Jak prakticky aplikovat zákon přitažlivosti v každodenním ži

[Jářek]

Reagoval jsi stejně jako dodo, Pedritto, a banoval jsi Honzama stejně jako ho tenkrát Jana banovala na Poradně. Zřejmě jsi chtěl udělat radost Paradoxy, tak jsi ho - jak psala - vyrazil. Mne - a myslím i Evulinu - to dost překvapilo. Domnívala jsem se, že bys něco takého kamarádovi neudělal. Že si o tom popovídáte. Tu nadávku jsi přece mohl smazat. A třeba zavést pravidlo, že na foru se nikdo nebude vyjadřovat vulgárně a ani tedy vulgárně nadávat druhým.

Vzpomínám si, jak mi Miroslav na VP sprostě nadával, ale že bych mu sprostě nadávala já, tak o tom nic nevím. Ale když si na to vzpomínáš ty, tak to určitě najdeš a ukážeš, že jsem ve foru někomu sprostě nadávala.

Tvoje argumentace je jinak dost podivná. Jana - pokud vím . také nikomu sprostě nenadávala - ale ty jsi ji přesto nádaval opravdu zle. Prostě máš dvojí metr. Co ty můžeš, druhý nesmí - a to Honzam nebyl až tak sprostý. Honzam mi svého času na VP taky nadával - to on tak testuje lidi, jak budou reagovat. Nereagovala jsem, a tak přestal. To jo prostě Honzam.

Ale ted už máš na Posezeníčku jen své lidi, tak to budete mít bez problémů.

Hádám že o to Honzamovi šlo, dotáhnout mě ke stejnýmu prevítství ala Jana.
A když se mu to měsíce nedařilo, tak zvolil extrémní taktiku a pustil se do Paradoxy, která se k němu chovala jemně a přátelsky. Tak to dokázal, nedostal sice ban ale i tak jsem mu vyhověl, smazal jsem mu účet.
Co se týče vašeho vztahu s Miroslavem na VP, pokud to tam ještě je, tak koho to zajímá, si to najde. Nebudu to otvírat, je to minulost.

[Trini]

Hádám že o to Honzamovi šlo, dotáhnout mě ke stejnýmu prevítství ala Jana.

Ukázat ti tvou stinnou stránku? Že se až tak od Jany neodlišuješ?
Holt jsi neobstál a víš ted o sobě víc.

A když se mu to měsíce nedařilo, tak zvolil extrémní taktiku a pustil se do Paradoxy, která se k němu chovala jemně a přátelsky.

Paradoxy mu "jemně a přátelsky" podsouvala motivy a úmysly, které neměl, a tak ho to - nepřekvapivě - naštvalo.

Co se týče vašeho vztahu s Miroslavem na VP, pokud to tam ještě je, tak koho to zajímá, si to najde. Nebudu to otvírat, je to minulost.

Tu minulost jsi vytáhl ty, já ne. Když chceš argumentovat, tak bys měl mít po ruce důkazy. Jinak jsou to jen ničím nepodložená, subjektivní tvrzení.

Mne to tenkrát opravdu překvapilo, jak mi Miroslav sprostě nadával. Říkala jsem si tenkrát: Tak tohle v tobě vězí, takhle hluboko dokážeš klesnout? Právě protože mne to tak udivilo, si na to pamatuji.

Ale nepamatuji si, že bych já sprostě nadávala Miroslavovi. Nemám ve zvyku sprostě nadávat.

[Paradoxy]

Zákon přitažlivosti nefunguje pouze na vědomé úrovni, ale i na nevědomé úrovni. Vlastně hodně dlouho na té nevědomé. Proto je třeba nejprve pročišťovat charakter alespoň tak, jak jsme toho schopni vědomě, snažit se odpouštět a zároveň prosit o odpuštění a tím integrovat polehounku i svůj stín. Jsme lidé a směřujeme k poznání celistvosti, kde má své místo intelekt, city, rozum atd. Důvěřujme životu ( nebo bohu nebo brahmanu nebo celku), je jedno jaké tomu dáme jméno. Ono se to začne vyjasňovat, postupně začneme vidět to, co jsme předtím neviděli, i když to tam i předtím vlastně bylo. Nemusí to být nutně bezbolestné, spíš naopak a je to dobře. Každým tím drobným a skoro neviditelným probuzením se nám stane, že uvidíme jasněji to, co jsme předtím neviděli. Ono prostě nejde vidět něco, o čem nevíme, i když to tam je. Proto mistři radí bdělost.

