moc hezká diskuze, za kterou osobně děkuji - takhle nějak to vypadá, když všichni zúčastnění jednají z pozice lásky, nepředpojatosti - cítíte to z těch vašich příspěvků také? to je skvělé pro všechny další příchozí, tedy pro ty, kteří taky hledají harmonii a mír

ale k věci - asociovalo to ve mě jednu myšlenku, ke které se ještě vrátím.
osobně louise hay neznáme nikdo, takže bych se dost zdráhala mít na ní - jako na člověka (nikoli jako na autora) - nějaký názor. a jak píše petr - i kdyby to byl hitler v růžovém obláčku, důležitá je pro lidi na světě tím, co udělala svými knížkami. jsem přesvědčená, bez ohledu na to, jak je new age někdy do morku kostí hrůzostrašný a odpudivý, že myšlení, které l. hay svým dílem v lidech vzbuzuje, je opravdu oceněníhodné. člověk si ostatně vždycky může vybrat, čím bude víc. někdo se může stát vic než tím člověkem nějakým odosobněným příběhem, když to sám považuje za smysluplné a když ho tak chtějí mít ostatní. no a většinu lidí pak bude taková louise zajímat jenom jako ten příběh, ne jako ten skutečný člověk, kterým je. mnozí velcí myslitelé minulosti na tohle dokonce "doplatili" (zemřeli v bídě, zanedbání, nikdo se o ně nestaral ... atd.) takoví jsme my, lidé

člověk nás zajímá jako člověk často jenom, když si na něm dokážeme najít něco nepěkného, abychom mohli vztyčit náš prstík

ovšem musím dodat, že o rozličných nepěkných vedlejších (možná i hlavních) efektech celého newagiánského hnutí si tedy já osobně rozhodně žádné iluze nedělám. v tom jsem názorově blízká těm, kteří se mu husta smějí. i když osobně nepovažuji za nutné to více jak jednou konstatovat.
new age je prostě byznys jako jakýkoliv jiný a bez ohledu na nejsvětější vůli úmyslů zúčastněných se s tím vždycky nějaká ta "špína" spláchne. v new age je jisté specifikum, jinde ne tak markantní, podle kterého bych toto hnutí bez obav nazvala "hnutí zoufalců"

zapojují se do něj zkrátka potažmo vždy lidé, kteří mají nějaký problém - proč by jinak něco hledali, že

ale to není nic negativního a priori. mnozí lidé prostě nemohou být spokojeni s tím, co kolem sebe vidí a rádi by tvořili něco jiného, nového, lepšího, vhodnějšího - tím samozřejmě nejdřív mnohdy vznikne problém, bolest ze stavu světa, z něčeho, co nechci. jak bych se jinak dozvěděl, že to nechci, že... u indigových dětí je tohle asi nejpatrnější. naopak někteří léčitelé si s mnohými věcmi hlavu nelámají a berou svět takový, jaký je, aniž by ho chtěli měnit. to je mimochodem také docela zajímavé sledovat i zamyšlet se nad tím.
spousta lidí ale tápe stále víc - nové náboženství v problémech nepomáhá (jaké to překvapení), a tak se rozrůstají řady stále zatrpklejších, osamocenějších, pro které je příslušnost k dalším vyvržencům vlastně krásnou berličkou a nadějí na přežití. byznys to je - též nikterak v negativním slova smyslu - co na tom, že je to byznys s lidskou psýché. my jsme tady pořád jako spotřebitelé, a to i vzhledem k abrahamovi - v tom smyslu, že abraham po nás něco chce - jinak by nám to neříkal. a my rozhodujeme, zda to přijmeme či nikoliv, a zda to přijmeme pasivně (necháme to tak, jak to říká abraham, a tak to budeme žít), nebo aktivně (nejenom, že tak budeme žít, ale posuneme to svým jástvím zase o kus dál). nestát se součástí takovýchto přetahování by znamenalo vůbec se neinkarnovat

a tím se dostávám k mé staré myšlence uleželé jako dobrý pivní sýr

, kterou ve mě tahle diskuze asociovala: petře, ty píšeš o tom, že abraham není člověk a promlouvá z nefyzické perspektivy. to není ale žádná výjimka - všichni promlouváme z nefyzické perspektivy - v tom je přece jádro toho, že "nejsme jenom lidi". že to esther u abraham zdůrazňuje je rozhodně dobré právě pro ten byznys, a pak to asi má taky co dělat s tím, že si to esther uvědomila - protože v těch nejdůležitějších životních chvílích je tohle spojení nejjasnější, nejpoznatelnější a čím si to člověk normálně uvědomuje méně, tím víc ho to pak musí šokovat. takže ona to prostě ví, že to je z nefyzické perspektivy. a nejenom to, má i docela silné povědomí o tom, z jaké perspektivy to je (jasně, že je jich více) - a to pojmenovali společně "abraham - asociace vyspělých pomáhajících"

. a je to pro ní životně důležité pořád, proto to pořád vnímá stejně - protože její životní dráha se prostě s abraham prolíná naprosto těsně

děláme to každý, kdo nahazujeme udici svému "tamtomu já" - jsou věci, které tomu napomáhají, jsou situace, kdy se nemůžeme "napojit" tak dobře, ale je to prostě ono, pochází z toho veškerá naše invence - jsme pořád tím svým záměrem, který je takhle zaháčkovaný, a dohromady jsme své velké Já, které je totéž, co abraham
