Harmonie ve vztazích

[Petr]

Z Abrahamovi nejnovější knihy The Vortex - Where the Law of Atraction Assembles All Cooperative Relationships, která je věnována vztahům:

Neplatné přesvědčení č.19:
Dobrý vztah je takový, ve kterém je hlavním záměrem každé osoby najít soulad a harmonii s druhou osobou.

Jak mohou být vůbec dva lidé, hledající vzájemnou harmonii být špatným základem pro dobrý vztah a šťastný život? Oba lidé si vytvořili své vlastní Vibrační depozitáře, a s těmi musí hledat harmonii, pokud chtějí být šťastní. Pokud nalezení harmonie s vaším partnerem předchází nalezení harmonie s vaším Vniřtním Já, tak je velmi pravděpodobné, že vznikne nesoulad mezi vámi a vaším Zdrojem. Tento nesoulad se pak projeví jako pocit ztráty svobody; a pak se se svým partnerem, se kterým opravdu chcete nalézt harmonii, už nebudete cítit tak dobře. Vaše ztráta spojení s vaším vlastním Zdrojem ve vás začne vyvolávat pocity nesouladu, a on to je nesoulad, a tak pak (aniž byste chtěli) začnete vzdorovat vašemu partnerovi, kterého se snažíte uspokojit. Zkrátka, neexistuje náhrada (či náhražka) za vaše vlastní spojení se Zdrojem.
Když naleznete soulad se Zdrojem ve vás, naleznete také soulad s vaší nejzašší expanzí. A když jste v souladu s tím, kým skutečně jste a čím jste se stali, tak jste automaticky i v souladu a harmonii s tím nejlepším vztahem s vaším partnerem.

[vostalpetr]

No myslím,
že dost záleží na "hloubce připojení" ke Zdroji:

Pokud nalezení harmonie s vaším partnerem předchází nalezení harmonie s vaším Vniřtním Já, tak je velmi pravděpodobné, že vznikne nesoulad mezi vámi a vaším Zdrojem. Tento nesoulad se pak projeví jako pocit ztráty svobody; a pak se se svým partnerem, se kterým opravdu chcete nalézt harmonii, už nebudete cítit tak dobře. Vaše ztráta spojení s vaším vlastním Zdrojem ve vás začne vyvolávat pocity nesouladu, a on to je nesoulad, a tak pak (aniž byste chtěli) začnete vzdorovat vašemu partnerovi, kterého se snažíte uspokojit. Zkrátka, neexistuje náhrada (či náhražka) za vaše vlastní spojení se Zdrojem.
..............................................................................................................................................................................................................

No tohle velmi dobře znám, a proto jsem se oženil jen jednou a záhy rozvedl a znovu tu zkušenost neopakoval.

Protože pro mě tím nejdůležitějším je svoboda.

Ale rozhodně bych to nebral tak, že jsem předtím byl v souladu se Zdrojem a ten jsem ve vztahu pak ztratil,
protože kdybych byl opravdu v souladu se Zdrojem, nemohly by mě "nablblosti" mých partnerek nijak rozhodit a dovést až k pocitu ztráty svobody...
Pokud je člověk v souladu se Zdrojem, vnější věci jej ovlivnují velmi málo, nebot všechno, co se děje je " v pořádku a tak, jak má být"

Takže spíše než o Zdroji se zde hovoří o určitém individuálním progamu jedince, o karmě,
což je jistě "soulad se Zdrojem"
ale to je záležitost stále ještě velmi individuální...

Čtenář takovýchto příspěvků pak může lehce nabýt dojem,
že je třeba opustit svazující vztah a vyrazit za svým duchovním rozvojem a vlastní individualizací,
no proč ne, určitě to je radostná událost a přináší to naplnění,
ale je to jen individuální karma,
která je v souladu se Zdrojem,
ale se Zdrojem samotným to má pramálo společného....

