od Eva Nada » sob 28. črc 2018 20:23:19
Od armina, jak to vnímá(l):
Sice se to dnes snad už ani nesmí říkat, ale vypozoroval jsem, že je to tak, že žena má vztah k osobě - nejčastěji muži - skutečnému nebo personifikovanému, tedy Bohu v osobě Ježíše nebo Pána Boha a pod. Jedině muž může mít vztah k Bohu jako principu. Tedy neosobní, bez potřeby sebepotvrzení, přijetí a pod. Může úplně zmizet. Ne že by se rozpustil v tom, co miluje, jako to dělá žena.
Takhle podobně rozdíl ve vztahu k pojmu Bůh vypozoroval a popsal i Jung.
Takže žena je spojena s Bohem skrze muže a muž je spojen s Bohem díky lásce ženy. Láska ženy je ten "šém hám fóráš", který umožní překročit muži mrtvý bod osobního ne-úsilí a ne-záměru. Osobní úsilí (včetně osobního odevzdání) by totiž v jistém bodě muži bránily konečnému spojení s Bohem a zároveň bez úsilí to nejde. Neusiluje totiž už kvůli sobě, ale kvůli ženě, která ho miluje a která mu důvěřuje, že ji dovede k Bohu. Ona ho tedy k Bohu "dotlačí".
To je velký zázrak, vím o čem mluvím a všechno to rádoby advaitové ženské žvanění, které se tu i onde dnes tak plodně provozuje, na tom nic nemění.
Žena totiž není schopna neosobního úsilí, tedy ani neosobního odevzdání, prostého skončení. Stále je zde osobní vztah, který něco očekává - odezvu, pochvalu, přijetí, lásku, štěstí, blaženost, osvícení atd.
To "ženské žvanění", jak jsem to nazval, bohužel dnes často provozují i muži, ale naštěstí jen muži s malým "m" (tzv. přizdihráči)