OSOBNÍ ÚROVNĚ POZNÁNÍ

[vostalpetr]

já Abrahama stále moc neznám,
ale opravdu se mi moc líbí to co píše o tvoření,
protože pro mě to, co píše je v souladu s realizací...

jediné co Abrahamovi vytýkám je, že to říká "osobám",
tedy že nezdůrazní DOSTATEČNĚ ten fakt, že to je v podstatě neosobní úroven
(teda ne, že by to neříkal, je to tam jaksi třeba na úvod, jednu minutu a pak je tam hodina povídání o tvoření, takže pak lidi získají pocit, že to je brnkačka a že jim to bude skvěle fungovat, no já myslím, že jim to fungovat nebude tak skvěle, samozřejmě všichni používáme zaměření pozornosti jedním směrem k dosažení žádaného cíle, a mnozí si určitě jen představí, že toho cíle dosáhli a nechají veškeré úsilí na bohu, ale problém je v té roztříštěnosti pozornosti,
a osoba je vždycky něco jako roztříštěná pozornost nejen do protikladné mysli, ale tak do osoby samé a do času a prostoru, prostě v tom všem je ta pozornost"vázána"

takže podle mě to může fungovat až v té neosobní úrovni, kde to ztotožnění pozornosti s pozorovanými jevy není...


ale jinak třeba chápu Wattu, že pro ni je joga něco "mrtvého" a "statického",
a myslím, že to takto chápe i mnoho lidí co praktikují jogu (proto taky vypadají dost mrtvolně a staticky)
ale pro mě realizace je uvědomění si toho Věčného a Neměnného,
ale také naprostý soulad s tvořením, které je zcela spontánní...

[vostalpetr]

Osobní úrovně poznání se netýkají jenom našeho života duchovního,
ale celého našeho života, tedy i života politického:

Protože dneska máme VOLBY 2010,
dovolím si zde předestřít své osobní stanovisko:

V zásadě je třeba vždy jít s většinou lidí,
nebot je známým faktem, že většina má vždy pravdu.
(COŽ JE PODSTATA A PRINCIP DEMOKRACIE)
Podíváme-li se na minulé volební výsledky, vidíme že volby sice vyhrála ODS fifty fifty s ČSSD,
ale že skutečným vítězem minulých (ale i zřejmě letošních) voleb byli a budou NEVOLIČI....

To jen lživí demokraté drze tvrdí, vědomi si toho faktu , že VŽDY VYHRÁVAJÍ NEVOLIČI, že NEVOLENÍ NENÍ VOLBA.
Každý rozumný člověk ovšem ví, a nepotřebuje k tomu IQ vyšší než 50 (tedy intelegence vašeho psa) že NEVOLENÍ JE VOLBA,
nebot i k nevolení se musíte rozhodnout, tedy volit.

Letos jsem to sice již nestihnul, protože dávám přednost duchovnímu životu v indii, před životem politickým v čechách,
ale na příští volby založím ČESKOU STRANU NEVOLIČŮ,
a tak i ti, co nevolí, budou mít své zastoupení.
Založit takovou stranu nebude těžké, nebot v podstatě každý druhý občan nevolí.
Jediným (a to poměrně velkým) problémem je zaktivovat nevoliče aby porušili svou svatou přísahu nevolení,
a šli zvolit stranu nevoličů.

Strana nevoličů, jak již vyplývá z jejího názvu, má jen jediný bod programu: nevolit.
Dosáhneme-li nadpoloviční poloviny v parlamentu (což je reálný teoretický předpoklad),
nebude zvolen ani jeden nový zákon,
dokonce, protože i vláda bude složena ze členů naší strany, nebude předložen ani jeden nový návrh zákona.

Takže během naší vlády nebude určitě hůř, než bylo za minulé vlády,
což v podstatě znamená, že bude mnohem lépe, než kdyby vládnul někdo jiný a schvaloval nové a nové zákony.

