Můj názor je velmi jednoduchý. Přístupů v józe je spoustu, ale v zásadě nejde o nic jiného než o to, aby byl člověk dosáhl pocitu štěstí, tak jako u všech ostatních nauk a metod. Jde o to, aby člověk z toho, co činí, měl dobrý pocit. Důležitá je zároveň víra v to, že když bude předepsaný postup konat, tak dojde k předpokládaným efektům a konečně k naplnění a seberealizaci (ať se to nazývá mókša, probuzení, osvobození, jde pořád jen o to jedno). A tak buď dělá asány (hathajóga), pouze medituje (džňánajóga - mimochodem, od toho je i čínské slovo čchan a z něho japonské zen), nebo koná bez připoutanosti (karmajóga).
Na metodě vůbec nezáleží. Tak, jak to chápu já, jde jen vždy jen o to, nějak zastavit negativní emoce a nastolit pozitivní ( i když karmajogíni by s tím asi nesouhlasili) prostřednictvím víry, že toto je ta správná cesta, která mě učiní šťastným. Nic víc.
Jak tu nedávno byl úryvek od Bashara: Jde jen o povolenku být sám sebou (viz
zde). A přesně tak to vnímám i já.
A pokud jde o mě, tak rád se občas zkroutím do nějaké asány, protahování těla mám opravdu rád, ale mnohem radši si jdu třeba zaplavat
