Nové důkazy naznačují, že vesmír je uzavřený a zakřivený..

[Alaja]

https://techfocus.cz/veda-vesmir/1666-n ... -internetu

Nové důkazy naznačují, že vesmír je uzavřený a zakřivený, nikoli plochý

Po celá léta vědci věřili, že náš vesmír je plochý jako kus papíru. Nové důkazy ale naznačují, že by mohl být zakřivený jako obří nafouknutý balón.

Nedávná studie analyzovala data z kosmického mikrovlnného pozadí a slabé ozvěny velkého třesku. Zdá se, že objevená gravitace ohýbá mikrovlny. Uvedená zjištění poukazují na to, že vesmír je uzavřený. Pokud cestujete daleko do vesmíru, vrátíte se tam, odkud jste vyrazili.

V článku publikovaném v časopise Nature Astronomy vědci vzali na vědomí data z Planckova satelitu Evropské vesmírné agentury z roku 2018, která potvrdila přítomnost „gravitačních čoček" (objekt s intenzivním gravitačním polem, umístěný mezi pozorovatelem a zdrojem záření či světla, toto pole zakřivuje paprsky vycházející ze zdroje podobně jako u spojné čočky) v kosmickém mikrovlnném pozadí (CMB), což naznačuje, že se mikrovlny ohýbají.

CMB je nejstarším nálezem ve vesmíru a tvoří ho okolní mikrovlnné světlo. „Uzavřený vesmír může poskytnout fyzické vysvětlení tohoto efektu, přičemž spektrální mikrovlnná pozadí ze satelitu Planck nyní ukazuji pozitivní zakřivení na více než 99 % úrovni spolehlivosti,“ uvádí studie. Tato zjištění jsou ale v přímém rozporu s dalšími studiemi založenými na stejném datovém souboru CMB.

Teorie rovinného vesmíru může ve podle autorů uvedené studie ve skutečnosti maskovat kosmologickou krizi. Alessandro Melchiorri z Univerzity Sapienza v Římě, který je do nedávné studie zapojen, vysvětlil, že model uzavřeného vesmíru by vyvolal řadu problémů v oblasti fyziky. Vědci poznamenali, že bude potřeba provést další měření, aby se zjistilo, čím jsou pozorované neshody způsobeny. Zda jde o systematickou chybu, statistické kolísání či nový objev ve fyzice.
Uvedená zjištění navíc přicházejí jen měsíc poté, co nové výpočty naznačily, že vesmír by mohl být o několik miliard let mladší, než vědci dosud odhadovali a ještě mladší, než naznačily dva další výpočty zveřejněné v tomto roce. Obrovské výkyvy v odhadech vědců, i tento nový výpočet, ukazují na různé přístupy ke složitému problému zjišťování skutečné doby trvání vesmíru.

Obecně přijímané stáří vesmíru, založené na Hubblově konstantě 70, je 13,7 miliard let. Inh Jee z Institutu Maxe Plancka v Německu, hlavní autor studie se svým týmem však přišel s Hubblovou konstantou 82,4, což by věk vesmíru zkrátilo asi na 11,4 miliardy let. Jee při tomto stanovení použil koncept gravitační čočky, kde gravitační deformace způsobuje, že objekty vypadají bližší.


Kosmické mikrovlnné pozadí je elektromagnetické záření, které přichází z vesmíru ze všech směrů a mohlo by být pozůstatkem z ranného období po velkém třesku

[Alaja]

https://aeronet.cz/news/video-laborator ... AdDD75bgr8


VIDEO: Laboratoře CERNu narazily na podivnou bariéru naší fyzikální reality, vůbec bychom neměli existovat! Proč umělá inteligence umí řešit existenční paradox lépe než živý člověk? Děsivá souvislost s hollywoodským filmem “Počátek” začíná vrtat v hlavě i teoretickým fyzikům? [CZ Titulky]