Stávající zákony nejsou nijak geniální,
(např. přednos chodce na přechodu před motorovým vozidlem je naprosto nesmyslný a nedemokratický zákon,
který upřednostnuje menšinu nad většinou, nebot aut je více než chodců,
dnes chodí pěšky jen řidiči, kteří nemají na benzín)
lidé si však zvyknou na kdejakou pitomost, a nebudeme-li je neustále plést neustálou změnou zákonů,
přijmou zákony za své a budou se tak cítit mnohem lépe...

Letos si tedy vy voliči zvolte svoji ODS nebo ČSSD,
příští volby si však uvědomte, že nejsilnější stranou bude ČESKÁ STRANA NEVOLIČŮ...

[Jana]

no umanuti neni a nebylo ve hre.. jestli teda je to to, co si myslim, co si myslim, ze to je (neco jako upnuti?)

Chtění, něčeho, co není, nás vede ke snění, k žití v představách budoucnosti. Potom nám ten skutečný život tady a teď uniká. Jsme duchem nepřítomni. Při pohledu zpět zjišťujeme, že jsme se pořád za něčím hnali, ale ve skutečnosti ani nežili. jakmile jsme dosáhli toho, co jsme chtěli, tak okamžitě se objevil další cíl, chtění něčeho dalšího.

Například sníme o tom, že uděláme skvělou hostinu a představujeme si, jak všichni budou koukat, co jsme uvařili a představujeme si barvitě, co tomu bude kdo říkat a jak si dáme do nosu... Tohle vede k naší nepozornosti při vaření a může se stát, že se něco připálí a zkazí.

"realizace toho, co to chce"..

se děje právě teď. Právě teď vaříme a plná pozornost je v přítomnosti, celé tělo, mysl i vědomí je jedinou energií, která se přítomnosti účastní. Zelenina se krájí, jakoby nic jiného na světě neexistovalo, jako by se to všechno samo kombinovalo, míchalo, upravovalo, ochutnávalo a poznávalo, že teď to chce malinko přisolit a ještě trošku bazalky..
Je tu jenom užívání si toho, co právě je.

[vostalpetr]

Co ty Jano na to,
co jsem napsal o tom, co ti je jinými vyčítáno, že bys měla umět logicky vysvětlit princip realizace, že by jsi měla empaticky sestupovat na úroven trpícho, protože tě žádá o pomoc atd.???

Vacek píše, že nejvyšší pomoc světu je spočívat v Já,
nikdy nepsal, že nejvyšší pomocí jsou jeho knihy a nikdy nepsal, že by on něco při meditaci "dělal" a nějak takto individuálně pomáhal žákům

(ono taky psát, že při realizaci Já já něco dělám je pěkná blbost, že)

ale Vacek i já se můžeme mýlit...

[vostalpetr]

Lama říká, že by jsme se vždy měli podívat na to, jakou důvěryhodnost v nás kdo vzbuzuje,

takže je v celku na místě se zeptat, proč ten, kdo je realizovaný vede žáky a učí?

Odpovědi na to, co jej k tomu přivedlo mohou být různé:

1) Já
2) má povolání od boha
3)karma osoby
4)snaha změnit svět aby byly všechny bytosti štasné
5)já (ego)

Odpověd není nijak jednoduchá, protože podobně jako dříve v autoškole, i zde platí, že mohou být správně všechny odpovědi,
nebo i zcela naopak že všechny odpovědi mohou být špatně

[Jana]

Co ty Jano na to,
co jsem napsal o tom, co ti je jinými vyčítáno, že bys měla umět logicky vysvětlit princip realizace, že by jsi měla empaticky sestupovat na úroven trpícho, protože tě žádá o pomoc atd.???

