Kapitola 4 - Netvořme si starosti, tvořme vize

[Petr]

Tvoření si starostí.. ano tvoření, je to správné slovo, protože starosti tu bez nás nejsou, vytváříme si je, sami pro sebe...je vlastně docela dobrý sadomasochismus. Stejně tak, jak si nepůsobíme dobrovolně bolest fyzickou, tak si nepůsobme bolest psychickou. U fyzické bolesti v tom máme celkem jasno, u psychycké bolesti, zatím o dost míň, ale to se v těchto dobách mění.

Dělání si starostí, bych na té fyzické úrovni přirovnal k pižlání se (výstižnější slovíčko mě nenapadlo) do ruky tupým nožíkem. Možná jednou nám to nic zásadního neudělá, ale pokud to děláme pravidelně, můžeme si způsobit docela dobré poškození těla.

V každém okamžiku, kdy si díváme vpřed, se můžeme vždy, vědomě, rozhodnout zda se budeme dívat na tu stranu nebo na tu stranu, jestli se rozhodneme více vnímat, jak špatně to může dopadnout, nebo se rozhodneme více vnímat, jak dobře to může dopadnout. Můžeme si docela dobře představovat tu nejlepší možnou variantu, můžeme si vytvářet miliony těch nejlepších variant, nemusíme si dělat starosti... je to volba.. pokud dokážeme být velice tvořiví v tom, jak nechceme, aby to dopadlo a co se všechno může přihodit, tak stejně tak můžeme nasměřovat tuto naši tvořivost, na tvoření toho, co všechno se může stát v náš prospěch.

Můžeme tvořit vize úspěchů, vize radosti, vize štěstí, vize štasných konců, průběhů i začátků, vize vítězství, vize šťasných náhod, vize porozumnění, vize spokojenosti, vize nadšení, vize lásky. Pokud jsme se rozhodli být šťastní, tak už nemáme jediný důvod tvořit si vědomě starosti. Ne, to bylo naše včerejší já.. to dnešní, už je moudřejší .. záměrnější .. jistější .... šťastnější....

[Motýlek]

Nojo, ono to je úplně jasné. Ale taky není...?
Na počátku je tvoření vize, že se mi povede tamto či ono, může jít o úplnou blbost, ale co když to dopadne přesně opačně? Být šťastný i tak - to by bylo řešením. V podstatě na ničem nezáleží, tak proč si dělat starosti? Jenže jak potom tvořit (pozitivní!) vize, že bude to či ono, když nakonec vůbec nezáleží na tom, jak to dopadne? Protože pokud opravdu záleží, následuje zákonitě zklamání, což je přesně to, co většina lidí nechce?
Dovedu to ještě dál: chtít být "nekompromisně šťastný" znamená netvořit žádné vize - stačí jenom být trvale šťastným, ať se děje cokoliv. Protože na ničem jiném nezáleží. Přestanu chodit do práce, nebudu platit daně, přestanu tvořit vize, čili nepracuji na projekci své budoucnosti, neboť ta vlastně není... Nakonec skončím jako bezdomovec... Nejsou nakonec ti s lahváčem za pětikačku z Lidlu právě těmi, co na to kápli???

Jen tak pod čarou, k jinému tématu zde: delší dobu jsem si hrál s myšlenkou, že bych měl 93 milionů (viz. videjko v sekci o Abrahamovi) - namyslet si, co všechno bych za to mohl mít, co bych s těmi penězi dělal (no jasně, že moje ego si hrálo kouzelně: "Budeš investovat, neprožereš to přece sám, budou z toho mít užitek i jiní..." a začalo kombinovat, co všechno bych mohl udělat tak, abych když natáhnu bačkory, odcházel s pocitem, že jsem měl smysl.) nebyl žádný problém. Jsem ale amatér, na víc než deset mega jsem to nedotáhnul, takže bych zbývajících 83 milijónů sušil jako chudák na účtu v bance. Jak ubohé!
Druhá fáze mého přemítání nastala při představě, že bych se o ty peníze musel starat: musel bych si najmou lidi, co to umějí s daněmi, začali by se na mě lepit divní lidi (v horším případě v podobě grázlů či mafiánů), co by chtěli užrat z mého koláče co to půjde, takže bych se zase musel obrátit na další příživníky v podobě právníků, do toho by mě začaly opruzovat obsílky od úřadů, co by po mně chtěly to či ono... Zkrátka místo užívání si akorát milion nových starostí nad mou hlavu - no fuj, to ani omylem! Docela ty kluky milijonářský lituju - oni to vážně nemají lehký. Ale přeju jim to, vždyť to přece chtěli.

[Petr]

no mas tam jen jeden predpoklad, ktery ti to, co jsem psal borti.. a to je to, ze kdyz to nedopadne, jak bylo v tve stare vizi, ze si prestanes tvorit vize nove a zameris se na tu starou a budes trpet, tim ze to nedopadlo. ale to je podobne tem starostem, o kterych jsem psal, ze se misto nich muzeme zvolit tvorit vize
Takze jsem to myslel spis jako vize, vize, vize, vize ... a ne jako vize, starosti o vize, nedopadla vize, smutek...

