Šivaismus

[Alaja]

Šivaismus

Šivaismus (v sanskrtu शैव दर्शन, terminologicky Šaiva Pamtha - "Cesta vyznavačů Šivy" nebo Šaiva Sásana - "Vyznání stoupenců Šivy") je forma hinduismu, která se zaměřuje výhradně na boha Šivu. Šivaismus je rozšířen v některých částech jižní Asie a je filosoficky dobře propracován. Obě jeho nejdůležitější odnože, jihoindická Šaiva Siddhánta i kašmírská Pratja Bhidžňa, jsou teistické v tom smyslu, že připouštějí osobního boha, a zároveň monistické, protože považují božství (brahman) za konečnou realitu a všechny ostatní skutečnosti za totožné s božskou tvůrčí energií.

Historické kořeny šivaismu

Šivaismus se vyvinul z náboženské koncepce, která byla poprvé systematicky a teoreticky formulována v upanišadové literatuře, konkrétně ve Švétašvatara Upanišadě. Tam bylo jméno Šiva, předtím užívané jen jako přídomek některých védských bohů, povýšeno na přídomek či duchovní aspekt monoteistického Boha Íšvary, panteistického Božství brahman či jeho Ducha (Puruša) Íšana či Íša. Co do hinduistické tradice má šivaismus kořeny v mystickém řádu z 2. až 6. století př. n. l. zvaném Nandinátha Sampradája ("Tradice Pána Nandiho"), jehož zakladatel, Mahárši Nandi Nátha ("Velký prorok Pán Nandi"), rozeslal svých osm učedníků do světa šířit své radostné poselství Šaiva Siddhánty (tj. prvotní šivaismus), která se ve středověku, v tamilské tradici tantrických šivaistů, rozdělila na dvě školy - nedualistickou (advaita) školu Tirumulara a dualistickou (dvaita) školu Meykandara. Šivaismus navázal na védský kult bouřného boha Rudry (Rudra - sanskrt. "Ten Bouřný" či "Hřmící"), od něhož převzal ikonografii antropomorfního boha s trojzubcem.

Vývojové linie šivaismu

Někdy mezi 3. a 7. stoletím n. l. se šivaismus rozvětvil na dvě základní vývojové linie dle dvou textových tradic - puránské a tantrické. Puránský šivaismus, reprezentovaný v první řadě Šiva Mahápuránou a založený na vyprávěních tzv. Purán ("Starobylostí"), se vydal cestou lidově populárního uctívání Šivy. Tantrický šivaismus, předznamenaný sektou Lákula, se rozvětvil v dalších dvou základních liniích, které jsou známy jako tzv. ati márga ("extrémní stezka") a mantra márga ("stezka modlitby") a co do charakteristické duchovní praxe jsou ekvivalentní obecně tantrickému rozlišení dakšina márgy ("pravoruká stezka") a váma márgy ("levoruká stezka"). Známější je v západním světě spíše extrémní levoruká stezka šivaismu, odsuzovaného z křesťanských pozic jako démonský či satanistický kult. Je reprezentována sektami jako Kálamukha ("Ti s černými tvářemi") nebo Kápalika ("Ti, co nosí lebku"), známými pro své praktiky, vykonávané v rozporu s Dharmou a porušující védská pravidla. Jde o takové rituální praktiky jako krvavé usmrcení kozy, pití různých sekretů (krev a mužské a ženské pohlavní tekutiny) z urvané lidské lebky nebo křtění v krvi a pomazávání se směsí popela z lidské mrtvoly a výkalů z býka. Naproti tomu pravoruká stezka modliteb je v šivaismu zase podobná spíše křesťanské zbožnosti. Rozdíl mezi oběma směry symbolizují dva základní duchovní aspekty Íšvary - Šiva ("Ten Laskavý" či "Milostivý") a Bhairava ("Ten Strašlivý" či "Příšerný").

Pašupata Sampradája

Pašupata Sampradája ("Tradice stoupenců Pašupatiho" čili "Pána všech tvorů") či jednoduše pašupatismus nebo pašupatový šivaismus je protošivaismem či zárodečnou formou historického šivaismu z 1.-2. století n. l. Byl založen na uctívání Pašupatiho ("Pána tvorstva"), jedné z hlavních manifestací védského boha Rudry, přímého předchůdce Šivy. Šrí Pašupati Nátha má "pět tváří" (paňča mukha), považovaných v šivaismu za pět lidských ztělesnění Šivy.

