Já bral definici ega z toho co říkal Tolle. Že je to ztotožňováni se s myšlenkami. Představuju si to tak že si pomocí mozku ohodnotíme a rozškatulkujeme si si věci co se nám v životě dějí a pak si z toho něco vyberem a řeknem:
Jsem to a to ... . Přičemž to co zůstává a je neměnné je jen to "
já jsem". Tedy jen jakýsi pocit existence.
Také bych řekl že bychom ego neměli odmítat. Jsem příznivcem názoru že vše je láska. Tedy i ego je láska. My všichni jsme taky láska a nějaké usmrcování čehokoliv co jsme je usmrcování nás samotných. (říká to ego že? ale jak jinak to vyslovit?)
Nadruhou stranu mám takovej duchovní zákon: Abychom objevili co je nám čemu dobré musíme to nemít(nejlépe ztratit). Takže když chci vědět kčemu mi je ego tak se ho na chvíli zbavim a za chíli poznám k čemu je dobré. Myslím že to byl právě Tolle který někde říkal že žil jako bezdomovec bez smyslu života bez cíle a byl i rozhodnut zemřít. Takže byl ve stavu bez ega bez žádostí bez potřeb atd... Bylo to skvělé osvícení a podobně ale něco mu v tom stavu asi chybělo. A tak se rozhodl pro své nové ego že bude lidem duchovně pomáhat.
Podle mě jsme naprosto svobodní zvolit si jaké zkušenosti chceme zažít. A už zde(já jsem si zvolil zkušenost)

začína přirozeně naše ego ale není to nic zhoubného jde jen o to jestli ego ovládáme nebo ego ovládá nás(abychom k tomu já jsem ... (něco) příliš nepřilnuli). A jedno malé tajemství na závěr. Ego nikdy nevyhraje, ikdyž se necháme egem úplně unést.Je to prostě tak dokonale ve vesmíru zařízeno.