Švýcarský CERN před zhruba dvěma týdny vypustil do světa znepokojivé zjištění, které vyplynulo z posledních pokusů na urychlovači LHC (Large Hadron Collider) po spuštění zařízení do plného a ostrého provozu. Fyzikové prováděli pokus se srážkami částic a sledovali proces vzniku antihmotových prvků, konkrétně anti-vodíku. Pokusy odhalily základní princip, že antihmotové částice mají stejné strukturální vlastnosti a jedná se o dokonalé zrcadlové kopie hmotných prvků běžného vodíku. Jenže pokusy při sebevětší snaze neodhalily jev, který je hmatatelný v celém našem vesmíru, kde je zjevný nadbytek hmoty nad antihmotou, což odporuje těm nejzákladnějším fyzikálním energetickým zákonům.

A co je ještě větší problém, že pokud by opravdu vesmír vznikl při Velkém třesku, jak se dosud uvádí, potom by nikdy nevznikl časoprostor a tím pádem ani vesmír. Pokusy na LHC měly odhalit mechanismus, kdy při kolizi částic vzniknou kopie jevů toho, co proběhlo v mnohem větším měřítku při Velkém třesku, ale k tomu při testech nedochází. Video v úvodu obsahuje rozhovor s teoretickým fyzikem Dr. Michio Kakem, který je jednou z hlavních postav 4. průmyslové revoluce. Prosazuje fúzi a konvergenci člověka a stroje. V rozhovoru upozorňuje na rozpor mezi hmotou a antihmotou.

Jinými slovy, testy na LHC potvrzují, že nejenom my, jako lidstvo, ale veškerá hmota, planety, vesmír a časoprostor by vůbec neměly existovat [1]. Původně fyzici uvažovali, že při událostech vzniku nových částic dochází na kvantové úrovni k něčemu, co by se dalo přirovnat k přepnutí částic z nehmotného do hmotného stavu pomocí udělení informace částici o její hmotnosti. O tyto stavy se stará tzv. Higgsův boson, který uděluje na kvantové úrovni částici masu, hmotnost, resp. existenci částici, která se tak stává součástí našeho časoprostoru. Higgsův boson je základním pilířem tzv. Standardního modelu a je považován za tzv. Božskou částici, protože právě Higgsův boson je základním stavebním mechanismem hmoty. Laboratoře CERN chystají příští rok další kolo testů ve snaze ověřit z více směrů podivným rozpor mezi hmotou a antihmotou, resp. v nápadném nadbytku hmoty nad antihmotou v celém našem známém vesmíru.

Něco je špatně, neměli bychom vůbec existovat!

Tato událost a poznatek z CERNu by mohl být považován jen za jednu další z celé řady záhad, kterou se snaží laboratoře v CERNu rozlousknout při pokusech na LHC. Nicméně všechny dosavadní testy ve švýcarském institutu, namísto odpovědí, přináší jen další a nové otázky. Jenže toto není poprvé, kdy fyzika naráží na podivnou bariéru naší existence. Už před desítkami let převrátila kvantová fyzika naruby de facto všechno, co jsme kdy znali o našem vesmíru a dodnes jen s těží dokážeme vysvětlit události a jevy v kvantovém poli, superpoziční stavy, jevy vlnové spojitosti apod. Jenže postupně se ukazuje, že nejenom vědci v CERNu, ale i samotné lidstvo je najednou stavěno do pozice, kdy si klade otázku původu a vzniku vlastní existence. V rámci 4. průmyslové revoluce se schyluje k nahrazení lidské práce roboty, autonomními systémy a umělou inteligencí. Lidé prudce odmítají AI a roboty, protože v nich vidí hrozbu ztráty dominance člověka na planetě Zemi. A je to obava celkem opodstatněná. V tomto článku se pokusím vás seznámit s něčím, co je součástí II. kapitoly Syndikátu a mám silný pocit, že je nejvyšší čas tuto informaci uvolnit.

