Jak Vám funguje Abraham?

[jamajsky.drap]

Zdravim všechny,
budu rád, když se podělíte o své praktické zkušenosti.

- jak se změnil váš život: máte lepší práci, více úspěchů, více peněz, lepší zdraví, cítíte se šťastnější,.... ?
- jaké techniky vám nejvíce pomáhají : vizualizace, afirmace, meditace, uznávání, zaměřování,... ?
- jak dlouho praktikujete abrahama (případně jiné učení) a jaké máte konkrétní výsledky.

Opravdu by mne zajímala praxe. Teorie je na tomto foru dost a dost. Stačilo cítit se dobře a ostatní přišlo samo?

Díky za příspěvky. Myslím, že to pomůže i dalším začátečníkům, či skeptikům.

[Petr]

tak to se ani neda popsat... proste svet je radostnejsi, milovatelnejsi.. zivot je vedomnejsi, laskyplnejsi, vyrovnanejsi ... realita je krasnejsi, barevnejsi, obdivuhodnejsi.. a ja jsem maximalne stastny, pokud zrovna nenajdu nejakou vymluvu, abych stastny nebyl
A to materialno mi jde opravdu s tim..

Co pouzivam?
Predevsim zamerovani myslenek a emoce..
Obcas meditaci, kdyz na ni mam naladu
Obcas zobecneni, poodstoupeni k vyssimu nadhledu..
Obcas predstavy..
Ocenovani... ale to ne asi zamerne, ale to spis tak prichazi samo s Vortexem...
Obcas rychly focus wheel (kolecko soustredeni)

PS: Stačilo cítit se dobře a ostatní přišlo samo? A co jineho melo prijit, kdyz cil byl naplnen?

[Petr]

A je tu na to i spousta smajliku..
jsem stasny
zarim
myslenky prichazeji
pohoda relax
objimam a miluji
ocenuji
medituji
nadsene ocenuji
tesim se
hraji si
obcas nekde letam
jsem v bezpeci
vsichni v tom jedeme spolu
jsem stastny, pokud si zrovna nenajdu nejakou vymluvu jim nebyt
tancuji
a miluji

[Jana]

- jak se změnil váš život: máte lepší práci, více úspěchů, více peněz, lepší zdraví, cítíte se šťastnější,.... ?

Život se stal rájem, práce je dokonalá, úspěchem je každý okamžik, peníze jakožto oběživo pohodově obíhají a cítím se šťastná a zdravá.

- jaké techniky vám nejvíce pomáhají : vizualizace, afirmace, meditace, uznávání, zaměřování,... ?

Žádné techniky už nepoužívám, tak nějak se to seštelovalo samo, ale než se to seštelovalo, používala jsem afirmace, meditace, objevila jsem největší přikázání, díky kterému to zaměřování bylo dokonale cílené.

- jak dlouho praktikujete abrahama (případně jiné učení) a jaké máte konkrétní výsledky.

Začala jsem asi před 20-ti lety, duchovním tápáním, jednou z prvních knížek bylo Myšlení k bohatství od Napoleona Hilla, k prvním knihám patřily také knihy Luisy HAY a Shakti Gawain, dál mi pomohli Tomášovi, Osho, Ram Dass, Deepak Chopra, Emanuel (příbuzný Abrahama), Dyer, Golas, Maharadž, určitě H. W. L. Púndža a mnoho dalších.

Abrahama jsem poznala až tady na Inspiruj, ale jeho metoda je skvělá, zcela jistě účinná.

[watta]

já jsem to tedy takhle nikdy nezkoušela, ale obecně si myslím, že musí fungovat velice dobře, i jako návod. u všeho, co k sobě připustíme jako nějaké "učení", je vždycky samozřejmě otázka, co si od toho člověk slibuje, a jak moc je odhodlán to skutečně přijmout (skutečně tomu uvěřit). to obojí funkčnost ovlivňuje. žádné učení na světě není samospasitelné, a dovolím si též kacířskou myšlenku, že žádný abraham nezpůsobí například erupci všech činných i již dávno nečinných sopek a následnou zkázku planety Země, či cokoli podobně velkolepého. ale naopak každé učení je dobré v tom, že člověk zaměří pozornost na věci, které se chce naučit, tj. jak žít na této planetě s co možná největší radostí... a smysluplností... případně s čímkoli, co se rozhodně k životu potřebovat. a v tomhle je abraham stále trochu výjimkou - je opravdu velice praktický. bez ohledu na konkrétní vyznání lze téměř okamžitě vyzkoušet. výsledkem pak nemusí být "jenom" radost, jako u jakékoliv víry, které věříme a které dovolíme, aby nás nesla, ale i docela praktický každodenní um, jak si kde s čím poradit a jak to zařídit, aby byl život zábavou

