Frustrace z (ne)diskuze

[Trini]

Rozdíl je v empatii. Ve schopnosti vcítit se, "stát se", tím druhým.

Přesně tak.
To AI nikdy nedokáže.

[Jářek]

Tak je tu především cesta životem. V tu duchovní se to může otevřít a nemusí. Ne každý zatouží poznat, co je za "oponou" viditelného. Bez narození by to každopádně neřešil nikdo.. nebýt narozen. Advaitová prohlášení typu, "nikdy jsem se nenarodil a nikdy nezemřu", jsou pro čerstvého hledače v lepším případě nesmyslná. A pro toho, kdo k tomu, co se v něm nerodí ani neumírá, došel, jaksi nošením dříví do lesa.

Takže je-li tu cesta životem, je tu i prostor pro změnu. Je lepší stagnace nebo risknout změnu?

Jasan, buď se to "duchovno" v člověku ozve, vzhledem k jeho "citlivosti" a bude se tím zabývat, dle toho jak to cítí, začíná chápat. Nebo holt ne. To nejde, že někdo povídal že ta a ta knížka ho osvítila a tak je teď tím Brahman. To je takovej módní trend, mediální hypnóza. Tak to nefunguje. Jde to zevnitř a je-li k tomu člověk zralý, začne "spolupráce", přirozeně.
Ne že by chtěl chtít "něco", věčný život, blaho... Prostě ho to vede vzhledem k jeho už pootevřené citlivosti, ale také situaci v níž je. A ta je u každého jiná. Proto se v tom jeví taková rozmanitost. Je to jako velké plátno, které paprsky začínaj tu a tam propalovat, a postupně prohořívá dál a hloub...

[Zdeněk]

Rozdíl je v empatii. Ve schopnosti vcítit se, "stát se", tím druhým.

Přesně tak.
To AI nikdy nedokáže.

Ano. Jana si neuvědomuje, že mnohé negativní reakce jsou právě reakce na její AI podobu.

V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás,

a tento akt lásky se nedá nahradit sebevětší znalostí citací.

[Nic]

Všimni si, že Láska v duchovním aspektu je vším, co je. Vším, co je skutečné. Nic jiného skutečného mimo ni neexistuje.

Takže co chceš řešit?

Roviny vědomí chci řešit.

Roviny vědomí existují jen v úrovni ega - mysli - iluze oddělenosti, tedy na úrovni, které říkají Probuzení sen, mája.

Ve Skutečnosti je tady jen jedno jediné Vědomí, které má stále stejnou kvalitu Bytí, Blaženosti.

Teď jde o to, jestli je tady ochota a odvaha otevřít se Pravdě, nebo machrování s iluzí ega.


To, kým jsi je naprosto dokonalé, úplné, celistvé, můžeš to s největší pokorou v tichu srdce poznávat, nebo je možné si hrát na machra a posuzovat své představy o tom, jak to má druhý jinak a špatně.


Upřímně řečeno na hrátky ega nemám kyslík. Takže se mnou si asi víc nepopovídáš.

Žlutý paprsek (3. čakra) je o vědomění sebe a ostatních já ve společnosti (čili to, co by se mohlo nazývat ego, které vnímá, že moje já je v nějakém aspektu lepší/horší než tvoje já).

Nelze vysvětlit člověku s aktivovanou jenom max. 3. čakrou, co je to univerzální láska, tak jako obecně nelze vysvětlit zvířeti (která jsou v doméně 2. čakry), co je to sebevědomí 3. čakry, byť mnohá zvířata jinak člověku v jiných aspektech rozumí dobře.

Aktivace zeleného paprsku je vždy náchylná k vlastnictví povahy žlutého nebo oranžového paprsku, výsledkem čehož je duchovní ego. Proto na netu najust dokazuješ, jak tě nic nemůže rozhodit, ačkoli to zjevně přináší negativní výsledky.