[Jářek]

Hádám že o to Honzamovi šlo, dotáhnout mě ke stejnýmu prevítství ala Jana.

Ukázat ti tvou stinnou stránku? Že se až tak od Jany neodlišuješ?
Holt jsi neobstál a víš ted o sobě víc.

A když se mu to měsíce nedařilo, tak zvolil extrémní taktiku a pustil se do Paradoxy, která se k němu chovala jemně a přátelsky.

Paradoxy mu "jemně a přátelsky" podsouvala motivy a úmysly, které neměl, a tak ho to - nepřekvapivě - naštvalo.

Co se týče vašeho vztahu s Miroslavem na VP, pokud to tam ještě je, tak koho to zajímá, si to najde. Nebudu to otvírat, je to minulost.

Tu minulost jsi vytáhl ty, já ne. Když chceš argumentovat, tak bys měl mít po ruce důkazy. Jinak jsou to jen ničím nepodložená, subjektivní tvrzení.

Mne to tenkrát opravdu překvapilo, jak mi Miroslav sprostě nadával. Říkala jsem si tenkrát: Tak tohle v tobě vězí, takhle hluboko dokážeš klesnout? Právě protože mne to tak udivilo, si na to pamatuji.

Ale nepamatuji si, že bych já sprostě nadávala Miroslavovi. Nemám ve zvyku sprostě nadávat.

To jsou tvé interpretace. Na poseníčku jsme byli všici přátelé, ale staré stíny vylezly. Což by bylo ok, kdyby je člověk ráčil odložit. Tak se roztočily staré tendence.
Jaksi jsi se výše zmínila ve smyslu, že ti je urážení a vugarismy cizinou. Říkám, že pokud ty reakce na VP vydržely, tak tam jsou. Nemám čas ani pomyšlení se v tom pitvat. Mám to po ruce v paměti. Jejíž pláně buď spí, nebo ožijou...

[Trini]

To jsou tvé interpretace.

Takže ty píšeš zase své interpretace, vid?

Na poseníčku jsme byli všici přátelé, ale staré stíny vylezly.

Začli jsme přátelsky, ale pak tam najednou někteří chtěli být rovnější než ti druzí. Nedalo se přehlédnout, že Miroslav chce vystupovat jako mistr a ty s Paradoxy jako jeho sekundanti. To prostě není nic pro Honzama, a tak do toho začal rýpat.

Ted tam máš jen ty účastníky, kteří společně s tebou Miroslava obdivují. Miroslavovi sice chybí lidé, nad kterými by se mohl povyšovat - jiný způsob, jak sám sebe vyzdvihovat nemá - ale aspon mohl z Posezeníčka udělat sídlo současné politické propagandy. Což ho jistě velmi uspokojuje. Trochu mu to kazí Evulína.

[Paradoxy]

Občas se nám na té naší cestě a praktikování stane takzvaný náraz světla (myslím, že o tom psala paní Míla Tomášová), stane se to když si nebereme víc, než jsme v tu chvíli schopni pobrat. Je to tak trochu jako bouřka před vyjasněním. Nedávno se to stalo mě. A probíhalo to tak, že jsem všechno špatné, co jsem v sobě cítila, nazrcadila na jiného člověka. V tom humbuku jsem ho měla za nejhoršího na světě. Naštěstí mi byl dán i rozum a nejenom emoce a tak jsem docela rychle oddělila skutečnost od své domnělé pravdy. Je to tak trochu mravenčí práce, ale stojí to za to. Vysvitne v tom klid. Člověku svitne, že není nutné něco někomu vysvětlovat a nebo ho o něčem přesvědčovat a začne tomu všemu více naslouchat.

[armin]

Mne to tenkrát opravdu překvapilo, jak mi Miroslav sprostě nadával. Říkala jsem si tenkrát: Tak tohle v tobě vězí, takhle hluboko dokážeš klesnout? Právě protože mne to tak udivilo, si na to pamatuji.

Jestli si to dobře pamatuji, tak nejsprostší, co jsem ti napsal bylo, že jsi jedubaba. A to samozřejmě, jako vše podobné (třeba že Honzam je šašek) myslím v žertu, s nadsázkou. Někdo si to hold hrozně bere, urazí se, bere to jako neúctu a podobně. Takoví evidentně, na sobě toho ještě moc "neodpracovali". Pořád jim na tom jejich sebeobrazu hrozně záleží a jsou s ním srostlí.
Píšu takové věci s tím, že mám dotyčného rád, takového jaký je a snažím se mu tím trochu pomoci se od té závislosti na svém sebeobraze trochu uvolnit.
Honzama například už přešly ty jeho ďábelské fantazie a temnoty - uvědomil si, že jsou to jenom jeho fantazie - a že v tom žil hodně dlouho.

