu máme nějaký úkol, nebo jsou to jenom takové duchovní plky..., nedávno jsi psala, že taky nevíš, proč tu jsi a dokoud jsme tu, znamená to, že jsme ještě ten úkol, který jsme si dali sami sobě před zrozením tady, ještě nesplnili..., ono to není tak jednoznačné, nemusíme ho za každou cenu splnit, prostě když bude zřejmé, že to v tomto životě nedáme, odejdeme a zkusíme to v tom příštím, že...., ale komu se chce tu furt dokola vracet .-)

Můj muž se tu narodil pro práci. Tečka. Ta ho naplňuje, pro ni žije. Ne že by byl špatný manžel, táta, děda, to určitě ne, ale práce je pro něj na prvním místě a vše další na místě druhém... a svým způsobem vedle něj uvadám... (to si nestěžuji, konstatuji)....
Pro co jsem se tu narodila já...., pro ty "druhé"... objevila se odpověď.... no a co s tím, že si často připadám sama, .... asi nic..., asi to tak má být....
Kamarádka, co se dívala na můj horoskop, to nepřímo potvrzuje tím, že říká, že skoro všechny planety mám v sedmém domě = vztahy... a že se mám naučit (mysticky) spojit mé já s Nekonečnem.... službou pro ty "druhé" tak, aby se to malé já rozpustilo v tom velkém..., to je prý mým úkolem...

No tož tak..., jdu se dívat na Prostřeno

Slova plynou, voda teče... a hora zůstává horou....

Děkuji za vysvětlení.

už delší dobu mám zdr. problémy

Jestli nepomáhá pyramida ani lékaři, zkus tedy v práci vyměnit otočnou pojízdnou židli na nějakou obyčejnou, co stojí na 4 nohách....

[Alaja]

nedávno jsi psala, že taky nevíš, proč tu jsi a dokoud jsme tu, znamená to, že jsme ještě ten úkol, který jsme si dali sami sobě před zrozením tady, ještě nesplnili..., ono to není tak jednoznačné, nemusíme ho za každou cenu splnit, prostě když bude zřejmé, že to v tomto životě nedáme, odejdeme a zkusíme to v tom příštím, že...., ale komu se chce tu furt dokola vracet .-)

No, asi už to vím....
Jestli to "nebe" odkud mne v mládí vrátili, bylo opravdu to buddhistické nebe Tušita, tak jsem tu vlastně měla jen jediný úkol - a to konečně najít to Univerzum - savkalpu a nirvikalpu. A to jsem už splnila, nyní si už jen užívám přítomnosti v tomto světě....a vykecávám se na netu o duchovních tentononc.. neboli plním další možný úkol a to šířím učení o tomto Univerzu mezi lidmi .

[Nic]

Podle mě je to láska (tfuj, jano, ne ta tvoje), ale skutečná láska, mokrá sou-citem,...

Láska, kterou by bylo možné k někomu vztahovat a někoho od ní oddělovat, není skutečná láska.

Když se Nisargadatty Maharadže kdosi zeptal, co je to láska, tak odpověděl: "Ty jsi láska, pokud se jí nebojíš".

Tohle vědomí, že Ty jsi láska, je štěstím, blahem, krásou...

Osvobozuje to od všech připoutanost. Bez představ o Tvé minulosti, o Tvé budoucnosti, bez připoutanosti k tělesnosti tady nenajdeš ani zrníčko nějaké tragédie, dramatu a nářku. Kde by se také vzalo? K prožívání těch všech trápení je potřeba připoutanosti k iluzi oddělenosti.

Při poznání Pravdy tady není žádná oddělenost od nikoho a od ničeho, tudíž žádná touha a ani odpor,
není tady nic skutečného, o čem bys mohla říct tfuj.

Bezpodmínečná láska ve Tvém nitru Tě okamžitě dostává do ráje, do Božího království,

to je Buddhova NIRVÁNA, je to Čínské TAO, je to Tibetská ŠÚNJÁTÁ, je to Hindské OSVOBOZENÍ. Je to naše PODSTATA,

to je štěstí pravého Já.

Ale i kdyby Tě celý svět nekonečně miloval a Tvé srdce bylo kamenné - lásce uzavřené, není Ti to nic platné.

Tudíž je nesmyslné hodnotit, jaká je čí láska, ale je dobré poznávat zdroj lásky ve svém vlastním nitru.