Íšani Sampradája

Pátou a ústřední tváří Šrí Pašupatiho Náthy v pašupatismu a lidskou manifestací Šivy v šivaismu je Íšana, "který je nepoznatelný dokonce i zřekům" (Šiva Mahápurána) a je pozemským zjevením Šivovy milosti. Od něj odvozuje svůj původ Íšani Sampradája[1] ("Tradice stoupenců Íšany"), první historická tradice "čistého šivaismu" (šuddha šaiva) z 1.-2. století n. l. V tamilské poémě Manimekalai, napsané buddhistickým básníkem Čithalaiem Čathanarem v 6. století n. l., se vyskytuje možný doklad totožnosti této tradice s Nasrani, indickou církví křesťanů apoštola Tomáše, neboť se tu hovoří o šivaistech Issani (tamil. Íšani), které vede Thomma Issani. Íšani Sampradája uctívala Šivu jako Íšanu, takže se v šivaistické ikonografii začal vedle paňča mukha lingamu ("lingam s pěti tvářemi"), znázorňujícího Pašupatiho Náthu s pěti tvářemi, vyhotovovat také éka mukha lingam ("lingam s jedinou tváří"), znázorňující už jen Íšanu. Íšani Sampradája rozlišila Rudru ("Bouřlivého" nebo "Řvoucího") jako hněvivý aspekt brahmanu, reprezentující Vaidika Dharmu ("Védský Zákon"), a Šivu ("Laskavého" nebo "Milostivého") jako milosrdný aspekt brahmanu, reprezentující Sanátana Dharmu ("Věčný Zákon"). Íšani Sampradája představovala mantra márgu v tradici Pašupati Sampradáji.

Šaiva Siddhánta

Idea tzv. Šaiva Siddhánty ("Šivaistické doktríny") pochází od jogína Tirumulara, učedníka Nandiho Náthy. V této původní formě jde o nedualistickou (advaita) doktrínu, předcházející pozdější dualistické (dvaita) Šaiva Siddhántě. Šaiva Siddhánta rozeznává tři kategorie skutečnosti: boha, duši a hmotu. Svrchovaná skutečnost se nazývá Šiva; od věčnosti spočívá v sobě samém a je kvalitativně odlišný jak od duše, která má vědomí a je závislá, tak od hmoty, která je nevědomá. Šiva je věčný, čistý a dokonalý duch. Po vzoru védského Rudry se také nazývá Pašupati („Pán tvorů“). Beztvaré božství (brahma) bere na sebe různé podoby ze soucitu a lásky k tvorům, kteří jej nemohou uctívat v jeho transcendentní nerozlišenosti bez rozlišujících znaků (tzv. nirguna brahma). Pán tvorů jedná prostřednictvím své zosobněné vědomé síly či moci (šakti).

Duše jsou z božské podstaty (brahma), z které pocházejí, věčné a nekonečné, protože co do této univerzální podstaty nejsou omezeny časem a prostorem. Svou rozumnou činností mají účast na této božské podstatě; tuto účast však ztrácejí, jsou-li poutány hmotným světem. Tkanivo pout je trojnásobné: nevědomost, kosmická iluze a plody činů (plodonosná činnost, karma). Osvobození (mókša) znamená zbavit se těchto pout. Prostředky k osvobození jsou duchovní zasvěcení, plnění etických a společenských předpisů, jógická cvičení a správné jednání. Nejdůležitější je však Šivova milost, která vede člověka k osvobození z koloběhu rození a smrti (samsára). Ztělesněním této milosti je Íšana.

Siddha Siddhánta

Založena v rámci Ádinátha Sampradáji ("Tradice Prvního Pána") jogínem Matsjendra Náthou (zhruba 10. století) a jeho žákem Górákša Náthou. Učila monistickou filozofii Bhedabheda, zahrnující jak představu transcendentního Šivy, tak imanentního Šivy. Šiva v tomto systému vystupoval jako prvotní příčina materiální existence (pradhana). Stvoření vesmíru a duší a jejich návrat do Šivy spočinutím v brahmanu byly v systému Siddha Siddhánty popsány jako vznik bublin z vody a jejich návrat zpět do vody. Tato škola šivaismu byla vlivná v Nepálu, Uttara Pradéši, Biháru a Západním Bengálsku.

