Trini píše:Inteligentní člověk by se zeptal: To tak opravdu na druhé působím? A minimálně by se nad tím zamyslel.
Zkusil by si uvědomit tu příčinu v sobě. Co jeho samého nutí reagovat na to co píšou ostatní způsobem, který má za následek, že tolik lidí už celou řadu let reaguje na to co píše odmítavě, když jim přece od rána do večera doporučuje lásku?
Podstatný je totiž důvod, PROČ člověk něco dělá. Když ho nezajímají příčiny, PROČ on sám nebo ten druhý právě zareagoval určitým způsobem, pak když mu někdo řekne: "Já jsem to dítě praštil přes zadek, až odletělo metr daleko...", takové jednání považuje bez sebemenší pochybnosti za opak lásky a okamžitě mu začne vysvětlovat, že to jediné co dítěti pomůže je láska.
Nezeptal se ho, proč to ten člověk udělal. Kdyby se o to zajímal, dotyčný by mu řekl, že v té chvíli dítě přecházelo ulici, vůbec si nevšimlo, že se na něj řítí auto a tohle byl jediný způsob, jak mu zachránit život.
Že by praštit ho v té chvíli přes zadek bylo opakem lásky? ...
...................................................................................................................................
Právě ty příčiny PROČ v diskusích zareagujeme určitým způsobem totiž rozhodují, jak na to co jsme napsali zareagují ti druzí.
Proč se v někom objevuje potřeba druhým stále doporučovat lásku?
Kdyby ty druhé nepovažoval za nemilující a nevědomé, vůbec by ho nenapadlo doporučovat jim lásku.
Nemůže se tedy divit, že považovat sebe sama za milujícího Probuzeného a všechny ostatní diskutující za nemilující a nevědomé, což vyplývá z neustálého doporučování lásky, vyvolává už po mnoho let ve všech diskusích tomu odpovídající reakce.
Jak je potom možné, že takové reakce se neobjevují, když o lásce mluví Probuzení?
Teprve když je někdo vyhledá a poprosí je o radu, řeknou dotyčnému to, co pro něj může být v dané chvíli užitečné. Proto taky za nimi tolik lidí chodí a jezdí třeba i zdaleka, proto jim pokládají na satsanzích otázky a prosí je o nahrání videí. Během doby se jich tolik lidí stále znovu a znovu ptá, jak dojít k probuzení a prosí je o radu a o vysvětlení, co jim v tom brání, že Probuzení pak většinou začnou psát knihy, kde si každý může najít odpověď na to, s čím si neví rady - pokud má zájem. Proto taky během doby začali psát knihy i Tomášovi.
Probuzené ale ani nenapadne někomu z vlastního rozhodnutí něco doporučovat. A někdy dokonce ani na otázku neodpoví a zůstanou potichu. Proč? Protože z projevu tazatele rozpoznají, na jaké úrovni cesty k duchovnímu probuzení se dotyčný nachází, jestli vůbec nějaká - a případně jaká reakce by mu na téhle jeho úrovni mohla být nápomocná.
Příklad?
Kdysi projevila zájem poznat duchovní učitele Eduarda a Mílu Tomášovy jedna má známá, bývalá spolužačka z VŠ, která ode mě věděla, že už poměrně dlouho za nimi jezdím. A tak jednou k nim na chatu přijela a zeptala se Míly, co by měla dělat. Míla jí na to odpověděla: "Nic". Ta známá se zatvářila spokojeně a zas odjela. Když jsem se s údivem zeptala Míly, proč jí tohle řekla, když z chování té známé bylo zřejmé, že toho má v sobě ke zpracování spoustu - měla taky neustálé problémy s lidmi kolem sebe, Míla mi tehdy odpověděla: "Ona ještě necítí potřebu cokoliv s tím dělat, k ničemu by jí to nebylo."
