Petr píše:Radon píše:Ano, ale v tom to je. Myslíš, že člověk někdy dojde k uspokojení svých tužeb? Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby. Člověk se nikdy nespokojí s tím co má, chce víc. To co získává, je mu v té chvíli málo. Proto v tom vidím rušivý element, nebo možná jen vějičku, která nás má - může povodit.
Toť otázka... po čem tedy toužíš ty? Po klidu, po nehybném stavu? Co pak, až ji naplníš? Nevznikne ti další touha? Nechci ale nikoho v žádném případě odvádět od jeho tužeb, ať jsou po klidu nebo tvoření. Takže klidně jděme za svými touhami a naplňme je, pokud je toužíme naplnit!
To co říká Abraham je právě, že toto nekonečné plynutí za našimi tužbami je podstatou věčnosti vesmíru. A souhlasí s tebou , že když naplníme jednu touhu v určité oblasti, tak se vytvoří další a další a další....
A vemu to jeste jinak. Zapomenme na vecnost vesmiru, protoze ten nas zde na Zemi zase tak moc zajimat nemusi .
Pokud se pokusime vzit touhu v jejim ryzim stavu, jako neco, nejake misto, ktereho bychom radi dosahli, jako vznik osobní preference... tak co je na nich to spatne, proc bychom je meli zavrhovat?
Nevim kam tato debata presne povede, ale muze byt velmi zajimava