[Paradoxy]

Honza si díky tomu taky procházel zpětným nárazem světla . Teď už mi to dává smysl.

[Trini]

Mne to tenkrát opravdu překvapilo, jak mi Miroslav sprostě nadával. Říkala jsem si tenkrát: Tak tohle v tobě vězí, takhle hluboko dokážeš klesnout? Právě protože mne to tak udivilo, si na to pamatuji.

Jestli si to dobře pamatuji, tak nejsprostší, co jsem ti napsal bylo, že jsi jedubaba.

To bych vůbec nepovažovala za nadávku.

Ale řádil jsi pěkně, když tě Honzam častoval nadávkami. Ještě jsi toho na sobě holt moc neodpracoval. Zřejmě máš problém si to přiznat.

[Trini]

Honzama například už přešly ty jeho ďábelské fantazie a temnoty - uvědomil si, že jsou to jenom jeho fantazie - a že v tom žil hodně dlouho.

Honzam je čistá, dobrá bytost, a tak je dobře, že už na Posezeníčku není. Začal jsi do něho projektovat temnotu a dábla stejně jako Jana a to opravdu nemá zapotřebí.

[Jářek]

To jsou tvé interpretace.

Takže ty píšeš zase své interpretace, vid?

Na poseníčku jsme byli všici přátelé, ale staré stíny vylezly.

Začli jsme přátelsky, ale pak tam najednou někteří chtěli být rovnější než ti druzí. Nedalo se přehlédnout, že Miroslav chce vystupovat jako mistr a ty s Paradoxy jako jeho sekundanti. To prostě není nic pro Honzama, a tak do toho začal rýpat.

Ted tam máš jen ty účastníky, kteří společně s tebou Miroslava obdivují. Miroslavovi sice chybí lidé, nad kterými by se mohl povyšovat - jiný způsob, jak sám sebe vyzdvihovat nemá - ale aspon mohl z Posezeníčka udělat sídlo současné politické propagandy. Což ho jistě velmi uspokojuje. Trochu mu to kazí Evulína.

Neumím takhle přemýšlet, a samosebou že jsou to mé interpretace. Ale jiné nemám.
Co se týče těch vulgarit a mé osoby, byl jsem vulgární jen na Zdenka a Janu. Neboť Zdeněk sprostotě rozumí, a Jana je vulgární podprahově, neuvědomuje si to.

[Paradoxy]

Někteří lidé žijí v prožívání podvědomí i celé životy. Je to zákon karmy. Přesto je možnost se z toho dostat. A to je právě ta praxe. Je jedno jakou duchovní cestou se dáme, je ale potřeba být opravdovými jak jen je to možné. Snažit se být upřímní a pravdiví, klidní a vyrovnání. Pokládat si otázky, snažit se o pěstování charakteru atd. Není to jednoduché, ale je to možné.

[Trini]

Co se týče těch vulgarit a mé osoby, byl jsem vulgární jen na Zdenka a Janu. Neboť Zdeněk sprostotě rozumí, a Jana je vulgární podprahově, neuvědomuje si to.

Janě jsi tak nadával, protože ses cítil bezmocný. Ale i tak by podle mne muž neměl ženě tak sprostě nadávat.

[Jářek]

Co se týče těch vulgarit a mé osoby, byl jsem vulgární jen na Zdenka a Janu. Neboť Zdeněk sprostotě rozumí, a Jana je vulgární podprahově, neuvědomuje si to.

Janě jsi tak nadával, protože ses cítil bezmocný. Ale i tak by podle mne muž neměl ženě tak sprostě nadávat.

No nadával jsem démonovi, ne Janě. Bezmocný bych se asi schoval.
Ale aspoň jsem zjistil, že to smyslu nemá.

[Paradoxy]

Co se týče těch vulgarit a mé osoby, byl jsem vulgární jen na Zdenka a Janu. Neboť Zdeněk sprostotě rozumí, a Jana je vulgární podprahově, neuvědomuje si to.

Janě jsi tak nadával, protože ses cítil bezmocný. Ale i tak by podle mne muž neměl ženě tak sprostě nadávat.

No nadával jsem démonovi, ne Janě. Bezmocný bych se asi schoval.
Ale aspoň jsem zjistil, že to smyslu nemá.