[Monika]

"Zkrátka, neexistuje náhrada (či náhražka) za vaše vlastní spojení se Zdrojem.
Když naleznete soulad se Zdrojem ve vás, naleznete také soulad s vaší nejzašší expanzí. A když jste v souladu s tím, kým skutečně jste a čím jste se stali, tak jste automaticky i v souladu a harmonii s tím nejlepším vztahem s vaším partnerem."

dovolím si doplnit, že s celým světem jsme v souladu a v harmonii, když jsem srovnaní sami se sebou ...

na tuto skutečnost upozorňuje například i Bhagat Zeilhofer (vynikající terapeut) v knize Esence,


"Při narození jsme čistou esencí, naše bytost se projevuje skrze paletu esenciálních kvalit: lásku, sílu, radost, vůli, mír a pocit sounáležitosti s všehomírem. Během dětství o tyto kvality přicházíme v důsledku konvenčního života a ztrátou Esence dospíváme k vnitřní prázdnotě. Jak porozumět tomuto vývojovému procesu, pochopit příčiny ztráty kontaktu s Esencí a především jak nalézt k novému spojení s ní a prožít život naplno ..."


"Člověk sestává ze dvou částí – z Esence a z osobnosti. Esence, se kterou se všichni rodíme, je nám vlastní. Osobnost nám není vlastní. Nerodíme se s ní, ale získáváme ji zvenku. Osobnost zahrnuje všechno, čím jsme podmíněni, vše, co jsme získali, co jsme se naučili nebo napodobili. Když žijeme svůj život z osobnosti, bez Esence, je chudý a únavný. Žijeme-li svůj život z Esence, je bohatý a jiskrný, plný lásky, síly, vnitřního klidu, radosti, vůle a bdělosti."

"Naše osobnost neustále lpí na tom, po čem touží, a snaží se vyhnout tomu, co považuje za nepříjemné a nebezpečné. Snažíme se udržet krásný bílý mrak a temný mrak se ze všech sil pokoušíme odstrčit pryč. Ale pohybovat se je pro mraky přirozené a my nejsme dost velcí ani silní na to, abychom ovládli oblohu. I když je náš boj předem prohraný, neustále se snažíme ze všech sil. A právě toto úsilí je zdrojem napětí a utrpení, neboť pak je náš život ve znamení „ne“. Ne, nechci, abys odešel, ne, nechci, abys přišel blíž. Můžeme to nazývat krásnými jmény a zakrývat krásnými představami, ve skutečnosti však pořád říkáme „ne“. „Ne“ životu. Zaměřujeme se na přicházející a odcházející předměty a pohlcuje nás to natolik, že nevnímáme prostor, ve kterém vše existuje v neustálém pohybu. Když se začnete učit meditovat, tiše sedět, pozorovat bez jakéhokoli cíle, v jednom momentu si začnete uvědomovat prostor a jednoduše sledovat, jak předměty v prostoru přicházejí a odcházejí. A zjistíte, že jste uvolnění a uvnitř se objeví „ano“. „Ano“ se stane vaším životním postojem. Výsledkem je, že jste šťastnější, vyrovnanější a klidnější. Nestane se to však proto, že to tak chcete, proto, že se toho snažíte dosáhnout. Naopak, přijde to, protože se nesnažíte dosáhnout ničeho. Získáte to, když se vaše pozornost přesune z pomíjivých předmětů na prostor, který zahrnuje všechno. Když si dovolíme prostor i přesto, že je děsivý pro naši osobnost, teprve pak se Esence může projevit."

"Být v kontaktu s Esencí neznamená vzdát se života v materiálním světě a stát se asketou. Jsi-li v kontaktu s Esencí, život se stává oslavou."

více info na http://www.maitrea.cz/vydavatelstvi/esence

[vostalpetr]

No tak jak je to napsáno od Bhagat Zeilhofera
je to celý mnohem srozumitelnější,
nežli je ta úvodní reakce tohoto vlákna...

