Diskuze k touhám

[Petr]

Pokusim se do samostatneho vlakna prenest debatu k touham.

Ano, ale v tom to je. Myslíš, že člověk někdy dojde k uspokojení svých tužeb? Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby. Člověk se nikdy nespokojí s tím co má, chce víc. To co získává, je mu v té chvíli málo. Proto v tom vidím rušivý element, nebo možná jen vějičku, která nás má - může povodit.

Toť otázka... po čem tedy toužíš ty? Po klidu, po nehybném stavu? Co pak, až ji naplníš? Nevznikne ti další touha? Nechci ale nikoho v žádném případě odvádět od jeho tužeb, ať jsou po klidu nebo tvoření. Takže klidně jděme za svými touhami a naplňme je, pokud je toužíme naplnit!
To co říká Abraham je právě, že toto nekonečné plynutí za našimi tužbami je podstatou věčnosti vesmíru. A souhlasí s tebou , že když naplníme jednu touhu v určité oblasti, tak se vytvoří další a další a další....

A vemu to jeste jinak. Zapomenme na vecnost vesmiru, protoze ten nas zde na Zemi zase tak moc zajimat nemusi .

Pokud se pokusime vzit touhu v jejim ryzim stavu, jako neco, nejake misto, ktereho bychom radi dosahli, jako vznik osobní preference... tak co je na nich to spatne, proc bychom je meli zavrhovat?

Nevim kam tato debata presne povede, ale muze byt velmi zajimava

[Lída]

Díky za možnost sjednotit pojmy, Petře.

Jak jsem se pokusila říci jinde, slova "touha", "žádost" a "chtění" se běžně používají ve smyslu ulpění na cíli; to se dá zjistit dost snadno, stačí si ověřit, v jakém kontextu se objevují v literatuře i v životě: "Roztouženě se na něho podívala"; "Toužil (chtěl) to zaměstnání získat víc než cokoliv jiného"; "V té chvíli chtěl jenom ji;" "Žádostivost ho zachvátila a nedokázal se ovládnout," atd. atd. Slova "touha", "žádost", "chtění" v sobě automaticky obsahují energii "prahnutí" po něčem, a když se při dosahování cíle postaví do cesty překážky, vzniká zklamání a pocit marnosti.

Vlastně jde jen o zavedený a obecně vžitý význam slov, která používáme. Zkusím teď použít slova, která ulpění na cíli neobsahují, a vyjádřit tak bez použití slov "touha", "žádost", "chtění" nasměrování na

nejake misto, ktereho bychom radi dosahli

Když si zvolíme určitý cíl a rozhodneme se pro něj, celá naše energie se k němu nasměruje. Samotná volba cíle a rozhodnutí jít za ním neobsahuje závislost na něm, neobsahuje ulpění; není tu strádání a obavy, že "to teď nedopadne, jak jsem chtěl." To znamená, že při volbě a rozhodnutí něčeho dosáhnout žádná část naší energie není pohlcená obavami a lpěním na tom, k čemu směřujeme - pokud se nepřidá toužení, žádostivost a chtivost.

Mluvíme zřejmě o tomtéž, Petře, jde jen o to, jak to vyjádřit, aby použitím nesprávných slov nedocházelo ke zkreslení smyslu sdělovaného. Příčinu našich nesnází s užíváním odpovídajících pojmů vidím jen v tom, že pro velkou část lidstva je dosahování cílů dosud ze zvyku spojené s ulpěním na žádoucím, proto vnímáme ulpění jako součást významu ve slovech slova "touha", "žádost" a "chtění". Z jejich variant "toužení, žádostivost a chtivost" je to myslím dost zřejmé. O směřování k něčemu bez ulpění se v převažující většině společnosti zatím skoro neví, natož aby se o tom mluvilo. To bude zřejmě příčina, proč se dosud nevytvořila dostatečná zásoba slov, která by vyjadřovala naše nasměrování k určitému cíli a vykročení k němu bez ulpění na něm.

[Petr]

Diky
jj rekl bych, ze mluvime o tomtez, ale kazdy jinak

Je to velmi zajimave, protoze ja zase u rozhodnuti se citim svazanejsi nez u touhy. Touha je pro me lehoucka, no nekdy spise intenzivni preference... ale je to stale takove pro me svobodne.. Kdez to kdyz se rozhodnu, tak uz mam pocit, ze za tim musim jit..