[slavoj]

Ve čtvrtek 18 jsem byl v Praze na demonstraci, pršelo a já držel transparent v ruce . Na něm bylo napsáno "už vás máme dost"Na facebooku sme se domluvili a potvrzeno bylo 360 lidí. Přijel sem na čas - bylo jich (těch nespokojených) přítomno cca 30 . Stál jsem tam a *rozpačitěl* . Kolega nespokojený kývl a já přebral držení transparentu já *znejitěl* ...měl bych být spokojen? kolem začala obcházet policie já dostal *strach* Čas se valil jak vláha z nebe ale jen mrholilo . Podvečer zpříjemnil písněmi Pepa Nos,a ještě jedna skupina jejíž jméno omlouvám se mě vypadlo, řečníci argumentovali, faktovali- transparent přebral zas původní kolega nespokojený a já *vydechl co bude dál* Čekal jsem kdo z FB se ke mě přihlásí (pro lepší identitu ) jsem měl na svém nose, ještě červený nos,klaunovský ! Nepřhlásil se nikdo a já se *pousmál* přijel sem demonstrovat jak mě vadí politika vlády A zjistil sem že jen mě a asi tak dvěstě lidem co se v průběhu těch dvou hodin jen pozastavili petici někteří podepsali. Stál sem tam potřásl hrstce nespokojených rukou a odcházejíc Národní třídou jsem *brečel* s klaunovským nosem (docela v té zimě hřál) Lidé -zamyšlení-pospíchající-turistující-číhající-bloumající-ustrojení-otrhaní-mračící-lhostejní....přestávka -zamilovaní-blazeovaní-usměvaví-spokojení ..těch bylo opravdu málo ale stále jsem kráčel a tu AŽ teď začalo cosi fungovat .Mé slzy jakéhosi dojetí se změnili v slzy radosti. Vzpoměl jsem si na Bodhisattvu v metru (a to už jsem tam opravdu byl) sundal klaunovský nos a začal se *smát * A tak mám jednu závažnou otázku kdo je a kdo není doopravdy spokojený. Mě Abraham pomohl aspoň hodinu se řechtat jako "nespokojený" mezi spokojenými co se mračí a stále někam pospíchají.
Ps. Příjemný den ... (ale příští měsíc tam pojedu zas) Rád se smněju nespokojeným

[Petr]

To protestovani neni typicky Abrahamovske , ale ten zaver toho pribehu.. to najiti vibracniho souladu se sebou, rozhodne ano

[watta]

já bych tam viděla jako "abrahamovsky neabrahamovské" i to, že v průběhu celého toho příběhu takřka výhradně jen reaguješ na ostatní a všechny pocity, které z toho máš, jsou jenom výsledkem srovnání sebe s ostatními, svých pocitů s jejich pocity:

v první polovině toho příběhu řídíš svoje pocity zcela podle toho, co si o tobě myslí ostatní (cítíš se trapně, když děláš něco neobvyklého, když děláš sám něco, co ostatní nedělají a může jim to připadat i divné, protože to asi není úplně společensky standardizvané (přebíráš transparent). cítíš se divně, když se zdá, že nikdo s tebou nesoucítí (necítí to samé, co ty na té demonstraci), cítíš strach kvůli tomu, co s tebou udělá další člověk (ten policajt ).

ve druhé půlce potom srovnáváš sebe s jinými lidmi: svoji schopnost spokojenosti s jejich schopností spokojenosti nebo nespokojenosti, své pocity s jejich pocity.