Šaiva Daršana

Na rozdíl od předchozích dvou monistických škol je Šaiva Daršana, nejstarší šivaistická sekta v severní Indii, která vytvořila uzavřený filosofický systém, dualistická. Hlásal ji v 9. století Sadjódžóti v Kašmíru, odkud se rozšířila do Gudžarátu a Málvy a později pronikla až do jižní Indie.

Rozlišuje duše a hmotný svět. Duše, svou přirozeností vševědoucí a všemohoucí, není jen poznávající, ale i činná. Bůh je duše, která se těší vševědoucnosti a všemohoucnosti od věčnosti a nikdy nebyla v jiném stavu. U ostatních tvorů jsou tyto vlastnosti ochromeny poskvrněností hmotou, takže jsou závislí na boží milosti. Ta jediná je může dovést k vykoupení; žáka přitom postupně vede zasvěcováním duchovní učitel (guru), zástupce boha či projevený bůh.

Pratja Bhidžňa

Vznikla v Kašmíru na přelomu 10. a 11. století a navazuje přímo na Šankarův monismus (advaita). Podle Frauwallnera je nejdůležitějším systémem, kterému kdy šivaismus dal vzniknout.

Šiva, který je absolutní realitou, tvoří svět nikoli z hmotné příčiny, nýbrž ze své svobodné vůle; tvoření je projev svrchovaného pána tryskající z něho samého. Ve vztahu k světu a k vědomým tvorům je božství jak imanentní, tak transcendentní. Šiva je neměnnou skutečností, která je podkladem celého vesmíru; jeho šakti má nekonečně mnoho aspektů, z nichž hlavní jsou inteligence, blaženost, vůle, poznání a tvořivost.

Individuální duše jako vědomý a činný princip je totožná se Šivou, protože má božské vlastnosti: schopnost poznávat celý vesmír a svobodnou vůli; pod vlivem iluze (májá) se však mylně domnívá, že se od Šivy liší. Proto se člověk osvobodí jasným rozpoznáním (skrt. pratja bhidžňa) své totožnosti se Šivou. Ten, kdo dosáhl osvobození, žije v pokoji a míru se všemi; netouží už po ničem, protože se dostal k cíli lidského života.


https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ivaismus

[Alaja]

Šiva

Šiva (Devanágarí: शिव śiva) je jedním z velmi důležitých hinduistických bohů. Je mu přidělena například úloha ničitele vesmíru (který předtím Brahmá tvořil a Višnu udržoval). Na západě díky tomu vznikla představa, že Šiva je jakési hrůzostrašné apokalyptické božstvo. Z pohledu hinduismu toto ale samozřejmě úplně neplatí. Stejně jako smrt není chápána jako definitivní konec, tak zničení vesmíru se děje proto, aby mohl být znovu stvořen. Šiva jezdí na býku Nandim.

Podle moderních spekulací Šiva mohl existovat na území Indie ještě před tzv. příchodem Árjů, což mají dokazovat nalezené sošky tzv. „Protošivy“.


Vzhled

Šivovými atributy jsou:
1.Třetí oko (na čele) – je oko, které hledí za to, co je projevené. Šiva bývá také někdy označován jako Trinétríšvara (Pán s třema očima). Podle jedné legendy spálil žár Šivova třetího oka boha Kámu (zosobnění vášně), kterého za ním poslali ostatní bohové, aby donutili Šivu přestat meditovat.
2.Kobra okolo krku – Šiva je také nazýván Nágéšvara (Pán hadů), což moderní učenci někdy vykládají jako pozůstatek ze starších přírodních náboženství. Kobra představuje smrt, kterou Šiva překonal. Také může představovat Kundaliní (hadí sílu).
3.Půlměsíc – je symbolem času a ukazuje tedy Šivu jako vládce času (Káléšvara, Kála Bhairava).
4.Ganga – je nejposvátnější řekou hinduismu a pramení v nebeských sférách. Na zemi stéká po Šivových vlasech.
5.Bubínek – je zdrojem mantry AUM (čti Óm), která vibruje vesmírem.
6.Vibhúti – jsou popelem namalované tři horizontální linie (tripundra) na Šivově čele. Představují skutečnou esenci bytí, která zůstane poté, co jsou nevědomost a všechny připoutanosti spáleny ohněm poznání. Šivovi oddaní sádhuové si na čelo tento symbol také malují.
7.Trojzubec – představuje tvoření, udržování a ničení. Šiva nad nimi má kontrolu.