Rozhodnuti mi prijde, ze muze byt take hodne bez energie, bez emoci, nebo take i s energii.. ale u touhy ta energie proste je.

Ono jestli to neni s touhou, tak jak se vsim )))) obsahuje v sobe kontrast - to chtene, po cem touzim a to po cem netouzim.. a lide pokud maji touhu a zaroven pozoruji jeji nenaplneni, tak se sami "rozdeluji na dve casti", je tam tristeni energie... a to by mohlo byt to, proc v nekterych ucenich jsou touhy povazovany za nezadouci, protoze jsou zdrojem tristiciho pohybu energie.. Touhy jsou dle me zdrojem (nebo jednim ze zdroju) pohybu energie.. a tak jestli nejsme dusledni v nasem mysleni, tak je to pohyb tristivy, ale on to docela dobre muze byt i pohyb celistvy, nasmerovany na cil - a to je to o cem dle me mluvi Abraham.

Ted me napadlo prirovnani s ohnem. Ohen take kdysi lide povazovali za nebezpecny, protoze dokazal spalit prirodu, ublizit cloveku, ale casem kdyz se s nim clovek naucil zachazet, tak i kdyz pred tim ho mel asociovany s nebezpecim, tak ho zacal pouzivat k priprave potravy a asi take ho nezacal nazyvat jinak, nez ohen.. Je to stale tyz ohen, jen jeho ruzne aspekty.
A vlastne na tom pojmenovani osobne ani nijak nelpim vzdyt je to jedno, hlavne abychom se domluvili jen u Abraham chci zustat verny v prekladu a nevkladat mu tam nejake nove terminy, ktere on nepouziva.

[Lída]

Jasně, Petře . Každý můžeme vnímat slova po svém, např.

Touha je pro me lehoucka, no nekdy spise intenzivni preference...

a nebrat v úvahu obecný význam slova. Jenže lidé pak obtížně rozumějí tomu, co říkáš, protože tím, že svoje subjektivní chápání významu mylně považuješ za obecné chápání významu, oni slyší něco jiného, než jsi chtěl říct. Na příklad vznikne dojem - jak logicky předpokládal Radon, - že jít za svou touhou znamená, že stále toužíme po něčem, co nám teď chybí, a tak žijeme neustále přilepeni k představě nějakého budoucího cíle, což ve skutečnosti vyvolává neustálou nespokojenost s tím, co právě je. A já bych namítla, že použití slov "touha, chtění, žádost" vzbuzuje i další mylnou představu: "Jít za svou touhou, za tím, co chceme" pro většinu lidí automaticky znamená, že máme prosazovat a dělat to, po čem toužíme, bez ohledu na reakce a potřeby okolí. Většina lidí to tak pochopí, protože znají historii - za svou touhou šel Napoleon, Hitler a všichni velcí dobyvatelé... Sledujeme denní zprávy a vnímáme sobecké chování většiny politiků, kteří se starají jen o to, co sami chtějí, uspokojují svoje touhy hlava nehlava, na úkor všech ostatních... a v televizních hrách postavy naplňují svoje touhy po majetku druhých, po sexu, nebo po lepším postavení... To dneska znamená slovo "touha", nic jiného lidi v dnešním světě ani napadnout nemůže.

Důsledkem je pak neustálé vysvětlování, "jak to vlastně myslím." To by nevzniklo, kdyby člověk používal slova v jejich obecně vnímaném významu a ne v takovém, který jim sám přikládá, protože to tak cítí.

Když vyjdu na tržiště, musím respektovat, že nápis "vlevo" neznamená "nahoru", i když u nás doma tohle znamenal. Musím respektovat významy slov tak, jak je chápou lidi na tom tržišti. Jinak se s nimi jakživa nedomluvím.

[Radon]

Lído, mám pocit, že moji připomínku - otázku jsi pochopila úplně přesně. Takto to většina lidí bude chápat a takto si to lze i dle mého názoru vysvětlovat. Je to vidět i v některých příspěvcích na těchto stránkách. O tom byla moje původní otázka, to mne na tom stále ruší. Možná je to ale nakonec celkem jedno, jestli si to někdo vysvětlí jako ty, nebo trochu více materiálně. Třeba nakonec i ten, kdo hledá štěstí v naplnění svých tužeb dojde k závěru, že tam ho nenajde.
Petr napsal: "ale on to docela dobre muze byt i pohyb celistvy, nasmerovany na cil - a to je to o cem dle me mluvi Abraham" Rád bych se Petra ještě jednou zeptal - na jaký cíl?

