Trini píše:
Mysl si to holt překroutí podle svých osobních představ: Ze stromu poznání dobrého a zlého si udělá strom poznání zlého. A je to.

Je třeba číst pozorně. Bůh stvořil všechno dobré.
Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. V ráji - v Božím království - je pochopitelně všechno jen dobré, jinak by to nebyl ráj.
Bůh nedovoluje poznávat nic zlého, v Boží přítomnosti to ani není možné, proto zakázal jíst ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého.
Stvořil-li Bůh opravdu všechno jen dobré, jak by bylo možné poznávat cokoliv zlého?
Po snědení zakázaného ovoce se objevilo vedle dobrého i zlé. Z jednoty vznikla
iluze dvojnosti. Tím pádem ráj zmizel. Objevil se snový svět osobní mysli.
Proto to Drtikolovo rozhodnutí, považovat všechno za dobré, mělo takovou probouzející účinnost:
"A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít."Probuzení říkají:
"Osvoboď své srdce."I když osvobozením nezůstává kámen na kameni, je to nesmírně jemná záležitost žít život bez závoje mysli, žít život v Božím království.
A je to snadné sklouznout do té mentální hry: "Vím, co je špatně".
Dává to pocit moci, když je možné kritizovat, pomlouvat, urážet, ukazovat na špatnosti, na zlo, které pramení někde mimo nás. Vinit kohokoliv z nedokonalosti, z nepřijatelnosti a vinit tím i Stvořitele za aušusové dílo.
Jenže tím zatvrdne srdce a brána do Božího království se zavírá.
Špatnost a temnota mysli pak získává moc nad naším srdcem. Jsme-li pravdiví, pak musíme přiznat, že zdroj špatnosti je v nás samotných. Je to těžké s něčím takovým žít.
Cesta zpátky už není tak snadná:
"vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí."
(FD)