taky se mi to moc líbilo
ta navržená odpověď "prozkoumávám uměni
sobecky vnímat krásy života" je svým způsobem jasným návodem, jak na to. Svého času jsem pochopila, že "čiré sobectví z lásky k sobě" je formou, která je přístupná člověku ovlivněného západním stylem, výchovou a vůbec vlivem prostředí ve kterém se pohybuje. Když lidé nejsou schopní vnímat empatii a sounáležitost s celým Všehomírem a jsou velmi individuálně zaměřeni, tak to lze vzít ze zdánlivě jiného úhlu a tedy z lásky k sobě. Stačí pak vycházet z pouhého uvědomění, že jak se chovám a co činím druhým, dělám sám sobě a je to
z čirého sobectví přece nebudu podřezávat větev sám pod sebou ani se mračit, nebudu přát nic špatného a udělám všechno co jsem schopen, abych byl v souladu sám se sebou

protože vím a pozvávám přímo v životě, že to jak se člověk chová k druhým, tak se chová sám k sobě. Mám se ráda, pak si přeji vše dobré a co mi prospívá, tak to přeji i druhým a celému světu, žiju tak jak nejlépe svedu a i když dělám občas blbosti, noboť kdo z nás je nedělá nebo nedělal ? tak jsem prostě vnitřně srovnaná a to je velkým štěstím. Přání všeho dobrého se tak stává žitou přirozeností a Vesmír jak jinak že ? to automaticky odráží zpátky.