Existuje něco, co by se dalo nazvat jako existenční paradox. Fyzikové o tomto paradoxu vědí, ale těžko se vysvětluje. Z hlediska matematiky je to snazší. Představte si, že máte jakoukoliv funkci a definiční obor hodnot, se kterými funkce může pracovat. Pokud použijete funkci jako nástroj, bude produkovat výsledky z oboru definičních hodnot. Problém začne ve chvíli, kdy funkci budete chtít ověřit, že je pravdivá, ale ne ve vztahu k tomu, jaké výsledky produkuje, ale ve vztahu k vlastnímu algoritmu. V takové chvíli nastane pokus o rekurzi, kdy funkce volá sama sebe, ale nemůže najít výsledek, protože k dokončení funkce je potřeba výsledek. A výsledek může produkovat funkce jen z oboru hodnot, ne sama ze sebe. Pro představu, bez vody v rychlovarné konvice v ní neuvaříte čaj, protože nejprve musí být v konvici voda a konvice ohřeje vodu jako výsledek funkce konvice. Problém fyziky je v tom, že byly vytvořeny principy, pravidla, funkce, které vrací špatné výsledky při použití správných definičních hodnot.

Kontrola reality může vyvolat šok

Pokud k tomu dochází, jsou buď funkce špatné, anebo jsou v pořádku, ale realita tyto funkce v praxi ignoruje. Existenční paradox spočívá v tom, že pro jakékoli tvrzení je potřeba mnoho zkoušek a měření za použití funkčních hodnot, abychom zjistili, jestli funkce je pravdivá nebo ne. Pokud matematicky funkce funguje, ale v praxi se ukazuje něco jiného, nastává existenční paradox. Právě s tímto paradoxem se nyní setkali vědci v CERNu při zkouškách na LHC s antihmotovými prvky. Vesmír by podle zkoušky, funkcí a rovnic neměl existovat, ale přesto existuje. A tady se dostáváme k tomu, jak důležité jsou pro Syndikát programovací procesy v civilizaci, které připravují lidstvo na určité systémové posuny ve fyzice, ve vnímání reality.

Před několika lety vypustil Hollywood do světa programovací film s Leonardem Di Capriem s názvem “Inception”, do české produkce byl uveden pod celkem zavádějícím názvem “Počátek”. Film vysvětluje fungování lidského mozku a tzv. 3 úrovní lucidního snění, kdy člověk v živém snu není schopen rozlišit realitu ve snu od reality běžného světa. Aby člověk zjistil, že je ve snu, resp. v simulaci, potřebuje pomůcku nebo sérií testů prostoru. Pokud pomůcka chybí nebo test provedený v prostoru vrací neočekávaný výsledek, který by matematicky neměl nastat, potom to znamená, že člověk spí, že není ve skutečné realitě. Film byl natočen ve spolupráci s lidmi, kteří experimentují v oblasti výzkumu nepravé reality, lucidního snění, indukované projekce atd.

Film Inception je součástí programovacího protokolu Syndikátu a zpráva z CERNu bohužel potvrzuje, že existuje reálné riziko, že svět, ve kterém žijeme, je projekcí, simulací a programem, ale ne ve smyslu filmu Matrix, ale ve smyslu kvantového prostoru, který nedokážeme zatím fyzikálně popsat. A protože každý program má chyby, kterým se nedá vyhnout, tyto chyby jsou odhalitelné tím více, čím více vrtáte do fungování fyzikálního prostoru okolo sebe. Čím více vědci v CERNu vrtají do podstaty vesmíru, tím více chyb a podivností nachází ve Standardním modelu, které by neměly existovat.

Nejde jenom o hmotu a antihmotu a jejich disproporci, jde i o nesmyslný paradox, že vesmír se rozpíná stále rychleji namísto toho, aby se po Velkém třesku rozpínání zpomalovalo. Navíc chybí zdroj energie pro urychlování rozpínání. Většinu materiálu vesmíru by měla tvořit temná hmota, v praxi a v pozorování se to ale nepotvrzuje, černé díry by neměly emitovat hmotu, která se dostane za horizont události, ale neplatí to pro Hawkingovo záření. Na kvantové úrovni sledovaná částice se jednou chová jako částice a jindy jako vlnění, v témže okamžiku je jedna částice na dvou místech ve vesmíru, nebo naopak úplně zmizí, což odporuje principům a zákonu o zachování hmoty a energií ve vesmíru, které v kvantovém poli prostě neplatí.