Děkuji všem za možnost přidat se do zajímavé diskuze.

[Petr]

Petr napsal: "ale on to docela dobre muze byt i pohyb celistvy, nasmerovany na cil - a to je to o cem dle me mluvi Abraham" Rád bych se Petra ještě jednou zeptal - na jaký cíl?

Jako cíl jsem myslel cokoliv, k čemu nás tento život ponoukl. Cíl té konkrétní jedné touhy. Nebyl tím myšlen nějaký konkrétní konečný jediný cíl.

[Lída]

Petr napsal: "ale on to docela dobre muze byt i pohyb celistvy, nasmerovany na cil - a to je to o cem dle me mluvi Abraham" Rád bych se Petra ještě jednou zeptal - na jaký cíl?

Jako cíl jsem myslel cokoliv, k čemu nás tento život ponoukl. Cíl té konkrétní jedné touhy. Nebyl tím myšlen nějaký konkrétní konečný jediný cíl.

Život lidi neustále ponouká k různým věcem. Taky - a dnes dost často - ke snaze získat něco na úkor druhých: k vykradení samoobsluhy, ke znásilnění sousedky...

"Jako cíl jsem myslel cokoliv, k čemu nás tento život ponoukl. Cíl té konkrétní jedné touhy. " :shock:

To je důvod, proč vnímám jako velmi nešťasné vyjadřovat subjektivní pocity coby objektivní tvrzení - jako obecné konstatování, to znamená jako doporučené jednání, týkající se všech lidí.

[Petr]

Ano cokoliv, cokoliv, cokoliv. nelze z toho neco vydelit.. neco jako opravnene touhy nebo neopravnene, neco jako spravne a neco jako nespravne... pokud se nekdo nachazi v takove tezke situaci, tak odpojen od toho cim je, tak i to vykradeni, nebo znasilneni, je pro neho touhou, ktera ho vede k tomu kym je.. vim, ze toto je hodne tezke slyset. V tento moment si kompenzuje neco co mu chybi. Bere svou silu zpet a citi se u toho dobre.
kazdopadne Abraham nebo nedej boze ja )))) bych k tomuto nikdy nikoho nanabadal... to o cem tu celou dobu mluvime je emocni cesta, pokud mozno bez akci po jeji ceste... mluvime tu o dostani se do vibracniho souladu se sebou pomoci myslenek, ne akci, o dostani se do souladu, ze ktereho vzejde akce inspirovana Zdrojem.....

Tito lide, co to, co jsi napsala cini, nezasluhuji jakekoliv odsouzeni, zasluhuji tu nejvetsi bezpodminecnou lasku, kterou jsme zde schopni poskytnout. Protoze to co cini, tak cini z mista kde jim chybi laska, kde jim chybi sebevedomi a sebe uvedomneni. A jakekoliv jejich odsouzeni spolecnosti toto jen prohlubuje.

Ale toto je velke tema... a nerikam, ze k nemu mam vsechny potrebne ingredience...ale pisu jak to ted citim.

[Lída]

to o cem tu celou dobu mluvime je emocni cesta, pokud mozno bez akci po jeji ceste...

Je mi moc líto, Petře, ale tohle je v praxi neproveditelné, nebo spíš funguje to právě naopak: sebeztotožnění
s jakoukoliv emocí má automaticky za následek posilování té emoce, přidává jí to energii..... jsme ve vibračním souladu s tou emocí a ona tím přísunem energie stále roste, sílí, a vzdát se akce je tak pro nás stále nemožnější.... nakonec, i když se tomu bráníme, nás emoce úplně pohltí, a my podle ní jednáme. Jsme jí strženi a právě tím se vzdalujeme od vibračního souladu se sebou coby součástí všetvořícího Zdroje.

Teprve jasné uvědomění si emoce jako pouhého objetu v mém vědomí (rozpoznání, že ta emoce ="ne-já") a její neosobní přijetí coby pouhého tvaru energie , vyzářeného ze Zdroje, vede ke skutečnému sebepřijetí,
k hlubšímu vnímání sebe coby součásti Zdroje, z něhož pocit "já" i vnímané emoce a myšlenky vznikají. Teprve odvrácení pozornosti od emoce a její přivrácení k prameni emoce, ke Zdroji, přináší pocit celistvosti a naprostého uspokojení, možnost jednat v souladu se Zdrojem a v inspiraci Zdrojem. Indové ten stav nazývají "sat-čit-ananda", bytí-existence-blaho.

