adiuv píše:Jedno tam ještě chybí:
Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.
Nic píše:Ale je to ještě dál, láska dává poznat, že nikdo na tom ve skutečnosti není jinak, takže zmizí i potřeba podsouvat druhým, že jsou ego, že jsou osobním já.
Trini píše:adiuv píše:Jedno tam ještě chybí:
Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.
Právé NIC nemá potřebu druhým povídat, že je NIC. Ale osobní já, které se chce vydávat za NIC, to potřebuje nutně sdělit, aby to náhodou ostatní nepřehlédli.
Nic píše:Nebýt NIC, co by potřebovalo něco víc.
Nebýt NIC, co by chtělo být ještě víc NIC.
Nebýt NIC, co by bylo postiženo viděním postiženého.
Nebýt NIC, co by bylo postiženo bolestí nedostižného.
Nebýt NIC, co by potřebovalo vinit, pomlouvat,
soudit, odsuzovat, kritizovat a hledat důvody,
proč nemít rád.
Nebýt NIC, čeho by se něco takového mohlo dotýkat.
Trini píše:adiuv píše:Jedno tam ještě chybí:
Nebýt NIC, které by potřebovalo pořád druhým dokazovat, že je NIČÍM.
Právé NIC nemá potřebu druhým povídat, že je NIC. Ale osobní já, které se chce vydávat za NIC, to potřebuje nutně sdělit, aby to náhodou ostatní nepřehlédli.
Hlavní potíž vidím v tom, že dokud život člověka nepřinutí, aby se začal zajímat i o to, s čím teď nesouhlasí, nedokáže vzít v úvahu žádné informace, které vnímá jako nesouhlasné a rovnou začne hledat něco, čím by dokázal, že pravdu má on a ne ten druhý.
Je to základní sebeobranná obranná taktika lidského ega a čím míň si ji v sobě uvědomujeme, tím je silnější.
Nejdřív musíš cítit přítomnost té vásany, když vyvstane.
Někdy jsou latentní, dřímající a vypadá to, jako by vůbec nebyly.
V takovém případě říkám:
Nejprve si úplně uvědom přítomnosti této síly (energie),
těch představ, toho ztotožnění.
A teď najdi skutečně, kdo je ten, kdo je má. Kdo je jejich vnitřní obětí.
Objev to … a na to musíš být velice tichý.
Podívej se jak..., zatímco jsou pociťovány pulzace té přítomné energie.
Protože pulzace toho zastiňuje
Takže když začneš s tímto, můžeš se na to podívat,
cítit přítomnost toho …
nesnaž se to odtlačit, nech se to plně udát.
Neříkej, že by to tam nemělo být a pociťuj to.
Takže za prvé: dovol tomu být.
A zkus tiše sedět a zůstat tomu přítomen.
A nyní se soustřeď, jak můžeš nejvíc na pocit Bytí a můžeš cítit, že ta energie je hlučnější než Bytí, ale nesuď to, jen to tam nech.
A zkus jen vidět, jak se ten jev odehrává a neztotožňuj se s ním."
adiuv píše:...ujišťovat se o vlastní ´dokonalosti´...
Nic píše:adiuv píše:...ujišťovat se o vlastní ´dokonalosti´...
A co když je to jen projev radosti nad Tvou dokonalostí? Tedy přesněji řečeno nad dokonalostí toho všeho, čím jsi
adiuv píše:
Vidět něco jako dokonalost, která je opakem nedokonalosti, je hodnocení kvality pozorovaných objektů...
Není ten, kdo by chtěl poznat, není to, co by chtěl poznat, pominulo přání poznat, v úplném a dokonalém bytí zaniká veškeré „chci“.
Nic píše:adiuv píše:
Vidět něco jako dokonalost, která je opakem nedokonalosti, je hodnocení kvality pozorovaných objektů...Není ten, kdo by chtěl poznat, není to, co by chtěl poznat, pominulo přání poznat, v úplném a dokonalém bytí zaniká veškeré „chci“.
Jednota Vědomí - Bytí nemůže být jiná, než dokonalá, protože jí nic nechybí. Ta existence je Celá, není rozporcovaná iluzí na to, co jsme, co nejsme.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 23 návštevníků