Jasne treba jsou bezdomovci u Lidlu stastni, proc ne , vsichni jsme se zde uz asi presvedcili ze stesti neni o vnejsich podminkach, ale o vnitrnim stavu. ale treba maji take vize.. o pivu zadarmo.. nebo starosti, jak se k nemu dostat.. Je ale otazka, jestli naopak ty jejich naroky na stesti nejsou jeste vetsi jak ty nase.. tj. aby byli stastni, nesmeji mit penize, o ktere by se museli strachovat, nesmeji mit majetek, o ktere se museji starat apod. Tj. misto prace s mysli, a stat se svobodnym i s majetkem, si zvolili si to ulehcit a majetek nemit.. Ale to se tyka jen bezdomovcu s presvedceni, ne z donuceni. Ale netusim jestli nejaci bezdomovci s presvedceni vubec jsou

[Motýlek]

No jasně, tvořit vize. Bez ohledu na výsledky. Proč ale tedy tvořit?

(záměrně pomíjím to, že jsme svým bytím ke tvoření odsouzeni...)

[vostalpetr]

No jasně, tvořit vize. Bez ohledu na výsledky. Proč ale tedy tvořit?

(záměrně pomíjím to, že jsme svým bytím ke tvoření odsouzeni...)

..................................................................................................

no všichni určitě ne,

méně neurotičtí spoluobčané (většinou je poznáme podle jiné barvy kůže než je bílá) jsou odsouzeni pouze k bytí,

více neurotičtí spoluobčané ( tedy ti s bílou barvou kůže) tvrdí, že jsou ti druzí odsouzeni k bití, nebot jako správní neurotici potřebují tvořit vize bez ohledu na výsledky

Já jsem vyjímka, mám bílou kůži a jsem odsouzen pouze k bytí ((a k bití, což ovšem tvrdí jen má bílá neurotická přítelkyně))

[vostalpetr]

Ale ted vážně,

BYTÍ a TVOŘENÍ jsou dvě strany jedné mince,

dvě strany BOHA, jedna část statická a druhá dynamická (NE - DVOJNOST)

Když se kouknete na tu dynamickou část, tak zjistíte, že je v ní ta statická také obsažena,
tou statickou částí je při tvorbě RADOST kterou při tvorbě zažíváme,
nebot RADOST (LÁSKA) jsou jedním a tím samým co BYTÍ

A když se podíváte na tu statickou část, BYTÍ,
což není nijak jednoduché, nebot my známe spíš tu část dynamickou, a jen málokdo zná tu část statickou,
tak zjistíte, že "uvnitř" toho Bytí je Tvoření



Být šťastný i tak - to by bylo řešením. V podstatě na ničem nezáleží, tak proč si dělat starosti? Jenže jak potom tvořit (pozitivní!) vize, že bude to či ono, když nakonec vůbec nezáleží na tom, jak to dopadne? Protože pokud opravdu záleží, následuje zákonitě zklamání, což je přesně to, co většina lidí nechce?
........................................................................................................................
No Maharadž říkal, že když jsme v situaci, že si myslíme že na tom záleží a děláme si starosti jak co dopadne, tak že jsme takoví trošku křečovití herci,

kdežto když si starosti neděláme, nebot víme, že na ničem nezáleží a že je to jen hra, takže hrajeme velice dobře, uvolněně a pak teprve si tu hru a to naše hraní pěkně vychutnáme,
a můžeme si dokonce zahrát i starosti, nebot je zahrajenme mnohem lépe

Jenže,
k tomu aby člověk opravdu řekl, že na ničem nezáleží, k tomu člověk musí dorůst,
odložit všechny strachy, starosti a být stále bezpříčinně štastný,
ale z jakéhosi důvodu se to povede málokomu

A ten důvod, nebo příčina je PŘIROZENÉ ZAPOMĚNÍ,
podobně jako když usneme a zdá se nám sen a my se v tom snu uvědomíme jako snová osoba,
tak úplně zapomeneme na to, že jsme to my, kdo sní tento sen,
a všechny informace jenž dostaneme jako snová osoba,
k tomu jak žít, nebo jak se probudit apd. jsou naprosto k ničemu,
spíše nás dále s tím snem ztotožnují,
takže snová osoba VŮBEC NEMÁ ŽÁDNOU ŠANCI NA PROBUZENÍ

MŮŽEME O TOM SAMOZŘEJMĚ VYMÝŠLET SPOUSTU TEORIÍ, JAK SE PROBUDIT NEBO CO DĚLAT,
ALE JE TO STEJNĚ K NIČEMU,
JE TO JEN SNOVÁ ZÁBAVA SNOVÉ OSOBY

(já to tak dělám a vcelku mě to baví, ale je to jen zábava)

[Petr]

No jasně, tvořit vize. Bez ohledu na výsledky. Proč ale tedy tvořit?

(záměrně pomíjím to, že jsme svým bytím ke tvoření odsouzeni...)

jj rozhodne nemusime tvorit, ale muzeme... ale prakticky je tezke neco netvorit..