Člověk sestává ze dvou částí – z Esence a z osobnosti. Esence, se kterou se všichni rodíme, je nám vlastní. Osobnost nám není vlastní. Nerodíme se s ní, ale získáváme ji zvenku. Osobnost zahrnuje všechno, čím jsme podmíněni, vše, co jsme získali, co jsme se naučili nebo napodobili. Když žijeme svůj život z osobnosti, bez Esence, je chudý a únavný. Žijeme-li svůj život z Esence, je bohatý a jiskrný, plný lásky, síly, vnitřního klidu, radosti, vůle a bdělosti."
................................................................................................................................................................................................

No ale přesně toto je ten Program Zdroje,
to je prostě individualizace,
která může probíhat miliony různých způsobů,
a všechny jsou "nedokonalé"
protože k tomu, aby Zdroj (bůlh) byl dokonalý, musí využít všech možných nedokonalostí a možností...

Nerodíme se s ní, ale získáváme ji zvenku.
....................................................
no to naše naprogramování není něco z venku, to je něco s čím už se rodíme a co pak po celý život rozvíjíme,
samozřejmě, že z určitého pohledu je život oddělený od Zdroje poměrně šedivej,
ale rozhodně se v něm něco neustále děje a odehrává, takže je poměrně akční,
jen to prožívání života samotného o sobě je dost zastřený,
tím neuvědomováním si Zdroje


PS. ale když ted zase na to koukám, tak ten článek je opět zase spíše o individualizaci osobnosti,
nežli o překročení individuality,
proto taky je tam osobnost popisována jako něco z venku,
a když žijeme svůj život z Esence, je bohatý a jiskrný, plný lásky, síly, vnitřního klidu, radosti, vůle a bdělosti."

[Monika]

189wto můžeš koukat PetreVostale jak chceš uvidíš vždycky to co jsi schopný zachytit a na co máš zaměřenou pozornost, stejně jako já a další ...

Abraham stejně jako Hellinger stejně jako Balsker stejně jako Krishnamurti, Brahmám a další a další upozorňují na sladění se Zdrojem, Srdcem, Esencí, ... tedy na ponoření do skutečnosti tady a teď ...

pak jsi doma a nou problema ...

[Monika]

"...nejšťastnější lidé jsou schopni zůstat připojeni ke Zdroji, Já, nebo k Bohu. Bolesti denního života se pak nezdají tak hrozné a potěšení denního života tak důležitá. Naučíte se přijímat denní život ve správné perspektivě: opravdové štěstí není možné nalézt v běhu života, který nemá nikdo pod kontrolou, ale v našem postoji k životu. Nikdo nemůže vědět, co přinese další okamžik, potěšení nebo bolest. A přesto se lidská bytost tolik zabývá tím, co se může stát v příštím okamžiku, že zřídkakdy zůstává připojena ke Zdroji. A základním, stejně tak jako konečným faktem života je, že to může být pouze toto spojení se Zdrojem nebo s Já, které může dát stabilitu našemu životu, která v denním životě znamená klid mysli, ať se v dané chvíli stane cokoliv.

Poprvé, kdy lidská bytost zakusí, jaké to je, být připojen k Já, je když se zamiluje. Poprvé se dívá na věci z hlediska štěstí, ne z hlediska uspokojení sebe sama, ale z hlediska toho druhého: je šťastná, když je ten druhý šťastný. Problém je, že toto spojení obvykle netrvá po celý život; jedna velká hádka stačí k přerušení spojení. Spojení trvá pouze tehdy, když je zde úplné přijetí toho, že já i ten druhý jsme pouze nástroje, skrz které Já, Zdroj funguje podle Kosmického zákona. Spojení se stane trvalé úplným přijetím toho, že nikdo – ani já, ani ten druhý – nemůžeme být obviňováni z ničeho, co se děje.

Být připojen k Já nebo k Bohu, znamená žít v božské záři klidu a harmonie; žít bez toho být takto připojen znamená žít v temnotě ze strachu a zklamání z osamělosti.