Vostálpetře,

zkoumám to. Ono to vypadá trochu neuvěřitelně, že normálně trpící lidi nepotkávám, i když pracuji v prostředí, kde by mělo bejt utrpení nejvíc. Potkávám uvolněné pohodové lidi a čím dýl zkoumám, jak na tom jsou, tím je jasnější, že jsou šťastní, dokonce když se zeptám, tak o tom i ví, že jsou šťastní, takže i u nich je poznání, že tu je vědomě šťastné bytí.

Pár lidí, jako třeba Lama a další, mi vysvětlili, že to je od těch lidí taková finta, že když s nima nejsem, že zase šťastní nejsou, protože to není pořád vědomé. Jenže zjišťovat tohle je jako když chceš zjistit, že se v zavřené ledničce nesvítí.

V úterý jsem na okamžik poznala propad do dvojnosti. Možná proto, že se tomu utrpení snažím přijít na kloub. Ale to, co nás z toho utrpení dvojnosti vyneslo, byla zase jenom pozornost v Já.

Co se týče internetových diskuzí, vyjma několika málo jedinců, kteří vědí o čem mluvím a na čemž nemám nejmenší zásluhu, jsem totálně neschopná normální komunikace, mrkni na vlákno s Lídou.

Takže je to asi úplně jedno, co jak píšu a celkem si s tím hlavu nedělám, hlavně, že mě to baví. A vůbec nejvíc mě asi baví číst, co píšeš Ty, protože to má sílu. Často si říkám: "Jó, kdybys to uměla dobře podat, tak to napíšeš jako Vostálpetr."

[vostalpetr]

Ona ta odpověd není jednoduchá,

a přijde mi, že o tom nikdo nějak moc nepíše.

Snad jedině pan Vacek poněkud neobratně poukazuje na neustálé úsilí zůstávat v Já,
což mnoha lidem přijde k smíchu, protože v Já není žádné úsilí.

je to velmi jemná úroven, kdy při realizaci Já se ego potichu a po špičkách vloudí do realizace a přivlastní si ji, aniž to zpozorujeme,
což je dáno tím, že pozornost, která je tendencemi navyklá se otáčet do světa se otočí do světa,
a postupně nás může dovést až k myšlence, že něco není v pořádku a že my by jsme měli ten svět zachránit, nebo začíst vést lidi k probuzení atd.
nebo prostě jednoduše se chceme rozdělit s druhými o svou blaženost,
nebo docela jednoduše nás z pocitu naprosté svobody napadne, že vlastně můžeme cokoli, a tak prostě to, co nás napadne pak uděláme...

Ta situace není jednoduchá, protože jsme v nedvojném stavu,
a v podstatě všechno je v pořádku at už uděláme cokoli, ale zároven se tímto opět ztotožnujeme s egem,
proto Vacek upozornuje na nutnost zůstávat stále v Já

Z mého pohledu nelze jinak, než neustále PŘIJÍMAT VĚCI TAK JAK JSOU,
včetně třeba těch našich osobních tendencí učitelovat, zachránit svět, splnit si své přání apd.

ALE MUSÍM SE OPRAVIT, NENÍ TO TAK ŽE MŮŽU DĚLAT TO, NEBO ONO, NEBO COKOLI JINÉHO
(jak jsem dlouho psal)
ALE JE TO TAKTO:

Něco vám řeknu


VŠICHNI MI LHALI .... (kromě Marty samozřejmě… )).
Tvrdili mi, že svoboda je, že si mohu dělat co chci.
Není to pravda.
Svoboda je, když nemůžete dělat vůbec ale vůbec nic.
Jeden z posledních konceptů je koncept o osvobození, o probuzení.
Není žádná Nirvána ani Samsáro. Je jen Přirozenost.
Všechno je přirozeně prázdné. Žádné TO, Láska, Mysl, Bytí nebo Bůh.
Všechno se vrátilo do původního stavu. Není o čem mluvit.