Pedrito, žijeme ve světě, ale i v podstatě světa, sám jsi mi to psal, jsem ti vděčná, žes mi dal přátelské náhledy na některé mnou nechápané věci. A já ti to teď oplatím.

Není nutné vysvětlovat tam, kde není nasloucháno.

[Jářek]

Mohli jsme si na posezeníčku v pohodě všichni povídat, poznat jak to druhý má, trkance brát s nadhledem... Když Jana z poradny všechny "vyprovodila". Mě to nohu neklíží, že jedni zdrhli, a někoho jsem vykop. Jaký si to lidi udělaj, takový to maj.

[Paradoxy]

A tak to prostě je

[Nic]

No nadával jsem démonovi, ne Janě.

Co by na to odborník?

Odborník by k takové situaci přistupoval systematicky, analyticky a bez okamžitého soudu. Jeho reakce by se lišila podle jeho specializace (psycholog, psychiatr, terapeut, teolog atd.), ale společným jmenovatelem by bylo hledání příčiny a funkce tohoto chování.

1. Pohled psychologa nebo psychiatra

Tento odborník by se primárně zaměřil na duševní stav dané osoby. Jeho cílem by nebylo potvrdit nebo vyvrátit existenci démonů, ale pochopit, proč daná osoba používá tento koncept k vysvětlení svého chování.

Psychotické onemocnění:

Příznak: Tvrzení by mohlo být projevem bludu (klamného, nevyvratitelného přesvědčení) nebo halucinace (slyšení či vidění démona). Mohlo by se jednat o symptom schizofrenie, schizoafektivní poruchy nebo jiné psychotické poruchy.
Klíčové otázky: Projevuje osoba i jiné známky dezorganizovaného myšlení nebo chování? Ztratila kontakt s realitou i v jiných oblastech? Je její chování a prožívání v souladu s diagnózou?

Obranný mechanismus (psychologická projekce):

Vysvětlení: Osoba si nedokáže přiznat vlastní agresi, hněv nebo jiné negativní pocity. Místo toho je promítá (projektuje) na vnější entitu – "démona". Tím se zbavuje viny a zodpovědnosti. Věta "Nenadával jsem tobě, ale démonovi v tobě" vlastně znamená: "Můj hněv je oprávněný, protože nebojuji s tebou, ale se zlem. Já jsem ten dobrý."
Klíčové otázky: Má tato osoba potíže s přijetím zodpovědnosti i v jiných situacích? Má tendenci vnímat svět černobíle (dobro vs. zlo)?

Manipulace a vyhýbání se zodpovědnosti:

Vysvětlení: Jedná se o vědomou strategii, jak se vyhnout následkům svého jednání. Osoba ví, že její chování bylo špatné, ale místo omluvy použije bizarní výmluvu, která druhou stranu zmate a odzbrojí. Cílem je převrátit situaci: z agresora se stává "bojovník proti zlu" a z oběti "nádoba pro démona".
Klíčové otázky: Získává osoba tímto chováním nějakou výhodu? Stává se to opakovaně, když je konfrontována s vlastním selháním?

Hluboce zakořeněné náboženské nebo spirituální přesvědčení:

Vysvětlení: Osoba může být součástí náboženské skupiny nebo mít vlastní spirituální systém, kde je koncept démonů a posedlosti naprosto reálný. Její chování je v souladu s jejím viděním světa. I zde je však klíčové, zda toto přesvědčení vede k poškozování ostatních.
Rozlišení: Odborník by citlivě zkoumal, zda je toto přesvědčení integrované a funkční, nebo zda je chaotické a způsobuje jedinci i okolí utrpení (což by mohlo opět ukazovat na psychopatologii).

Jak by odborník reagoval v praxi:

Nehodnotil by: Neřekl by "To je nesmysl" nebo "Věříte na pohádky." Tím by okamžitě ztratil důvěru.

Validoval by prožitek, ne nutně obsah: Použil by věty jako: "Rozumím, že pro vás je ta situace taková, že jste komunikoval s démonem. Pojďme se podívat na to, co se stalo a jaký to mělo dopad na osobu, která stála před vámi."

Zaměřil by se na dopad chování: "Bez ohledu na to, komu byly nadávky určeny, slyšel je tento člověk a zranilo ho to. Jak se k tomu postavíme?"