V bezpodmínečně milujícím srdci je jasné, že každý tou láskou už je a nemusí o to nijak usilovat, nemusí ani splňovat žádné podmínky.

Teprve, když jsi skutečně šťastná, se máš o co dělit.

[Eva Nada]

Jestli nepomáhá pyramida ani lékaři, zkus tedy v práci vyměnit otočnou pojízdnou židli na nějakou obyčejnou, co stojí na 4 nohách....

Ty snad musíš být jasnovidná oooooo

[Alaja]

Jestli nepomáhá pyramida ani lékaři, zkus tedy v práci vyměnit otočnou pojízdnou židli na nějakou obyčejnou, co stojí na 4 nohách....

Ty snad musíš být jasnovidná oooooo

Simtě, na tohle přece stačí net.... Kolik těch pyramid už doma vlastně máš? A pomáhají vůbec, nebo jsou jen pro okrasu?
S tou židlí to myslím vážně, před dvaceti lety mne z ničeho nic chytla záda tak důkladně, že jsem se jednou ráno doma nemohla skoro ani neplazit těch pár metrů na WC. Pak mne doktoři prohlíželi zleva, zprava a nic nemohli najít, nebyl prý žádný důvod pro ty bolesti. Nyní s odstupem času to typuji na tu židli práci.... Sice to trvalo pár let, než ty bolesti začaly, ale pak byly opravdu silné. Nějakou dobu jsem pak byla doma a tak si vlastně od židle odpočala a záda bolet přestala. Později jsem vlastně i změnila kancelář i židli a záda dělala dobrotu...
PS: jo a asi v tý práci zafungovalo i to, že byl vydán zákaz chodit po drbech do jiných kanclů, takže kancelářské síly se nesměly skoro vůbec protáhnout a furt musely sedět na svých židlích jako přilepené....

[armin]

U armina to vnímám podobně jako ty, ne ale až tak fatálně, jako ty.... pro něj je nejdůležitější Pravda. Tečka.
Horší už je rozklíčovat, co že to vlastně ta pravda je - tady už se skutečně halí do intelektuálních pouček, konstrukcí a je to mrtvé...

Pro tebe bohužel mrtvé, jako že z hlavy
Jak už jsem ti kdysi psal o podobném typicky ženském výroku mé dcery " Pravda, hm, mne nezajímá nějaká Pravda, mne zajímá láska..."
Tedy v tvém pojetí ji zajímal (a stále ještě zajímá a řídí její osud) vztah (rozvedla se a žije s někým jiným, který momentálně naplňuje (zatím) její vztahové potřeby).
Pro mne je vztah rovněž "svatý". Vztah je pro mne dokonce cestou. A žádná Pravda či Poznání bez vztahu není. Vztah je podstatou reality, východisko ze sobectví a sebestřednosti, z oddělenosti. A tak to je jen když vztah překračuje sebe-potvrzování, je-li naopak sebeobětováním, sebezapomněním. "Ne já, ale Ty..." a to navěky - ne na zkoušku - jako skok do propasti ze kterého není návratu...
Většina lidí žije ve vztahu, ale ten vztah je zatížen a omezen (znečištěn, deformován očekáváním nějakého sebepotvrzení), neukojeností osobních potřeb vkládaných do vztahu a z toho generovaných iluzí, očekávání a následně sklízení zklamání, vyhasnutí, rutiny případně i následné nenávisti. Nenávist, závist je také silný vztah, ale "poněkud" deformovaný, zauzlený, zkrátka frustrovaná sebestřednost.
Nejsme tu na světě sami, ostatní nejsou jen naším snem. Jsou skuteční, i když je často vidíme jinak než jací a čím skutečně jsou.
A proto vztah, sou-cit je dobrou a možná i hlavní cestou ze sebestředné nevědomosti.

[armin]

P.S.
Proto tě tu občas oceňuji, protože ostatní, co tu píší vypadají, že už (na rozdíl od tebe) opravdovějšího vztahu nejsou ani schopni, natož aby pochopili o co vlastně ve vztahu jde a k čemu je to dobré.
Dovedeš si představit Vostála nebo třeba Trini zamilované? Přesněji řečeno milující?
U Vostála je taková představa přímo scifi.
U Triny to snad kdysi bylo, ale teď už z toho dávno vyrostla (t.j. zakysla) - podobně jako většina mužů ke stáru "zpařezovatí" (tj. také z toho vyrostou).