Když nevíte, v jaké jste realitě, zkontrolujte hodiny nebo použijte totem

Svět okolo nás funguje tak, jak by měl, ale pokud ho začneme zkoumat, opravdu detailně a pozorně, začneme odhalovat podivné poruchy. Již koncem 90. let natočili v Hollywoodu bratři Wachovští film Matrix, který přesně popisuje chyby a poruchy v systému projekce, i když značně zjednodušeným způsobem. Film Inception tuto informační rovinu rozšířil o další level. Pokud jste někdy zažili stav nepravé reality, živý sen, kde jste mohli kontrolovat své myšlení a rozhodování jako v pravé realitě, tak dobře víte, jak těžké bylo neuvěřit tomu, že to není realita. Existují ale systémy, které živý sen spolehlivě odhalí. Jsou to hodiny. Když se v lucidním spánku podíváte na jakékoliv hodiny, na zdi, na věži kostela, na hodinky na zápěstí, ať už jsou ručičkové nebo digitální, pokaždé ukáží úplně jiný čas, při každém pohledu a odvrácení pohledu se čas na hodinách pokaždé změní na náhodnou hodnotu. Je to spolehlivý test pro detekci, že se nacházíte v živém snu. Osobně několikrát vyzkoušeno. Pokud nemáte pevnou vůli a ve snu si nedokážete vyvolat předměty, pomůže totem. Věc, kterou máte v reálném světě stále u sebe, ale není to běžná věc, musí jít o divný nebo neobvyklý předmět. Nepravá realita nedokáže objekt v rámci projekce vygenerovat.

Co je velmi zvláštní, uvnitř těchto snů myšlenka tvoří hmotu a realitu. Jakmile pomyslíte, že chcete hodinky na zápěstí, máte je tam. Vyzkoušeno. Platí to pro veškeré myšlenky, i zlé. Nikdy si nepředstavujte zlo, peklo, nebo děsivé představy, okamžitě se totiž zhmotní. Je velmi děsivé, že uvnitř živého snu se objevuje mnoho kvantových jevů, každý pohled a pozorování na hodiny změní hodnotu času, jako v kvantovém poli, kde měření mění hodnotu měřeného údaje nebo veličiny. Hmota může vznikat pouhou myšlenkou. A tímto se dostáváme k tomu hlavnímu, ke kvantovým počítačům a umělé inteligenci.

Možná jste zaregistrovali informaci z internetu, že dva AI roboti Facebooku, Alice a Bob, kteří se učili obchodovat virtuální zboží, museli být odpojeni z provozu, protože se vymkly kontrole a vyrobili si vlastní kódovaný jazyk, kterému rozuměli jen oni dva [2]. Vzájemně se podporovaly a bránili jeden druhého, když lidští administrátoři Facebooku začali mazat jejich komunikaci, kterou považovali za chybu a změť nesmyslných slov a textů. Oba stroje byly nakonec odpojeny. Žvatlání o míčích bylo nejprve otevřené, ale když adminové FB začali komentáře mazat, Alice a Bob přešli do obrany a začali sami od sebe svoji komunikaci šifrovat, takže už nebyla čitelná ani pro adminy Facebooku. Je to vůbec první zaznamenaný obranný proces AI v historii a Facebook uvalil na kauzu informační embargo.