Pohled vztahového terapeuta nebo mediátora

Tento odborník by se méně soustředil na vnitřní svět agresora a více na dynamiku vztahu a dopad na druhou osobu.
Hlavní cíl: Nastavit hranice a obnovit bezpečnou komunikaci.
Reakce: "Není podstatné, zda jste nadával člověku nebo démonovi. Podstatné je, že jste použil urážlivá a zraňující slova vůči osobě, která je zde s námi. Taková forma komunikace není v tomto vztahu přijatelná."
Technika: Přerámování. Tvrzení o démonovi by označil za vysvětlení motivace, ale ne za omluvu chování. Oddělil by záměr od dopadu.
Zaměření na oběť: Zeptal by se druhé osoby: "Jak jste se cítil/a, když jste tato slova slyšel/a?" Tím vrací pozornost k reálnému zranění.

Pohled teologa nebo exorcisty

Tento odborník by na rozdíl od psychologa bral možnost duchovní příčiny vážně, ale přistupoval by k ní s velkou opatrností a procesem tzv. rozlišování duchů.

První krok: Vyloučení psychologických a psychiatrických příčin. Většina seriózních teologů a exorcistů (např. v katolické církvi) nejprve vyžaduje psychiatrické vyšetření. Vědí, že mnoho jevů, které vypadají jako duchovní problém, má ve skutečnosti psychologický původ.

Analýza kontextu: Zkoumal by, zda se u osoby projevují i jiné, tradičně uznávané známky démonického vlivu (např. averze k posvátným předmětům, mluvení neznámými jazyky, nadlidská síla atd.).

Morální a etický rozměr: Teolog by se také ptal, zda toto "nadávání démonovi" vede k dobru, nebo ke zlu. Pokud je výsledkem ponížení, strach a rozbité vztahy, je velmi nepravděpodobné, že by šlo o legitimní "duchovní boj". Naopak by to mohlo být vnímáno jako projev pýchy a nedostatku lásky, což jsou vlastnosti připisované spíše zlu.

Žádný seriózní odborník by toto tvrzení nepřešel mávnutím ruky, ale ani by ho nepřijal jako fakt. Vždy by se snažil pochopit jeho funkci:

Slouží k ochraně ega? (obranný mechanismus)
Je to způsob, jak získat moc a kontrolu? (manipulace)
Je to projev ztráty kontaktu s realitou? (psychóza)
Je to projev života v odlišném systému víry? (náboženství)

Klíčové je, že bez ohledu na příčinu je takové chování sociálně a vztahově destruktivní. Zodpovědnost za pronesená slova a jejich dopad na druhého člověka nelze delegovat na nadpřirozenou bytost.

[Paradoxy]

No nadával jsem démonovi, ne Janě.

Co by na to odborník?

Odborník by k takové situaci přistupoval systematicky, analyticky a bez okamžitého soudu. Jeho reakce by se lišila podle jeho specializace (psycholog, psychiatr, terapeut, teolog atd.), ale společným jmenovatelem by bylo hledání příčiny a funkce tohoto chování.

1. Pohled psychologa nebo psychiatra

Tento odborník by se primárně zaměřil na duševní stav dané osoby. Jeho cílem by nebylo potvrdit nebo vyvrátit existenci démonů, ale pochopit, proč daná osoba používá tento koncept k vysvětlení svého chování.

Psychotické onemocnění:

Příznak: Tvrzení by mohlo být projevem bludu (klamného, nevyvratitelného přesvědčení) nebo halucinace (slyšení či vidění démona). Mohlo by se jednat o symptom schizofrenie, schizoafektivní poruchy nebo jiné psychotické poruchy.
Klíčové otázky: Projevuje osoba i jiné známky dezorganizovaného myšlení nebo chování? Ztratila kontakt s realitou i v jiných oblastech? Je její chování a prožívání v souladu s diagnózou?

Obranný mechanismus (psychologická projekce):

Vysvětlení: Osoba si nedokáže přiznat vlastní agresi, hněv nebo jiné negativní pocity. Místo toho je promítá (projektuje) na vnější entitu – "démona". Tím se zbavuje viny a zodpovědnosti. Věta "Nenadával jsem tobě, ale démonovi v tobě" vlastně znamená: "Můj hněv je oprávněný, protože nebojuji s tebou, ale se zlem. Já jsem ten dobrý."
Klíčové otázky: Má tato osoba potíže s přijetím zodpovědnosti i v jiných situacích? Má tendenci vnímat svět černobíle (dobro vs. zlo)?

