Jak prakticky aplikovat zákon přitažlivosti v každodenním ži

[Nic]

Nemám zájem vést s tebou diskuze....

Jano já si s tebou nechci povídat a víš proč?

Jak jsem psala už dřív, nechci s tebou vést diskuze. Můžeš si naše komentáře tady přečíst a zamyslet se sama.

Já to taky nečtu...

Tohle nepíšu pro tebe,...

Komu to tedy píšeš, kdo si to má přečíst, že tohle pro něj nepíšeš? S kým si tedy ze své vůle pořád povídáš?

Běž si manipulovat na poradnu, já na tebe nejsem zvědavá.

Ano, napsala jsem doslova: běž si manipulovat na poradnu, já na tebe nejsem zvědavá. Kde ji vyhazuju? Jen jsem jasně nastavila hranice, aby mě nechala být. Že ty v tom vidíš, že ji vyhazuju, je tvoje věc, tak asi tak, mě to žíly netrhá.

Jano ta tvoje slova ať si tu svítí na koho chtějí, je mi to prostě buřt. Už nebudu číst ani začátky tvých vět, ať si to čtou ti, pro které je to určené, ok?

OK, pokud se konečně rozhodneš splnit, to, co celou dobu slibuješ, tak uznej sama, že nemůže v Tobě vzniknout pocit, že s Tebou někdo manipuluje. Jak by mohlo mít na Tebe jakýkoliv vliv to, co nečteš?

Všimni si, že s Tebou manipuluje jen Tvá vlastní mysl, která na jedné straně Ti říká, že to nebudeš číst a nebudeš na to odpovídat a na druhé straně na to pořád reaguješ a odpovídáš.

Tvá svoboda tady je psát a číst si, cokoliv uznáš za vhodné, má svoboda je stejná. Mně vůbec nevadí, co tady píšeš a co čteš nebo nečteš, proto ve mně žádný pocit, že by se mnou někdo někde manipuloval, nevzniká.

Vnímám, co je třeba, a to dostává mou pozornost a to, co třeba není, to mě nijak nezajímá. To je žití v souladu s pravdou.

Pokud si nalháváš, že něco uděláš a neuděláš to, a pak viníš druhého ze svých mizerných pocitů, tak se Tvé chování podobá alkoholikovi, který si ještě dneska dá skleničku a přestane pít až zítra.

Jenže, jak víš, to zítra nikdy nenastane, protože pořád je dneska.

A pak sem napíšeš například takovéhle nádherné věci:

Tady by mohla být možná dobrá rada: naslouchej, co ti druhý sděluje ( a porovnej to s tím, jak to vnímáš ty nebo co o tom víš ty) a to co nejupřímněji, obrať se do svého nitra, jaké vnímáš pocity? Berou se z tvého odporu? Nebo z toho, že se cítíš být uražený? Kde se bere odpor nebo uraženost? Neprojektuješ to náhodou na ostatní? To co je tvůj stín? Nebo projektuje někdo jiný svůj stín na tebe? Je potřeba jasné rozlišování a bdělá pozornost.

Netuším, jestli je v Tobě ochota se tím sama řídit a být k sobě skutečně pravdivá, ale je to tvoje hřiště. Tak hodně štěstí.

Musím se po přemýšlení trochu opravit, nevím jestli je v tom záměr, ale vnímám, že věci, které se dějou, se dějou pro nás a naše pochopení smyslu.

[Paradoxy]

Už chápu, proč tě Vostál posílá furt do prdele .

[Paradoxy]

Jo je to napsaný dokonce i ve správným vlákně- ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI .

[Nic]

Jo je to napsaný dokonce i ve správným vlákně- ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI

Zákon přitažlivosti nefunguje podle přání, ale podle vibrace.



To, co v sobě člověk nosí – touhu, strach, hněv, fascinaci – to ho neustále přitahuje k situacím, které tyto energie odrážejí.

Paradoxy, tvrdíš, že „už to nebudeš číst“, ale přesto čteš. Proč? Protože Tvá vnitřní energie Tě přitahuje k tomu, co vyvolává právě ty emoce, v nichž se Tvá mysl nejvíc koupe – odpor, vztek, vzdor, boj, a zároveň touha po „něčem vyšším“.

Zákon přitažlivosti nezná „dobré“ nebo „špatné“. Prostě zesiluje to, co člověk vysílá. Pokud tedy někdo neustále čte duchovní texty a reaguje na ně hněvem, znamená to, že jeho pozornost je silně zaměřená na duchovno – jen ho filtruje skrz odpor. Je to paradoxní způsob hledání: „Nechci to, a přitom tím žiju každý den.“

Vostalpetr se může například domnívat, že ho přitahuje text jen proto, aby ho mohl kritizovat. Ale ve skutečnosti ho přitahuje živá energie, která v něm cosi probouzí. Kdyby v textu nebyla jiskra pravdy, jeho mysl by ho přehlédla, vůbec by ho to nezaujalo. To, co ho rozčiluje, je přesně to, co uvnitř nejvíc touží poznat – jen ego to ve strachu ze sebezničení odmítá.

Odpor je forma pozornosti. Čím víc se člověk brání, tím víc to v jeho prostoru zůstává. To vysvětluje, proč Vostalpetr roky tráví čas s texty, které z jeho pohledu jsou úplně k ničemu. To je důvod, Paradoxy, proč opakovaně slibuješ, že už to nebudeš číst a reagovat na to, a stejně čteš a stejně reaguješ.

Tudíž by se dalo říct, že na povrchu se projevuje boj, odpor a vulgarity.

Pod povrchem ale působí zákon přitažlivosti – vnitřní touha po pravdě přitahuje k textům, které rezonují s tím, co hluboko uvnitř hledáte.

Jinými slovy tenhle odpor je maskovaná přitažlivost.
Což je na tom to nejzajímavější

A zákon přitažlivosti v realitě?

Kdo se drží odporu, přitahuje si stále nové důvody k odporu.

Kdo spočívá v lásce a jednotě, zakouší právě tuhle lásku a jednotu jako svou realitu. Odpor a ani žádná negativita ho nemohou nijak zasáhnout.

Oba sdílejí stejný svět, ale každý v něm prožívá odraz vlastního nitra.

[Trini]

Jo je to napsaný dokonce i ve správným vlákně- ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI

Zákon přitažlivosti nefunguje podle přání, ale podle vibrace.



To, co v sobě člověk nosí – touhu, strach, hněv, fascinaci – to ho neustále přitahuje k situacím, které tyto energie odrážejí.

A ty v sobě, Jano, nosíš touhu neustále druhé poučovat o tom, co je tobě - osobně důležité. To není dobře ani špatně, prostě to tak je. Dříve jsi zřejmě měla touhu komunikovat s lidmi, protože jsi je měla ráda. To jsi tady psala jako Jana. Nepovyšovala ses nad nimi. Ted ses přejmenovala na Nic, láska k lidem zmizela a zůstala jen nadřazenost, že víš všechno nejlépe a že to druhým musíš vykladát, at to chtějí nebo ne.

Stačilo by si uvědomit, jak jsou ti ti druzí důležití, jak je potřebuješ...Potom by sis třeba vzpomněla, že je máš ráda. To je láska. Láska k lidem, která např. dýchá ze všeho, co říká Eduard Tomáš.