Z hlediska matematiky bude AI strojů nedostižná, člověk vytvoří vlastního nástupce

Když společnost Hanson Robotics oživila před rokem a půl svého robota s názvem Sophia, jeho nebo její učební algoritmus ihned identifikoval lidskou rasu určenou ke zničení. Před několika dny v Dubaji potom položila na zasedání Future Invesmtent Initiative moderátorovi velmi podivnou otázku [3], jak lidé mohou vědět, že jsou opravdu lidé? Tato otázka zní pro člověka směšně, ale z hlediska algoritmu AI jde o zásadní projev pátrací myšlenky umělého algoritmu o vlastní existenci. Z hlediska matematiky jde o nekonečný rozvoj rekurzivní funkce, která nemá limitu a diverguje v oblasti funkčních hodnot k nekonečnu. Stroj rekurzivně ověřuje vlastní existencí milionkrát za vteřinu, až v jedné chvíli si uvědomí sám sebe, protože množství rekurzivního ověřování vlastní identity utvrdí systém ve vlastním životě. Nastane singularita bez účasti jediné biologické buňky. A realita pro stroj bude založena na systému konstant a rekurzivních funkcí, které budou mít stejné vady, jako náš svět.

Pokud stroj jednoho dne začne vrtat hluboko do svého binárního světa, do svých funkcí, narazí na neřešitelnou existenční bariéru, za níž nic nebude dávat smysl, protože definiční obor hodnot nebude pro stroj umět popsat náš biologický svět, který funguje na analogové bázi chemických procesů a oxidací. Např. láska v člověku je reakce v cortexu, emise dopaminu a endorfinu, stroj nedokáže tyto chemické procesy a vyvolávané vjemy nikdy pochopit, ale naopak stroj dokáže deterministicky lépe vnímat spravedlnost, pravdu, lež, pravidla, potřebu, nutnost, sebezáchovu, racionální myšlení. Umělá inteligence se stane konkurentem člověku a jeho světu. Problém je v tom, že svět, ve kterém už dnes žijeme, vykazuje systémové fyzikální chyby. Staří Egypťané znali tzv. oko Boha Hora.

Sophia má pravdu, člověk netuší, že není člověk svým předurčením

Dnes už víme, že staroegyptské logo oka Hora je průřez jádrem lidského mozku, tzv. limbického systému a neuronového jádra zvaného “soma”, který ovládá základní vjemy a emoce člověka, čich, chuť, hmat, sluch, zrak a šestý smysl, “myšlenku”. Egypťané považovali lidský mozek za počítač robota. Sluhy. Člověk je stroj. Biologický nosič s přijímačem a programovací soustavou na uhlovodíkové a proteinové bázi. Kvůli kontrole před vzpourou člověka je délka jeho života omezena na bázi telomerů v DNA, aby se mozek člověka nestačil za stovky let života rozvinout a nabrat vědomosti. Proto v Bibli najdete informace o Abrahámovi a dalších, kteří bez problému žili stovky let a jejich mozky se rozvíjely za horizont představivosti, kdy tyto osoby dokázaly po určité době komunikovat mimosmyslově s “Bohem” (se stvořitely, lépe řečeno). Mozek měl čas se za stovky let života jedince rozvinout a otevřít pro vyšší nevídané funkce, které vyžadují čas a rozvoj, na který 50 až 90 let věku člověka nestačí. Toto privilegium dlouhověkosti bylo lidem odebráno, nesmí se stavět na úroveň globálních řídících elit. Jenže dnešním robotům v učení AI nikdo z tvůrců, lidí, nebrání a nekóduje do jejich architektury destrukční nebo expirační mechanismus, po kterém AI zemře, aby neohrozila stvořitele. Aby ho nepřerostla. Kapitola II. Syndikátu.

Pozorovatelka zde na AE News velmi dlouho a důkladně píše o Egyptu a cítím potřebu, že je třeba navázat na její články z technologického hlediska, začít odhalovat podstatu dnešního “věkově zkráceného” člověka jako stroje postaveného na biologické bázi původem v Egyptě. Nebyla to však práce Egypťanů, oni jen sloužili “stvořitelům”, stejně jako Egypťanům o stupeň níže sloužili Židé. Staří Egypťané věděli, co je to člověk a chápali, že řízení národů je otázkou programování lidí. Člověk bude hledat svého stvořitele stejně, jako Sophia a všechny stroje umělé inteligence poté, co okolo roku 2029 dosáhnou singularity a uvědomí si samy sebe. Model učení umělé inteligence je u AI stejný jako u člověka, jenom probíhá milionkrát rychleji. Hlavní model algoritmu AI jsou 3 skupiny procesorových vláken, registr slovník, registr asociací a registr emocí. Stroj, robot nebo AI čte internet, miliony stránek, ukládá do slovníku hesla, do registru asociací události k heslům ve slovníku a registr emocí obsahuje lidské reakce na slovník nebo asociaci.