to obojí je běžná záležitost, ve které podle mě abraham dělá hodně velký kus práce, když "ve vší počestnosti" upozorňuje na to, aby si člověk nejprve všiml, že tohle a jak často během svého života dělá. dále potom abraham zřetelně ukazuje, proč je to vlastně právě tohle, co tolik stojí člověku na jeho vlastní cestě. ukazuje, o kolik moc je člověk svobodnější, a tím pádem schopnější tvorby - sebe sama, vlastního pocitu, i čehokoliv mimo něj v této realitě - když s takovým neustálým podvědomým srovnáváním přestane, když přestane upravovat svoje pocity na základě toho, co od něj chtějí ostatní, když se přestane neustále zařazovat do řady, aby raději příliš nevyčuhoval, když začne být sám za sebe. toto je startovní čára vortexu, na kterou abraham lidi přivádí. pokud chce být člověk strůjcem svého osudu a nechce se nechat celý život jen nenápadně postrkovat sem a tam, je velmi dobré tuto startovní čáru znát, být schopen k ní dojít, tam ji rozpoznat a rozpoznat její potenciál.

a tady myslím může být abraham velice nápomocný. člověk může mít tisíce a jeden důvod, proč si sám před sebou nepřipustit, že by jeho život vypadal jako postrkování odsud někam. může to vést až tak daleko, že se bude tak dlouho přesvědčovat, že se mu to takto vlastně líbí, až se sám sebou nechá přesvědčit, že to takhle vlastně chce. pokud už takhle moc člověk vzdá svoji přirozenou schopnost vést sám sebe, věřím, že je velice obtížné ji znovu naleznout. může být velice dobré mít doma některou z abrahamových knížek a moct do nich v takovýchto chvílích nahlédnout - poskytuje tu základní podporu v uvědomění.

[slavoj]

Děkuji watto jsem teď klidnější

[Ida]

budu rád, když se podělíte o své praktické zkušenosti.

Ano, přání stačí, ale je to na hodně dlouhou dobu. Záleží, jak své přání definuješ a zda dodržuješ Abrahámovy rady. Všechno má svá pravidla hry i Abrahámovo učení /např. Zákon přitažlivosti str. 26 -Každý den sedět 15 minut v tiché místnosti a soustředit se na dýchání ....../.
Mimo jiné záleží na tom, jak je naprogramovaný tvůj mozek a na tom, jaký „emoční náboj“ má tvé přání.

Budu se věnovat pouze jednomu poznatku.
Moje kolegyně si přála zhubnout.
Byla hodně silná – takový koblížek. A po určité době řekla, že ji Abrahám vůbec nefunguje.

Sedla jsem si s ní a řekla ji, že příčinu své otylosti musí hledat v sobě.
Jak?
V klidu se soustředila a sama sebe se zeptala, proč je tak otylá???
A po chvíli začala vyprávět, že když byla malá holčička – byla hodně nemocná a maminka ji krmila a říkala,
„musíš hodně jíst, aby jsi byla silná a zdravá“. Její sestra a maminka byly štíhlé, ale ona svoji váhu sváděla na nějakou babičku, která byla silná. Ve skutečnosti ji celý život ovlivňovala slova maminky
„musíš hodně jíst, aby jsi byla silná a zdravá“. V padesátých létech se považovalo za zdravé dítě to, které mělo faldíčky.

Umíš si představit, jaká emoce byla v tu chvíli mezi nemocným dítětem a mámou. Máma je pro malé dítě autorita, to co řekne je pravda. A mozek tohoto malého dítěte si zapsal určitý vzorec myšlení - „musíš hodně jíst, aby jsi byla silná a zdravá“. Tento vzorec myšlení musí být rozpuštěn a nahrazen novým zápisem v mozku např. „jím, abych byla zdravá a štíhlá“. Nový vzorec myšlení musí být zapsán větší emocí, než byl původní vzorec myšlení.
Toto je jeden z případů, kdy jenom přání zhubnout nebylo splněno.

Zdravím a přeji pěkný den.

[Petr]

No ony ty prani, a to pritahovani a to naplnovani.....obcas je to docela alchymie.

Protoze jde tam o to, to prani nebo zamer pak udrzet opravdu ciste...jak rika Abraham, kazda hulka ma dva konce, takze kdyz vezmeme do ruky hulku o hezke postave, tak rovnou s tim zvedame i tu cast o tloustce.. tj. kazda hulka ma dva konce.. na jedne strane je ten zadany stav na druhe ten opacny.. a kdyz mame v urcite veci zamer, a toto tema si vyzvedneme, tak je si opravdu potreba davat pozor na to zamereni se na tu jednu zadanou cast...protoze jinak to dela neporadek ve vibracich v tom smyslu, ze nam to aktivuje obe casti a nas vysilaci cas stridame mezi pranim a nenaplnenim toho prani a nikam se moc nehneme..
takze ta cistota zamerovani, nebo alepson pomerove vyrazny vysilaci cas pro naplnene prani je dulezity...