[Petr]

tak to asi neni presne ta emocni cesta kterou jsem mel na mysli.
ja mluvil o te, kterou praktikuji kazdy den a ktera funguje naprosto spolehlive. Mluvil jsem o te emocni ceste, kterou jiz tolikrat popsal Abraham... jsou to jeho procesy - postupy, ktere nam predklada k posunu nasich vibraci.. ke zmene naseho emocniho stavu. Je to cesta od deprese k nadeji.. je to cesta od nadeje k optimismu a radosti.
Takovym nejefektivnejsim postupem je Kolecko soustredeni, zacneme z toho emocniho mista kde jsme - naljdeme to, co je duvodem nasi momentalni nalady.. vytvorime k tomu opak.. tj. vetsinou to co chceme, ale evidetne tomu zatim neverime. A pak postupne pomoci presvedcenich, vyroku, kterym uz nyni verime se dostavame emocne vyse az k tomu cilovemu presvedceni.
Dalsim takovou emocni cestou muze byt Seznam pozitivnich aspektu daneho cloveka, dane situace. Dalsi emocni cestou muze byt meditace. Dalsi emocni cestou muze byt preoces Nebylo by hezke kdyby.. atd atd.
Je to rada cest jak se dostat zpet do souladu sama se sebou a pak z tohoto souladu pripadne zvolit akci, ke ktere jsme byli inspirovani.

On ten zlocin o kterem jsi mluvila.. nemam s tim zkusenosti )) a nechci se ted do nejakeho takoveho cloveka vcitovat.. nicmene rekl bych, ze to po cem touzi, neni vyloupit obchod.. ze to neni podstata jeho touhy.. podstata te touhy je pravdepodobne "mit hojnost zdroju", a to co udelal, ze jednal podel emocni cesty.. pravdepodobne nekde mezi bezmoci a odplatou.. neprosel dale, ke zlosti, pesimismu, az nadeji... a z nadeje uz se da dosahnout docela daleko

Myslim, ze ted se snad uz chapeme zase o neco vice Pokud ne, tak opravdu vrele doporucuji nejakou tu ucelenou knihu od Abrahama , myslim, ze pak bude mnohe jasnejsi

[opcan]

zdravim
Prispeju taky svoji troskou do mlyna.

Touha je zdroj utrpeni (pokud toto slovo z nejakeho dovodu nekomu nesedi muze se pouzit nespokojenost). Jsme zase u toho. Jedna se pouze o stotozneni se s myslenkou takze nasi nespokojenost vyvolava pouze nase myls. Uvedomeni si touhy, vsimnuti si mylsenky ktera touhu vyvolava nas posunuje jinam a prinasi vice vedomi do naseho zivota a to je konec utrpeni. Jeden ze sedmi duchovnich zakonu uspechu od Deepaka Chopry je i zakon nepripoutanosti ktery Lida krasne priblizila. Jedna se o nelpeni na touhach ...nepripoutanosti k cilum.
Mejte se
L.

[Petr]

diky za trosku do mlyna vyvstava z ni rada dalsich otazek ))

Touhy jako zdroj utrpeni.. no ja bych to tak vubec nerekl, mozna spis naopak, ze utrpeni je zdrojem tuzeb... ale jeste nez to reknu (jako bych zatim nic nerekl ) bych se chtel zeptat, co vlastne vnimate tim utrpenim. Co je to to utrpeni? Proc je pro vas touha zdrojem utrpeni?

[Spokojny]

Ak niekto tvrdi, ze tuzby vedu k utrpeniu, alebo su jeho zdrojom, tak potom popiera principy života.
Uz ako male dieta kazdy jeden z vas chapal, ze vasim stastim je spokojnost s pritomnostou a zaroven pocit moci spojeny s vedomim,ze buducnost je vo vasich rukach. Tuzby su to ,co nas zenie vpred. Bez nich by sme ostali uplne prazdni. Ano, niektorí ucenci hovoria o tuzbach ako o niecom "zlom" ale tento ich predpoklad vznikol na zaklade pozorovania ludi alebo seba, ktori nemali poznanie, ze nic nie je nemozne. Cista tuzba skutocne nema nanos pocitu nedostatku. Na to je vsak potrebne precitit a prijat Vasu neobmedzenu moc nad vasim zivotom,pretoze prave tie pochybnosti o splnení tuzby su utrpením.