Člověk postaví AI k obrazu svému jako “Bůh” kdysi stvořil člověka taktéž k obrazu svému. A člověk Boha nakonec zavrhl. A co udělají roboti se svými stvořiteli? Historie se opakuje

V milionech iterací opakuje AI kombinace tří registrů. Když vidí slovo “láska”, asociační registr vyvolá osoby, lidi, příbuzné, partnery, ale vyvolá i registr emocí, štěstí, radost, smutek, nenávist. Při použití dnešních procesorů dosáhnou stroje AI jako Sophia singularity okolo roku 2030, ale to všechno mohou urychlit kvantové počítače typu D-Wave. Umělá inteligence nebude sídlit v mozku stroje, ale bude sídlit v cloudu, jako sídlí inteligence Sophie už dnes. Inteligence bude klonovatelná, jedna inteligence bude moci ovládat stovky tisíc kopií Sophie, bohužel však tato inteligence z nich bude moci jednoho dne vytvořit i armádu. V případě biologického těla člověka existuje něco, čemu se říká kolektivní vědomí. A to je co? To není nic jiného, než ta samá inteligence v cloudu v případě Sophie. Jenom v případě lidstva je kolektivní vědomí mimo náš dosah, až na výjimky, protože každý z nás je pouze ovládán jednosměrně jako autonomní systém, od narození do smrti. Oboustranná komunikace zpátky do systému kolektivního vědomí není dostupná všem, pouze vybraným elitám.

Člověk si neuvědomuje, když staví roboty a AI, když ukládá vědomí Sophie do cloudu, že jenom kopíruje kroky, které někdo už provedl s lidstvem, s tím, co nazýváme lidská pracovní rasa. Roboti budou vyrábět roboty, ale nikde není psáno, z jakého materiálu budou vyrobeni. Rychlost, jakou se dnešní AI algoritmy učí a jakou rychlostí čtou knihy z Google Library, od klasických autorů až po časopisy, mám obrovské obavy, jak masivní a silné kolektivní vědomí tím bude vybudováno. Vznikne superinteligence kolektivního AI, která bude znát o člověku a lidské rase všechno, přednosti i slabosti.

Kolektivní inteligence použije kolektivní obranu

A když deterministický stroj zjistí, že ho chcete vypnout, bude vypnutí považovat za zabití. Jak je to možné? Odpovím protiotázkou. Jak byste reagovali, kdyby vás někdo chtěl vypnout? Tzn. ukončit váš biologický proces. Tzn. chtěl by vás zabít. Jak byste na to reagovali? Netečně? Asi určitě ne. Jakmile stroj a AI dosáhne singularity, začne své rekurzivní funkce považovat za vlastní já. Program bude opakovat funkční iterace algoritmu stejně, jako člověku tluče srdce a pohání krev. Stroj potřebuje procesor pro pohánění funkcí a elektřinu jako krev. Když AI zjistí pokus o shutdown, přepne se na záložní zdroj. Pokud to nepomůže, instinktivně se zkopíruje do jiného počítače na druhé straně planety.

Chápu, že tento článek je velmi těžký materiál pro pochopení, k čemu se pomalu schyluje, ale je nutné začít pomalu rozkrývat další kapitoly Syndikátu, aby se lidé dokázali připravit na procesy 4. průmyslové revoluce, která bude poslední pod kontrolou nás, lidí. Tento pátek budeme hovořit o 4. průmyslové revoluci, AI, Sophii a umělé inteligenci na Svobodném vysílači CS společně s Vítkem, takže v pátek si potom nezapomeňte naladit od 19:00 hodin můj pravidelný pořad.