Nejčastěji bývá Šiva zobrazován jako meditující jógin. Sedí s překříženýma nohama a někdy jednou rukou posouvá kuličky na růženci (mále). Spojuje se v něm divokost přírody spolu s klidnou myslí. Šivovo spojení s divokou přírodou také vyjadřuje jedno z jeho jmen, Pašupati (Pán zvířat).

Velice známou formou Šivy je Natarádža, král tance. Šiva je zobrazován při ladném tanci, který má podle některých interpretací ničit svět. Jiné školy zase soudí, že Šivův tanec představuje celý projevený svět (jeho neustálé změny, vznikání a zanikání, atp.). Rozmanitost světa je způsobena zdáním, podle šivaistů je ve skutečnosti Šiva vším.

Dalším oblíbeným způsobem zobrazování Šivy je tzv. Šiva lingam. V této podobě je Šiva zastoupen pouze symbolickým falem představujícím Šivovu plodivou sílu.

Kult

Tak jako Višnu má i Šiva velké množství příznivců (tzv. šivaisté), kteří ho považují za nejvyšší a nejmocnější božstvo. Jeho chrámy se nacházejí po celé Indii a není možné určit přesné geografické rozšíření jeho kultu (snad je o něco oblíbenější na jihu Indie).

Je mu zasvěceno několik hor, z nichž nejznámější je asi Kailáš, kde údajně pobývá se svou rodinou. Také známá je jihoindická hora Arunáčala. Podle Linga Purány vznikla tak, že se Brahma a Višnu přeli o to, kdo je mocnější. Šiva jim nabídl, že jim bude soudcovat. Proměnil se v osu světa (axis mundi) a řekl, že kdo první dospěje k jejímu konci, ten je mocnější. Ani Brahmá ani Višnu to nedokázali a poznali, že Šiva je nejmocnější. Tak ho alespoň požádali, aby tuto svou velikost nějak zpřístupnil i lidem a tak se Šiva jako osa světa změnil v horu Arunáčalu. (U šivaistů jsou mýty, kde Šiva poráží Brahmu i Višnua, poměrně časté.) Podle Rgvédy 7.40.5 však jeho moc pochází od Višnua.

Vztahy s ostatními bohy

Jeho syny, někdy též považovaní za jeho expanze, jsou Ganéša, Skanda a Hanumán. Jeho manželkou (šakti) je bohyně Párvatí, jako kosmická tvořivá energie Šivy někdy označovaná jako Mahádéví, jejíž hrozivou (ugra) podobu představuje bohyně Kálí. Ta má i aspekt ochranitelský a mateřský - bývá pak zobrazována jako Durgá v kruhu svých dětí (Sarasvatí, Ganéša, Skanda).

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0iva

[Alaja]

...
Cesta do Arunáčaly

Rozhodnul se odejít z domu a jít do Arunáčaly. Protože věděl, že by to jeho rodina nedovolila, tajně vyklouzl a bratrovi řekl, že musí jít do školy na doučování. Shodou okolností jej bratr požádal, aby si vzal pět rupií a zaplatil cestou do školy své školné. Venkataraman si vzal atlas, spočítal cenu cesty, vzal si tři rupie a zbývající dvě nechal doma s listem, na kterém stálo: "Vydal jsem se hledat svého Otce v souladu s jeho příkazem. Toto (míněno tato osoba) se zabývá pouze počestným podnikáním. Takže nad tím nemusí nikdo smutnit, ani vydávat peníze aby to hledal. Tvoje školné nebylo zaplaceno. Tady jsou dvě zbývající rupie."[9]

Okolo poledne opustil Venkataraman dům svého strýce a odešel na železniční nádraží. Asi ve tři hodiny příštího dne dorazil do Viluppuramu a za úsvitu přišel do města. Unavený a hladový vyhledal potravu a hotel a čekal až do poledne, až bude jídlo připraveno. Pak šel zpátky na nádraží a utratil zbývající peníze za lístek do Mambalappattu, což je zastávka na cestě do Tiruvannamalai. Odtud zamýšlel dojít zbylých asi 30 mil pěšky.