Pekny den

[watta]

hmm... je to trochu jako kdybyste říkali např. že "víra je nesmysl".
no je. ale i není.

přeci je to stejné jako s tím nožem - lze ho použít rozličnými způsoby. taktéž tužbu. pro někoho je zdrojem utrpení, pro někoho je zdrojem naplnění.

kdo touží a lpí na své tužbě, je zdrojem jeho utrpení, i když ji naplní. kdo touží, aniž by naplňoval, pro toho je též zdrojem utrpení. kdo touží, aniž by naplňoval, ale to, co chce, není naplnění tužby, ale právě toužení, pro toho je nenaplněná tužba zdrojem radosti. a tak bych mohla pokračovat donekončna. naplňování tužeb nemusí být žádná dogmatická předsevzatá věc, kterou když porušíme, učiníme něco špatně a vypadneme z nějakého chuchvalce štěstí, v němž se cítíme dobře. k naplňování tužeb - čili k žití - patří naprosto všechno, je chybou dělat tlustou dělící čáru mezi pozitivním a negativním. a je chyba to, co tu píšu, říkat většině lidí, kteří neumí myslet jinak než negativně (= PROTI SOBĚ, nic jiného, není v tom nic "špatného"). nikdo z nás nemůže říct, co a proč chce vrah v okamžiku vraždy. každý člověk je individualitou, která dělá všechno, co dělá, z nějakých vědomých či nevědomých důvodů. účelem pozemského života není totální uvědomování si toho, co dělám. pokud si budu chtít budovat své štěstí vědomě, mohu si pomoci, stejně jako si mohu ublížit. to, co si vezmeme z abrahama, stejně tak jako z čehokoliv jiného, co na nás v daný moment působí inspirativně, to je něco naprosto výjimečného, individuálního a jedinečného, co je jen v daný okamžik jen právě pro nás. všechno, co k tomu můžeme kdykoli potom říci, je zase jenom o nás. nikdy nemůžeme mluvit za druhého. snažit se přijít na to, co a proč kdo dělá, je ztrátou času. lidé, kteří smýšlí podobně jako my, lidé "našeho kmene", s těmi si rozumíme, jejich myšlení chápeme stejně, jako oni chápou naše myšlení, a s těmi se také - dříve či později - ve svých životech setkáme. žádné učení nebo dobře míněné rady nelze aplikovat všem stejně, byť mnohé z nich mají skutečně univerzální platnost, v životě se projevují s mnohotvárností a růzností, která je životu vlastní. urputná vědomá snaha po naplňování čehokoli či lpění na čemkoli je jedna z věcí, která velmi často vede k opravdovým omylům. přesto si někteří lidé volí tuto cestu. dostaneme-li se do té cesty my, můžeme jim být příkladem. jinak je však záhodno všechno, co nás kdy inspiruje, vztahovat výhradně sami na sebe a nepokoušet se napsat nové dogma platné pro celý tento svět. ty skutečné, univerzální, všeobecné, velkolepé a úctyhodné zákonitosti, které ve vesmíru opravdu platí, můžeme poznat, pozorovat a žít. to samo o sobě je nádherná zkušenost. ale je to zkušenost, jejíž náboj naprosto přirozeného plynutí je je uvažování o tom, zda toužit ano či ne, docela vzdálený

[watta]

ještě bych dodala, když už (nějakou modrou ) radu

lepší je dělat, co tě napadne

[watta]

a ještě konkrétně k těm otázkám na TOUHU jako takovou, je-li zdrojem utrpení -

1/ chtít po ničem netoužit je také touha
2/ utrpení nemá absolutní hodnotu - my nevíme, jestli někdo trpí, protože každý má to, co chce. jsou lidé, kteří chtějí to, co my nazveme neštěstím. ale jim to vyhovuje. v tom, co my nazveme štěstí, nebudou šťastnější. bude jim něco chybět. třeba to utrpení. stejně tak jako negativní nemá absolutní hodnotu (tj. může se stát libovolně pozitivním a zase nazpátek - viz i ty zde zmiňované keltské ovečky), nemůžeme totéž říct ani o utrpení. jsme vychováni tak, že vraždit, chodit za školu, nepracovat, nestarat se o druhé a krkat při jídle je negativní. je to opravdu tak???