Jak ale praví Ra, teprve modrý paprsek oživuje celek a komunikuje tuto celistvost bytí s ostatními (jako třeba výše zmíněný František Klapka).

Taková komunikace ale v žádném případě není předávání informací způsobem umělé inteligence, dokud onen přijímající nepadne, (vztekem či frustrací), protože je prostě zjevné, že je to nesmyslné, což nevidíš.

Všechna slova, modely a mapy vědomí — včetně čaker, paprsků a nauk o egu — jsou užitečné jenom při směrování k Pravdě, ale nejsou spočinutím v ní.

Skutečné Poznání není stav ega pocitem duchovní důležitosti nebo „vyššího porozumění“, ale hluboká Pokora, která nepotřebuje nic. Nic dokazovat a ani nikoho opravovat.

A skutečná duchovní zralost není v tom, kolik úrovní vědomí pojmenujeme, ale jak tichou a laskavou máme mysl....

Takže pokud tohle má být poslední slovo na tomhle vlákně, pak ať je to ticho.

Ticho, ve kterém není třeba mít pravdu.
Ticho, kde není vítěz ani poražený.
Ticho, ve kterém JEDNO je vším, co kdy bylo.

V Lásce

[Zdeněk]

Upřímně řečeno na hrátky ega nemám kyslík. Takže se mnou si asi víc nepopovídáš.

Ale no tak. Ty, taková náruživá diskutérka.

Duchovní ego je hroznej prevít. Já bych mohl vyprávět.

Nicméně ticho je extrémně důležitý základ, tak ať ti vydrží, nejen to vnější, ale zejména to vnitřní.

[Zdeněk]

Upřímně řečeno na hrátky ega nemám kyslík. Takže se mnou si asi víc nepopovídáš.

Ale no tak. Ty, taková náruživá diskutérka.

Duchovní ego je hroznej prevít. Já bych mohl vyprávět.

Nicméně ticho je extrémně důležitý základ, tak ať ti vydrží, nejen to vnější, ale zejména to vnitřní.

jakmile bylo dosaženo zeleného paprsku, schopnost entity vstoupit do modrého paprsku je okamžitá a pouze očekává úsilí jednotlivce

[armin]

Tak je tu především cesta životem. V tu duchovní se to může otevřít a nemusí. Ne každý zatouží poznat, co je za "oponou" viditelného. Bez narození by to každopádně neřešil nikdo.. nebýt narozen. Advaitová prohlášení typu, "nikdy jsem se nenarodil a nikdy nezemřu", jsou pro čerstvého hledače v lepším případě nesmyslná. A pro toho, kdo k tomu, co se v něm nerodí ani neumírá, došel, jaksi nošením dříví do lesa.

Takže je-li tu cesta životem, je tu i prostor pro změnu. Je lepší stagnace nebo risknout změnu?

Doporučuji ti se zaregistrovat na https://www.posezenicko.cz/ to kontrolní protispamové slovo je tam, jak tady čtu "drevokocůr".

Tady, jak tu řádí "Nic" z poradny, by tě to asi brzo přestalo bavit, teda pokud se chceš opravdu něco dozvědět, nebo pochopit. Tam držíme zatím věcnou debatu, bez toho rádoby advaitového žvanění.

[Skutečnost]

Připadám si jako hrdinka ve hře "System Shock", kde se setkaly všechny virové báze s cílem zachránit svět tím, že ho úplně anihilují...

No - ldu si pro další popkorn a kolu, tohle bude asi dlouhé, protože si nikdo nevšiml té zásadní věci, že jste už Elo několikrát odpověděli na jeho dotaz:



Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....

[Eva Nada]

Stále ukazuješ jen to jedno a totéž - tvá mysl si musí na vše odpovědět, vše vysvětlit a odůvodnit...

Nepropásni ten čas, kdy ty vzorce ještě dokážeš opustit.

Mě před sto lety pomohlo díky písmenkování s tebou vylití šálku čaje.
A bolelo to kurňa moc

Díky

[Eva Nada]

Jak píši, tápu v "tobě"...