Manipulace a vyhýbání se zodpovědnosti:

Vysvětlení: Jedná se o vědomou strategii, jak se vyhnout následkům svého jednání. Osoba ví, že její chování bylo špatné, ale místo omluvy použije bizarní výmluvu, která druhou stranu zmate a odzbrojí. Cílem je převrátit situaci: z agresora se stává "bojovník proti zlu" a z oběti "nádoba pro démona".
Klíčové otázky: Získává osoba tímto chováním nějakou výhodu? Stává se to opakovaně, když je konfrontována s vlastním selháním?

Hluboce zakořeněné náboženské nebo spirituální přesvědčení:

Vysvětlení: Osoba může být součástí náboženské skupiny nebo mít vlastní spirituální systém, kde je koncept démonů a posedlosti naprosto reálný. Její chování je v souladu s jejím viděním světa. I zde je však klíčové, zda toto přesvědčení vede k poškozování ostatních.
Rozlišení: Odborník by citlivě zkoumal, zda je toto přesvědčení integrované a funkční, nebo zda je chaotické a způsobuje jedinci i okolí utrpení (což by mohlo opět ukazovat na psychopatologii).

Jak by odborník reagoval v praxi:

Nehodnotil by: Neřekl by "To je nesmysl" nebo "Věříte na pohádky." Tím by okamžitě ztratil důvěru.

Validoval by prožitek, ne nutně obsah: Použil by věty jako: "Rozumím, že pro vás je ta situace taková, že jste komunikoval s démonem. Pojďme se podívat na to, co se stalo a jaký to mělo dopad na osobu, která stála před vámi."

Zaměřil by se na dopad chování: "Bez ohledu na to, komu byly nadávky určeny, slyšel je tento člověk a zranilo ho to. Jak se k tomu postavíme?"

Pohled vztahového terapeuta nebo mediátora

Tento odborník by se méně soustředil na vnitřní svět agresora a více na dynamiku vztahu a dopad na druhou osobu.
Hlavní cíl: Nastavit hranice a obnovit bezpečnou komunikaci.
Reakce: "Není podstatné, zda jste nadával člověku nebo démonovi. Podstatné je, že jste použil urážlivá a zraňující slova vůči osobě, která je zde s námi. Taková forma komunikace není v tomto vztahu přijatelná."
Technika: Přerámování. Tvrzení o démonovi by označil za vysvětlení motivace, ale ne za omluvu chování. Oddělil by záměr od dopadu.
Zaměření na oběť: Zeptal by se druhé osoby: "Jak jste se cítil/a, když jste tato slova slyšel/a?" Tím vrací pozornost k reálnému zranění.

Pohled teologa nebo exorcisty

Tento odborník by na rozdíl od psychologa bral možnost duchovní příčiny vážně, ale přistupoval by k ní s velkou opatrností a procesem tzv. rozlišování duchů.

První krok: Vyloučení psychologických a psychiatrických příčin. Většina seriózních teologů a exorcistů (např. v katolické církvi) nejprve vyžaduje psychiatrické vyšetření. Vědí, že mnoho jevů, které vypadají jako duchovní problém, má ve skutečnosti psychologický původ.

Analýza kontextu: Zkoumal by, zda se u osoby projevují i jiné, tradičně uznávané známky démonického vlivu (např. averze k posvátným předmětům, mluvení neznámými jazyky, nadlidská síla atd.).

Morální a etický rozměr: Teolog by se také ptal, zda toto "nadávání démonovi" vede k dobru, nebo ke zlu. Pokud je výsledkem ponížení, strach a rozbité vztahy, je velmi nepravděpodobné, že by šlo o legitimní "duchovní boj". Naopak by to mohlo být vnímáno jako projev pýchy a nedostatku lásky, což jsou vlastnosti připisované spíše zlu.

Žádný seriózní odborník by toto tvrzení nepřešel mávnutím ruky, ale ani by ho nepřijal jako fakt. Vždy by se snažil pochopit jeho funkci:

Slouží k ochraně ega? (obranný mechanismus)
Je to způsob, jak získat moc a kontrolu? (manipulace)
Je to projev ztráty kontaktu s realitou? (psychóza)
Je to projev života v odlišném systému víry? (náboženství)

Klíčové je, že bez ohledu na příčinu je takové chování sociálně a vztahově destruktivní. Zodpovědnost za pronesená slova a jejich dopad na druhého člověka nelze delegovat na nadpřirozenou bytost.

[Paradoxy]

Já to tady prostě žeru, je tu spousta praktických ukázek, jak z hovna udělat ještě větší hovno a ještě to pěkně rozmáznout