Abraham: Platforma neporazitelnosti

[Petr]

Další smršť od Abrahama

[peto]

Ano, Abraham hovori, ze ked si nieco vieme predstavit, ked mame tuzbu po niecom, existuju na tomto svete aj zdroje k uskutocneniu tej tuzby. Avsak to je kus zavadzajuce. Napr. chlapik na tom videu, chlapik bez noh a bez ruk, isto si dokaze seba predstavit s rukami a nohami, ale asi ich nikdy nebude mat. Alebo ti co maju obrnu, je vela takychto prikladov. Alebo mozno, chyba je prave tam, ze ked si myslim ze to nebude, tak to nebude, proste tomu verim a lahsie nam je uverit, ze sa vyliecim z chripky, ako tomu, ze mi dorastu nohy. Tazko mi je uverit, ze mozem vzlietnut a predsa levitujuci mnisi sa vznasaju. Myslim ze tu su hlboko zakorenene presvedcenia a pohlady na realitu, ktore nam ju stale vytvaraju taku aku ju mame. Dost sa mi zapacil Rus Vadim Zeland a jeho teoria transurfingu, mozte si ju popozerat, zatial vyslo sedem knih. V nom Zeland predstavil teoriu priestoru variant, kde je uplne vsetko a my po nom akoby plavame- tie casti sa materializuju energiou nasich myslienok. Cize v podstate mozne je vsetko. Len to ze tomu cloveku dorastu ruky, je asi daleko v priestore od jeho terajsej polohy v nom a treba na to vela energie, ale energia je len s pevneho presvedcenia.
Tieto stare presvedcenia su nam urcite velm usluzne, v podstate udrzuju realitu, nechcel by som aby hockedy zmizla cesta a premenila sa na les . Realita je inertna ako smola, za to zmeny odzkadluje s oneksorenim. Ani si nechcime predstavit ake by to bolo, keby sa okamzite kazda nasa myslienka materializovala. Ked uverime, ze vzlietneme s lietadlom s vypnutymi motormi, tak vzlietneme, no v tom nam nebrani len jedno presvedcenie, ze predsa to lietadlo musi pohanat nejaka sila ale cela kopa a je hlboko zakorenena v podvedomi, cize za to sa nam nedaria casto taketo ohromujuce veci, ale tie ani tak potrebe asi nie su.. Hlavne, ze si vieme formovat nasu vrstvu reality. No pre toho chlapika by sa zisli.

[Petr]

No vlastne jsi si na hodne z toho jiz odpovedel sam

Ja v tom vidim nekolik hlavnich faktoru.
Nase presvedceni, jak jsi zminil, proste se tu s tim na Zemi vseobecne nepocita, ze by nekomu ze dne na den dorostli ruce a nohy, stejne tak ze se nekdo nauci rychle letat atd. A tyto presvedceni nas od spousty veci uz zrazuji a brani naplneni.
Za dalsi v tom vidim, take ten casovy buffer, ktery nam je k dispozici mezi myslenkami a manifestaci. Vlastne si myslim, ze Abrahamuv vyrok je pravdivy, jen tam nezminil tu drobnost s casem . Ze tato realita muze naplnit jakekoli nase touhy nebo sny, jen pouze s mensim nebo vetsim casovym zpozdenim. )
Za dalsi v tom vidim to, ze nam vetsinou nejde presne o tu konkretni manifestaci, ale o pocity a prozitky. Treba u toho kluka bez nohou a rukou, to vidim tak, ze mel cil vystudovat skolu, ze mel sen hrat golf a rybarit a spoustu dalsich, ke kterym by normalne potreboval nohy a ruce. A tyto sny mu byli naplneny. A vesmir si k jejich naplneni vibira cestu nejmensiho odporu vuci nasim vibracim. )

[watta]

ten náš záměr, když jsme sem vstupovali, je velmi silný. to nejsilnější, co jsme pro sebe zvolili. tomu sice mnohdy podvědomě, ale zato velmi cíleně uzpůsobujeme naše ostatní touhy. abraham na žádný čas nikde nazpomněl. nikdo se nenarodí bez nohou a bez rukou, aniž by to tak sám nechtěl. zvolím si určitou zkušenost, a ta přijde určitým způsobem, který je zase v souladu se vším tím, co je okolo, a co spolupůsobí – nikdo nežijeme ve vzduchoprázdnu. svým způsobem si volím určitý plán pro svůj život, volím si podmínky, svoji schopnost s nimi něco dělat atd. – ano, není to predikce života, protože pak jej mohu ovlivňovat a když budu mít opravdu silnou touhu, můžu se uprostřed života rozhodnout, že již tuto zkušenost nechci a změnit i tento svůj původní nad vším tím stále fungující velmi silný záměr - ale vyžaduje to stejnou sílu záměru. to je všechno, žádný časový delay, žádné tvoření někde mimo prostor, jenom vesmírná kontinuita záměru. všechny záměry, které kdy byly vyslány od započetí života toho bezrukého a beznohého, se taky neztrácejí.