Zkus tohle:

Dva přátelé se dohodli, že se potkají v restauraci hradu Helfštýn, a skutečně se potkali u tamní hluboké studny. Jeden přišel nadšený z toho, jak zlézal prudké a nebezpečné průchody skalnatou cestou a v duchu ho těšilo, jak může prokazovat sílu svých paží, nohou a vůle. Vyprávěl to neméně nadšeně. Druhý na něj chvíli koukal, a pak pronesl, že netuší, proč si musí tak vymýšlet, protože sám přišel v poklidu po cestě, jdoucí stromořadím kaštanů a nepotkal žádnou skálu...

Za mne - pohledů může být několik, mi se zdá podstatné to, zda vedou na to cílové místo, kde se lidé společně setkají - a vlastní cesta jen vyjadřuje jejich formu realizace toho, co sami chtějí cestou prožít.

Pokud tedy k prožívání toužíš vynikat nad své možnosti, můžeš, pokud je ti příjemnější poklid a společnost, i ta cesta je možná. Vše ale překoná a završí to setkání se v cíli.

Ano.
O tom, zkráceně (mám ráda stručné a jasné odpovědi, jako v zenu) je i má odpověď na elovu otázku.

[armin]

Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....

V tom případě je dobré si položit konstruktivní otázku, "co je ve mně frustrováno a proč?".

Účinější než některými přeskakovateli doporučované "kdo je frustrován?".

Nebo jsi jiného názoru?

[Skutečnost]

Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....

V tom případě je dobré si položit konstruktivní otázku, "co je ve mně frustrováno a proč?".

Účinější než některými přeskakovateli doporučované "kdo je frustrován?".

Nebo jsi jiného názoru?

Myšlenka zajímavá, ale ty určitě na tvou otázku odpovíš geniálními mnoha slovy i sám...

[elo]

Ten člověk z mého pohledu vyzařoval touhu po pomoci, zároveň ji však ve vědomé rovině odmítal, hlavně odmítal změnu. Tento rozpor jako by vnitřní touhy po změně a vnějšího uspokojení ze života, tak jak je. Se v této osobě mísily hodně silně.
Dá se namítnout, že to vnitřní volání, které na mě jakoby křičelo, že je to celé moje projekce. Ok, může být. Ale takto jsem to prožíval a Píšu jen o svém prožívání.
To, že se mi to neděje s každým druhým, kdo má nějak zasekaný život, mě vede k závěru, že toto setkání bylo něčím unikátní.

Ale určitě je to nejvíc o mě.

Měl (mám) to podobné. Pomáhá recept Ra: Tam, kde nacházíte ve své mysli klid, musíte vědomě najít odpovídající neklid a naopak.

Toto "vyvažování" totiž pomáhá najít nový úhel pohledu, nové vědomí. Svobodu, bez potlačování soucitu.

Inkarnujeme se sem právě z toho důvodu, aby nám tyto situace (které jsme si před inkarnací naplánovali) pomáhaly v duchovním růstu. Odtud i ono vnitřní volání/projekce. Je chybou (zmarem) tyto situace opomíjet.

Velice si cením, že jsi napsal k původnímu tématu.
V textu, na který jsi tu odkázal, se mluví o mentálních disciplínách.
Rád bych probral toto téma dál. A mám pocit, že toto mělo být definováno už na začátku. Tento "příběh" se odehrává v mentálně-emocionálně-tělesné rovině a pouze v této rovině má smysl se o něm bavit.
Nejde o žádnou velkou mystiku.
Ta má opakující se otázka, která se stále nedočkala odpovědi (čtu a reaguji na příspěvky postupně, jak jsou napsány) asi potřebuje přeformulovat. Což díky těm reakcí tady už jsem schopný udělat. Tedy:
Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující?