[Nic]

Kdyby se láska dala definovat:

"Ty jsi láska, pokud se jí nebojíš".... "Láska říká, jsem vším". Nisargadatta Maharadž

Jinými slovy: "Mé pravé božské Já je Láskou, která je vším a je i Tvým božským Já."

Mysl vytváří projekci času a prostoru a při ztotožnění s ní se vytváří i iluze, že něco jsem já a něco nejsem já. Představa času a prostoru umožňuje se v představách vzdalovat z centra Bytí, z přítomnosti do představ minulosti, budoucnosti, do vzdálenosti v prostoru. Mysl umožňuje toho hodně o každém vědět, ale zároveň halí do nevědomosti Pravdu, že jsi Já, že jsi Láska, že v tom místě, kde jsi Láskou, není možné si uvědomovat nic, co by Láskou nebylo.

Je to zajímavé sledovat, co srdce uzavírá a co ho zase otevírá.

Všechny ty negativní myšlenky o druhých, o životě, o sobě mohou srdce dokonale zabetonovat. Všechno to, co o Tobě vím, že je na Tobě špatné, Tě odsune z mého srdce do časoprostoru v mysli, kde se přežvejkávají Tvé viny. A tohle co si myslím, že vím, jak se ode mě lišíš, neumožňuje si uvědomovat Pravdu, že jsi Já. Neumožňuje poznávat Boží království, kde jsi Já.

Neumožňuje poznávat Buddhovu NIRVÁNU, Čínské TAO, Tibetskou ŠÚNJÁTu, Hindské OSVOBOZENÍ. Naší PODSTATU,

štěstí pravého Já.

[Trini]

Dovedeš si představit Vostála nebo třeba Trini zamilované? Přesněji řečeno milující?

Tak to máme stejně. Já si u tebe taky nedovedu představit, že bys mohl být zamilovaný, natož někoho milovat. Zatím ještě nemáš ani ponětí, co je láska, co je to někoho opravdu milovat.
Ale mlátit prázdnou slámu na to tě užije.

Co bys bez Vostalpetra a beze mne asi tak dělal? Musel by sis nás vymyslet. Neustále jsme ve středu tvého myšlení.

Vázne to u tebe na nulové sebereflexi.

Tak si dál píš, jak to má Vostalpetr a Trini podle tebe blbě. Stejně jinak nemůžeš.

[Trini]

Kdyby se láska dala definovat:

Jani, kdybys nic nepsala a jen dala smajlíka srdíčko k té své krásné fotce, tak by ti to s tou láskou mohlo snad i začít trochu fungovat.

[Trini]

Od Vostalpetra:

U Petra je to podobně jako u Jany o relativizování všeho - vše je na hovno, nebo všechno je láska.

...................................................................................................................................................................................
Už by ses měla alespon naučit něco o tom duchovnu,
todle jsou přece duchovní koncepty pro začátečníky,
ten můj říká mnohem lepším způsobem to samé co Budhovi způsobilo to utrpení,
prostě že vše je pomíjivé, ovšem neříká že je to utrpení (to bych já rozhodně nikdy netvrdil)

Je to jen pomůcka, jako mnoho dalších konceptů,

Samozřejmě že na tom lze docela pěkně ujet a vybudovat si duchovní ego

Prostě to jsou jen duplikáty osvícení, pro většinu lidí naprosto dostačující duchovno,
jinak řečeno životní berlička co jim dodá důležitosti nějakým svým způsobem který potřebují pro svůj zamindrákovanej život...Já tomu říkám vopičárny...

Kamarádka, co se dívala na můj horoskop, to nepřímo potvrzuje tím, že říká, že skoro všechny planety mám v sedmém domě = vztahy... a že se mám naučit (mysticky) spojit mé já s Nekonečnem.... službou pro ty "druhé" tak, aby se to malé já rozpustilo v tom velkém..., to je prý mým úkolem...

............................................................................................................................................................................................................
To není úkol, individuální karma není úkol, ale pomůcka,
ale pokud na tom začneš lpět jako na úkolu,
tak tam budeš mít záměr, cíl a zisk,
a z pomůcky se stane naopak brzda, případně berlička a klidně i mindrák...

Nemáš žádnej úkol...

[Trini]

Nemáš žádnej úkol...

Jenomže všechny ty tebou odmítané berličky se v různých fázích potřebujou a pomáhají dál - podle mé zkušenosti. Když přijde čas je pustit (ten čas je u každého individuální), tak se prostě pustěj.

Takže jestli Eva chce/potřebuje mít úkol, tak má úkol. A basta.