příklad: velmi silně si přeji, abych se v určité době, kterou si třeba nějak stanovím, stal např. bohatým občanem. přeji si ještě mnoho jiných věcí, ale na tohle myslím tak často, tak intenzivně, a zažívám při těch představách tak silné pocity radosti, že se to stane mým majoritním záměrem (ano, takto vzniká majoritní záměr, nikoli tak, že nějaký zájem svým majoritním zájmem pojmenuju ). za dva měsíce od té doby mi můj dobrý přítel nabídne ke koupi svého bavoráka – vynikající kup, perfektní stav a z přátelství velmi nízká cena. jsem nadšený, říkám si: chm, o tom se mi ani nesnilo, že už v tak brzké době po tom, co si začnu něco přát, přijde mi do cesty ( ) budu mít vlastního bavoráka, budu se moct cítit dobře, bude ze mě bohatý člověk a i ostatní mě tak budou vnímat. těsně před uskutečněním koupě mi ale přítel zavolá, že se omlouvá, ale že mu jiný jeho kamarád nabídl víc peněz, a že se nakonec dohodli. tak jsem zklamán a říkám si: copak můj záměr být bohatý není tak silný, aby zajistil, že budu mít to auto? jsem rozčílen a nemám valnou náladu (a tím shazuji svůj záměr!). ve skutečnosti jde všechno podle plánu, který jsem si sám určil. chtěl jsem být přece bohatý. kdybych nyní utratil peníze za bavoráka, i když je to výhodná koupě, je to pořád dost peněz, na účtě by mi nic nezbylo a ještě bych se dostal do dluhů. ve skutečnosti mě zbydou všechny moje peníze, které zrovna mám, a protože vesmír je plný všeho, samozřejmě mě někdo za dalšího půlroku, až už ovšem budu mít na účtě dvojnásobek peněz, učiní podobnou nabídku. a tak dále a tak dále. a tak i množství zkušeností, které chceme zažít a o které si říkáme, je obrovské a variabilní, a jsou věci, které člověk, který má nohy a ruce zažít prostě nemůže. a jsou lidé, kteří je chtějí zažít, nebo prostřednictvím nich mít možnost zažít něco jiného.

takže jsme zpátky u abrahama a vyplynula nám z toho evidentní zásadní věc: žádnou realitu neohýbáme jenom proto, abychom z toho měli lepší pocit. není nějaká realita a my, kteří ji můžeme vidět zrovna třeba pozitivně, když budeme chtít, protože je nám z toho lépe. (je to jenom kus celé pravdy). je realita, která je výslednicí našich tužeb a je jimi přímo, bezprecendentně a bezprostředně tvořena. nejsou to úhly pohledu, které nám umožní být šťastnějšími, ale naše záměry. a chápání našich záměrů, jejich znalost, jejich používání. to je ostatně to, co abraham učí. znát sám sebe a způsob, jakým - prostřednictvím těchto záměrů - realitu tvoříme. jestliže máme silný záměr něco zažít (neexistuje nic bolestivého a už vůbec ne z pohledu mimo toto zúžení nazývané "tento pozemský život"), a je opravdu hodně silný, pak nedáme jinak, než to zažijeme pokud ovšem nevyprodukujeme jiný silnější záměr. nový silný záměr. nu a tak když holt chceme, zažíváme tento svět s handicapem. řekněte, není ten svět úžasný pro každého? pro každého, kdo chce?

[peto2]

Pekne video. neda mi nevyjadrit sa k tomu ci nam dorastu ci nedorastu ruky.
Je velmi tazke si daco take uzasne predstavit. Ked najlepsi bezci zabehli 800 m co bol dajme tomu rekord nedokazali si predstavit ze niekto zabehne 1000m. a o tom to cele je. O vyvoji, expanzii, nekonecnom raste, raste ktory nepozna harnic. Ak niekto tvrdi, ze Boh(Zdroj) je vsemocny, tak potom keby povedal o niecom ze je nemozne, tak by poprel Zdroj. Pretoze tento Zdroj je matkou vsetkych ideý, ktorym sme umoznili zrodit sa. Nic comu sme umoznili zrodit sa nie je nemozne. Vadim Zeland hovori o sile zameru, lenze zamer je siroky pojem. To co po nas chce vacsia cast nas je to aby sme upriamili na to, cim sa ona uz stala. Ked sme chori, nasa nefyzicka cast sa stane dokonale zdravou a nestaci len zamer na to aby sa zdravie manifestovalo. Musia ho sprevadzat radost,laska, vdacnost, pocit nadeje, ocakavanie. keby sme sa vdali tuzby resp. priania a ocistili tak zamer, tak by sme sa nemohli tesit s procesu manifestacie. Pretoze to je to, co nas zivot je. Je to neustaly proces stavania sa.
vela ludi tvrdi ze : Ked si kupim auto budem stastny, ked budem na vysokej budem stastny, ked ma bude milovat budem stastny,... ale tymto posuvaju stastie do buducnosti. Stastie je teraz, v tomto okamihu, nejde o to ci to dosiahnete, manifestacia je len sprievodny jav, najkrajsia je len cesta. Ked si kupite auto po ktorom ste dlho tuzili pocitite radost, ktora sa po kratkom case premeni na spokojnost. Teda nejestvuje nic co by nas urobilo stastnymi. stastim je cesta, nie ciel.
Parjem krasny den, krasny zivot naplneny neutichajucou radostou z vasich vytvorov.pretoze na to ste tu: tvorte,infiltrujte vesmir napadmi a to najdolezitejsie---radujte sa z vytvoreneho a tvorte a tvorte a tvorte a TVORTE!!