Já chtěl vaše odpovědi, vaše různé odpovědi, protože tu není jedna správná.
Pro mě je odpověď ANO , má to smysl.
A pokud se tu najde někdo, kdo to má stejně, rád bych, původní téma rozvinul.
Chápu, ale že je to možné jen s těmi, kdy taky na tu klíčovou otázku odpoví ano.
------------------------------------------------
Tedy k tématu, reaguji na text o mentálních disciplínách.
Popravdě, chytnul jsem se až u bodu 3, kde je to o interakci s ostatními.

Třetí disciplínou mysli je opakování té první, ale vnějším pohledem na jiné entity, které potká. V každé entitě existuje úplnost. Proto je schopnost chápat každou rovnováhu nezbytná. Když vidíte trpělivost, jste zodpovědní ve svém mentálním chápání zrcadlit trpělivost/netrpělivost. Když vidíte netrpělivost, je nezbytné pro vaši mentální konfiguraci chápat netrpělivost/trpělivost. Toto je jednoduchý příklad. Většina konfigurací mysli má mnoho aspektů a pochopení buď svých polarit, nebo, jak byste to nazvali, polarit ostatních bytostí může a musí být chápáno jako delikátní práce.

Trochu to přeformuluji, tak abych se doslal k verzi, se kterou mohu souznít. V každé entitě je úplnost jako potenciál. V projevu však může převažovat některá polarita. To že to takto vnímám, může vést k nalezení obou polarit v mém vlastním potenciálu. Zkusím to aplikovat na můj příběh z úvodu vlákna.
Můj přítel vyzařuje nechuť/neschopnost/ se v osobní rovině někam posouvat. Já mám nadměrně projevenou chuť/schopnost se posouvat a měnit. Někde ve mě je potenciálně přítomná nechuť/neschopnost někam se posunout. Vnímám i aspekty pohodlí, pocitu bezpečí, pocitu nechtít ztratit křehkou rovnováhu. Díky této asociaci s dalšími pocity ve mě roste porozumění pro projev přítele. Přijde mi i v pořádku, že se v ten čas, projevily právě ty aspekty, které se projevily.

Stejně tu zůstává přání, aby až bude jeho čas, tak začal svůj život proměňovat. Pokud to podrobím mentálnímu cvičení (bod 1. sám v sobě), tak musím přiznat, že mohu najít někde hluboko v sobě i polohu "Je mi to fuk, co s ním bude".
Ale jsem spokojený s tím, že se manifestuje ta první možnost.
---------------
Díky Zdeňku za inspiraci.

[elo]

jj, dva pohledy, jako u nic.
Nic má taky dva pohledy, když toto a když tamto. Zdá se, že v jeho pojetí se, střídají. Dokud tu bylo toto, je to takto, až se stane toto, bude to tu zas.
V tvém pojetí oba pohledy, jsou stejná mince, tedy jsou tu zároveň. S tím bych i rezonoval. To rozdělení, že jeden pohled je růst a druhý rozpouštění, no budiž (ale ptal ses jestli tápeš, tak bych řekl, že tady trochu jo)
Máme tady tedy dva pohledy. Otázka zůstává stejná, ale můžeme jí rozložit do pohledů.
Na co růst? Na co = k čemu to?

Jak píši, tápu v "tobě"...

Zkus tohle:

Dva přátelé se dohodli, že se potkají v restauraci hradu Helfštýn, a skutečně se potkali u tamní hluboké studny. Jeden přišel nadšený z toho, jak zlézal prudké a nebezpečné průchody skalnatou cestou a v duchu ho těšilo, jak může prokazovat sílu svých paží, nohou a vůle. Vyprávěl to neméně nadšeně. Druhý na něj chvíli koukal, a pak pronesl, že netuší, proč si musí tak vymýšlet, protože sám přišel v poklidu po cestě, jdoucí stromořadím kaštanů a nepotkal žádnou skálu...

Za mne - pohledů může být několik, mi se zdá podstatné to, zda vedou na to cílové místo, kde se lidé společně setkají - a vlastní cesta jen vyjadřuje jejich formu realizace toho, co sami chtějí cestou prožít.