Zhruba po 11 mílích dorazil do chrámu Arayaninallur, před kterým se usadil aby odpočíval. Když kněz otevřel chrám na 'púdžu', Venkataraman vstoupil a usadil se ve sloupové hale, kde měl vizi křišťálového světla obklopujícího celé místo. Poté, co světlo zmizelo, seděl v hluboké meditaci, než jej kněží, kteří potřebovali zavřít chrám, vyrušili. Požádal je o jídlo a byl odmítnut, ale poradili mu, že může dostat jídlo v chrámu v Kuluru, kam směřovali na bohoslužbu. Venkataraman je následoval a o pozdním večeru, když v tomto chrámě skončila púdža, byl opět odmítnut. Když požádal o vodu, byl poslán do Šástrího domu. Vydal se tam, ale byl zesláblý, upadl a přitom rozsypal rýži, kterou dostal v chrámu. Když přišel znovu k vědomí, začal sbírat rozsypanou rýži, aby nepromarnil ani jediné zrníčko.

Mezi davem, který se shromáždil okolo Venkataramana, když upadl, byl také Muthukrishna Bhagavatar. Byl tak dojat Venkataramanovou výjimečnou krásou a pocítil s ním takový soucit, že zavedl chlapce do svého domu, kde mu poskytl nocleh a jídlo. Bylo to 31. srpna, na svátek Gokulastami - den Krišnova narození. Venkataraman zastavil u Bhagavatara své náušnice a požádal jej o půjčku čtyř rupií, aby mohl svou pouť dokončit. Jakmile se Venkataraman vydal na další cestu, dlužní úpis roztrhal, protože věděl, že náušnice už nikdy nebude potřebovat.

Ráno 1. září 1896 nastoupil Venkataraman na vlak a dojel zbylou vzdálenost. V Tiruvannamalai šel přímo do Chrámu Arunachaleswary. Nejenže byla otevřená brána chrámu, ale také byly otevřené dveře vnitřní svatyně. Uvnitř nikdo nebyl, ani kněz. "Přišel jsem na Tvůj příkaz. Tvá vůle se staň." Objal v extázi lingu. Palčivý pocit, který začal v Madurai (který později popsal jako "nevýslovná muka, která jsem tam potlačil"), se rozpustil v Arunachaleswarovi. Venkataraman byl bezpečně doma.
...


Matčina smrt

Od roku 1920 se matčino zdraví zhoršovalo. V den její smrti, 19. května 1922 u ní Šrí Ramana od 8 hodin dopoledne seděl. Svědkové tvrdí, že držel svoji pravou ruku na jejím srdci na pravé straně hrudníku a levou ruku na její hlavě až do 8 hodin večer, kdy ji prohlásil za osvobozenou, doslova "Adangi Vittadu, Addakam" ("absorbovanou"). Později k tomu řekl: "Víte, zkušenosti zrození jsou mentální. Myšlení také, závisí na sanskárách (sklonech mysli). Matka musela podstoupit všechna svá budoucí zrození v poměrně krátkém čase." [17] Její tělo bylo uloženo v hrobce, na jejíž vrchol byl umístěn Šiva lingam, jemuž bylo dáno jméno Mathrubutheswara (Šiva projevující se jako matka). K připomenutí výročí smrti Ramanovy matky se každým rokem u Mathrubutheswary koná púdža, známá jako Aradhana nebo Mahápúdža.

Poté Šrí Ramana často chodil ze Skandášramu k její hrobce. V Prosinci 1922 sestoupil trvale ze Skandášramu a usadil se na úpatí hory, kde je Šrí Ramanášram umístěn dodnes.


....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ramana_Mahar%C5%A1i

[Alaja]

Arunáčala

posvátná hora jižní Indie

Hora Arunáčala (na jejímž úpatí leží město Tiruvannamalai) patří k nejposvátnějším místům Indie a je z nich patrně i nejstarší. Duchovní síla vyzařovaná z hory je nepopiratelná. Ramana Maháriši o ní prohlásil, že je Srdcem země, duchovním Srdcem světa, Srdcem života. Kromě Ramany spojili své životy s Arunáčalou mnozí další světci a mudrci.


Šrí Arunagiri Jógi (personifikace Arunáčaly) září vždy jako Svrchovaný Pán s třemi řadami posvátného popela na čele a tečkou mezi obočím, se zářícím věncem kolem krku, s králem hadů ovinutým kolem hlavy a s půlměsícem na hlavě, což jsou všechno znamení Jeho vlády.

Budeme vypravovat, jak se Šiva - Arunadri (jméno pro Arunáčalu), sám sebou zářící, objevil na zemi, a to podle příběhu, který samotný Šiva vyprávěl Džňána Sambandovi, velkému tamilskému světci a básníku.