TOTO NAPSAL LAMA, A TO JE PŘESNĚ TO MĚŘÍTKO, PŘIJMUTÍ:

SVOBODA JE, KDYŽ NEMŮŽETE DĚLAT VŮBEC NIC ALE VŮBEC NIC (PROTOŽE VŠECHNO JE ON) (a není zde tudíž žádný osobní konatel, pouze činnosti se dějí)

Když můžeme totiž dělat cokoli, vždycky je zde oteřená cesta k tomu, aby se sem vloudilo ego a my začali něco z této pozice měnit,
správná pozice je "Já nemůžu vůbec nic"
a to v podstatě to, na co upozornoval Vacek, neustále se držet Já

takže když tě třeba ten samý Láma vybízí k nějaké empatii a setupování na úroven trpících,
nebo k rozumovému porozumění realizace,
byl bych velmi opatrný, nebot samozřejmě že můžeš cokoli, nebo cokoli jiného, ale v podstatě v tom nejvyšším stavu NEMŮŽEŠ VŮBEC NIC ALE VŮBEC NIC

[vostalpetr]

nebo prostě jednoduše se chceme rozdělit s druhými o svou blaženost,
nebo docela jednoduše nás z pocitu naprosté svobody napadne, že vlastně můžeme cokoli, a tak prostě to, co nás napadne pak uděláme...
....................................................................................................................................................................

Mě potkalo to druhé,
a to prvé ti někteří lidé psali jako kritiku...

Nemám tím na mysli ty kritiky, že jsi vytvořila nějaký svůj plusový pseudosvět,
spíš je to tak, jak říkal Ramakrišna: chtějí lízat med, ale nechtějí se medem stát,
čímž je řečeno, že ego si stále přivlastnuje blaženost (v mém případě si přivlastnilo svobodu)

nechci nějak hodnotit tvou osobu,
protože tě tak dokonale neznám,
ale tahle úroven je nedvojná, a ego zde má opravdu velkou příležitost neustále lízat med

a řekněme, že známkou ega které si přivlastnuje realizaci je stav, že můžu opravdu cokoli, a že je jedno co udělám
zatímco známkou realizace je, ŽE NEMŮŽU NIC, ALE VŮBEC NIC...

[Jana]

je to velmi jemná úroven, kdy při realizaci Já se ego potichu a po špičkách vloudí do realizace a přivlastní si ji, aniž to zpozorujeme,

Při rozhovoru s Lamou na tohle taky přišla řeč a moc se mi líbilo, jak řekl velmi laskavě, že by o tom egu raději ani neuvažoval.

Možná by se to dalo říct i tak, že Vědomí si dovádí v nevědomosti a i to ego je naprosto OK. Díky nevědomosti ega je tu ta krása návratů k Vědomí.

Je tu v pořádku i vybízení Lamy s tím něco dělat, i když tu není vůbec žádná šance s tím cokoliv dělat. Fór je, že stejně jediným cílem každého konání je konat to tak, aby se s tím už nemuselo nic dělat. A každé nekonání v sobě obsahuje potenciál konání.

Konec konců se k těmhle radám, co dělat, aby bylo poznáno, že nemusí být konáno a jak nekonat, aby bylo, co býti má, se uchyluje snad každý. Dokonce i N. Maharadž radil některým, aby šli dělat charitu.

Takže ať konáme nebo nekonáme, stále to směřuje do cíle poznání konání v nekonání.

Je to OK

Duchovní vývoj je směřování k čím dál větší jednoduchosti a já právě přišla ve svém duchovním vývoji díky rozhovoru s Tebou o čtyři písmenka.