‚Být připojen k Já‘ znamená být si stále vědom skutečnosti, že ,toto‘ já, které musí žít svůj život v podmínkách, do kterých bylo umístěno, je ve skutečnosti ,TO‘ neosobní vědomí, které se ztotožnilo s určitou formou a jménem jako oddělená entita, bez jakékoliv osobní síly konatelství. Když se toto ,osvícení‘ promítne do denního života, ve kterém jedinec zůstává neustále připojený k Já, můžeme říci, že došlo k doručení ( mistr Shen Hui: ,, Je rozdíl mezi ,probuzením‘ a ,doručením‘, to první je náhlé, zatímco doručení je postupné.‘‘ pozn. překl. ) Když sedíte s pozorností upřenou na Já, jste samozřejmě připojeni k Já. Když vyvstane myšlenka a vy jí nevěnujete pozornost, zůstáváte připojeni k Já. Spojení je přerušeno, když se zapletete do určité myšlenky. Pouhé uvědomění si této skutečnosti znovuobnoví vaši pozornost a jste znovu připojeni k Já.

Myšlenka, do které se pravděpodobně nejčastěji zapletete a která přeruší spojení, je většinou něco, co chcete a přejete si pro to něco udělat; a tak chtění udělat něco pro to, co chcete je ten nejsilnější faktor, který přeruší vaše spojení s Já. A čím hlubší je toto zapletení, tím více se vzdalujete od Já a tím větší je vaše zklamání a trápení, způsobené chtěním a očekáváním něčeho v běhu života."

převzato z http://www.mozaika.bloguje.cz/813310-ra ... 9-2009.php

[Petr]

dovolím si doplnit, že s celým světem jsme v souladu a v harmonii, když jsem srovnaní sami se sebou ...

presne tak

[Petr]

"Člověk sestává ze dvou částí – z Esence a z osobnosti. Esence, se kterou se všichni rodíme, je nám vlastní. Osobnost nám není vlastní. Nerodíme se s ní, ale získáváme ji zvenku. Osobnost zahrnuje všechno, čím jsme podmíněni, vše, co jsme získali, co jsme se naučili nebo napodobili. Když žijeme svůj život z osobnosti, bez Esence, je chudý a únavný. Žijeme-li svůj život z Esence, je bohatý a jiskrný, plný lásky, síly, vnitřního klidu, radosti, vůle a bdělosti."

Jen bych za sebe doplnil, ze i zivot z Osobnosti bez Esence, je vzdy smysluplny...a ze i zivot z Osobnosti a bez vedomeho ziti v souladu s Esenci, muze byt presto zivotem v souladu s Esenci ... a hlavne ze zivot z Esence a zaroven z Osobnosti vnimam presne takovy jak je krasne popsan v te posledni citovane vete. Chci rict ze Esence a Osobnost se nijak nevylucuji, ackoliv Osobnost muze byt mnohdy pricinou docasneho zastineni Esence, tak stejne tak muze byt jejim rozsirenim, jejim "vylepsenim".

"Být v kontaktu s Esencí neznamená vzdát se života v materiálním světě a stát se asketou. Jsi-li v kontaktu s Esencí, život se stává oslavou."

[Monika]

Jen bych za sebe doplnil, ze i zivot z Osobnosti bez Esence, je vzdy smysluplny...a ze i zivot z Osobnosti a bez vedomeho ziti v souladu s Esenci, muze byt presto zivotem v souladu s Esenci ... a hlavne ze zivot z Esence a zaroven z Osobnosti vnimam presne takovy jak je krasne popsan v te posledni citovane vete. Chci rict ze Esence a Osobnost se nijak nevylucuji, ackoliv Osobnost muze byt mnohdy pricinou docasneho zastineni Esence, tak stejne tak muze byt jejim rozsirenim, jejim "vylepsenim".

přesné doplnění jen mi zbývá žasnout na tím, jak to přirozeně se doplňuje ...