Arunáčala Světec Džňána Sambanda, prozpěvujíc chválu na Arunáčalu, Jediné Jsoucno, které doprovází Unnamulai (Šivova manželka nebo také šakti) s jejími neposkvrněnými ňadry, zvaná také Uma, spatřil jednou ctihodného starého bráhmana, jak sbírá kvítí u cesty. Džňána Sambanda se jej zdvořile zeptal, odkud přišel a co tam dělal. Starý bráhman, který nebyl nikdo jiný, než samotný Šiva Arunáčala, odpověděl: „Přicházím z Arunáčaly. To je můj domov. Přišel jsem nashromáždit květiny k uctění Pána.“ Džňána Sambanda se dále zeptal, jak daleko to je a kterým směrem. Starý bráhman řekl: „Nemůže to být odtud daleko, protože ač stařec, chodím sem každý den, abych zde nasbíral květiny. Nasměruji tě na správnou cestu, abys tam došel.“ Zde vidíme přirovnání, kde Guru, projev Self (pravého Já, Boha), ukazuje uchazeči cestu a prohlašuje, že Cíl „není daleko“.

.....

http://www.rudolfskarnitzl.cz/arunacala/arunacala.htm

[Alaja]

Když se to shrne,
tak následovníci Ramany by v prvé řadě měli nadevše zbožňovat Šívu a horu Arunáčalu
a pak se teprve shánět po tom svém pravém Já....

[Alaja]

https://www.youtube.com/watch?v=YBso7TPtvJU

Mooji Music. Shiva Shambo

[Alaja]

Šiva - nejvyšší duchovní mistr a zjevitel učení jógy na Zemi

Kult Šivy je jedním z nejstarších a nejproslavenějších v duchovní historii Indie. Jeho počátky se ztrácejí v nedohledné propasti času. Slovo Šiva se poprvé objevuje ve Védách jako epitet ve smyslu „příznivý“ a je přisuzovaný bohu, který je ve svém hrozivém aspektu Rudra, tedy ztělesnění božské síly ničení zlých a nevědomých a rozpouštění všeho omezeného, nečistého a pomíjivého.


Ten s tisíci očima, který od počátku Orientu
proniká vše svým pohledem, Rudra lukostřelec,
naplněn svrchovanou božskou inspirací,
dokážeme-li ho neurazit v naší řeči,
náhle vyvstane.

— Atharvavéda XI, 2, 17

Postava tohoto Rudry Véd vyvstala na základě šivaistické tradice klasické epochy, ačkoliv místní, později připojené tradice, měly také svou důležitost. V jednom z posledních hymnů Rgvédy (X 136) je oslavován asketický život vedoucí k rozvinutí schopností, které přivádějí člověka do stavu podobnému stavu Rudry tím, že se činí narážka na světce Kesina o němž se říká že pije „ze stejného poháru s Rudrou“. Satarudrija, slavný hymnus Jadžurvédy adresovaný Rudrovi projevujícímu se ve sto podobách obsahuje prvky všech pozdějších rozvinutí, která dostala svůj výraz v teistické Védántě z Švétášvatara Upanišadu.

Střídmý, hrdý, hrozivý, ozbrojený bleskem, vystřelující lukem smrtící šípy, předcházen řevem bouří, obývající vrcholy hor je Rudra ve Védách popisován jako udivující, děsivý aspekt svatého, před nějž může člověk předstoupit bez nebezpečí pouze tehdy, když se předběžně očistil a posvětil a který se védičtí pěvci snaží náležitě opěvovat. Byl nazýván „Příznivý“ (Šiva) nebo „Zachránce“ (Šankara) ničící zlo, nevědomost a iluzi a tak se Rudra stává ve specifických podobách Ochráncem plným soucitu, Poskytovatelem léků, Pánem hymnů, Pánem obětí, Hojitelem, Zářícím jako slunce či Nejlepším a nejdobrotivějším z bohů. Jadžurvéda ho opěvuje nazývajíc ho Vysvoboditelem a Prvním nebeským lékařem.

Rudra je často ztotožňován s Agni - Ohněm, ambivalentní silou, stejně tak blahodárnou jako ničivou a především s Pranagni - principem spalování kombinovaným s dechem, který oživuje jakékoli živé tělo. Když je tento Agni „zkrocen“ obětí Sómy (svátostný nápoj, nektar) v podobě potravy (anna), rozhoří se tento „vitální oheň“ v zářivém plameni života. Schází-li mu potrava, nezbytné palivo, proměňuje se v děsivou obludu připravenou pozřít samotnou bytost v níž sídlí.