[vostalpetr]

Nojá myslím,
že by se nad tímto měl zamyslet opravdu každý,
i když možná hodně lidem může ta Vackova rada neustále se držet v Já poměrně směšná,

ale z mého naprosto ryze SOUKROMÉHO A SUBJEKTIVNÍHO pohledu,

pouze Ramana a Turija hovoří z pohledu mimo,

u VŠECH OSTATNÍCH mi bohužel přijde, že je zde spojení ega a Já, tedy že ego si přivlastnilo realizaci Já,
a ani jejich popisy toho, že ego se někam propadlo a už se nikdy nevrátilo mě moc nepřesvědčují.
je tomu spíše naopak.

ale to je můj názor, nijak neomylný jak vidíš, musel jsem opravit to co jsem často psal, že si můžu dělat cokoli mě napadne, protože je zde pocit svobody, i když jsem nikdy netvrdil, že toto je stav realizace, spíše stav ega ve stavu bezpříčinné radostivosti...


ps.
to co napsal Lama je řečeno velice dobře,
samozřejmě můžu jej kritizovat že občas napíše nějakou blbost,
ale to se děje každému,
to co lze ovšem vždy ocenit je snaha tomu porozumět a pochopit
(i když to s realizací nemá nic společného)


ps.
jak to děláš, že píšeš tak nádherně velkými písmeny?
chci to taky umět, abych to, co se mi jeví důležité, mohl zvýraznit

[vostalpetr]

jinak celková situace je komická:

ve stavu ztotožnění s egem se zdá, že zde není žádné Já

při realizaci Já se zdá, že zde není žádné ego


faktem ovšem je, že je zde stále nějaké hodně čisté ego , spíše mysl, nebot kdo jinej by nám o tom povídal.
podle mého názoru,
to spojení Já se snem probíhá neustále přes nějaký velmi čistý ego, které samozřejmě při realizaci Já není nějak uvědomováno


nevím, moc tomu nerozumím, nikdo o tom moc zrovna dvakrát nehovoří,
pouze jen velmi zřídka Ramana,
který také hovoří o tom, že je zde hranice, kdy se již nevrátíme zpět do ztotožnění s egem,
což je samozřejmě něco jiného než to, že zde vůbec žádné ego není

[Jana]

jak to děláš, že píšeš tak nádherně velkými písmeny?

Kurzorem označím text, který chci zvětšit a mezi "URL" a "Barvy písma" rozbalím "Výchozí" a tam si můžu kliknutím vybrat

Drobné Malé Velké a Obrovské

Dá se to ještě psát i B A R E V N Ě

a ještě se dají napsat T U Č N Ě

dá se to taky napsat dohromady tučně a B A R E V N Ě

Takže teď se můžeme těšit, že velkého ducha zvýrazníš obrovským písmem.

No, to nevím, když Tvá výchozí velká písmenka křičela, tak co budou dělat Tvoje obrovská velká písmena.

[Jana]

jinak celková situace je komická:

ve stavu ztotožnění s egem se zdá, že zde není žádné Já

při realizaci Já se zdá, že zde není žádné ego

faktem ovšem je, že je zde stále nějaké hodně čisté ego , spíše mysl, nebot kdo jinej by nám o tom povídal.
podle mého názoru,
to spojení Já se snem probíhá neustále přes nějaký velmi čistý ego, které samozřejmě při realizaci Já není nějak uvědomováno
nevím, moc tomu nerozumím, nikdo o tom moc zrovna dvakrát nehovoří,
pouze jen velmi zřídka Ramana,
který také hovoří o tom, že je zde hranice, kdy se již nevrátíme zpět do ztotožnění s egem,
což je samozřejmě něco jiného než to, že zde vůbec žádné ego není

Ego je poznatelné, když je tu nějaký odpor, napětí, strach, záporná emoce, rezistence. Pokud to není, tak na co se tím zabývat?

[vostalpetr]

Ego je poznatelné, když je tu nějaký odpor, napětí, strach, záporná emoce, rezistence. Pokud to není, tak na co se tím zabývat?
.......................................................................................................................................................

protože tyto věci se mohou objevit skrytě, aniž si je uvědomíme,
jednou z takových věcí může být třeba to učitelování, což se bezpochyby může skoro každému jevit jako něco kladného,
ale určitě toho bude víc


PS

DÍKY, UŽ MI TO POMALU, ALE JISTĚ, JDE...