[watta]

"Být v kontaktu s Esencí neznamená vzdát se života v materiálním světě a stát se asketou. Jsi-li v kontaktu s Esencí, život se stává oslavou."

tohle je fakt super, to bych si klidně vzala za svoje krédo

[watta]

ještě jeden vtípek:

můžete si myslet, že jste jako dva partneři v harmonii se sebou i navzájem, když máte zhruba stejná očekávání, stejné cíle, stejné sny. hezky to píše třeba exupéry - že láska neznamená dívat se jeden druhému do očí, ale stejným směrem. vtipné to potom může být, když máte skutečně stejné sny - a oba máte sen, že partnera opustíte no... to tak jenom na odlehčení

[Petr]

hehe, no vetsinou nechces opustit partnera, ale jen urcitou cast jeho chovani a protoze ten druhy sve chovani upravit nechce, aby mohl byt stastny ten prvni, protoze pak by nebyl stastny on sam a prvni nechce upravit svuj pohled, tak zvoli fyzicke rozdeleni.. otazka je jestli to pomuze pokud to ma stale aktivni ve svych vibracich...

myslim ze jedna z otazek na Abrahama byla i o tom jak nalezt harmonii mezi dvoumi lidmi i presto, kdyz jeden z nich ma zamer ze vztahu odejit a druhy zustat. Odpoved si asi domyslite

[watta]

no já nevím, myslím, že lidi tohle mají hodně různě - proč vlastně zůstávají v různých vztazích (i to, proč do nich vlastně jdou )

(já jsem měla na myslí společné sny - takové ty v noci, co se zdají stejné lidem, co spolu chodí nebo mají k sobě blízko)

odpověď na abrahamovu otázku si nějak nedomýšlím, jaká je?

[jupiter12]

Harmonie ve vztahu s probuzenou vědomou bytostí je nádherné získávat a vylaďovat . Pro me je nejdůležitější jediná přípustná forma ladění a to je SHODA. Není žádný kompromis, není žádný ústupek, je vědomá touha obou nalézt ve sporných momentech takové řešení, které rozvine a obohatí oba dva a je výš než jednotlivé původní názory každého.

Velmi doporučuji.

názorný příklad , jak jej popsal můj žák, když jsem si tuhle záležitost vysvětlovali. Jeden soused chce plot, druhý zídku. Ono řešení znamená neustoupit ze svých požadavků, naopak je rozvinout v diskuzi a najít shodu, což v tomto případě znamená že oba zvolili živý plot, protože je i vzdušný i neprůhledný. Tedy Shoda.

Můj partner na tuto hru v našem vztahu přistoupil s nadšením. Děkuji za to.

děkuji Bohu za něj.

s Láskou Hanka

[Petr]

no já nevím, myslím, že lidi tohle mají hodně různě - proč vlastně zůstávají v různých vztazích (i to, proč do nich vlastně jdou )

jj asi jo

(já jsem měla na myslí společné sny - takové ty v noci, co se zdají stejné lidem, co spolu chodí nebo mají k sobě blízko)

hehe, tak to me ani ve snu nenapadlo, ze myslis takoveto sny . BTW: myslis sny podobne, nebo ty uplne stejne nebo se dokonce prolinajici.

odpověď na abrahamovu otázku si nějak nedomýšlím, jaká je?

Tak jsem se pro jistotu podival, co na to Abraham odpovidal a zacatek byl v tomto duchu:
I kdyz se zda, ze oba lide chteji neco zcela jineho a neslucitelneho, tak v zakladu jejich prani je stejna touha. Chteji byt oba stastni. Pak dal Abraham rozvadi jestli k tomu stesti muzeme dojit fyzickou akci, jakou je rozchod nebo i jinak.
No a me se zda, ze neni vzdy treba projektovat sve touhy na konkretni lidi, mista, casy, spise jit vice za tou podstatou te touhy, ktera je vice ve vztahu k nam samym, nez k ostatnim.

[Petr]

Hani, diky za prispevek.
Podobnou vizi rozvijeni diskuzi smerem vpred, rozvijeni reseni smerem vpred mam i ja Jen si ted uplne nejsem jist, zda je potrebna ta shoda, tedy jestli je cil se shodnout.. to uz mi prijde nadbytecne
Onehdy jsi pronesla krasnou vetu na NZ: "Neni potreba se shodnout v nazorech, je treba se shodnout v lasce."

