Zdeněk píše:Rozdíl je v empatii. Ve schopnosti vcítit se, "stát se", tím druhým.
Přesně tak.
To AI nikdy nedokáže.
Zdeněk píše:Rozdíl je v empatii. Ve schopnosti vcítit se, "stát se", tím druhým.
elo píše:Jářek píše:Tak je tu především cesta životem. V tu duchovní se to může otevřít a nemusí. Ne každý zatouží poznat, co je za "oponou" viditelného. Bez narození by to každopádně neřešil nikdo.. nebýt narozen. Advaitová prohlášení typu, "nikdy jsem se nenarodil a nikdy nezemřu", jsou pro čerstvého hledače v lepším případě nesmyslná. A pro toho, kdo k tomu, co se v něm nerodí ani neumírá, došel, jaksi nošením dříví do lesa.
Takže je-li tu cesta životem, je tu i prostor pro změnu. Je lepší stagnace nebo risknout změnu?
Trini píše:Zdeněk píše:Rozdíl je v empatii. Ve schopnosti vcítit se, "stát se", tím druhým.
Přesně tak.
To AI nikdy nedokáže.
Zdeněk píše:Nic píše:Všimni si, že Láska v duchovním aspektu je vším, co je. Vším, co je skutečné. Nic jiného skutečného mimo ni neexistuje.
Takže co chceš řešit?
Roviny vědomí chci řešit.
Žlutý paprsek (3. čakra) je o vědomění sebe a ostatních já ve společnosti (čili to, co by se mohlo nazývat ego, které vnímá, že moje já je v nějakém aspektu lepší/horší než tvoje já).
Nelze vysvětlit člověku s aktivovanou jenom max. 3. čakrou, co je to univerzální láska, tak jako obecně nelze vysvětlit zvířeti (která jsou v doméně 2. čakry), co je to sebevědomí 3. čakry, byť mnohá zvířata jinak člověku v jiných aspektech rozumí dobře.
Aktivace zeleného paprsku je vždy náchylná k vlastnictví povahy žlutého nebo oranžového paprsku, výsledkem čehož je duchovní ego. Proto na netu najust dokazuješ, jak tě nic nemůže rozhodit, ačkoli to zjevně přináší negativní výsledky.
Jak ale praví Ra, teprve modrý paprsek oživuje celek a komunikuje tuto celistvost bytí s ostatními (jako třeba výše zmíněný František Klapka).
Taková komunikace ale v žádném případě není předávání informací způsobem umělé inteligence, dokud onen přijímající nepadne, (vztekem či frustrací), protože je prostě zjevné, že je to nesmyslné, což nevidíš.
Nic píše:Upřímně řečeno na hrátky ega nemám kyslík. Takže se mnou si asi víc nepopovídáš.
Zdeněk píše:Nic píše:Upřímně řečeno na hrátky ega nemám kyslík. Takže se mnou si asi víc nepopovídáš.
Ale no tak. Ty, taková náruživá diskutérka.
Duchovní ego je hroznej prevít. Já bych mohl vyprávět.
Nicméně ticho je extrémně důležitý základ, tak ať ti vydrží, nejen to vnější, ale zejména to vnitřní.
elo píše:Jářek píše:Tak je tu především cesta životem. V tu duchovní se to může otevřít a nemusí. Ne každý zatouží poznat, co je za "oponou" viditelného. Bez narození by to každopádně neřešil nikdo.. nebýt narozen. Advaitová prohlášení typu, "nikdy jsem se nenarodil a nikdy nezemřu", jsou pro čerstvého hledače v lepším případě nesmyslná. A pro toho, kdo k tomu, co se v něm nerodí ani neumírá, došel, jaksi nošením dříví do lesa.
Takže je-li tu cesta životem, je tu i prostor pro změnu. Je lepší stagnace nebo risknout změnu?
Skutečnost píše:Stále ukazuješ jen to jedno a totéž - tvá mysl si musí na vše odpovědět, vše vysvětlit a odůvodnit...
Nepropásni ten čas, kdy ty vzorce ještě dokážeš opustit.
Jak píši, tápu v "tobě"...
