To Eva:Nevim jestli jsi to četla, ale přece jsem psal o soucitu a lítostivosti, kdy ta lítostivost je ten preferenční osobní soucit.
Vlastně to slovo soucit ani nemám moc rád, a myslím, že nejvíc o něm mluví a to slovo používají právě ti u nichž jde spíš o tu preferenční lítostivost a pocitovost, viz. tvůj případ.
Takže já beru soucit čistě jako "živé" vědomé energetitecké pole umožnujucí bezpreferenčně vyvstávat všem dějům. Když dojde k prolomení egoismu a ty pole splynou(osobní a neosobní), respektivě jsou vědomě jedním, jednáš spontánně přesto vědomě, bez potřeby jakéhokoliv psychologického zisku(to je ten příklad marpy). A takové jednání se dá nazvat již soucitným.
Ale to není případ tady píšících, nevšiml jsem si že by tady byl nějakej realizovanej mistr, proto jsem to psal tobě, že ten soucit tady používáš přitom ho nejsi vlastně ješte schopna.
Dokud je tady ego bude to jen ta lítostivost a můžeš si jí přetírat na co chceš.
A už vo tom soucitu nebudu mluvit

, navíc je to blbý slovo

, kdyby aspon soubytí to už je lepší, ale soucit? fuj....