Epitet „Šiva“ se časem stal v Indii nejběžnějším jménem Boha, spojovaným i s jeho mírným, utišujícím (šánta), laskavým aspektem blahodárných podob (anugrahamurti), přičemž jméno Rudra zůstalo ve spojení s aspekty jeho ničivých podob děsu (ghora), rozkladu (šairava) všeho toho, co je omezené, nečisté, iluzorní (samharamurti).

Upanišady, texty božského původu jako například Švétášvatara a Kaivalja upanišad, rozvíjí tuto dvojí povahu Rudry – Šivy uctívaného jako nejvyššího Boha: „On, Ochránce a stvořitel všech živých bytostí je na konci časů opět všechny rozpustí.“ Šiva se ztotožňuje s Nejvyšší Realitou, s Brahmou, Absolutnem mimo jakékoli určení, bez atributů (nirguna). O tradičním způsobem definovaném Absolutnu se říká, že je „mimo existenci i ne-existenci“ (Sadsattatparam jat) a logickým způsobem není možné o něm říci ani že existuje, ani že neexistuje. Zároveň je toto nepopsatelné Zdrojem, z něhož vychází jakákoli existence, silou, která udržuje cokoli co existuje a koncem, do něhož se jakákoli existující věc vstřebává (džanmadyasya jatah). Náleží mu tedy všechny tři funkce – tvoření, udržování i rozklad jevového světa.

Bráhmanská mytologie personifikuje tyto tři funkce božského principu ve vztahu k projevu prostřednictvím trojice (Trimúrti) božstev Brahma, Višnu a Rudra. Tvořivé fázi (sršti) ve znamení radžas guny symbolizované červenou barvou vládne Brahma. Fázi zachovávání (sthiti) ve znamení sattva guny symbolizované bílou barvou vládne Višnu. Fázi ničení (laja jan samhara), v níž se vesmír navrací ke svému neprojevenému původu, ve znamení tamas guny symbolizované černou nebo tmavě modrou barvou vládne Rudra. (Sattva, radžas a tamas jsou tři kvality (guny) Prakrti, sattva je čistota, světelnost, inteligence, radžas aktivita a dynamismus, tamas netečnost a temnota.)

V šivaistickém pojetí plní Šiva - Univerzální duch, který je všudypřítomný a nachází se v srdci všech živých bytostí - tyto tři funkce tím, že přijímá podobu Brahmy, Višnua a Rudry.

Ve svém transcendentním aspektu (nirvána) je Šiva nazýván „a-linga“, což znamená „bez rozlišujícího znaku“: „Šiva je bez jakéhokoli znaku, bez barvy, chuti, pachu, nepostižitelný slovy, bez vlastností, neproměnný a nehybný.“ Tento neprojevený Brahma nemůže být poznán a pochopen jinak, než prostřednictvím svého Stvoření, jež je znakem (linga), který ho představuje. To je vlastní důvod, proč je uctívám prostřednictvím linga, falu, viditelného znamení, znaku tvořivosti (Linga je „symbolem“ Šivy a není vždy falický, jako se objevuje v Lingodbhava-murti z Ágamy a Purány, kde je představován jako nekonečný sloup jehož konců nejsou Brahma a Višnu schopni dosáhnout. Tato legenda je podobná té z Kéna Upanišadu III). Není uctíván samotný falus (linga), nýbrž ten, jehož je falus (linga) symbolem, ten, jemuž náleží tvořivá síla: Stvořitel, Puruša.

Linga má svůj kořen v nestvořeném, v ne-projeveném (avjakta). Jako Projevený princip je Šiva symbolizován abstraktním znakem (arúpa) lingamu umístěného v jóni (matrice). Jóni představuje Mula-Prakrti, Prvotní nerozlišenou přírodu, Univerzální matku, Šakti, neboli sílu projevu. Linga představuje počáteční impulz rozlišení, semeno vesmíru. Jóni takto představuje hmotnou Příčinu (upádána kárana), zatímco linga činnou Příčinu (nimitta kárana) vesmíru. Jejich spojení dává zrod všem formám a bytostem.

Ve svých antropomorfických spodobněních (sarupa) je Šiva spojován především s tamas gunou a funkcí zničení. Je Mahákála, nezastavitelnou rozkladnou silou času. Je-li položen akcent na hrozivou povahu této ničivé síly, stává se Bhairavou - Děsivým, uctívaným především společenstvím Kapalika.