Zkus tohle:
Dva přátelé se dohodli, že se potkají v restauraci hradu Helfštýn, a skutečně se potkali u tamní hluboké studny. Jeden přišel nadšený z toho, jak zlézal prudké a nebezpečné průchody skalnatou cestou a v duchu ho těšilo, jak může prokazovat sílu svých paží, nohou a vůle. Vyprávěl to neméně nadšeně. Druhý na něj chvíli koukal, a pak pronesl, že netuší, proč si musí tak vymýšlet, protože sám přišel v poklidu po cestě, jdoucí stromořadím kaštanů a nepotkal žádnou skálu...
Za mne - pohledů může být několik, mi se zdá podstatné to, zda vedou na to cílové místo, kde se lidé společně setkají - a vlastní cesta jen vyjadřuje jejich formu realizace toho, co sami chtějí cestou prožít.
Pokud tedy k prožívání toužíš vynikat nad své možnosti, můžeš, pokud je ti příjemnější poklid a společnost, i ta cesta je možná. Vše ale překoná a završí to setkání se v cíli.
Skutečnost píše:
Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....
armin píše:Skutečnost píše:
Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....
V tom případě je dobré si položit konstruktivní otázku, "co je ve mně frustrováno a proč?".
Účinější než některými přeskakovateli doporučované "kdo je frustrován?".
Nebo jsi jiného názoru?
Zdeněk píše:elo píše:Ten člověk z mého pohledu vyzařoval touhu po pomoci, zároveň ji však ve vědomé rovině odmítal, hlavně odmítal změnu. Tento rozpor jako by vnitřní touhy po změně a vnějšího uspokojení ze života, tak jak je. Se v této osobě mísily hodně silně.
Dá se namítnout, že to vnitřní volání, které na mě jakoby křičelo, že je to celé moje projekce. Ok, může být. Ale takto jsem to prožíval a Píšu jen o svém prožívání.
To, že se mi to neděje s každým druhým, kdo má nějak zasekaný život, mě vede k závěru, že toto setkání bylo něčím unikátní.
Ale určitě je to nejvíc o mě.
Měl (mám) to podobné. Pomáhá recept Ra: Tam, kde nacházíte ve své mysli klid, musíte vědomě najít odpovídající neklid a naopak.
Toto "vyvažování" totiž pomáhá najít nový úhel pohledu, nové vědomí. Svobodu, bez potlačování soucitu.
Inkarnujeme se sem právě z toho důvodu, aby nám tyto situace (které jsme si před inkarnací naplánovali) pomáhaly v duchovním růstu. Odtud i ono vnitřní volání/projekce. Je chybou (zmarem) tyto situace opomíjet.
Třetí disciplínou mysli je opakování té první, ale vnějším pohledem na jiné entity, které potká. V každé entitě existuje úplnost. Proto je schopnost chápat každou rovnováhu nezbytná. Když vidíte trpělivost, jste zodpovědní ve svém mentálním chápání zrcadlit trpělivost/netrpělivost. Když vidíte netrpělivost, je nezbytné pro vaši mentální konfiguraci chápat netrpělivost/trpělivost. Toto je jednoduchý příklad. Většina konfigurací mysli má mnoho aspektů a pochopení buď svých polarit, nebo, jak byste to nazvali, polarit ostatních bytostí může a musí být chápáno jako delikátní práce.
Skutečnost píše:elo píše:
jj, dva pohledy, jako u nic.
Nic má taky dva pohledy, když toto a když tamto. Zdá se, že v jeho pojetí se, střídají. Dokud tu bylo toto, je to takto, až se stane toto, bude to tu zas.
V tvém pojetí oba pohledy, jsou stejná mince, tedy jsou tu zároveň. S tím bych i rezonoval. To rozdělení, že jeden pohled je růst a druhý rozpouštění, no budiž (ale ptal ses jestli tápeš, tak bych řekl, že tady trochu jo)
Máme tady tedy dva pohledy. Otázka zůstává stejná, ale můžeme jí rozložit do pohledů.
Na co růst? Na co = k čemu to?
Jak píši, tápu v "tobě"...
Zkus tohle:
Dva přátelé se dohodli, že se potkají v restauraci hradu Helfštýn, a skutečně se potkali u tamní hluboké studny. Jeden přišel nadšený z toho, jak zlézal prudké a nebezpečné průchody skalnatou cestou a v duchu ho těšilo, jak může prokazovat sílu svých paží, nohou a vůle. Vyprávěl to neméně nadšeně. Druhý na něj chvíli koukal, a pak pronesl, že netuší, proč si musí tak vymýšlet, protože sám přišel v poklidu po cestě, jdoucí stromořadím kaštanů a nepotkal žádnou skálu...