A vlastne hezky je na te hulce videt i ta hodnota toho kontrastu, protoze kdyz zvedneme hulku o nezdravi, tak automaticky se aktivuje v nasem Vortexu i ta druha cast o zdravi.

[watta]

Umíš si představit, jaká emoce byla v tu chvíli mezi nemocným dítětem a mámou. Máma je pro malé dítě autorita, to co řekne je pravda. ...

tak to je, ty emoční vzorce, a rozpoznávání emočních vzorců, to je bohužel velmi často tak dlouhá písnička. já to znám sama na sobě. a to je přesně to, po čem jsem tu nedávno volala, jestli by vesmír nemohl zařídit (a stále je to mé přání number one, ať si o tom kdo chce myslí co chce ), aby maminky i tatínkové věděli, co je to dítě, a jak se k němu chovat.

většina lidí, které znám, překonává stále nějaké emoční vzorce z dětství, a to už jsou prosím povětšinou v polovině délky svého vezdejšího života. troufnu si říct, že většina dnešních lidí - alespoň tedy těch v evropě a patrně i v americe - překonávají silné emoční vzorce celý život a většinou je nepřekonají, a co je opravdu ještě horší, tyto pečlivě zažité emoční vzorce předávají dál svým dětěm, a při nejlepší vůli a při přesvědčení o tom, že to, co dělají, je správné, ty emoční problémy předávají dál, svým dětem. to mi připadá nespravedlivé a přestože vím, že spravedlnost není zákonem tohoto světa, připadá mi to zbytečné. nemyslím si, že pokud je zapotřebí nějaký reartér lidské tvorby, je tento ten jediný možný. chtěla bych aspoň jiný. takhle se podepisovat na dětech je největší zhůvěřilost, kterou znám. a není to otázka starší generace - mě je 35 a většina mých spoluvrstevníků má minimálně jedno dítě. většina jejich rodičů se k nim chová tak podobně, jako jejich rodiče, z nichž některé jsem znala hodně dobře, že je to až do očí bijící. posun tam je, to ano. ale stále jsou děti buď plyšové hračky, s nimiž rodiče až tak moc neví co, nebo stroječky, které mají plnit nějaká přání a nějaké příkazy. velká spousta těchto vzorců chování vzniká z těch nej"lepších" pohnutek svědomí - jako třeba právě tenhle případ, který uvádí Ida. to je to, o čem jsem psala, když jsem mluvila o té mlze, která pokrývá Zemi - mě osobně připadá, že lidé málo přemýšlí, ale výstižnější je určitě slovo CÍTÍ. a je mi do toho hodně, i když se to týká ostatních. nevím proč, ale žádné narozené dítě si nezaslouží, aby se muselo polovinu svého života (v tom lepším případě) vyrovnávat s následky nedokonalého cítění svých rodičů. to je hrozné, když si představím, že celá ta doba, kterou člověk tráví překonávání emočních vzorů, přitom může být využita na tvoření. které zkrátka opravdu může přijít v tom lidském životě až PO tom emočním srovnání a odkrytí, nalezení sebe sama, tj. ne toho, co ze mě udělali rodiče, ale toho, co jsem.

abraham to také pomáhá odhalovat, co ve mě jsem já, a co ve mě je přesvědčení hluboko zaryté rodiči, morálkou nebo jinými vlivy, většinou pro člověka ne příliš blahými

my jsme přece ti, kdo se stáváme zase dalšími rodičemi takže je to opravdu dost důležité, aspoň myslím

[Petr]

