Abraham...
…vzdy odpovedel, podvedome veci a myslenky nas neovlivnuji, nevsimejte si jich, zapomente na to, nereste to. Mohou vas ovlivovat pouze vedome veci.
To se bohužel naprosto rozchází s prokázanými a ověřenými fakty. Působení podvědomí (nevědomí) totiž souvisí s činností naší pravé mozkové hemisféry a způsob, jakým ovlivňuje to, co vnímáme, je už dobře zmapovaný – natolik, že tahle fakta berou jako samozřejmost nejen fyziologové a psychoterapeuti, ale i duchovní učitelé, jako třeba současný Dalajlama. O tom, nakolik podvědomí ovlivňuje obsahy našeho vědomí, se můžeme dočíst v úctyhodné řadě prací odborníků, věnovaných podrobnému mapování činnosti vědomí a nevědomí; navíc si to ale můžeme ověřit i my sami v každodenní zkušenosti.
Asi 80% všech našich reakcí na to, s čím se v životě setkáváme, pochází z nevědomí, a když se o něj nezajímáme a jednáme jen podle toho, co si uvědomujeme ve svém vědomí, se stáváme nevědomky i mluvčími svého nevědomí. Neuvědomujeme si totiž, PROČ si to či ono myslíme, PROČ se nám teď ve vědomí objevil konkrétní pocit a my jsme pak podle něj zareagovali. To PROČ totiž závisí na motivaci, která je většinou zcela nevědomá – mimo dosah našeho uvědomění - a může být u různých lidí velmi různá.
Konkrétní příklady:
Někdo je laskavý, protože mu to připadá naprosto samozřejmé, nic jiného nezná, je laskavý, protože to vnímá jako samozřejmost – neskrývá se za tím žádná nevědomá motivace. Ověří se to rychle – okolí vždycky citlivě reaguje na to skryté nevědomé v nás, a tak takového člověka mají rádi i ti, kdo s ním třeba v něčem nesouhlasí
. Může existovat i jiný člověk, který je k druhým stejně laskavý jako ten první, důvodem té laskavosti ale je, že tenhle člověk se lidí bojí a nechce si je na sebe poštvat: v životě se totiž zatím často ocital v roli bezmocné oběti násilí. Aniž to tuší, za jeho laskavostí se skrývá strach a úzkostná potřeba nevyvolávat v druhých hněvivé reakce, které by ho zranily, čili motivace, která s laskavostí k druhým nemá nic společného. Trochu jinou podobnou variantu představuje třetí člověk, který je k ostatním stejně laskavý jako ten první, ovšem příčinou té laskavosti je jeho vlastní bytostná potřeba, aby druzí byli laskaví k němu: i když nebyl v roli oběti, v životě zažil málo laskavosti a teď je tedy na každého důsledně hodný v naději, že ostatní se budou k němu chovat stejně – že z nich laskavé jednání „vyloudí“. Zcela nevědomky touží po tom, co se v psychologii nazývá „pohlazení“ – touží po pohlazení pro sebe, a tak aniž to ví, aniž si to vůbec uvědomuje, ani v jeho důsledně laskavém chování ke druhým o laskavost k druhým vůbec nejde.
Nevědomé obsahy tedy neustále vskrytu ovlivňují to, co vstupuje do našeho vědomí. Jsou skryté za myšlenkami a my si je většinou neuvědomujeme. To, co z nás vyzařuje, se ale zamaskovat nedá, druzí nás vnímají i s našimi nevědomými emocionálními podtexty a reagují především na ně. Proto se oba - ten druhý a třetí laskavě se projevující člověk - mohou pořád znovu setkávat s tím, že lidé budou reagovat víc na jejich nevědomé motivace, které z jejich projevu vycítí a které s laskavostí nemají nic společného. Přes to ti dva si to vůbec neuvědomují a jsou skálopevně přesvědčeni, že jsou laskaví k druhým, protože je to správné a má to tak být, i když trpí tím, že ostatní i nadále reagují na jejich laskavost docela nevlídně nebo značně zdrženlivě. Oni sami se ve skutečnosti o druhé nezajímají, a tak i oni jsou druhým lhostejní, což je z reakcí jasně znát. I tady platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, stejné přitahuje stejné - ve vibrační rovině, kterou nevědomky vyzařujeme. To je to, co působí - ne to, co se ve svém vědomí domníváme a co si namlouváme.
Proto všechny duchovní cesty mají společného jmenovatele: učit se, jak rozpoznávat všechny ty nevědomé skryté příčiny našich vědomých myšlenek, příčiny, které nás bez našeho vědomí automaticky programují, ovlivňují naše jednání a vyzařují z nás, ať chceme nebo nechceme. Základem je sebe-poznávání, aby se tak i naše nevědomé motivace postupně staly jasně rozpoznatelným obsahem našeho vědomí a my tak mohli k těm původně nevědomým pocitům (protože jde především o pocity) zaujmout vědomý postoj. Jinak se stáváme bezmocnými hříčkami svého podvědomí.
To, co si člověk u sebe neuvědomuje, nemůže vibračně změnit tak dlouho, dokud to nevstoupí do jeho vědomí.