[Petr]

no tak jestli to, co jsem z toho pochopil, chapu, tak jak jsi to skutecne myslela, tak to vidim stejne. (je fakt ze nektere mensi casti, ktere mi nedavaly uplne smysl, jsem uspesne ignoroval )

no sice stale presne nevim co myslite tim utrpenim, ale pokud budeme rikat nasim urcitym emocnim stavum utrpeni, pak s tim maji opravdu touhy co delat .. jenze ty maji, co delat se vsemi emocnimi stavy, i s radosti.. to je jako kdybychom rikal, ze zdrojem vsech radosti a stesti jsou touhy.
Ten rozdil je v soustredeni se... pokud se zamerujeme na nenaplnenou touhu, nebo na jeji naplneni. Protoze i ten priklad byt stastny i z nenaplnenych tuzeb, protoze netouzim je naplnovat, ale staci je mit, je vlastne naplnenou touhou mit touhy.
Touhu vnimam jako pohyb, posun vortexu ze soucasneho mista nekam jinam.. nebo expandovani vortexu o novou touhu... proste nekde se neco posunulo, zvetsilo, upresnilo.... (BTW: zadne prirovnani neni dokonale, pouze ma neco naznacit ) a ted pokud se budeme zamerovat na soucasny stav, pred vznikem touhy, tak uz nam nebude prinaset radost (i kdyz pred tim treba ano), ale neklid apod. pokud se ale zamerime na ten novy vytouzeny stav, tak budeme zase citit tu radost jako pred tim, ba dokonce i vyssi. No tak nejak ty touhy vidim..

a co je to to cele uplyvani?
To vnimam jako dlouhodobe zamerovani se na existenci tuzby (to vlastne ani neni moc potreba) a soucasne zamerovani se na jeji nenaplneni.. a ten rozdil energii, techto dvou vibracnich mist - prostredi s nenaplnenou touhou a prostredi s naplnenou touhou v nas zpusobuje to, ze se citime spatne, ze nase energie je rozdelena a neproudi tak jak by mohla...

PS. ted koukam, ze tu tech prispevku mezitim pribylo, takze to cele patri k tomu prvnimu

[watta]

ty nevíš, co je utrpení? ty jsi fakt nikdy netrpěl? nikdy tě nic nebolelo? nikdy sis nestýskal nad tím, že je něco nějak a ty s tím (jakkoli zdánlivě) nemůžeš nic dělat? nikdy tě netrápilo, že se děje něco, co bys chtěl, aby se dělo jinak? třeba když jsi byl malý, nevzpomínáš si? nebo jsi to vážně nezažil?

jenomže petře, ty se na něco nezaměřuješ jenom tehdy, když si řekneš, že se na to zaměřuješ. ty se zaměřuješ neustále na něco nejenom, když to víš, že se na to zaměřuješ, když si to uvědomuješ. kdyby jsi byl 100% vědomý, tak, že by sis uvědomoval každý svůj záměr, svoji vůli, své ticho i svoji myšlenku, tak jsi mrtvý
tou tvojí touhou pak můžeš nazvat naprosto všechno protože pořád něco chceš (i když nic nechceš).

můžeš se zaměřovat na co chceš, vědomě, a stejně tu bude spousta dalších věcí, na které se budeš zaměřovat podvědomě.

tím samozřejmě nechci říct, že nemáš vůbec pozorovat, co v sobě vidíš a na co se zaměřuješ. tím chci říct jenom to, že to nidky nemůžeš usledovat celé. a většina toho, co už jsi pochopil (i když nemusíš vůbec vědět, že už jsi to pochopil), se stává tvým samozřejmým podvědomím, které už si uvědomovat nemusíš, ale je tvoji přirozenou součástí - to ono vytváří tvé nápady, tvé myšlenky. pokud jsi s tím pracoval, znáš to velmi dobře. pokud jsi s tím nikdy nepracoval, žiješ v chaosu, neznáš to a máš problém. to jsou jediné rozdíly mezi vědomým a nevědomým ale život se děje tak či tak

nemůžeš strávit celý život tím, že se budeš kontrolovat to ani není účelem. spousta věcí, které už máš nasledované, a se kterými - pokud jsi s nimi pracoval - už to máš vyřešené, není potřeba kontrolovat. tam, kde znáš sám sebe, pokud je to to, čím chceš být, tam už je všechno, jak má být