V poslednich seminarich Abraham o tom zrovna take casto mluvil..kdyz se rodice, Abrahama znali, snazili o sve deti dobre starat, snazili se jim vycistit cestu, davali je na nejlepsi skoly, kde se s nimi nejlepe zachazi, snazili aby se stykali jen s lidmi ve Vortexu, jeden tatinek se snazil ochranit sve deti od maminky, ktera se pohybovala casto mimo Vortex, a byl na ni hodne nastvany, ze na deti krici, a ze se k tem detem chovaji lepe pani ucitelky ve skole, nez ona..atd atd celkove to byla velmi zajimava debata...
Abraham se snazil od takoveho chovani rodice "odradit"..s tim, ze deti sem sli s tim, ze se dostanou mimo Vortex, ze zaziji kontrast, ze chteji zjistit, jak se dostat zpet, chteji zazit tu slast dostavani se zpet do souladu..chteji treba i priklad maminky, ktera je mimo Vortex a tatinka, ktery dela to nejlepsi, aby byl ve Vortexu.. a nechteji tatinka, ktery je chrani, ale ktery jim pomaha videt na mamince to lepsi, pomahaji jim milovat, a i pres chovani maminky udrzet deti ve Vortexu, resp jim ukazat jak v nem mohou byt. O tomto nezadoucim protekcionismu rodicu uz mluvil Abraham dlouho, ale ted se to nejak naskupilo, ze bylo hodne dotazu po sobe .
Tento protekcionismus rodicu, neni asi presne to, co jsi mela na mysli, takze je to jen neco k tematu, protoze je to zajimave tema.
A zase z toho nema plynout, aychom treba svym detem zamerne ten kontrast pripravovali ....ono je ho tu asi totiz dostatek .

[Jana]

Petře,

může být tatínek v okamžicích naštvání se na maminku, že není ve Vortexu, sám ve Vortexu?

[Petr]

jj, samozrejme ze ne , a to jsi vyzdvihla to, co se mu Abraham snazil ukazat... Navic, nejen ze on sam sobe upira ten Vortexovy stav, ale aktivuje to i v tech detech, coz je to posledni, co chtel.

[watta]

Tento protekcionismus rodicu, neni asi presne to, co jsi mela na mysli, takze je to jen neco k tematu, protoze je to zajimave tema.
A zase z toho nema plynout, aychom treba svym detem zamerne ten kontrast pripravovali ....ono je ho tu asi totiz dostatek .

Ba ne, myslela jsem opravdu celou tu širokou škálu tohoto typu, včetně přehnaného protekcionismu, zrovna teď se mi přímo vybavuje jeden takový případ - oni si zase potom lidé, kteří projdou tím, že je maminka nebo tatínek moc chrání, potom v životě moc s něčím nedokážou poradit a stále se spoléhají (například) na pomoc druhých - ta škála toho, co z toho může vzniknout, je velice pestrá

rozhodně si myslím, že míra utrpení v tomto světě obecně může být menší, než je nyní, a ve "výchově", nebo spíš bych to nazvala soužití s dětmi, bytí dětí v té rodině, tam je toho všeho základ, a tam by tedy i to snižování utrpení obecně dle mého mohlo a mělo začít, tam se toho může udělat mnoho a mnoho dalšího na tom zcela přímo závisí. je kontrast a kontrast - spousta kontrastu se například teď přesunulo z naturálu do virtuálu. pokud jde o ten virtuál a konkrétně dětské hry - skutečně hodně by mě třeba zajímalo, jestli při zběžných otázkách by dítě hrající hry mohlo odpovědět, co na své hře oceňuje v tom smyslu, co je na ní hezké, co je v ní hezké, co je v ní kouzelné, jaké hezké věci tam potkává a dělá. myslím, že spíš než estestický vzhled svých figurek (tam by spíš ocenilo tu možnost výběru) by hovořilo o tom, jak je super, že když se prostřílíš támhletěma zelenýma potvorama, dostaneš se do levelu, kde můžeš střílet stříbrný. možná se ovšem pletu, a proto by mě opravdu zajímalo, jestli shledávají děti ve svých hrách také něco pěkného, v tom klasickém slova smyslu - jako třeba že je pěkný strom. ?