[watta]

I kdyz se zda, ze oba lide chteji neco zcela jineho a neslucitelneho, tak v zakladu jejich prani je stejna touha. Chteji byt oba stastni. Pak dal Abraham rozvadi jestli k tomu stesti muzeme dojit fyzickou akci, jakou je rozchod nebo i jinak.

no to chce každý, to by mohl chodit každý s každým, a všichni by pak museli být šťastní. tak to asi úplně nebude, ne?

hehe, tak to me ani ve snu nenapadlo, ze myslis takoveto sny

jojo, protože jsem to párkrát zažila (teda ne vždy to bylo o rozchodu, to jen jednou), tak mi připadá ten termín "společné sny" někdy vtipný

[Petr]

I kdyz se zda, ze oba lide chteji neco zcela jineho a neslucitelneho, tak v zakladu jejich prani je stejna touha. Chteji byt oba stastni....

no to chce každý, to by mohl chodit každý s každým, a všichni by pak museli být šťastní. tak to asi úplně nebude, ne?

jj, no taky jsem si rikal, ze tak lze odpovedet prakticky na jakykoliv "spor" nazoru.. vzdy oba chteji ve sve podstate to same.. to nejlepsi pro sebe..proto aby byli stastni a stastnejsi toto je schovano asi za kazdou touhou, kterou zde na zemi mame..

[Lída]

jj, no taky jsem si rikal, ze tak lze odpovedet prakticky na jakykoliv "spor" nazoru.. vzdy oba chteji ve sve podstate to same.. to nejlepsi pro sebe..proto aby byli stastni a stastnejsi toto je schovano asi za kazdou touhou, kterou zde na zemi mame..

Dokonce i lidi, co se začnou prát... a nejen lidi, i skupiny, politické strany a státy, vzdy oba chteji ve sve podstate to same.. to nejlepsi pro sebe..proto aby byli stastni a stastnejsi toto je schovano asi za kazdou touhou, kterou zde na zemi mame.

No právě ... i o to šlo v naší dlouhatááánské diskuzi k touhám. Eckhart Tolle v knize "Nová země" říká:

Chtění udržuje ego při životě daleko víc než vlastnění. Dá se říci, že pro ego je daleko důležitější toužit, než mít, takže po chabém uspokojení z toho, co máme, vždy následuje touha mít víc… tato touha je pouhý návyk, ne skutečná potřeba

Člověk chce pořád něco dalšího... a bohužel každý jde za splněním své touhy způsobem, který mu vyhovuje, protože odpovídá jeho založení a přesvědčení. Stačí otevřít noviny, abychom viděli, k jakým důsledkům vede, když všichni chteji ve sve podstate to same.. to nejlepsi pro sebe... a jen pro sebe...

K dosažení harmonie ve vztazích mi nejlíp funguje, když mým hlavním záměrem je najít uspokojivé řešení pro obě strany. Mou vlastní potřebou je společný soulad a harmonie. Nemusí se pak hledat, jsou tu samy od sebe, protože ten druhý poznal, že jeho potřeby beru vážně - takže začne i on respektovat ty moje; oba pak snadno dokážeme ustoupit natolik, abychom našli optimální řešení. Cestou k tomu je: ne já - ale my. Výsledek je hluboce uspokojivý, stačí se zeptat sám sebe: co bude pro všechny zúčastněné nejlepší ? Aha!

[Petr]

Prijde mi, ze je opravdu nekdy tezke vedet, jestli to co si myslime, ze je nejlepsi pro vsechny zucastnene, je skutecne nejlepsi pro vsechny zucastnene.. ja bych to osobne klidne nechal vesmiru. mam dojem ze vesmir je v tomto dokonaly a opravdu to vsechno zinscenovava tak, jak si nase vibrace zaslouzi Mam dojem ze kdysi Abraham rekl, ze kdybychom se vsichni starali jen o sve stesti, jaky krasny stastny svet by to byl Nemusi to byt tak, ze kdyz ja chci byt stastny, tak musim ubrat stesti nekomu jinemu..