[vostalpetr]

ps.

OPĚT SE PROJEVILA MOJE OMYLNOST,

a volby vyhráli po 20 letech voliči
(nic si z toho nedělám, při volbách do evropského parlamentu to zase voličům nandáme my nevoliči...

[vostalpetr]

Koukal jsem do Vackovi "Učebnice atmavičáry" kde jsou citováni jak Ramana, tak i Ramdas,
a oba říkají, že zde stále "něco" (něco jako ego, či mysl) stále je...

Ramdas říká, že výpovědi lidí se liší, že někdo říká, že zde (říkejme tomu) egíčko je,
a jiní říkají že zde není,
a dále říká, že obojí je správně...

Prostě nedvojnost...

A proto asi zde součastně je zde uvědomění MOHU VŠECHNO, a zároven NEMOHU VŮBEC NIC
((TAKNĚJAK PODOBNĚ JAK ŘÍKÁ MAHARADŽ: KDYŽ JSEM VĚDOMÍ, TAK JSE NIC, KDYŽ JSEM LÁSKA TAK JSEM VŠECHNO))

A ZÁLEŽÍ PAK JEN NA TOM ČEMU VĚNUJEME POZORNOST

faktem ale je, že když řeknu, že mohu všechno, tak že už je zde skrytě egíčko,
a my si toho vůbec nepovšimneme a začneme být potichounku konateli,
nic se v našem vnímání světa (jako jevu ve Vědomí) nezmění,
vše je stále jak bylo předtím,
jen ego si pomalounku přivlastnuje realizaci

[Jana]

faktem ale je, že když řeknu, že mohu všechno, tak že už je zde skrytě egíčko,

No, pak tedy pokud naši lenost dotáhneme do samé dokonalosti, tak nám vyjde, že nemůžeme vůbec nic a ego má po legraci.

Ona je to blbost si říkat, že můžu všechno. K čemu by mi to bylo, chtít něco víc, než je?

Když to co je,

je OK

[Jana]

To je krátký a výstižný heslo, co?

[vostalpetr]

Díky,
opravuji tedy svůj duchovní koncept VŠECHNO JE ON

na

to co je

je OK


Je to krátký a výstižný a navíc skoro každej pochopí co to je OK, zatímco u pojmu ON jsem si tím tak jistej nebyl, že to vůbec někdo chápe...

[Petr]

Kdyz me to Vsechno je OK, Vsechno je ON, prijde jako zacatek, ne jako konec.. to je proste skvely zaklad pro dalsi prozkoumavani vseho zde, pro plne ziti zivota, ale je tu toho tolik tolik vic..

Vse co chcete je on a ok, vse o cem snite je on a ok, vsechno toto tvoreni je cestou k nemu, ne od neho, co je jakoby cestou od neho, a co nas zrazuje je neduvera ve svuj sen, ne ten sen samotny....on prece dodava energii tomu nasemu snu... Pokud si sny nevytvarime, tak jsme s nim v souladu temer automaticky. Ale i to je naprosto OK Protoze pak ten soulad, a to co vyzarujeme je napomocne spouste lidi okolo nas, kteri se vrhli do rozbourenych vln teto reality a obcas potrebuji videt to svetlo, ktere vyzaruji lide, kteri se pohybuji vetsinu casu v souladu se sebou, nebo svym vnitrnim ja, nebo Zdrojem.
Stejne jako Abrahamuv kontinualni soulad ma velkou hodnotu pro spoustu lidi, tak pro neho je tou pridanou hodnotou i nesoulad techto lidi, ze ktereho vznika takove tvoreni, ktere by ze souladu asi nevzniklo.
Takze je to dokonaly mix, kde vsichni jsou cenni pro vsechny...