Pokud tedy k prožívání toužíš vynikat nad své možnosti, můžeš, pokud je ti příjemnější poklid a společnost, i ta cesta je možná. Vše ale překoná a završí to setkání se v cíli.

Otázku jsem přeformuloval, a dodávám i motivaci, proč ji kladu:

Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující?

Já chtěl vaše odpovědi, vaše různé odpovědi, protože tu není jedna správná.
Pro mě je odpověď ANO , má to smysl.
A pokud se tu najde někdo, kdo to má stejně, rád bych, původní téma rozvinul.
Chápu, ale že je to možné jen s těmi, kdy taky na tu klíčovou otázku odpoví ano.

[Skutečnost]

[
Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující.

Ano, má.

Když už pro nic jiného, tak pro to, aby se rozvíjel a upřesňoval popisný potenciál.

Ale správně cítíš, že to má své ale...

To "ale" je v tom, co ti tady ukazujeme ve své nahotě a zcela fanaticky - mysl má tendenci si přivlastňovat "všechna slova", dodávat jim životní energii a tak je zaměňovat za skutečnost. S tou životní energií se ale mysl stane na těch slovech závislou a v mnoha případech i fanaticky se s těmi slovy ztotožňující...

Aby to nenastalo, je velmi důležité pravidelně své mysli vnutit "pauzu" - pokud to dodržíš, mysl svému fanatismu nepropadne...

[elo]

Tak je tu především cesta životem. V tu duchovní se to může otevřít a nemusí. Ne každý zatouží poznat, co je za "oponou" viditelného. Bez narození by to každopádně neřešil nikdo.. nebýt narozen. Advaitová prohlášení typu, "nikdy jsem se nenarodil a nikdy nezemřu", jsou pro čerstvého hledače v lepším případě nesmyslná. A pro toho, kdo k tomu, co se v něm nerodí ani neumírá, došel, jaksi nošením dříví do lesa.

Takže je-li tu cesta životem, je tu i prostor pro změnu. Je lepší stagnace nebo risknout změnu?

Jasan, buď se to "duchovno" v člověku ozve, vzhledem k jeho "citlivosti" a bude se tím zabývat, dle toho jak to cítí, začíná chápat. Nebo holt ne. To nejde, že někdo povídal že ta a ta knížka ho osvítila a tak je teď tím Brahman. To je takovej módní trend, mediální hypnóza. Tak to nefunguje. Jde to zevnitř a je-li k tomu člověk zralý, začne "spolupráce", přirozeně.
Ne že by chtěl chtít "něco", věčný život, blaho... Prostě ho to vede vzhledem k jeho už pootevřené citlivosti, ale také situaci v níž je. A ta je u každého jiná. Proto se v tom jeví taková rozmanitost. Je to jako velké plátno, které paprsky začínaj tu a tam propalovat, a postupně prohořívá dál a hloub...

Kam jsem to vlezl, tady je to jen o duchovnu? Co to je?
Má otázka byla a zůstává prostá, ale možná ji rozdělím do dvou:
A) Pro lidi, kteří nikdy nic o duchovnu neslyšeli, má smysl, aby se aktivně snažili změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
B) Pro lidi, ve kterých se to duchovno, jak píšeš už ozvalo:
b1) a začali považovat prožívání sebe sama ve světě za sen: má smysl aby se snová postava aktivně snažila změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
b2) mají to jinak než ti b1, co ti … Asi jako A)

Pro všechny: můžete odpovídat za sebe, včetně toho do které kategorie se řadíte, případně teoreticky odpovědět i za ostatní kategorie.
Prosím tato diskuze nemá být o tom, kam kdo v duchovnu došel, či nedošel a jaké si z toho udělal závěry. Anebo možná i jo, ale napište to sami za sebe, „Došel jsem k tomu a k tomu a teď prožívám to a to“… „Otázka, kterou kladeš, mě nezajímá, z toho a z toho důvodu,“ … „Otázka, kterou kladu mě zajímá a má odpověď je tato, zdůvodnění a asociace jsou tyto.“…
Takže ano, klidně ať to je o tom, kam kdo došel, ale ať to není o tom kam, kdo má teoreticky dojít.