V tomto aspektu navštěvuje hřbitovy, tančí na žárovištích, potírá se popelem pohlcených vesmírů a nosí na sobě početné symboly smrti: náhrdelníky z lidských lebek, ozdoby z hadů a své zbraně bojovou sekyru a kyj. V jiném spodobnění dostává Šiva podobu božského lovce (Lubdhaka nebo Mrigavjadha), jenž míří šípem aby překonal jakoukoli vzdálenost a překážku. Cíl, symbolicky kůzle, představuje omezenou bytost, jíž se záhuba jeví děsivá a snaží se uniknout doteku smrti. To ovšem není možné, neboť všechno co má počátek musí nutně mít i konec. Vše co se rodí musí zemřít a jakákoli existence podrobená iluzi se musí stát „obětním zvířetem“ (jadžnija pašu) na oltáři smrti. Je to ve skutečnosti akt smíření, protože jak na úrovni jedince, z hlediska proměn, tak i na úrovni vesmíru, v cyklické perspektivě, ukončuje Šiva existenci stvořeného, které zestárlo a vyčerpalo se, aby se uvolnilo místo k projevu pro stvoření nové.

Tím že ničí pouta iluze, omezenosti a nevědomosti, ruší Šiva vzdálenost a překážky mezi Ním a stvořenou bytostí. Funkce ničení a tvoření jsou vnitřně provázané. Síla reprodukce, která neustále obnovuje to co bylo zničeno, je představována Šivovým dopravním prostředkem, býkem Nandi.

V Šivovi končí jakákoli omezená existence, ale rovněž z něj tryská obnovená existence a rytmus jeho kosmického tance ničí a obnovuje světy. Když ukončí fyzickou existenci, nebo když vstřebá vesmír na konci svého cyklu, projevuje Šiva božský soucit. Dokonce i sám Indra, nebeský vládce, který se raduje z nesmírné slávy, moci a extatického štěstí, touží po míru Neprojeveného.

Ztotožnění individuální duše (džívátman) s hmotným světem a s jeho radostmi a strastmi je tak silné, že čin zničení, který periodicky stírá z džívy (duše) její vztahy (paša) je „aktem milosti a nikoliv krutosti“.

Je pokládán za učitele čtyř umění, která vedou ke sjednocení s konečnou Skutečností, je to metafyzické poznání (džňána), znalost řeči, hudba a jóga, neboli zkušenostní metoda. Šiva, Božský Guru, je znám pod jménem Dakšinamurti, „Ten, který hledí k jihu“, neboť mýtus praví že byl obrácen tváří k jihu, když odhaloval tato učení ršijům, pradávným mudrcům.

V důsledku toho je Šiva opravdovým „vyvoleným božstvem“ (išta-dévatá) jogínů. Jóga-dakšinamurti ho představuje vykládajícího vědu jógy, usazeného v jógové pozici (často svastikásana) nebo s nohou opřenou o meditační pás (jóga-patta). Je samotným archetypem jógina (Mahájógi), představovaným nahým asketou „oblečeným do prostoru“ (digambara), s tělem pomazaným popelem, vlasy svázanými do drdolu (džatamandala), praktikujícím přísnou zdrženlivost, nehybným a soustředěným do sebe sama.

Vyobrazení Šivy překypují jogínskými symboly: tři oči představují tři světy (trilóčana); slunce, měsíc a oheň (v tradici náthů byly prodchnuty hlubokým symbolismem jak na makrokosmické tak i mikrokosmické úrovni), které v jogínské tradici představují tři základní proudy vitální energie neboli tři hlavní nádí: Idá, Pingalá a Sušumná; trojzubec je trojitým symbolem s týmž významen; z měsíce na hlavě pramení „sóma“ čili subtilní nektar (amrta), který se jógin snaží uchovávat, aby dosáhl nesmrtelnosti (míní se duchovní osvobození). Hadi ovíjející se kolem jeho těla jsou ukazatelem na latentní energii (Kundaliní Šakti), zvanou též „Hadí síla“, „spící“ u kořene páteře, energii, kterou se jógin snaží probudit svým úsilím o duchovní transformaci. Damar, tamburína ve tvaru přesýpacích hodin, odkazuje na Náda, subtilní zvuk, hlubokou vibraci, na níž má jógin zaměřit svou pozornost. Taková je jogínská interpretace Šivových atributů.


https://www.jogin.cz/siva-nejvyssi-duch ... y-na-zemi/