Za mne - pohledů může být několik, mi se zdá podstatné to, zda vedou na to cílové místo, kde se lidé společně setkají - a vlastní cesta jen vyjadřuje jejich formu realizace toho, co sami chtějí cestou prožít.
Pokud tedy k prožívání toužíš vynikat nad své možnosti, můžeš, pokud je ti příjemnější poklid a společnost, i ta cesta je možná. Vše ale překoná a završí to setkání se v cíli.
elo píše:[
Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující.
Jářek píše:elo píše:Jářek píše:Tak je tu především cesta životem. V tu duchovní se to může otevřít a nemusí. Ne každý zatouží poznat, co je za "oponou" viditelného. Bez narození by to každopádně neřešil nikdo.. nebýt narozen. Advaitová prohlášení typu, "nikdy jsem se nenarodil a nikdy nezemřu", jsou pro čerstvého hledače v lepším případě nesmyslná. A pro toho, kdo k tomu, co se v něm nerodí ani neumírá, došel, jaksi nošením dříví do lesa.
Takže je-li tu cesta životem, je tu i prostor pro změnu. Je lepší stagnace nebo risknout změnu?
Jasan, buď se to "duchovno" v člověku ozve, vzhledem k jeho "citlivosti" a bude se tím zabývat, dle toho jak to cítí, začíná chápat. Nebo holt ne. To nejde, že někdo povídal že ta a ta knížka ho osvítila a tak je teď tím Brahman. To je takovej módní trend, mediální hypnóza. Tak to nefunguje. Jde to zevnitř a je-li k tomu člověk zralý, začne "spolupráce", přirozeně.
Ne že by chtěl chtít "něco", věčný život, blaho... Prostě ho to vede vzhledem k jeho už pootevřené citlivosti, ale také situaci v níž je. A ta je u každého jiná. Proto se v tom jeví taková rozmanitost. Je to jako velké plátno, které paprsky začínaj tu a tam propalovat, a postupně prohořívá dál a hloub...
Skutečnost píše:elo píše:[
Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující.
Ano, má.
Když už pro nic jiného, tak pro to, aby se rozvíjel a upřesňoval popisný potenciál.
Ale správně cítíš, že to má své ale...
To "ale" je v tom, co ti tady ukazujeme ve své nahotě a zcela fanaticky - mysl má tendenci si přivlastňovat "všechna slova", dodávat jim životní energii a tak je zaměňovat za skutečnost. S tou životní energií se ale mysl stane na těch slovech závislou a v mnoha případech i fanaticky se s těmi slovy ztotožňující...
Aby to nenastalo, je velmi důležité pravidelně své mysli vnutit "pauzu" - pokud to dodržíš, mysl svému fanatismu nepropadne...
elo píše:Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující?
elo píše:Kam jsem to vlezl, tady je to jen o duchovnu? Co to je?
elo píše:Má otázka byla a zůstává prostá, ale možná ji rozdělím do dvou:
A) Pro lidi, kteří nikdy nic o duchovnu neslyšeli, má smysl, aby se aktivně snažili změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
B) Pro lidi, ve kterých se to duchovno, jak píšeš, už ozvalo:
b1) a začali považovat prožívání sebe sama ve světě za sen: má smysl aby se snová postava aktivně snažila změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
b2) mají to jinak než ti b1, co ti … Asi jako A)
elo píše:Mám technický dotaz: dá se to tu nějak uspořádat, aby se diskuze k původnímu tématu, nepletla s diskuzí o duchovnu?
Kam jsem to vlezl, tady je to jen o duchovnu? Co to je?
Má otázka byla a zůstává prostá, ale možná ji rozdělím do dvou:
A) Pro lidi, kteří nikdy nic o duchovnu neslyšeli, má smysl, aby se aktivně snažili změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
B) Pro lidi, ve kterých se to duchovno, jak píšeš už ozvalo:
b1) a začali považovat prožívání sebe sama ve světě za sen: má smysl aby se snová postava aktivně snažila změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
b2) mají to jinak než ti b1, co ti … Asi jako A)
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků