Našeptávač

[vostalpetr]

JEŠTĚ K TÝ RADOSTI ČI K LÁSCE (ANANDĚ) A NEUTRÁLNÍMU POZOROVATELI

http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.php?f=15&t=609

T: Můj problém je následující. Jak jsem pochopil, je každý zážitek sám o sobě skutečností. Je tady – v prožívání. Jakmile ho ale začnu zkoumat a ptát se, kdo to prožívá, kdo je pozorovatel a tak dále, je už zážitek pryč a jediné, co mohu zkoumat, je pouhá vzpomínka na zážitek. Nemohu prostě zkoumat přítomný okamžik – teď. Neuvědomuji si přítomnost, ale jen minulost. Když si něco uvědomuji, nežiji ve skutečnosti v přítomnosti, ale jen v minulosti. Může existovat opravdové uvědomování si přítomného okamžiku?
M: To, co popisujete, není vůbec uvědomění, ale jenom přemýšlení o zážitku. Skutečné uvědomění (samvid) je stavem čistého, nezúčastněného pozorování, bez sebemenšího záměru cokoli s pozorovanou událostí dělat. Vaše myšlenky a pocity, slova a činy mohou být také součástí pozorované události. Vy to vše nezaujatě sledujete v plném světle jasného pochopení. Dokonale chápete, co se odehrává, protože se vás to nedotýká. Může to vypadat jako nějaká chladná lhostejnost, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jakmile jste v tomto stavu, zjistíte, že milujete to, co vidíte, ať už to má jakoukoli podstatu. Tato BEZVÝHRADNÁ LÁSKA JE PRUBÍŘSKÝM KAMENEM UVĚDOMĚNÍ. Pokud tu není, znamená to, že se o situaci jen zajímáte z nějakých osobních důvodů.

[watta]

jamajsky drap:

díky za sdílenou zkušenost, je to také mimo jiné hezký příspěvek do diskuze o miguelu ruizovi, kde jsme se pozastavovali nad tím, že nabádá ostatní lidi k nedůvěřivosti - tohle je úplně nejnázornější ukázka toho, jak je všechno vždy pro někoho dobré. jestliže někdo lpí na nějakém učení tak, že se mu stává již brzdou, než dočasnou berlí, je určitý odstup, k němuž (ale určitě chybně zvolenými slovy) tolle nabádá, stoprocentně na místě.

[vostalpetr]

tohle je úplně nejnázornější ukázka toho, jak je všechno vždy pro někoho dobré. jestliže někdo lpí na nějakém učení tak, že se mu stává již brzdou, než dočasnou berlí, je určitý odstup, k němuž (ale určitě chybně zvolenými slovy) tolle nabádá, stoprocentně na místě.
..................................................................................................................................

to, co je pro někoho lékem,
může být pro někho jiného zase jedem

například postoj nezaujatého pozorovatele je zpočátku velkou pomocí,
která nás může někam dovést,
ale je si třeba uvědomit, že tento postoj je poněkud omezený a překročit to omezení

Mně se třeba líbí Osho,
který v Oranžový knize říká, vyberte si nějakou meditaci co se vám nejvíc líbí a praktikujte,
až vám to přestane přinášet radost, tak to změnte a najděte si jinou meditaci

radost, uvolněnost, sebeuvědomění a přirozený klid jsou známky duchovního pokroku,
a pokud tyto věci nepřicházejí, je to známka toho, že něco není v pořádku...

[Ida]

Děkuji za diskusi Vás všech, ze které si člověk může vybrat, co potřebuje a co mu vyhovuje.

Podle mě našeptávač a můj vnitří hlas není jedno a to samé. Můj vnitřní hlas mě nikdy neobviní -ty jsi necvičilal, nedodržela jsi co sis předsevzala, nemáš pevnou vůli. Můj vnitřní hlas mi nezpůsobí špatnou náladu, ale vede mne v životě k pohodě a dobré náladě.
Myslím, že našeptávač je produkt mozku tedy hmotného těla, vnitřní vedení je hlas mé duchovní bytosti. Našeptávače slyším v hlavě, vnitřní hlas v oblasti 5 čakry v páteři.

Jana píše - Cokoliv Bůh strvořil, dobře stvořil.

Čím více roste moje víra v Boha, tím častěnji slyším svůj vnitřní hlas,který mne vede a tím méně se mi stává, že mne sráží našeptávač.

Celá diskuse vzniklad z toho, že Lenny vyčítálek vyčítá - zase jsi necvičila.

Lenny je ve věku, kdy prostě M U S Í - se učit, hrát, poslouchat rodiče .......
Musí je slovíčko deprimující a odebírá sílu člověku k jakékoli činnosti. Mám pocit že Lída píše - měla bych .
Co poradíte mladému človíčku? Jak přejít z musím - na měla bych - a později chci - a dělám to ráda?

Jana píše - Jde o to prokouknout tu hru, že to je jen hra a pak je to jen hra. /V našem věku je už jednoduché to prokouknutí/. Dělám jenom to co chci a dělát to ráda. Miluji vše, co je kolelm mne. Vše je ON.

[Lída]

Lída nepíše "měla bych", ale "co mi pomáhá", neb zjistila na vlastní kůži, že teorie jsou sice pěkná věc, ale dokud se to nevyzkouší, nedá se poznat, co skutečně funguje, co doopravdy vede k bezděčné spokojenosti
A nejvíc mi pomáhá – už dlouho – právě to neosobní všimnutí si, pozorování bez odmítání nebo chtění, které Vopstalpéťovi připadá jako blbost

Co poradíte mladému človíčku? Jak přejít z musím - na měla bych - a později chci - a dělám to ráda?

Možná to, co jsem tu někde už psala: "Všimni si, že tě to nebaví… a vzpomeň si, co se v té chvíli dá udělat… , aby tě to zas začalo doopravdy bavit: co to vlastně bylo jóóó... ahá , hrát si s tím, co zrovna dělám … jako ten prcek na pískovišti, když staví hrad... toho vůbec nenapadne, jestli to, co dělá, je správnější nebo důležitější, než dělat bábovičky... jen dělá ten hrad tak soustředěně, že přítomný okamžik tomu dodává celou svou šťávu... a vůni..."

Dodala bych: jde vlastně jen o objevení způsobu, jak si to sám dovedně přeřadit z šuplíčku "musím" nebo "měla bych" do šuplíčku "užiju si to". Třeba: tak jo… Co je na tom fajn? Co mi to přinese? K čemu mi to pomůže? A pro školáka: "Ten úkol bude pak hotovej a můžu vypadnout ven, nemusím pak už na to myslet, vracet se k tomu – skvělý pocit!"

Kdosi napsal, že někteří lidé se rodí s takovou povahou, že každou práci, kterou by právě měli udělat, vidí v duchu už napřed hotovou. Pak to už "jen" udělají. Šťastlivci

Určitě bude těch způsobů víc. Každému pomáhá v praxi něco trochu jiného, protože jsme trochu jinak naprogramovaní - procházeli jsme různými kombinacemi zkušeností; proto taky každému vyhovují trochu jiné způsoby zacházení se svým mozkem, aby se odprogramoval ze svého bručounství a znechucení a smutnění a vztekání se a aby se postupně vrátil k přirozené pohodě, kterou jsme mívali coby prckové v peřince, když nás nic nebolelo

Tak ať se daří

[Jana]

Lenny je ve věku, kdy prostě M U S Í - se učit, hrát, poslouchat rodiče .......
Musí je slovíčko deprimující a odebírá sílu člověku k jakékoli činnosti. Mám pocit že Lída píše - měla bych .
Co poradíte mladému človíčku?

Jak přejít z musím - na měla bych - a později chci - a dělám to ráda?

Jedině žitou láskou k tomu všemu, co je. Jedině radostí z existence. Děti rády napodobují a v jejich přirozenosti je zvídavost, hravost. Rády se přidají k dospělému, který to, co je třeba, dělá rád.

Dětem říkám jedinou radu: Nedělej, co Tě nebaví.
Radila jsem to i svým dětem, když se rozhodovaly, čemu se věnovat. Občas se na střední a vysoké škole bránily, že není možné dělat jen to, co baví, že občas se musí dělat i věci, které nebaví, aby pak mohly dělat, co baví.

Ale dneska všechny mají své povolání jako koníčka.

[Lída]

Nisargadatta přístupu umožňujícímu rozpouštění vásan říkal "nepřevzetí dodávky."

Tím, že se "nepřebíráním dodávek" podpalubí zprázdňuje, se víc a víc objevuje pohoda i za takových okolností, kdy dřív byl oheň na střeše, přestává vadit, co dřív vadilo, daří se snadno řešit, co dřív byl problém - a hlavně: je tu víc radosti ze života, jasnější vědomí... ten iluzorní egoušek nemá už takovou potřebu si vyskakovat, občas dokonce sklapne pec a je potichu...

což vůbec není
k zaho-zení

[vostalpetr]

Nisargadatta přístupu umožňujícímu rozpouštění vásan říkal "nepřevzetí dodávky.
................................................................................................

Vždycky je taktrošku problém pochopit, co kdo říká a co tím míní,
což je věc naprosto normální,
Lucky a já chápeme Maharadže úplně jinak,
přečteme si stejnou knihu a pak říkáme každej něco jinýho...

Třeba takovej Maharadž učil techniku" nejsem toto a nejsem tamto", ale také říkal, nedělejte vůbec nic, jen budte,
nebo "nepřebírejte dodávku" a určitě toho bude víc, co lze u něj najít...

Kd\ž jsem si přečetl Balsekarovu knihu o Maharadžovi ( nepamatuji si název,ale jsou to takové krátké popisy různých satsangů), tak jsem si říkal, kam to ten Balsekar chodil, vždyt tohlle Maharadž vůbec neučil...

Vacek přiznává, že v jeho zkušenosti velmi dlouhou dobu chyběl asppekt anandy, že to nebylo v pořádku, že po několik let byl ve stavu TND, kdy nebyl schopen vůbec pomyslet na cokoli duchovního nebo vůbec meditovat

Je všeobecně známo,
že technika bhakti a džnána mají fungovat dohromady,

stejně tak je známo, že při cestě bhakti se neobjevuje TND, protože jde o transformacii všeho vnímaného v lásku
(pokud bhaktové pláčou, že furt nevidí boha, je to jen proto, že si neuvědomují, že láska je bůh, ale to není TND)

Ten příspěvek od Maharadže z JZ co jsem napsal výše to zcela jasně vysvětluje, pokud zde není lláska ke všemu vnímanému (bhakti) tak je to jen postoj osoby...

Koncept VŠECHNO JE ON je koncept z pohledu vědomí,
ale paralelně platí, že VŠECHNO JE LÁSKA
a láska je ten princip, který provádí sjednocení (rozdělující mysli)

mnozí kritizovali Janu za její psaní o lásce,
ale je to jen jejich hloupoost, že dávají přednost suchým duchovním konceptům, před touhle jednoduchou poučkou,
a že to považujíí za jakýsi pouhopouhý emocionální vznět

Takže na závěr:

Odevzdat vše bohu znamená přijmout, že (podstatou) VŠEHO JE ON, což znamená, že VŠECHNO JE LÁSKA

(mám tričko z koncertu Chinmoje, kde je napsáno: Bůh je ve všem, ale všechno je láska...)

[Lída]

Hledání "jak je to jedině správně" čili princip odhalováníní chyb...

No mě to taky občas popadlo, jenže tím zaměřováním se na to, "co je blbě," se pokaždý vypadne z vortexu...
Jako kdyby člověk chodil po lese, hledal houby, a místo zaměření na "Hele, támhle je houba" ... se zaměřoval na "Tady žádná není, tady taky žádná není, tady taky ne... hernajs, kde u všech všudy ty jedlý houby jsou?" Je pak soustředěný na to, co je špatně, a nutně tím přehlídne spoustu hříbečků, skoro celých schovaných pod mechem...

Když si Mistři vzájemně protiřečí, když každý říká něco jiného.... prostě jsme tak naprogramovaní, že cestu ke sjednocení každý vykládá i chápe trochu jinak... podle svých zkušeností.... a někdy Mistr dokonce na stejnou otázku odpoví každému tazateli něco jiného...

Prostě od každého beru, co potřebuju a co je v souladu s mým dosavadním pochopením,
vyzkouším to, když to pomáhá, je to a ostatní věci neřeším

[vostalpetr]

Když si Mistři vzájemně protiřečí, když každý říká něco jiného.... prostě jsme tak naprogramovaní, že cestu ke sjednocení každý vykládá i chápe trochu jinak... podle svých zkušeností.... a někdy Mistr dokonce na stejnou otázku odpoví každému tazateli něco jiného...
..................................................................................................................................

jASNĚ,
proto je také třeba všechna ta dílčí (rozdílná) učení hodnotit z úrovně realizace, z té nejvyšší úrovně,
a to jak z vlastní zkušenosti tak ze zkušenosti druhých,
pak vidíš co tam je za chybu a co tam chybí...

A to je v podstatě ten úryvek z Maharadže,
jasně že je tam neutrální nezaujatej pozoroovatel (to tam přece píše)
ale dodává že je tam i láska ke všemu projevenému,
a dále dodává, že pokud tam ta láska není, je to jen postoj ega...



Já se stále vracím k tomu, co napsal na JZ Turija, protože to je pro mě ne-dvojná filozofie,
protoože když se k tomu nevrátím, tak tam začnu okamžitě sekat chyby,
protože je opravdu důležité neustále všechno (učení)korigovat s úrovní realizace...

Takže jak detailní náhled třeba na to, co to je pozice nezaujatýho svědka,
prootože je nutné se nad tím zamyslet,
ale zároven na to pohllédnout i z pozice celku (tedy úrovně realizace)
a zcela určitě vím, že tam v tom detailním rozboru udělám chybu...

Jestliže Lucky radí číst mezi řádky (dodneška nevím co to je)
tak já říkm, že každé učení se musí korigovat z úrovně nejvyššího stavu...

[Jana]

VŠEHO JE ON, což znamená, že VŠECHNO JE LÁSKA

No, to je sice pravda, ale když čtu Tvé texty, tak mi dochází, že existuje ještě další rozměr, který představuješ, prostě seš Božskej na entou. Mám obrovskou radost, když čtu, co píšeš. Jsi jako čistá voda,

ne, jsi jako horskej potok, vodopád pročisťující stojaté vody.

Díky.