Lída píše:Jak je to v případě člověka, který vyrůstal jako pokořovaný a jeho největší touhou je ukázat všem, jak je důležitý (takových dneska vidíme hodně)? Když se mu podaří zlikvidovat konkurenci, nebo dobýt nějaké území a porazit všechny, co mu v tom brání, je šťasný - nelíčeně šťastný. Splnilo se mu jeho nejhlubší přání a dostal se k tomu jen díky vytrvalé věrnosti tomu, co si přál. Vibroval stále v souladu s tím a přitáhl si tak všechno, co k tomu potřeboval. Jsou šťastní i ti, co jsou teď nezaměstnaní, nebo lidi na tom podrobeném území?
no, úplně nejupřímněji se domnívám, že žádný takový člověk není. nevím o žádném člověku, který se nebyl schopen vypořádat se svým pokořováním v dětství do dospělosti, a nakonec se mu podařilo dobýt nějaké území a porazit všechny, a byl nevýslovně šťastný.
a myslím si, že žádný takový člověk ani nemůže existovat. člověk, který je v rozporu se svým štěstím (nemá vyřešený svůj problém z dětství), má sotva schopnost "vibračního depozitáře", aby se mu dostalo, co žádá. a znovu opakuji - opravdu žádný takový živoucí příklad neznám. znám dost lidí, kteří z rozličných příčin zanevřeli na své okolí, nebo části svého okolí, proti nimž obrátili svoji zlobu, ale štěstí nebo naplnění činů, které by vedly k jejich spokojenosti, nikdy takoví lidé nedosáhli. s každým dalším člověkm, kterého se jim podařilo pokořit, jen vzrůstal jejich pocit neštěstí a vzteku.
být v dětství zneužívaný je velmi nepříjemné, ale je to asi tak miliónkrát jednodušší se s tím vypořádat, než vypořádat se například s alzheimerem. jsou i poměrně závažné choroby, které - dalo by se přistoupit na to - že jsou původem "rezistentní" - například hodkingova nemoc - s nimiž se člověk může i tak vypořádat velice dobře. mezi takovými bych jmenovala i rakovinu. ale co udělá člověk, který zdědí alzheimera? vstupem do dělohy to má de facto dáno, po stránce fyzické. není mi známá žádná léčba, žádná "duchovní cesta", která by vedla k tomu, že člověk o tuto chorobu přijde. určitě jsou možnosti snížení jejího vlivu, ale hopla - a výběr je dán. a na to se ve své diskuzi zaměřuji. lze tohle odblokovat celoživotně dobrými vibracemi?
evidentně v takovém stavu, v jakém je země nyní, to nelze.
pokud se náhodou takový případ na zemi vyskytne, hovoří se o zázraku. stále se hovoří o zázracích. kdyby to patřilo k normálním věcem, nehovořili bychom o tom jako o zázracích, že.
a proto mi jde o změnu toho stavu, a snad by i mohla být možná.
žádná "duše" není zodpovědná při svém vstupu za nic, co dělá její rodič, nemá s ním proboha třeba vůbec nic společného, a najednou toho má na zemi společného až příliš. proč bych měla jenom soustrasně pokyvovat hlavou nad tím, že abraham (nebo kdokoliv jiný) řekne, že je nám to jedno, když si vybíráme lidská těla, že "vlastně" o utrpení nejde? jakto? ty lidi to bolí, ten svět je reálný, a je mi jedno, jestli někomu mimo tuto realitu to utrpení reálné nepřipadá - což by se dalo pochopit. co je mi do toho, že...