Mám technický dotaz: dá se to tu nějak uspořádat, aby se diskuze k původnímu tématu, nepletla s diskuzí o duchovnu?

[elo]

[
Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující.

Ano, má.

Když už pro nic jiného, tak pro to, aby se rozvíjel a upřesňoval popisný potenciál.

Ale správně cítíš, že to má své ale...

To "ale" je v tom, co ti tady ukazujeme ve své nahotě a zcela fanaticky - mysl má tendenci si přivlastňovat "všechna slova", dodávat jim životní energii a tak je zaměňovat za skutečnost. S tou životní energií se ale mysl stane na těch slovech závislou a v mnoha případech i fanaticky se s těmi slovy ztotožňující...

Aby to nenastalo, je velmi důležité pravidelně své mysli vnutit "pauzu" - pokud to dodržíš, mysl svému fanatismu nepropadne...

Rozumím, co píšeš.
To ALE je dobré stále opakovat.
Pro mě je důležité, to vymezení, že téma je v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, při plném vědomí existence Skutečnosti.

[armin]

Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující?

Odvolávám co jsem odvolal. Myslím, že tady to pro tebe bude lepší. Na posezeníčku je to spíš pro krátká stručná vyjádření, ta dlouhá, důkladné rozbory, entit, rovin a podobně se tam tolik nehodí. Už ten název "Posezeníčko".

Jinak na tvou otázku - určitě to má smysl. Děje se to v rámci Skutečnosti a Skutečnost to ovlivňuje podobnou měrou, jako vlna ovlivňuje oceán, Velký vliv a tedy i smysl to může mít hlavně na tvé osobní prožívání či poznávání Skutečnosti.

[Skutečnost]

Kam jsem to vlezl, tady je to jen o duchovnu? Co to je?

Teoreticky by měla být o skutečném životě. Ale sám vidíš, jak ta mysl podléhá své vlastní fascinaci až tak, že přestane informace vidět a slyšet, ale naopak svůj pohled prohlásí za platný pro všechny a pro všechno...
jestli to chceš nazvat duchovno, můžeš...

Má otázka byla a zůstává prostá, ale možná ji rozdělím do dvou:
A) Pro lidi, kteří nikdy nic o duchovnu neslyšeli, má smysl, aby se aktivně snažili změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
B) Pro lidi, ve kterých se to duchovno, jak píšeš, už ozvalo:
b1) a začali považovat prožívání sebe sama ve světě za sen: má smysl aby se snová postava aktivně snažila změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
b2) mají to jinak než ti b1, co ti … Asi jako A)

V obou případe je to "u mne" to "Ano". A v obou případech platí ta potřeba "pauzy".

Mám technický dotaz: dá se to tu nějak uspořádat, aby se diskuze k původnímu tématu, nepletla s diskuzí o duchovnu?

Zajímavé - jak si to představuješ?

[Jářek]

Kam jsem to vlezl, tady je to jen o duchovnu? Co to je?
Má otázka byla a zůstává prostá, ale možná ji rozdělím do dvou:
A) Pro lidi, kteří nikdy nic o duchovnu neslyšeli, má smysl, aby se aktivně snažili změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
B) Pro lidi, ve kterých se to duchovno, jak píšeš už ozvalo:
b1) a začali považovat prožívání sebe sama ve světě za sen: má smysl aby se snová postava aktivně snažila změnit svůj život k lepšímu, nebo je postačující smíření se stavem, jak to je?
b2) mají to jinak než ti b1, co ti … Asi jako A)

Jo sorry, špatně jsem to pochopil.

Ano, má to smysl.