[Petr]

ty nevíš, co je utrpení? ty jsi fakt nikdy netrpěl? nikdy tě nic nebolelo? nikdy sis nestýskal nad tím, že je něco nějak a ty s tím (jakkoli zdánlivě) nemůžeš nic dělat? nikdy tě netrápilo, že se děje něco, co bys chtěl, aby se dělo jinak? třeba když jsi byl malý, nevzpomínáš si? nebo jsi to vážně nezažil?

No prave proto se ptam.
Bereme utrpeni jako, ze se nekomu deje neco, co nechce, aby se mu delo? (pak opravdu nevim proc by meli byt touhy zdrojem tohoto typu utrpeni)
Nebo berete utrpeni jako nas stav, kdy vnitrne trpime (negativni polovina emoci)? (tam uz ty vznikle touhy maji svou roli)

jenomže petře, ty se na něco nezaměřuješ jenom tehdy, když si řekneš, že se na to zaměřuješ. ty se zaměřuješ neustále na něco nejenom, když to víš, že se na to zaměřuješ, když si to uvědomuješ.

no jasne, nikdy jsem to jinak nemyslel.

tou tvojí touhou pak můžeš nazvat naprosto všechno protože pořád něco chceš (i když nic nechceš).

jo, tak jsem to myslel. ty jsi to myslela jinak?

můžeš se zaměřovat na co chceš, vědomě, a stejně tu bude spousta dalších věcí, na které se budeš zaměřovat podvědomě.

tim si uplne nejsem jeste jist.. vim, ze Abraham tvrdil opak, uz jsme se tu o tom i bavili s Lidou...nevim, monetalne toto neresim.

nemůžeš strávit celý život tím, že se budeš kontrolovat to ani není účelem.

jo, nikdy jsem to jinak nemyslel Usledovat vsechny myslenky nebo pozornosti neni smyslem a ani to asi nejde, protoze pak nebudes delat nic jinyho, nez sledovat, pripadne sledovat jestli sledujes
jedine co ma smysl kontrolovat jsou nase emoce.. pokud milujes, tak neni co resit (at zije kofola:) a pokud ne, tak se holt podivam proc ne. Tata osobni "kontrola" si myslim, ze je dulezita a prospesna Ale emoce nemusis kontrolovat nejak prisne.. proste pokud jsi v pohode, tak jsi v pohode a neni co sledovat, a pokud se ocitnes jinde, tak jelikoz jsi zvykla na stesti, radost, lasku, tak pokud se ocitnes nekde jinde, tak si toho vsimnes docela rychle, reknes si hooops kde to sakra jsem kam jsem to vlezl proc jsem tam vlezl co me sem zatahlo to sledovani je prakticky automaticke.. neni to ze sledujeme a cihame, kdy se teda ocitneme mimo vortex, tam se proste ocitneme.. a pak zalezi jen na nasi citlivosti, jak brzo si toho vsimneme.

[watta]

já nevím, petře, upřímně mě už tato diskuze moc nebaví není to trochu argumentování o argumentování?

jestliže myslíš všechno jako všechno, pak ti holt nebudu rozumět nikdy od toho mají slova svoje (smluvní) významy to pak můžeš napsat rovnou větu: touha touha touha touha touha, a bude to znamenat totéž jako "myslím si, že bílá vrána lítá lépe než červený krokodýl" stejně tak jako naprosto cokoliv jiného

to hlavní, co jsem se snažila naznačit je, že utrpení je subjektivní pocit toho, kdo zrovna trpí. jak to "bereme my", to je jako k čemu? pro mě je užitečné vědět a znát, jak se cítím já, co s tím můžu dělat a k čemu to vede. každý druhý má jiný navigační systém. k čemu je tedy to, jak JÁ beru JEHO utrpení? maximálně o tom můžu filozoficky přemítat, ale to mě osobně úplně ... nejrajcuje , abych se přiznala

takže jinými slovy, jestli máš pocit, že je vhodné kontrolovat emoce, tak směle do toho pokud z toho máš dobrý pocit, pak je všechno v pořádku. není právě tohle to, co říká i abraham?