No tak já teda začnu,
ale moje kniha o štěstí je krátká,
KAPITOLA I
mě dělá štastným to, že úplně VŠECHNO JE NA HOVNO
S takovým přístupem nemusím lpět na svých představách, cílech, situacích v niž se octnu,
nemusím nikam chodit ani před nikým utíkat,
nemusím ani nějak lpět na životě,
možná by někdo řekl, že s takovým přístupem je lepší spáchat sebevraždu,
ale i to je na hovno,
takže na ničem moc nějak nelpím,
dokonce ani nelpím na svým přesvědčení že všechno je na hovno,
nebot i ono je zcela jistě na hovno,
a jsem nějak divně bezdůvodně štastnej,
ale i to je na hovno...
(to je dobrý leda tak tomu, začít psát nějakou knížku, ale i to je hovno,
jak ostatně ví každej, kdo si kdy přečetl nějakou knížku o štěstí či duchovnosti)
Je sice jasný, že je vám to hovno platný co jsem tady napsal,
protože každej je cáklej jinak a blbne si podle svýho,
ale mně nic nebrání dělat věci, co jsou na hovno jak mně samotnému tak i vám...
KAPITOLA II
Skalní optimisté a pokrokáři a naháněči štěstí ovšem těžko pochopí
tuto mou životní filozofii jak dosáhnout štěstí.
Těm je pak třeba říci,
že i oni sami minimálně tři týdny v roce tuto činnost, či spíše nečinnost praktikují,
jen tomu říkají dovolená či rekreace,
tehdy hodí všechny své cíle, přání a obavy a starosti za hlavu,
a pokud nemají děti tak prostě jen se rekreují.
Každý tedy ví, jakých výsledků lze touto nečinností dosáhnout.
Máme-li však plně prožít stav všechno je na hovno,
je třeba jít hlouběji než je sama rekreace, je třeba provést relaxaci.
Je třeba ovšem počítat s tím, že tak jako workholikům nejde rekreace (proto na ni nejezdí)
ani nám zpočátku nepůjde relaxace.
Nejvhodnější polohou pro cvičení všechno je na hovno je poloha mrtvoly,
nebot smrt je stav, kdy je nám vše na hovno, a je nám jedno, jestli nás zahrabou do země nebo spálej na prach či snědí k nedělnímu obědu.
Tělo mrtvoly bývá vždy vcelku uvolněné a bez různých napětí,
je tedy vhodné se také takto uvolnit.
Uvolníme-li tělo, tak na něj vcelku snadno zapomeneme,
zapomeneme-li na tělo, vcelku snadno pak zapomeneme o něčem přemýšlet,
zapomene-li o něčem přemýšlet, vcelku snadno zapomeneme na sebe,
zapomeneme-li na sebe, vcelku snadno přestaneme i být.
Takto vcelku snadno dosáhneme stavu mrtvoly, který je všechno na hovno.
Je ovšem dobré neusnout, jinak bychom si tento stav nemohli užít,
a nemohli bychom prožít stav bez osobní vůle...
Po takovýchto stavech relaxace, kdy je všechno na hovno,
se zanedlouho dostaví pocit uvolněnosti, radosti, štěstí apd.
Potom vidíte a to vcelku radostně, že je všechno na hovno,
a že můžete dělat cokoli, dosahovat čehokoli či případně ztrácet cokoli a nedělat nic,
a všechno je radostně na hovno...
Ježíš (majíc zákonem zakázáno mluvit sprostě) tuto záležitost schrnul ve slovech:
KDO SVŮJ ŽIVOT ZTRATÍ, TEN JEJ ZNOVU NALEZNE...
Toto je poměrně přímá cesta jak svůj život ztratit,
a nemusíte jej ztrácet nějak neradostně, ani kvůli někomu, něčemu, ani kvůli sobě, ani za nějakým účelem a cílem,
v podstatě takovéto "svaté, duchovní, náboženské, štestí dosahující" snahy vám nedovolí prožít stav všechno je na hovno
..... 
Clovek se hned citi lip, i kdyz je to vlastne na hovno 