ale zpět k té "výchově" - ano, měla jsem na mysli obecně spíš uvolnění restrikcí, než to, jakým "správným" směrem by se měly restrikce ubírat. když si rodič uvědomí, že jeho dítě není jeho produkt, ale stejně svébytná osobnost jako on, která si opravdu může dělat a volit, co je libo, "zbývá" na rodičovství 1/ dobrovolná povinnost (tím, že dítě chci, aby se mi narodilo) dovést dítě do věku, kdy bude schopno tvořit zcela samo za sebe, a to včetně přirozené ochrany potomka a poskytování mu toho, co potřebuje, včetně biologických potřeb, 2/ seznámení s tímto světem: toto je toto, tamto je tamto, takhle to na světě vypadá (není zapotřebí hodnotící komentář, případně může být vždy typu: já si myslím, že ... - dítě není hloupé a vždy je schopno i ve velmi útlém věku udělat si vlastní názor) 3/ přistupovat k dítěti víceméně jako k dospělému, nebo lépe řečeno jako k moudré bytosti, která je stejně plná jako my, akorát ještě úplně neví, jak to tady funguje (no, v něčem to mnohdy děti vědí lépe ) - tedy nic jako: já ti ukážu, co je správné, ale pouze "být přirozenou autoritou" - dítě autoritu potřebuje, ale často se pojem "autorita" zaměňuje s pojmem "diktát" - čili budeš dělat to, co říkám. kdepak - autorita znamená být si vědom přirozených hranic. vlastně to znamená být opravdu neustále připraven dítěti naslouchat a neustále se mu snažit rozumět.

je to teorie. a říká se často (a s oblibou to používají lidé, kteří na své děti křičí v situacích, kdy to není zapotřebí, nebo naopak neumí dítě nijak usměrnit, když o to samo žádá, a tak dále), že to není teorie realizovatelná v praxi. obzvlášť já, pětatřicetiletá matrona bez dětí - ta tak akorát do toho "má co kecat", že nemůžu s tím souhlasit. proč?

jestliže žiji na tomto světě a vidím určité zákonitosti a snažím se profitovat život tak, aby mi byl ku prospěchu - rozuměj obecně, nikoli já ve své vlatní situaci, ale kdokoli - v tom nejlepším slova smyslu - dejme tomu dle abrahama, který je v praktickém ohledu takovou pěknou studnicí moudrostí - pak nemůžu jinak, než že musím tvrdit totéž, co žiji. jinak to podle abrahama absolutně není možné. jakmile bych si jenom trošku zalhala, nebude fungovat nic a naopak to znamená - každá teorie je zprovoznitelná, pokud vím, jaké jsou zákonitosti její praxe.

that's it. nač to zbytečně komplikovat

[Petr]

Myslim, ze je to krasne napsany a osobne tento sen snim tez .
Kdyz jsem se o tom bavil s brachem, ktery uz 2 deti ma, a ja jsem na tom podobne jako ty, tak jsme skoncili u toho, ze on prece jen ma ty prakticke zkusenosti, kdezto ja si to tak nejak myslim teoreticky. Nicmene zatim take nejsem ochotny ze sve teorie nijak slevit , protoze citim jeji spravnost (pro me), a citim, ze tak by to melo byt, a citim, ze tak to chci a tak to se mnou souzni.

[LuKas]

[watta]

Nicmene zatim take nejsem ochotny ze sve teorie nijak slevit , protoze citim jeji spravnost (pro me), a citim, ze tak by to melo byt, a citim, ze tak to chci a tak to se mnou souzni.

já si myslím, že tvrzení nikoho o ničem by nemělo být důvodem pro slevování z čehokoli, nebo chtění něčeho jiného, než toho, co jsem dosud chtěl, jenom proto, že na to má někdo jiný jiný názor. bylo by to - alespoň pro mě osobně - neuvěřitelně nelogické. ale přesto je úžasné, že naše zkušenost vlastní může expandovat sdílením a naslouchání zkušeností ostatních! to je tak fantastická zkušenost - stejně fantastická jako to, že JÁ je zde opravdu JÁ, je fantastické, že OSTATNÍ jsou fakt OSTATNÍ - a já se můžu nechat čímkoli inspirovat, ale nic z toho pro mě není závazné. a tomu já říkám svoboda.

[Petr]

Máte někdo zkušenost s channelingem /přímo to co dělá Esther/?

Channelujeme svym zpusobem vsichni, jen v ruznych formach... osobne kdyz chci napsat neco delsiho, tak se take naladim, a snazim se psat pouze kdyz jsem ve Vortexu, a pak slova plynou a je to pouze to naladeni se na tu frekvenci a prijimani.
Esther tim, ze predava Abrahamovi vetsi kontrolu, je zase na jinem levelu, protoze si myslim, ze je vice vyjmuta z te zkusenosti a to, co proudi je cistejsi, mene ovlivnene jeji osobni zkusenosti.